Už půl roku odkládám psaní tohoto deníku. Ale za posledních několik měsíců se toho stalo v mém životě opravdu hodně a mám velkou potřebu to sdílet. Jsem chlap v nejlepších letech, je mi 36 let a přesto se potýkám s mnoha nevyřešenými věcmi. Vezměme to ale pěkně popořádku.
S pornem jsem se asi poprvé setkal na základce prostřednictvím časopisu. Později jsme měli doma počítač, který se připojoval k internetu prostřednictvím vytáčeného modemu a tak jsem si byl schopen najít nějaké obrázky nahých žen. Vždycky pro mě bylo porno něco vzrušujícího, tajemného, zakázaného a taky bylo jenom moje. Byl to kousek světa, který byl jen a jen můj. Mohl jsem do něho utíkat kdykoliv mi bylo smutno, nebo jsem se cítil sám. Vyrostl jsem v normální milující rodině, která má ale velmi vysoká morální měřítka. A přestože jsou mí rodiče skvělí lidé a mám je moc rád, o určitých věcech jsme doma nemluvili. Až teď zpětně jsem schopen to zhodnotit a vnímat to tak, že komunikace o sexu a těchto věcech byla hodně nedostatečná. Bylo to celkem tabu. Bylo mi 15 a šel jsem z malé vesnice do velkého města na střední školu. Najednou jsem začal objevoval svět. Na spoustu věcí jsem ale nebyl vůbec připraven. Jak se vyrovnat se stresem, neúspěchem, strachem a bolestí!? Myslím, že porno pro mě bylo vždycky především únikem, jak utéct z reality a být šťastný. Naučil jsem se tak věci odkládat a neřešit, protože jsem kdykoliv mohl utéct do svého světa.
Celé dospívání ale porno nebylo žádný extra velký problém. Nebo jsem to jako problém moc nevnímal. Normálně jsem se zamiloval do hezké holky a můj život se začal točit kolem práce a mé budoucí ženy. Byl jsem mladý, plný očekávání a naděje, že dospělost bude fajn. Všichni vám to celé dětství říkají, že až budete dospělí, tak budete moct dělat všechny ty věci, co dospělí dělají, protože jsou plnoletí a svobodní. Možná by nebylo špatné říkat dětem už od mala, aby si užívali života už teď, hned dneska. Protože dospělost bude možná moc fajn, ale určitě už bude jiná.
Bylo to pro mě vlastně docela pěkné životní období. Začal jsem vydělávat a měl jsem tak konečně peníze. Přitom jsem byl zamilovaný, plánoval budoucnost a všechno bylo přede mnou. Ve 23 letech jsem se oženil. Snažím si vzpomenout, jak jsem to měl v té době s pornem, ale už je to dlouhá doba a podrobnosti si nevybavuju. Myslím, že občas jsem se podíval na porno, ale nebylo to nic dramatického. Manželce ani nikomu jinému jsem o tom neříkal. Asi mě kvůli tomu trochu trápilo svědomí, ale víceméně jsem měl svůj život a tyto věci pod kontrolou, a tak jsem si to vždycky nějak omluvil, že to není až tak důležité. Vždyť přece svou manželku miluju a jen si někdy uteču do svého malého světa. Navíc sex 1x týdně byla pro mě velmi malá frekvence a tak jsem to bral jako něco, co mi pomáhá být ve vztahu spokojený. Žil jsem tak docela dlouhou dobu. Vlastně celých 13 let mého manželství. Možná mi to nebudete věřit, ale nikdy jsem svou manželku nepodvedl. Dokonce jsem ani s žádnou jinou nikdy neflirtoval. Život měl své mouchy, ale bylo to fajn. Porno tady pro mě bylo vždycky, když jsem ho potřeboval a chtěl jsem se na chvilku vytratit. Kousek mého světa, o kterém vím jenom já.
Během covidu se hodně změnil rytmus mého života. Začal jsem cítit víc negativních pocitů, frustrace, vyčerpanosti a neschopnosti se rozhodnout. Mám práci u počítače v kanceláři, kde jsem hodně času sám. Možná i to pomohlo tomu, že mi věci přestali dávat nějaký hlubší smysl a skoro jsem celý vyhořel. Respektive u mě to jsou vždycky takové vlny, kdy je to pár dnů takové nějaké divné a pak se to zase trochu zlepší a mám větší chuť být aktivní a tak nějak pořád dokola. Období posledních tří let ale začalo nabírat stále větší směr k negaci, frustraci a pocitu vyhoření. Nakonec se můj svět na jaře roku 2023 zásadně změnil.
Byl jsem naštvaný, unavený a v depresi a nedokázal jsem zjistit proč! Nedokázal jsem to ani říct nikomu ze svých nejbližších. Bylo to šílené. Štvala mě práce, manželka, můj život, věci přestávali dávat smysl a já se pro lidi navenek snažil tvářit pořád stejně. Bylo to vyčerpávající, ale přestože to teď zní hrozně slabošsky, nedokázal jsem na tom nic změnit. Nakonec jsem si o svém životě úplnou náhodou popovídal s kamarádkou z mého dětství. Byla to neskutečná úleva!!! Když Vám někdo naslouchá, neodsuzuje Vás a je tady pro Vás, to je strašně fajn! To s čím jsem se jí svěřoval mě samotného ale hodně zaskočilo. Vlastně to bylo, jak kdybych objevil část svého já, o kterém jsem nikdy nevěděl, že existuje.
Zjistil jsem dvě věci: 1) V mém manželství je něco hodně špatně 2) jsem závislí na pornu!
Dnes už vím, že obě věci spolu hodně souvisí. Zjistil jsem, že moje manželka je narcistická minipulátorka a já jsem její emoční oběť. Možná o této problematice nic nevíte, já jsem před půl rokem taky vůbec netušil, že něco takového existuje, ale narcisté svého partnera emočně vysávají. To byl můj život. Žil jsem vedle člověka, který mě skutečně nemiloval a já se snažil čím dál víc hledat lásku a uspokojení. Bohužel dnes už vím, že oběti narcistů skončí vždycky emočně vyčerpaní a pomuchlaní. Měl jsem ale svůj malý svět do kterého můžu utéct, ne?! Někdy jsem utíkal i 15x týdně. Bylo velmi naivní si myslet, že mi s tím porno pomůže. Teď už vím, že to bylo přesně naopak. Ještě více jsem se izoloval a trápil.
Komunikace s kamarádkou mě úplně pohltila. Cítil jsem se vnímaný a přítomný. Vyskočil jsem konečně ze své frustrace. Byla to z počátku velmi nevinná, kamarádská komunikace, ale po týdnu přeskočila jiskra a během dalších dvou týdnů jsme si psali už opravdu hodně, byli se párkrát projít a dali si pusu. Z kamarádky z dětství, s kterou jsem 20 let pořádně nemluvil, se stávalo něco víc.
Byl jsem vychován jako člověk s vysokou morálkou a smyslem pro odpovědnost. Nemohl jsem dál žít jako pokrytec a tak jsem všechno své manželce naivně řekl. O své naštvanosti z našeho manželství, o své závislosti na pornografii a o jiné ženě v mém životě. Přesto i v této chvíli jsem se snažil u své ženy najít pochopení a lásku, ale bylo to zbytečné. Bez jediného slova s pláčem odešla, za 2 týdny si přijela pro věci a odstěhovala se, pomluvila mě u všech kamarádů a známých, a jednala jako člověk s poruchou osobnosti. (Detaily popisovat nechci, navíc jsou trochu nepřenosné, prostě narcistické chování).
Přes to všechno se mi hodně ulevilo a začal jsem se cítit být milovaný. Měl jsem najednou spoustu energie, začal pro mě nový život. Rozhodl jsem se s pornem skončit. Vzdělával jsem se a poprvé v životě jsem měl pocit, že by jsem se tohoto otroctví mohl konečně zbavit. Řekl jsem o svém problému rodičům, bráchovi a dalším lidem a všichni mě moc hezky podpořili. Ať už kvůli pornu, nebo kvůli mé narcistické manželce. Vydržel jsem 30 dní bez porna a říkal si, jak to bylo jednoduché… Ale prvotní eufórie začala vyprchávat a já začal cítit nutkání. Nakonec jsem vydržel 45 dní bez masturbace a 64 dní bez porna. Všechna ta láska byla krásným hnacím motorem, ale můj zlozvyk je zakořeněný hodně hluboko. Už ani nevím co přesně to zlomilo, ale zase jsem do toho spadl. Od té doby dokážu vydržet např. týden, ale pak vždycky přijde relaps.
Porno vnímám jako škodlivé ze dvou důvodů: Je to umělá náhražka, která dělá pravý opak toho, co od ní očekáváme. A taky je to pro mě problém z morálního hlediska. Ale i kdyby tyhle dvě věci nebyly pravdivé, tak v těch dvou měsících abstinence, jsem se cítil fantasticky! Byl jsem plný života a odhodlání. Nebyl jsem otrokem. Vyzkoušel jsem ve svém životě už všechno, abych přestal. Zbývá mi tato zpověď a snaha vytrvat ve svém úsilí. Každým dnem ale mám větší a větší pocit, že by to mohlo možná jít. Možná, když jsem tady trochu popsal svůj život, tak mi někdo bude fandit a já se budu moct pochlubit svým snažením, nebo se podělit o svůj neúspěch.
Je super, že sis našel parťáka, který tě na tvé cestě podporuje, je fakt moc důležitý na to nebýt sám. Z mé zkušenosti je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se to dá uběhnout a dojít do cíle - k lepšímu životu (bez porna). Držím ti palce, ať se ti na tvé cestě daří co nejvíce! 
