Dokud jsem neměl stálý přístup na internet, byla i moje závislost v „jakési“ normě, ale raději přiznám, že sledování obsahu pro dospělé mne provází od šesté třídy základní školy. Psal se rok 1992 a moji rodiče si koupili videopřehrávač. Sice jsem jako kluk nebyl sám, kdo objevoval možnosti s otevřením hranic a s přístupem ke všemu, co do té doby nebylo běžně k mání, ale i tak mám pocit, že se mi tohle stát nemělo. Někde kolem dvanáctého roku života se ve mě totiž cosi zlomilo. Nebyl to jen fakt, že jsem si uvědomil, že nejsem heterosexuál, nýbrž i zjištění, že mě v erotice a následně i v sexu přitahují extrémy. Ony extrémy jdou nejspíš roztřídit do různých kategorií a kdybych měl ve stupnici od jedné do deseti podtrhnout nějaké číslo, tak budu nejspíše někde uprostřed. Naštěstí jde v mém případě o legální obsah, což je důležité podotknout.
S možností připojení k síti odkudkoliv se mi pochopitelně naskytla možnost ještě dál rozvést moje zájmy o různé praktiky a musím se přiznat, že „právě“ v posledních zhruba dvou letech začínám na téhle kluzké cestě brzdit a ptám se sám sebe: co tě vlastně doopravdy zajímá, když se pokoušíš zhodnotit svou orientaci, která má být v mém věku dospělá a má mít alespoň v něčem vytyčené hranice? Co vlastně chci, když se vzdálím realitě a po několika hodinách se stydím, že jsem do toho svinstva opět spadl?
Můj partner leží na gauči a sleduje televizi, zatímco já se natočím tak, abych měl více soukromí a otevřu si na mobilu „ty nechutnosti“ v anonymním okně, abych se v případě nouze mohl okamžitě odlogovat. No a můj partner neví, co si prohlížím a když se po pár hodinách konečně odlepím od telefonu, tak nemohu říct, že by byl můj chtíč ukojen. Spíše naopak! Hlavou mi běží roztříštěné myšlenky, že to až vyvolává záchvaty úzkosti a já se opět ohlížím za vším promarněným časem, který jsem mohl investovat jinak.
Mám z devadesátých let zkušenost s lehkými drogami, se kterými jsem kolem roku 2001 dokázal úplně přestat. Dnes jsem nekuřák a nepiji alkohol. Přiznám se ale, že mi virtuální závislosti připadají v něčem daleko horší, než ty látkové. Po menším úrazu jsem v roce 1999 začal svůj vztah k psychotropním látkám přehodnocovat a dokázal jsem s jejich užíváním úplně přestat a zhruba po roce a půl jsem byl ze všeho venku. To samé ovšem nemohu říct o závislosti na pornografii, nebo možná i na samotné závislosti na internetu.
Jsem relativně vytížený člověk a potřebuji telefon s přístupem k síti v zaměstnání. Potřebuji ho ale i k navigaci ve velkém městě v zahraničí, kde žiji a protože pracuji v IT oblasti, pokouším se svému problému postavit tak, že hodlám být v případě blízkých lidí a rodiny téměř transparentní. Tím mám na mysli hlavně to, že jsem před nedávnem nainstaloval domácí PC i svůj telefon pod novým kontem a všechna zařízení jsem synchronizoval. Kdokoliv by šel ode mně z domova na počítač, mohl by mít přístup k mnou uloženým heslům a rovněž k různé historii prohlížení, atd. Troufám si tvrdit, že tohle nebyla úplně špatná volba, i když jsem v posledních pár dnech začal dumat nad možnostmi, které nabízejí různé aplikace a bylo mi jasné, že bych tím mohl obejít podezření okolí. Když se přihlásíte na Flickr, můžete tam pod záminkou prohlížení neškodných obrázků sledovat i porno, po vypnutí věkového omezení.
A tak jsem si ten Flickr nainstaloval a účet na něm po chvíli raději zase zrušil … „Rozumíte doufám co tím chci říct? Prostě: tahle ZÁVISLOST je silnější, než jsem si vůbec dokázal kdy uvědomit a hlavně si připustit, že i já můžu mít problém.
Blokování nevhodných stránek mám také za sebou, stejně jako instalaci různého software pro bezpečný internet. Vše se minulo účinkem!
„Když jste AJŤÁK, tak máte volné pole působnosti a to může být problém“
Ale popravdě se dá doopravdy říci, že mi transparentnost vážně pomáhá a to alespoň v tom, že mi dochází, že s ní začínám být při pohybu na síti omezený, což ve výsledku není špatné.
