Dopaminový feťák na cestě ke skutečnému mužství

Dopaminový feťák na cestě ke skutečnému mužství

Všechny vás zde srdečně zdravím!

Na začátek bych chtěl napsat, že mi tohle fórum, stránka, kurzy i články připadají jako neskutečně velká věc, obrovským způsobem si toho cením a připadá mi to prostě neuvěřitelně skvělý. Sice jsem už četl knihu Odpojený muž, ale ta mi vůbec nedala to, co jsem od toho čekal (málo praktický a spíš statisticko-vědecký). Naopak tady to je opravdu praktický, živý a neskutečně obohacující, tedy DÍKY VÁM VŠEM ZA TO!

Nejsem závislej na pornu, alespoň ne v běžným slova smyslu, nepotřebuju totiž vyloženě videa nebo porno obrázky. Jsem ale extrémně (tj. musím denně) závislej na kybersexu, sexchatu a dopisování s lidma na různých erotických portálech a současný masturbaci. Myslím ale, že ten mechanismus problému je úplně stejnej, i když se liší to, po čem bažím, můj mozek reaguje stejně (ne-li hůř) jako na porno.

Od dětství jsem taky závislej na masturbaci, ale neměl jsem de facto až do 19 let přístup k pornu, pouze jsem onanoval nad katalogama dámskýho prádla apod. Pak jsem měl první přítelkyni několik let a všechno po sexuální stránce fungovalo dobře, v té době jsem ani nepotřeboval masturbovat, porno nebo sexchat už vůbec ne.

Pak došlo ke zdrcujícímu rozchodu, nebudu tu vypisovat to, čím si asi prošel každej po první lásce. Měl jsem pak několik vztahů, který už nefungovaly (spíš kvůli psychice než sexuální oblasti – když mám vztah tento problém zdánlivě vymizí).

Pak jsem se začal utíkat k chatování na erotických portálech (nebudu je jmenovat, nebudu jim dělat “reklamu”), vlastně i na normálních portálech všude možně. Asi jsem prostě chtěl jen něčí zájem, přijetí, sdílení a možnost probrat s někým mý představy a podobný věci. Dokonce jsem předstíral (ačkoli jsem heterosexuální, alespoň převážně), že jsem holka a užíval si ten pocit zájmu o mě – v hlavně jsem to měl tak převrácený, že jsem si představoval, že já jsem ten muž co píše oné ženě (mně) a ta žena má o mně zájem - prostě totální schizofrenie. Taková virtuální transvestie.

V tý době jsem byl na VŠ a i když za to mohly hlavně mý psych. problémy z rozchodu, musím si přiznat, že prokrastinace u chatování se sex. tematikou (a masturbace) vedly k tomu, že jsem školu nedodělal, prostě jsem měl samé absence a nestíhal povinnosti.

Pak jsem šel pracovat a dal se trochu dohromady, chodil jsem do práce a neměl tolik soukromí, abych mohl holdovat těmto věcem. Také nějaké vztahy apod.

Pak přišel lockdown a přechod na homeoffice = katastrofa. Navrátil jsem se ke starým způsobům, také jsem objevil zahraniční chaty. Když jsem se zapřel a zkusil s tím přestat, po návratu jsem byl schopný prochatovat a promasturbovat deset hodin v kuse. Momentálně je kvůli tomu reálně ohrožená moje kariéra.

Od ledna (protože mi bylo jasný, že tohle není zdravý ani normální) jsem si vedl kalendář s černými puntíky za den neabstinence. Od nějakých osmi jsem se dostal průměrně na 14 dní “čistých” za měsíc, ale těžko říct, zda ty zbylý dny nebyly o to horší.

Je načase to změnit. Vím, že mám neskutečný talent v hudbě, kterej promrhávám, to samý v práci (za kterou jsem celý život šel a teď mi hrozí její ztráta). Dělal jsem taky vždy tu chybu, že jsem se vztahem kompletoval a holka mě de facto léčila z těhle sraček. Já ale potřebuju bejt kompletní nejdřív sám za sebe a až pak jít do zdravýho vztahu. To je teď můj dlouhodobý cíl.

4 Likes

Ahoj @Rafal, vítám tě tady na fóru! Po přečtení tvého příběhu vidím, že nejsem sám, kdo měl problém s kybersexem a chatováním a jsem rád, že ses s tím takto svěřil. Podnikl jsi už nějaké kroky, abys omezil přístup k daným stránkám? Blokovací doplněk do prohlížeče nebo nastavení v systému počítače, případně nějaký program? Jestli ne, tak za sebe určitě doporučuju, aby sis takovou “hradbu” vytvořil… A taky, pokud sis ještě neprošel, tak doporučuji projít si kurzem 30 dní bez porna. Drž se a dej vědět :muscle: .

2 Likes

Ahoj @Mr.V Moc děkuju za přivítání. Největší problém jsem měl s používáním notebooku v posteli, takže jsem si notebook odvezl do skladu, kde ho mám uschovaný jen pro případ, že by mi klekl počítač a musel jsem mít náhradu (občas mám nesnesitelnou touhu sednout do auta a pro ntb si dojet, ale je to opravdu silná hráz, protože to vyžaduje opravdu hodně věcí). Na PC jsem si nainstaloval BlockSide, ten automaticky blokuje vše “pro dospělé” + se tam dá nastavit seznam blokovaných stránek (pro mě chatovací stránky). Docela ho doporučuju, je zadarmo a funguje.
S programem 30 dní pomalu začínám, nestíhám vstřebávat všechny informace a taky jsem vypozoroval, že věnovat se až moc všem těm článkům nakonec má negativní efekt, protože nemyslím na nic jinýho než svůj problém… chce to dávkovat postupně.
Taky ti držím pěsti, zvládneme to! Díky!

Kybersex, chatování atp. je i moje “drug of choice”. Konkrétně webkamery. Začalo to u mě podobně jako u tebe eskalovat po těžkým rozchodu a před 3 měsícema jsem dokonce - poprvý v životě - na takovym portále utratil peníze. Ne sice moc, ale to je jedno, jde o princip.
Dal jsem defacto peníze za to, aby mi na chvíli přišlo, že mám s někym reálný sexuální spojení, že jsem žádanej atp.

Mohl bys bejt konkrétnější v tom, jak ti P může podělat kariéru?
Já osobně už kvůli závislosti ztratil několik sickdays, což mě taky neuvěřitelnym způsobem štve…

1 Like

Ahoj @Scout, bohužel tím myslím to, že nestíhám zakázky, který jsou životně důležitý. resp. je dělám v takovým časovým presu, že si vždycky řikám, kdybych měl navíc ten čas, co jsem zabil u chatu, tak jsem úplně v pohodě. De facto to je vlastně hlavní důvod, kterej mě přivedl k odvykání (+ poruchy erekce). Mý okolí si myslí, že jsem nejvíc busy člověk (což celkem jsem), ale je to hodne tím, že pořád pracuju, páč doháním promarněnej čas… No většího debila jsi neviděl v životě :confused:

Deník
DEN 2
S odvykáním jsem začal 1. 10., ale 4. den jsem selhal. Jsem přepracovanej a PMO mi přináší rádoby efektivnější nabítí energií než si jít třeba zaběhat, takže pak můžu pracovat třeba od 6.00 do 2.00 ráno. Ale je to cesta do pekla. Vím, že bych měl mít lepší denní režim, ale jsem na to moc neuspořádanej typ člověka. Ale možná v tom je ten háček.

Dnes držím druhý den a už mi zase hlodá v hlavě bažení. Doufám, že mi tento příspěvek pomůže to zahnat.
Dal jsem si výzvu, že namísto kybersexu budu trávit čas tak, abych se do 6. 10. dostal na obvod pasu 90 cm

Zdar @Rafal, taky vítám na fóru a díky za sdílení příběhu! :slight_smile:

Poslední dobou to tu píšu často, protože to vnímám jako něco fakt důležitého v rámci abstinence: Abstinencí nic neztrácíš, o nic nepřicházíš. To je postoj mysli, který je zapotřebí si nastavit. A jasně, teď ti ostatní aktivity nepřijdou tak zajímavé či lákavé, ale to se časem taky zlomí :wink:

2 Likes

RESTART DEN 1 OTÁZKY

  1. Co se ti líbí na sledování porna?

Asi to, že se dokážu maximálně uvolnit, naprosto vypnout a zapomenout na všechny problémy a stresy.

  1. Co se ti nelíbí na sledování porna?

Ta nepravdivost, ztráta času, nalhávání si, že to je skutečná slast. Nemá to hloubku a mnoho lidí kvůli tomu trpí.

  1. Jakým způsobem ovlivnila pornografie tvé současné nebo minulé vztahy?

Vztahy asi přímo ne, ale myslím, že to ovlivňuje to, že jsem poměrně dlouho singl, protože nemám tu vnitřní motivaci balit holky a mám jen spoustu kámošek, protože doma mám virtuální rádoby harem na jedno kliknutí.

  1. Co tě dovedlo do bodu, že ses rozhodl pro změnu?

Ztráta blízkého v rodině, se kterým mohl trávit víc času, nebo pro něj něco udělat a místo toho jsem propadal závislosti. Taky erektivní selhání s partnerkou. Ohrožení práce kvůli času zabitému PMO.

  1. Představ si, že nic nezměníš a budeš dál sledovat porno. Jak myslíš, že bude vypadat tvůj život za 5 let? Co je ta nejhorší možná věc, která by se mohla stát?

Uplně narovinu by nejhorší věc mohla být, že už nebudu živej. Až tak blbě na tom jsem a až tak daleko by to mohlo dojít, protože je dost možný, že v ohrožení je práce, vztahy, finance, budoucnost.

  1. Jak by vypadal tvůj život za 5 let, když bys přestal sledovat porno? Co nejlepšího by se ti mohlo stát díky této změně?

Mohl bych najít partneru a založit rodinu, být jí oporou, být opravdový muž, otec, který není zoufalec s notebookem v posteli jak uplnej loser. Chtěl bych být tahoun a ne ten, jehož problémy řeší všichni okolo, protože se dostal do stavu, že už nedává nic.

Ahoj @Pete! Děkuju za přivítání i radu, ta věta je pravdivá!

Deník
DEN 4
Zatím se držím, všechna bažení jsem zahnal. Mám takový nepopsatelný pocit, jako bych neměl penis, jako bych se vůbec nedokázal vzrušit a on NECHCE abych na něj sahal, všechno má svůj původ jen v hlavě. On to nepotřebuje, ne v týhle podobě.
Zatím mi abstinence pomáhá řešit ten neskutečný průser v práci, napůl se mi to daří, v úterý bude jasno, jestli jsem to zvládl. Přiznám se rovnou, že se bojím, že pokud to zvládnu, oslavím to PMO. Vždycky jsem to tak dělal, jako odměnu. Musím s tím počítat a pracovat s tím. Abstinencí o nic nepřicházím :slight_smile:

1 Like

Jak to v té práci dopadlo?

Ahoj @Pete. Moc díky za optání, nakonec úplně infarktově a nejsem uplne spokojenej s výsledkem, ale zvládl jsem to. Nakonec se ukázalo, že ten můj problém v tom až tak nehrál roli, protože to bylo komplikovaný i jinýma věcma, ale to na věci nic nemění, protože do budoucna by to tak klidně mohlo bejt, kdybych to nezačal řešit (a hlavně v minulosti bylo).

Strašlivý zjištění DEN 14
Z prvních 14 dní mýho snažení jsem vydržel abstinovat 11 dní. Sice se to může zdát jako neúspěch, že jsem to nedal celý, ale je to asi nejlepší výsledek za poslední roky, 14 dní bylo maximum, co jsem dokázal zvládnout za celej měsíc. Takže jsem si připadal jak king.
Jenže dneska přišel tvrdej direkt na solar. Už jsem si myslel, že jsem vyběhl na trať svýho uzdravení, ale teď je mi jasný, že se teprve protahuju před během a zjišťuju jak moc blbě na tom mý klouby a svaly jsou, když použiju tuhle metaforu.
V pondělí mám mít rande s holkou se kterou jsem už parkrát spal. Jsme kamarádi. Takže jsem si objednal nějakej pelmel typu kondomů, že si vyberu ten ideální pro mě, kdyby k něčemu mělo dojít.
Jenže u toho zkoušení jsm zjistil, že se mi za boha nemůže postavit. Mám uplně regulérní poruchu erekce, ale jakože šílenou. Jsem celkem na dně. Takhle blbě jsem se v tomhle ohledu ještě necejtil.
Takže přenastavuju priority:

  • nemyslet na můj problém, ale neignorovat ho (tzn. striktní abstinence)
  • pracovat na mé hudbě
  • pracovat na mé fyzičce
  • věnovat se kámoškám jako kámoš a neočekávat nic víc
1 Like

Nemyslel bych na sex ale na dobře strávený čas společně. Podle mě je tohle zásadní. Ale nechci do toho kecat a ani ti nepřeji, aby si měl problém s erekcí. Spíš chci pouze poukázat na to, že sex není to hlavní. Važ si času s ní, poznávej ji.
Každopádně, ať se rozhodneš pro cokoli, tak ti přeji, aby to dopadlo dobře.
Měj se

2 Likes

Díky, a naprosto souhlasim, jen se bojim toho, kdyby chtěla a já ji musel zarazit, aby se jí to nedotklo. Jinak jsem dneska celej den věnoval hudbě a bylo to dost osvobozující.

1 Like

Upřímně klobouk dolů. Takový cíl si nastaví málo chlapů v této fázi. Ale myslím si, že to má co do sebe, protože nejdřív musíš dát do kupy sebe, abys pak i ve vztahu mohl být v pohodě. Tím neházíš flintu do žita ohledně budování vztahů s ženami, ale jen prostě teď stanovuješ priority. Super :wink:

4 Likes

Děkuju @Pete za podporu. Myslím, že jsem vždycky měl skvělej vztah k ženám, rád jsem se jimi nechal odvždycky obklopovat prostě jen tak, nechal se jimi inspirovat, škádlit, nakopnout, okouzlovat.
Je to taky daný docela pěkným vztahem, které měli moji rodiče, vždycky při sobě byli a celý život se podporovali, i když to měli neskutečně těžký.

Proto jsem stejně přistupoval i ke svým vztahům, ale prostě ne každej to tak má a já po rozchodu s mou první vážnou dívkou cítil neskutečný zklamání a zrazení životem, moje psychika vůbec nezvládla zpracovat tu “zradu”, že člověk, kterému jsem se naprosto a zcela odevzdal, to vzal a zahodil. Myslím, že jsem tehdy přechodil nějakou stresovou poruchu, protože člověk by asi měl umět zpracovat rozchod, ale já když tu dívku potkal, normálně jsem se z toho pozvracel, jak strašně mi bylo. Tehdy mě to dohnalo až k tomu, že jsem se pokusil o sebevraždu, ale po skoku z okna se mi jako zázrakem skoro nic nestalo, protože jsem spadl na nahrnutý sníh na náměstí v zimě. Bude to znít divně, ale tehdy se mi strasně ulevilo, prodělal jsem nějakou katarzi a s tím rozchodem jsem se smířil a té dívce začal přát milýho a slušnýho přítele a strašně mi pomohlo, že si opravdu takovýho našla (i když mě bolelo, že s ním podnikala všechno to, co se mnou něchtěla, třeba cestování). Ale řekl jsem si - vole, jestli jsi ji vážně miloval, tak jí přece budeš přát jen to nejlepší a taky že jo.

Ale tehdy jsem vlastně začal utíkat do virtuálu, protože jsem nechtěl už být tak zraněnej a nepřijatej a chtěl jsem asi mít všechno pod kontrolou.

I když je mi teď přes třicet, možná bych se měl pokuit vidět svět užaslýma očima, jako když mi bylo nevinnejch 19 a všechno bylo přede mnou a já nebyl ještě tak poškozenej, jak jsem teď.

5 Likes

Ty jo drsný. Jak dlouho zpátky to bylo?

Možná mě teď napadá otázka, co tě obecně v životě pohání kupředu? Co dává tvému životu smysl? :slight_smile:

Popravdě už přesně nevím, v únoru to bude asi 11 let. Byly to drsný časy, ale zpětně mi připadá, že jsem tak nějak víc žil, opravdu jsem věci cítil a prožíval je (ano už vychovatelka na internátě na střední mi říkala, že to kvůli své silné prožitkovosti nebudu mít lehký, myslela to v dobrém). Od té doby jsem se dost uzavřel a “zploštil”. S tím souvisí i můj problém s PMO. Dřív jsem se radši šel projít do města nebo přírody, psal povídky, diskutoval v hospodě o Kafkovi, poslouchal muziku a snil o nedostižných holkách :slight_smile: přemýšlel o bohu a celkově měl intelektuálnější zájmy. Teď si místo toho zalezu s notebookem do postele jak zombie.

Tenhle týden jsem si ještě uvědomil jednu věc, souvisí to s tím smyslem, resp. smysluplností. Já právě po těch hrozných zkušenostech měl problém s tzv. “nepřítomností smyslu” a řešil jsem to samostatnou existenciální psychoterapií s pomocí Yaloma (Existenciální psychoterapie - Irvin D. Yalom | Databáze knih). Jenže jsem si tak vytvořil ještě jeden únik - práci, defacto workoholismus. Tento týden jsem měl po dvou letech první tak dlouhou dobu bez práce a zjistil jsem, že vůbec nevím, co s tím volným časem (loni o prázdninách jsem dokonce kvůli práci zrušil už objednanou dovolenou). Naštěstí je ale moje práce dle mýho názoru prospěšná a vytváří reálný kladný hodnoty, takže nejde o jednu z “shitjobs” :slight_smile:, takže mě naplňuje a baví a ani mi nepřipadá že pracuju. Ale přesto je potřeba tuhle bublinu taky rozbít, protože ztrácím to mnohem podstatnější – vztahy s lidmi. Je potřeba najít rovnováhu, protože si stejně myslim, že smysluplná práce a vytváření hodnotných věcí je smysl mýho života a od toho se může odvíjet všechno další: žena, rodina, má schopnost se o ně postarat.

Ahoj,

Popravdě už přesně nevím, v únoru to bude asi 11 let. Byly to drsný časy, ale zpětně mi připadá, že jsem tak nějak víc žil, opravdu jsem věci cítil a prožíval je

Řekl bych, že s tímhle “problémem” tady nebudeš jedinej. Nějaký až sebedestruktivní tendence za honbou pocitu “žít” tady má víc lidí včetně mě. Zatím jsem nepřišel co s tím. Problém je, že jakmile člověk objeví něco, co je vjemem řádově mimo běžný vnímání, zbytek mu začne připadat šedej. A je jedno zda jde o porno, o pocit blízkosti smrti (různý závislosti na adrenalinu), bolest…pokud bys někdy přišel na to, co s tím, tak si to rád poslechnu. Já jediný jak to zatím zvládám řešit je dělat činnosti, který mě sice dlouhodobě ničí (a jsem si toho vědomej), ale je tam minimální šance fatálních následků (zrovna u mě jsou to bojový sporty).

1 Like