Ahoj, jsem Jirka, je mi 27 let a mám problém.
Musím to vzít ze široka, tak mi to prosím promiňte.
Jsem introvertní člověk, který od narození se potýká s problémy, které možná můžou za to, že jsem skončil tady. Narodil jsem se totiž se zdravotnímy problémy. Nebudu to do detailu rozebírat, jen ve zkratce, neměl jsem zadek, jako normální člověk a konečník včetně svěrače jsem měl zamotaný v tenkém střevě… Kvůli operacím jsem do cca 15ti let nosil pleny. Ano, jak tušíte, díky tomu jsem byl terčem šikany a zároveň ten poslední, koho by si děvčata všímala. Po náročné operaci jsem se plen zbavil, ale problémů ne. Kvůli zásahům do střev mám výrazná omezení co se jídla, sportu a práce týče. Zároveň to má další dopady, třeba když nesedím, tak neudržím větry, tudíž běžně se stává, že smrdím. Zároveň, kvůli opravdu velkým omezením v jídle (tedy v příjmů vitamínů apod), mi vypadaly téměř všechny zuby z horního patra (díky skvělůé zubařce mám alespoň korunky, kde to šlo). Takže už jen když se usměju(což dělám rád, humor je pro mě veliký motor), tak mám dvěře zavřené. Tohle sem píšu proto, ať máte nějaký kontext.
Teď vám tady svěřím něco, co jsem nikdy nikomu neřekl a ani nenapsal. (Asi) díky výše popsanému jsem nikdy neměl štěstí u žen. Ve svém věku jsem stále panic. Ano, čtete správně. Už to je dost frustrující. K pornu a MO jsem se dostal někdy ve věku jedenácti, dvanácti let. Zároveň se v té době můj starší brácha poznal s mojí švagrovou a to v mé hlavně, zároveň ve spojení s poznáváním porna byl spouštěč. V té době byla pro mě totiž švagrová bohyní… A bohužel jí zůstala dlouho. Postupem času se PMO a MO stávalo únikem, brzy jsem vlivem nemoci přišel o tátu a zůstal s mamkou sám (starší bratři už měli rodiny a žili jinde, jsem nejmladší a naši mě měli docela pozdě). Frustrace se totiž začali přidávat, přišel jsem na střední školu a zase nic, holky mě odmítali anebo se se mnou ani nebavili, takže jsem neměl odvahu s nimi mluvit. Pak vysoká škola a opět nic… Zůstali jen fantazie, když nepomohli tak démon (P), dneska se stává, že spíš od démona utíkám zpět do fantazie….
Dneska mám sezóní práci, která mě baví, ale není zase tak dobře placená, tudíž ano, žiju stále doma s mamkou (ona sama by stejně vycházela finančně blbě, bohužel má invalidní důchod). Což je na jednu stranu další frustrace. Poslední měsíce mě frustruje to, že v mém věku už můj táta i oba bratři měli ženy, potomky… A já nic. Ani vztah. Osamělost mě svádí.
To, že mám problém vím dlouho, nejvíc to pociťuju od covidu. Dokázal jsem bez PMO či MO vydržet nejdéle 17 dní. Jsem už ve stavu, že když zapnu démona (P), tak už mi nestačí to první, ale musím hledat… Na tento projekt a fórum jsem narazil dneska, kdy jsem již 7 dní bez PMO a MO a měl jsem silné nutkání, ale zvládl jsem to. Udělal jsem si test a vyšlo mi, že právě kloužu do závislosti.
Opravdu nevím co mám dělat, proto tady vlastně píšu věci, které nikdo neví(tedy, kromě kněze a ten ze zpovědi nic říct nesmí). Třeba mi nějak poradíte, jak s PMO či MO bojovat.
Pokud se zadaří, dneska zakočím sedmý den „čistý“.
