30.10.2025
Den 5
Je teď takový nějaký shon, že moc nestíhám zaznamenávat události, natož myšlenky. Od posledního relapsu se daří docela dobře. Snažím se osvojovat si uklidňující a uzemňovací taktiky. Což mi mimochodem pomohlo i při včerejším dramatickém lítání po doktorech. Vždy jsem uměl (na pohled) vypnout vlastní emoce a být ji oporou. Často na mě pak ale všechen ten stres doléhá zpětně.
Teď ale s pár jednoduchými technikami zvládám fungovat jako její pevný středobod a zároveň to sám trochu zpracovávat, aniž by si všimla, že se něco děje.
Nechci říct, že jsem zenový mistr. Jen už začínám chápat, jak tu stresovou špičku pomaličku obrušovat a nepropadnout naprosté vnitřní panice.
Zamyšlení pro dnešní den
Tak jo, chaser efekt. Jak to vlastně popsat z mého pohledu. Vlastně jsem si ho začal všímat a uvědomovat si ho až v poslední době. A tím, že už vím jak funguje a umím ho pojmenovat ho rozeznávám i v minulosti a věcech které jsem dělal.
Co ho spouští. Masturbace, sex (intimnosti s partnerkou obecně), relapsy.
V současné době mám jeho nástupy i to že už je pryč dost často zamlžené. Často si nevšimnu že přichází nebo že už je pryč.
Současná stresová situace v podobě blížícího se porodu, nevyspání a stresu v práci otupuje rozpoznávací schopnosti.
Co si tak vzpomínám, po sexu jsem vždy měl chaser okamžitý.
“Dáme druhý kolo?”
“No tak, bude to delší…”
“Já chci ještě”
Prostě nával energie dostihového koně, který má po dostihu pocit, že se ještě nestačil ani pořádně rozeběhnout.
Bylo to frustrující a nepříjemné. Ale řekl bych, že to nejhorší pominulo docela rychle. Ale mluvím o době, kdy jsem nejdéle druhý den měl jisté PMO.
Po masturbaci nebo jednostranných praktikách od partnerky je to ale většinou jiné. Se zpožděním. Často to přichází až druhý den. A často plíživě. Ne čistě jako nával nadrženosti. Spíš jako nenápadný, plíživý pocit nenasycení nebo prázdnoty, úzkosti který se stupňoval.
Člověk ho začne krmit soc. sítěma, pak šmejděním po netu a než si uvědomím že mě chaser vede k pornu, už je pozdě.
Tohle trvá většinou den, dva? Těžko říct. Můžou se na to nabalit další věci a dost záleží jak moc se ještě vytriggeruju dalšími podněty.
Nebo aspoň tak to teď vidím.
Jak z toho ven? Ideálně, dělat co mě fakt baví. Mě třeba pomáhá jít si lítat FPV. Koncentrace a adrenalin tu potřebu docela rozeženou. Bohužel na to ne vždy je čas. Často se to snažím přebít poslechem podcastu který mě baví a soustředím se na něj. Nebo dokumentu. Jsou to bohužel taky trochu úniky z reality ale aspoň zdravější.
A Dost mi pomáhá měnit úhel pohledu. Nedívat se na svůj problém jako na závislost na… pornu, sexu, webcams…
Ale jen jako na závislost. Tečka.
Tím že jsem roky zvyklý na porno, automaticky si dopaminový absťák spojuju se sexualitou.
Když se ale oprostím od toho sexuálna, daleko líp rozeznám chaser. Daleko líp rozeznám absťák od skutečné chuti na sex. Nebo na masturbaci. Dojde mi že mozek jen chce něco wow a že si to na tu chuť na partnerku nebo porno jen projektuju.
Částečně proto že je to nejrychlejší způsob dopaminu. Částečně ze zvyku.
Aspoň tak mi to teď přijde.
Roky jsem jel v módu 2x denně. Nevěřil jsem lidem co tvrdily, že nemasturbují. Ale co se na to snažím dívat takhke s odstupem, měl jsem 4 relapsy za posledních 35 dní a musím říct, že vlastně potřebuju mnohem míň sexu, než jsem si myslel.
Ale na druhou stranu, je to moc krátký časový okno abych mohl potvrdit, že nad tím uvažuji správně a že to funguje…
Není nadrženost jako nadrženost. Večer jsem nad tím musel dlouho přemýšlet. Co je to nadrženost. Odkud pochází. Jak ji vnímám. Když jsem si začal přiznávat, že zřejmě nejsem vůbec nadržený, že jsem se opět cíleně vytriggeroval pohledy na její odhalené tělo, že si mozek jen říká o odměnu po tom těžkém dni, rozdýchal jsem to. Spočítal jsem 5 věcí kolem sebe, řekl partnerce že to zpracovávám, že nic nechci a že je to dobrý. A bylo líp a mohl jsem jít spát. Super
najednou ten čas nějak letí.
v kalendáři. No co už, je na čem pracovat.
Chtěl jsem říct, že si to sedá pomalu teď, se střízlivým já. S tím, které už neutíká a snaží se tu být s nimi nejen fyzicky ale duchem přítomný…
zpětně je mi z toho na blití. Ani jsem to sem psát nechtěl, protože se za to neskutečně stydím a nenávidím.
