Zdravím, jsem Mejdž (hodně rozbité anglické Mage), nebo tak mě aspoň znají kamarádi.
Je mi 21, studuju perspektivní obor na vysoké škole, mám dobře placenou brigádu v oboru, milující přítelkyni se kterou plánuju budoucnost a aby se to nějak dorovnalo, i závislost na pornu. U které mi je jasné, že sám ji nezvládnu.
//Bude to dlouhý, předem se omlouvám, snad mi pomůže se z toho vypsat.
Můj příběh: K pornu jsem se dostal poněkud netradičně přes hry. Už si přesně nepamatuju kolik mi bylo, ale dospíval jsem v době kdy už existoval internet a různě po internetech se daly najít webové stránky, kde se daly hrát jednoduché hry. Jednou z kategorií byly i hry erotické a to si myslím že byl první impulz. Netrvalo dlouho a od rodičů jsem dostal na vánoce svůj první počítač, který jsem zároveň měl ve svém pokoji a tedy v soukromí. To jsme někde na základce, je mi 13 a hormony začínají pracovat na plné obrátky. Masturboval jsem ještě předtím, než kdy došlo k nějaké ejakulaci, ze začátku jen protože to bylo příjemné, časem s představami které plynule přešly s vlastním počítačem a přístupem k internetu v pornografii. Je mi 14, touhle dobou už jsem závislý, ikdyž si to zatím ani zdaleka neuvědomuju a na základce jsem si našel svou první holku. Tou dobou zároveň mezi mou generací zažívá boom 50 Odstínů a já i moje tehdejší přítelkyně jsme řádní knihomolové a tak samozřejmě čteme a následně zkoušíme zreplikovat v rámci objevování naší sexuality to, co jsme si přečetli, jen v obrácených rolích. Jedná se o můj první sexuální kontakt s druhou osobou jako takový. O pár měsíců později se s přítelkyní rozcházíme, ale myslím si že první sexuální kontakt tohohle rázu mě z velké části poznamenal, možná už navždy. Porno sleduju aktivně dál, základkou bez jakéhokoliv úsilí procházím s vyznamenáním a tak mi ani nepřipadá, že bych měl nějaký problém. Tou dobou zároveň začínám psát erotické povídky, časem začínají být odrazem toho, co vidím v pornu, jen o to nebezpečnější že jsou psané na míru konkrétním lidem. Ať už mě nebo lidem z internetu, kterým jsem svůj “talent” nabídl. Díky těmhle povídkám nacházím mou druhou přítelkyni, se kterou dál experimentujeme na poli BDSM, četnost sledování porna se stává kritická a náš vztah, z velké části založený na sexu se kvůli tomu rozpadá (Byť si ještě neuvědomuju, že jsou to přímé následky sledování pornografie). To už jsem na střední, sotva ji procházím, život mě nebaví, rodiče se doma věčně hádají kam až moje paměť sahá a všechny koníčky krom videoher a porna které jsem ještě na základce měl upadly v zapomnění času. Porno se za ty roky změnilo, jak se postupně ztotožňovalo s tou zlou stránkou mne samého a jsou věci, u kterých opravdu nejsem pyšný že jsem je viděl. Rok před maturitou jsem si našel současnou přítelkyni, první měsíce s ní jsem porno nesledoval, spravil jsem si známky, úspěšně odmaturoval a vzali mě na vysokou. Prakticky za všechno, na co teď můžu být aspoň trochu pyšný vděčím jí. Moje závislost na pornu však neodešla. Přišla vysoká, zkouškové, stres a s ním i snaha uniknout realitě prostřednictvím pornografie tak, jak jsem to dělal roky doposud. Je to rok od doby, co jsem si uvědomil že mám problém. Že není normální abych ve 21 letech nechtěl spát se svojí přítelkyní. Že není normální sedět hodiny u porna a prokrastinovat dělání úkolů a učení se na zkoušky a zápočty. Je to jen pár měsíců od doby, co jsem to řekl přítelkyni a pokusil se přestat sám. Je to nepočitaně moc relapsů včetně toho dnešního, kdy jsem si po rozhovoru s přítelkyní uvědomil, že sám to nezvládnu. A pokud chci udržet náš vztah a být jí přítelem jakého si zaslouží, budu muset začít něco dělat.
To je můj příběh, je jiný než ty ostatní a přesto v těch kritických momentech a situacích totožný.
Dnes je 28.4.2021, je jaro v plném proudu a já doufám, že se na tuhle zprávu budu moct jednou podívat a říct si, že se mi v životě, opravdu mě samotnému, něco povedlo.
Měl bych na vás dotaz. Asi by se mi hodil nějaký patron a jeden z prvních lidí kteří mě napadly (samozřejmě vyjma mé přítelkyně, ale ta mi nepřijde úplně vhodná, přeci jen je tím bohužel poměrně hluboce zasažená) je moje ségra. Máte někdo zkušenosti s tím, se svěřit takhle někomu z rodiny ? Osobně se toho trochu bojím, mám s ní dobré vztahy, ale má mě paradoxně za určitý vzor a strašně se bojím, že jí ten obraz zkazím.
Díky všem, díky za tenhle projekt, díky za naději že bude líp a šanci tu naději uvést v realitu.
