Cesta peklem aneb vykoupení

Ahoj, chtěl bych ten svůj deník vést jinou formou než jsou vedeny ostatní deníky tady na tomhle fóru. Zkusím zde dávat postřehy z 30 denního kurzu + nějakou informaci o mě.

DEN 1.

1. Co se ti líbí na sledování porna?
Ženy a jejich křivky. Ty zvláštní zvrhlé praktiky, co by si člověk kolikrát nedovedl v realitě ani představit. Odvážnost, nespoutanost, nestydatost. Ty fantasie, co poté přichází. Ty stavy nadrženosti, co se mi dějí, když si chci něco pustit.

2. Co se ti nelíbí na sledování porna?
Že to porno je hrané. Většina videí není opravdová. Právě proto se lidem v tomto průmyslu říká pornoherci. Prostě takové to porno divadýlko. Další věcí je spoutanost k pornu jako takovému. Není to jako u alkoholu nebo cigaret, že já si řeknu, kdy mám na to chuť, kdy je čas přestat a tak dále. Porno mi říká, kdy přestat. Až když mám vymletou hlavu a jsem úplně vyčerpaný, tehdy končím. Jsem otrok porna.

3. Jakým způsobem ovlivnila pornografie tvé současné nebo minulé vztahy?
Poměrně hodně. Kamarády jako takové jsem měl. Nicméně jsem upřednostňoval porno a hraní her před nimi. Kolikrát mi volali, ať jdu s nimi na akci. Kolikrát mi říkali, že mě klidně přivezou a odvezou domů. Stejně jsem nešel. Zazdíval jsem je. A teď přišel převrat. V době pandemie jsem dost spadnul na hubu, ale o tom někdy příště. O ženských vztazích nevím nic a ani jsem nikdy nevěděl. Nikdy jsem nic extra s ženou neměl. Prostě sociální mrzák.

4. Co tě dovedlo do bodu, že ses rozhodl pro změnu?
Bod, kdy jsem si uvědomil svojí závislost. Že to s tím opravdu šíleně přeháním. To, že jsem se díval na docela extrémy, mě sice vždycky rozhodilo, nicméně ten bod zlomu přišel, když jsem na tom trávil téměř svůj celý volný čas. Dopomohl jeden komentář pod videem, kde nějaký pán srovnával porno a reálný sex. V komentáři se pisatel svěřoval, že měl problém se závislostí na pornu, že se toho zbavil a najednou žije nový “druhý” lepší život.

5. Představ si, že nic nezměníš a budeš dál sledovat porno. Jak myslíš, že bude vypadat tvůj život za 5 let? Co je ta nejhorší možná věc, která by se mohla stát?
Asi bych byl asociál. Člověk, co neumí komunikovat nejen se ženami, ale i s muži. Prostě s nikým. Svůj život bych si užíval, ale je to asi stejné užívání života, jako si užívá člověk na drogách - není to pravé, není to realita. Je to zkreslené. Je to fantasie. Je to sen. Sen o tom, že je to krásné a pravé. Že pro tohle má cenu žít a vstávat z postele (nebo spíš se probouzet, protože hned po probuzení - víte co? :wink:). Žil bych dál v iluzi, ne v realitě. Život by se mi moc nezměnil. Víc bych prokrastinoval a víc bych nezvládal životní zkoušky. Stále bych nevěděl, co je to vlastně ten sex. Co je to láska. Vlastně ani kamarádství. Prostě ztroskotanec. Nejhorší bod je rezignace. Vím, že mám problém a nebudu ho řešit. Recidiva a naprosté přehlížení problému.

6. Jak by vypadal tvůj život za 5 let, když bys přestal sledovat porno? Co nejlepšího by se ti mohlo stát díky této změně?
To si nedokážu představit. Podle mě si to nikdo ze závislých nedokáže představit, jaký je to pocit. Je to vidina. Vize krásnějších zítřků, barevnějších zítřků. Nic konkrétního si představit nelze. Dokonce ani za jak dlouho by se to mohlo vyplnit. Vize jsou čisté, cesta však trnitá. Ale má cenu za to bojovat. Za nejlepší věc považuju odpustit si svojí minulost a žít přítomností. Taky by nebylo od věci zjistit, jak to funguje s těmi ženami.

Infotainment: Jsem muž.

4 Likes

Zajimave otazky i odpovedi, urcite jsem postupne hazej dalsi;)

DEN 2.

1. Pro jakou úroveň restartu mozku ses rozhodl? Pro přehled úrovní restartu se podívej na náš článek Restart mozku.
Podle mě není důležitá úroveň restartu. Ale je důležité přijmout tu výzvu tak, abych ji dodržoval v plném rozsahu. Dost dlouho jsem měl problém to přijmout. To, že pro mě porno skončilo navždy. Že už to nejspíš nikdy nezapnu. Je to těžké. Člověk si neustále hledá náhražku za to, co ztratil. U mě to byly hlavně erotické články, audio i e-sexshopy. Člověk si to neustále omlouvá, že to není porno. Není, ALE ten efekt, který to vyvolá je naprosto stejný. Proč? Protože jsem nevěděl, proč chci skončit. Každý jde za slovy jako je vidina lepšího života. Ale nikoho taková pohádka nezachrání, když přijde první zkouška. První pokušení. Už minulý rok přišla změna. Změna v chování. Začal jsem vnímat realitu. Netuším do jaké míry, ale začal. Z prakticky virtuálního světa se přesunovat do každodenní reality. Bylo to těžké. Vlastně stále je. Ale vlastně jediný, koho to zajímá jsem já. Bojuji pro sebe. Pro to, abych si za deset let řekl, že to mělo smysl. Vidím to v práci. Pracuji brigádně jako číšník. Dennodenně se setkávám s lidmi, co závislí nejsou. Co jsou ve vztahu. Co jsou šťastní. Už vím, proč bojovat. A každý den v této práci mě v tom jenom utvrzuje. Volím si tedy HARD mode: žádné porno, žádné sexshopy, žádné erotické články, žádné fóra s erotickou tématikou, žádné erotické podcasty. Dále pak žádná autoerotika se všemi různými možnostmi uspokojování sebe sama. A nakonec (pro mě to nejsnažší) žádný sexuální styk. Tak zní má celá definice HARD modu nebo chcete-li PMO modu.

2. Jaké si nastavíš milníky či záchytné body? A jak jednotlivé milníky oslavíš, až jich dosáhneš?
Pevně stanovené milníky nemám. Člověk není robot. Po každé, když na něj přijde nějaké pokušení, tak to nemusí být ten stejný den jako minule. Nicméně jsem u sebe vypozoroval určitou podobnost. Většinou se mi podaří dostat na dobrou vlnu tehdy, kdy nemám chaser effect. S ním jsem nikdy nedal ani týden. Když se mě chaser vyhne, tak první problém bývá na konci prvního týdne. Okolo 6. - 9. dne, kdy jeden nebo dva dny bývají krušné. Pak se většinou pokušení na chvíli zastaví. Druhé pokušení nastává vstupem do třetího týdne 13. - 19. den. Tady je to krušné a opravdu těžké. Jenom skutečně silné důvody mě udrží na uzdě, abych vydržel a pokračoval dál. Bývá to série zhruba tří dní. Moc nespím, moc nevnímám. Neustále se mi rodí v hlavě myšlenky na sex. Nelze je potlačit. Z této šlamastiky jsem se dostal pouze dvakrát. Pak u mě nastává flatline. Tolik vysnívaná a právě v té době, kdy nastane, tolik nenáviděná. Velký problém se na něco nepodívat. Je ohrožené mužské ego a mužská ješitnost mě potupuje nejvíc. Tu jsem vydržel. Krátce po skončení flatline relaps. Dál jsem se nikdy nedostal, dál nevím (47. den). Milník si tedy nastavuji po překonání prvního pokušení, druhého pokušení a dokončení kurzu bez relapsu. Jako odměnu na konci upeču dort a pošlu tady 1 000 kč. Odměnu v průběhu si dám poslední platbu do hry.

3. Jaké si chceš nastavit krátkodobé cíle? (rozpětí 1-2 týdny)
Chodit pravidelně na tréninky, vyhrát boxerský zápas, užívat si života, jíst zdravě, definitivně skončit s hraním her.

4. Jaké jsou tvé střednědobé cíle? (rozpětí 2-6 týdnů)
Mým střednědobým cílem je znovu začít hrát na ukulele a mít radost ze života.

5. Co vše zahrnují tvé dlouhodobé cíle? (1-6 měsíců)
Začít nové věci. Například se naučit zpívat nebo učit se hrát na kytaru. Další věcí je zdárně studovat a rozvíjet se. Bylo by fajn, zkusit balit nějaké ženy, ale netuším, jestli jsem na to připravený. A taky držet disciplínu. Mám několik nápadů, co bych mohl zkusit vytvořit, aby se ten náš znovu trošku zlepšil, tak doufám, že je zkusím zrealizovat. Tak uvidíme, co z toho se vyplní.

Infotainment: Je mi odedneška 20 let :slight_smile:

Líbí se mi, jak si ty věci promýšlíš do hloubky :slight_smile:

Jak zvládáš tedy to první období (6-9 dní)? Už v něm jsi? (Ptám se, protože mezi 1. a 2. dnem v kurzu byl nějaký rozestup, tak předpokládám - možná chybně - že dny v kurzu neodpovídají skutečným dnům abstinence. Je to tak?)

A zaujalo mě: Ty boxuješ a zároveň hraješ na tak drobný nástroj jako je ukulele? :astonished:

To Pete: Pointa mého deníku je to vést trochu netradičně. Informaci kolikátý den PMO Vám sdělím po úspěšném dokončení kurzu. A ano hraju na uke a boxuji, ale ten box je v plenkách zatím.

DEN 3.
1. Koho požádám, aby byl mým vykazatelnostním partnerem?
Svěřit se někomu s tím, že máte problém a ten dotyčný člověk to bez předsudků příjme, je ta nejlepší část na této odvykačce. Místo pocitu zranitelnosti se do Vás začne vylívat pocit úlevy, dokonce pocit bezpečí (protože na problém už nejste sami). Začnete mít lepší vztah s dotyčným člověkem. I on se Vám bude svěřovat s jeho trápením a jeho bolestmi. Ale nejen těmi povrchními (smrt v rodině, rozchod), ale i těmi vnitřními (utápí se v alkoholu atd.). Pokud bych se svěřoval někomu, kdo by mě poté odsoudil, pochopil bych, že toto není osoba, se kterou chci trávit svůj volný čas. Nechci plýtvat energii a čas pro někoho, kdo to jenom jednostranně čerpá. To není symbióza, to je parazitismus. A to si nenechám líbit. A nehledě na to, že tento problém řeším docela dlouho. NIKDY jsem se nesetkal se závislým člověkem, který by litoval toho, že se někomu svěřil. I když to možná nebyl ideální člověk na svěření, stejně to vždy bylo lepší než se nesvěřovat.
Co se týče vykazatelnostního partnera: Je to člověk, kterému jste se buď svěřili nebo si myslíte, že je to vhodný kandidát na svěřování ohledně těchto ožehavých témat. Je to člověk, který by měl s Vámi sdílet jak radost, tak i problémy. Tento člověk nemusí chápat, že máte problém. O tom to není. Ale musí Váš problém respektovat. Musí to být člověk ochotný pomoct ideálně kdykoliv a kdekoliv, kdy je to potřeba. A myslet to upřímně. Ve chvíli, kdy Váš parťák tuto situaci zlehčuje, nemá na Vás čas, nereaguje na chat ani na telefonáty, Vám dává jasně najevo, že Vy pro něj nejste priorita. Proto vybírejte moudře.
Já jsem se při výběru trochu spálil. Zbytečně jsem to urychlil místo toho, abych nad tím pečlivě popřemýšlel a taky to tak dopadlo. Při druhém problému byl tento partner nedostupný. Nereagoval ani na telefon ani neodpovídal na chat. Relaps byl o několik dní poté.
Nyní mám lepšího vykazatelnostního partnera. Je to člověk, který reaguje a jedná co nejdřív to jde. Našel jsem si člověka, kterému na mě záleží i v těchto směrech. A je to fajn. Nevyužívám ho k tomu, abych mu každý druhý den psal nebo volal, že teď je to v pohodě a jindy zase, že je to špatný. Spíš je to můj nezávislý pozorovatel. Když spadnu, zkouší se se mnou přijít na to, proč se to stalo. Je to člověk, na kterého je spolehnutí. Jmenuje se Michal a býval taky závislý na pornu. On teď z toho docela dobře vybruslil. Má 8 měsíc bez PMO a nemá chuť ani důvod se k tomu vrátit. Tohle je můj vykazatelnostní partner. A koho máte Vy? Napište to do komentáře :slight_smile:

Infotainment: Studuji na vysoké škole.

1 Like

Ahoj,

Jenom ohledně toho vykazatelnostního partnera. Nespoléhej, že to že mu zavoláš tak on třeba vždycky zvedne nebo že pro něj budeš priorita. Asi je to jenom můj názor ale spíš se to snažím brát tak, že ten člověk není od toho aby porno za mě vyřešil a byl tam pro mě 24/7. Když ten člověk má čas tak mi zavolá a udělá si čas když může ale nemůžu já představovat větší prioritu než je třeba jeho rodina nebo něco jiného.

Nesnažím se lidi soudit za to, že to prostě občas neudělají to, co bych si přál. Ale chápu co jsi tím chtěl říci. Občas prostě vidím, že pro někoho není worth ztrácet se mnou. Též jsem jsi teď zvolil člověka, kterému když zavolám tak se fakt snaží si na mě udělat čas a hodně mi to pomáhá.

To Beni6too: Pokud tomu člověku na tobě záleží, najde si těch 5 minut. Dneska mi ten parťák docela zachránil krk. Akorát je škoda, že mám pocit, že ten dnešní boj ještě neskončil.

DEN 4.
1. Máš už vykazatelnostního partnera? Jak reagoval na tvou žádost? A jak ses cítil poté, co ses svěřil se svým problémem?
Ano, už mám svého partnera nějakou dobu a jsem s ním naprosto spokojený. Někdy za mě reaguje až moc chladně, ale čas si na mě najde vždycky a je ochotný pomoct, za což jsem strašně rád. Dnes mi hodně pomohl, přitom neudělal nic závratného - víceméně zvedl telefon a poslouchal mě.
Svěřovat jsem se mu nemusel, znám ho z komunitního fóra. Na žádost reagoval pozitivně a už se činil, jak píšu výše.

2. Zabezpečil jsi už svá zařízení pomocí nějaké blokovacího programu? Jaké s tím máš zatím zkušenosti?
Dlouho jsem tohle doporučení úmyslně přehlížel. Vždycky jsem si jako beran šel za myšlenkou, že blokátor akorát ulehčuje odvykání a že je to naprosto zbytečné ho tam mít - když budu chtít, způsob jak ho obejít si najdu.
Nyní to vnímám trochu jinak. Blokátor neslouží k blokování, ale k informování. Je to vlastně taková poslední brzda. Slouží jako varování. Budeš pokračovat, končíš a jedeš od začátku. Zkoušel jsem si napsat pár hesel krátce po relapsu. Všechny vyhledávané pojmy blokoval, dokonce i v češtině. To považuju za docela důslednou poslední kontrolu. Je to takový můj malý anděl strážný. A pro odpůrce jako jsem býval já bych doporučil, ať si to alespoň zkusí. Nic za to nedají.
PZN: 95% relapsů u mě proběhlo na mobilu, takže mám speciální prohlížeč s blokováním citlivého obsahu (Spin Browser). Dokonce to blokuje stránky jako je twitter, takže za mě docela důkladná kontrola obsahu. Počítač mám volný, bez blokovacího programu.

3. Jaký je tvůj plán, aby pro tebe nebylo porno snadno “dostupné”?
Jsou tu lidé, co se rozhodli za relaps platit. Podle mě je to spíše ztráta času. Několikrát desítkami lidí odzkoušené, že za relaps se nesmí člověk trestat. Je to neúčinné řešení.
Dostupnost jsem řešil novým prohlížečem. Chrome odinstalovat nejde, ale nainstaloval jsem si aplikaci, která mi ho po minutě užívání zablokuje. Jde si v ní nastavit i delší čas užívání aplikace, takže když budu chtít, můžu to obejít, ale to je zase otázka na hlavu. Proč chci trávit čas na chromu? Je to protože chci vyhledávat prasečinky nebo je to kvůli tomu, že mi ten nový prohlížeč blokuje něco, co blokovat nemá a já se k tomu potřebuji nutně dostat? Minimálně mě to pozdrží na pár minut. Pokud budu rozhodnutý relapsnout, udělám to. Pokud budu mít sílu bojovat, bude boj. :wink:

Infotainment: Žiju na vesnici nedaleko města.

1 Like

Super, že tě kamarád dokázal takhle podržet! :slight_smile:

Co se týče těch “trestů”, tak souhlasím, že klasické tresty s negativním dopadem většinou nemají moc dobrý účinek. Lepší jsou třeba pozitivní odměny za dosažení nějakého cíle. Nicméně někdy i ty tresty mohou být vhodné, pokud ovšem jsou s pozitivním dopadem. Třeba když pozveš kamaráda na večeři, tak sice investuješ nějaké peníze, ale zároveň ten čas s kamarádem trávíš, což je velmi pozitivní. Když třeba pošleš peníze na charitu nebo na organizaci, která se věnuje boji s pornografií, tak tam máš pozitivní přesah v tom, že vlastně podporuješ něco dobrého. Zároveň ti to pomáhá si uvědomit, že sledování porna má nějaké důsledky. Prostě hodně záleží na osobním úhlu pohledu a na tom, co člověku zrovna pomůže :wink:

DEN 5.
1. V jakém emocionálním rozpoložení se obvykle nacházíš, když sleduješ porno? (Jsi unavený, naštvaný, hladový, osamělý, vystresovaný, znuděný? Klidně napiš i jiné věci, které tě napadají.)
Bývá to těžký den abstinence. Takový ten den, když ani není chuť zvednout se z postele. Většinou jsou u mě dva hlavní faktory. Bývá to kombinace únavy a stresu nebo únavy a znuděnosti. Občas je taky ve mě zvědavost. Ta se většinou probudí s nějakým impulzem. Často to bývají docela neškodné věci jako jsou například zprávy, ale i tam stačí nepatrná zmínka o nějaké sexuální záležitosti a třeba se k tomu přidá i nějaké jméno. (kauza OF naposledy) Taky mám rád podcasty, ale občas jsou tam hosté se sexuální branže. To ve mě taky vzbudí zájem a zvědavost mi často nedá spát, dokud se na ni nepodívám. Osamělý jsem vlastně pořád, rád bych s tím něco udělal, ale není to tak úplně jednoduchý, zvlášť, když jste závislý. Je to vlastně můj hlavní důvod, kvůli kterému jsem si vytvořil závislost. Osamělost a nuda. Tak jako tak: Je to boj, ale vím, že má cenu bojovat. Vidím na sobě ty výsledky.

2. Jaké jsou tvé spouštěče? (Pokud je budeš sdílet na fóru, nepopisuj je nějak barvitě, ale pouze obecně.)
Vlastně je to docela paradox. Myslel jsem, že spouštěče mám pod kontrolou a včera jsem zjistil, že vlastně vůbec. Můj poslední spouštěč byla frustrace. Většinou je spouštěč moje hlava, nahrnou se tam erotické myšlenky, někdy opravdu dost nechutné, a ty mě nějakou dobu pronásledují. Pak přijde silný impulz, strašně blbě se tomu odolává. Prostě kompulze. Impulz, že to za každou cenu musíš vidět, ať se děje, co se děje. Minule mě z toho impulzu vytáhnul kamarád, Stačilo pár minut (4… 5…) a byl jsem v klidu. Je to chvilkový silný stav. Něco jako afekt. Pak to přejde a já jsem znova pánem celé situace. Tohle je můj nejčastější spouštěč. Další je stres. Při zkouškách jsem měl problém tomu odolat. Další problém je frustrace, úzkost, deprese. To mě včera dostalo na kolena. Za mě to byl největší relaps od začátku snahy o abstinenci. O dalších spouštěčích zatím nevím.

Infotainment: V sobotu a v neděli jsem měl zatím nejvíc proher tento rok. Rovnou 4 za sebou.

DEN 6.
1. Pokud sis ještě nerozebral, v jakých situacích jsi v pokušení sledovat porno, vrať se k předchozímu dni a odpověz si na otázky 1-2 týkající se emocionálního rozpoložení a spouštěčů.
Od minula jsem měl poslední dva dny spouštěče naprosto jasné - erotický sen. Dokonce si ten poslední i živě pamatuji. Nechybělo totiž málo a mohla být i poluce. Vlastně jsem to tak nějak zastavil na poslední chvíli :smiley:. Zbytek jsem řešil výše.

2. Následně se zamysli na kruhem závislosti. Jaký “rituál” (bod 2) sis konkrétně vytvořil ty?
Většinou noc předtím nedokážu usnout. V hlavě mám samé sexuální myšlenky. Ráno mi dochází síly. Buď ještě zabojuji, nebo je relaps rovnou. Když ještě se snažím bojovat, dostihne mě většinou studená sprcha - dám si teplou. A tady už začíná ta předehra. Ve sprše se vyhřeju, řeknu si, že to stejně nemá cenu a pak už si to více méně užívám. Trvá to docela dlouho abych pravdu řekl (hodina, někdy i víc) a pak přijde těch pár sekund slávy a dramatický konec. Pak přijde úleva a po ní výčitky. Takhle vypadají mé relapsy v poslední době. Občas se mi stane, že mám další v ten den. Prostě něco jako moto: “Když už, tak už.” Ačkoliv se to může zdát jako ještě více kontraproduktivní, tenhle krok je docela přínosný. Ještě se mi nestalo, abych dostal chaser effect po několikanásobném relapsu (2, max. 3), pak se dokážu docela dobře odrazit a vydržet nějakou dobu.
Poslední relaps byl výjimečný. Vlastě jsem ani relapsnout nechtěl, ale ta šílená frustrace mě k tomu donutila. Proto poslední relaps beru trochu s nadhledem. Je totiž odlišný od všech předchozích relapsů, co jsem kdy měl.

3. Jak se obvykle cítíš poté, co vyvrcholíš u porna? Jak vypadá tvůj “návrat do reality”?
Jak jsem psal v bodu 2, tak je to často úleva, hlavně u těch delších streaků. Pak přichází výčitky a mizerná nálada. Vlastně si říkám, že mi to za to vůbec nestálo. Když je to například relaps po chaseru, tak tam vlastně žádná úleva není a jde se rovnou do výčitek. Snažím se motivovat na další pokus. Bývá to tak 40 na 60: 40% se mi podaří najít motivaci, abych se zvednul ze země a znova bojoval, 60% se mi tu motivaci nedaří najít, bojuji, ale vlastně nemám žádnou oporu. Bojuji naslepo. Většinou když přijde 2. nebo 3. pokušení, tak mu podlehnu. Když jsem na tom opravdu bídně, tak podléhám hned. Jak jsem psal výše. 28. a 29. srpna jsem dostal bídu, vlastně od všech. Nicméně tam byl moment, který mě postavil znovu na nohy. Momentálně cítím, že má smysl bojovat. A taky bojuji :slight_smile:.

4. A teď možná ta nejdůležitější otázka. Když se podíváš na ty chvíle rozhodnutí v rámci kruhu závislosti, co by ti mohlo pomoci, aby ses rozhodl si to porno nepustit? (Možná to bude nějaká vizuální připomínka nebo aktivita, kterou si předem naplánuješ. Ale co konkrétně by ti mohlo pomoci rozhodnout se vystoupit z kruhu závislosti, vypnout autopilota a jít dělat něco jiného? Ideálně by to mělo být spojené s výchozím problémem či emocionálním rozložením.)
Jak už jsem zmiňoval, nejdůležitější je motivace. Pokud má člověk dobrou motivaci s tím přestat, tak ty pokusy s abstinencí bývají úspěšné minimálně na úrovni delších streaků, případně i úspěšné abstinence. Samozřejmě odvrácení pozornosti je dobrá volba k tomu, aby na to člověk nemyslel. Jenomže u mě je to jako když nemám myslet na růžového slona. Ta myšlenka se vsugeruje do hlavy a nejde jí vytáhnout pryč. Na toto jsem našel skoro stoprocentní řešení: Jít ven. 99,99% orgasmů bylo doma. Venku bych to napočítal na prstech jedné ruky a většinou to bylo v opilosti v přírodě. Hlava tam po pár metrech najede na úplně jiné myšlenky. Jenže má to jeden háček. Po návratu domů se ty myšlenky můžou vrátit. Na to, jak tohle řešit, jsem zatím nepřišel. Nicméně doporučuji nějaký film, knihu nebo případně hry - prostě přijít na jiné myšlenky, odpoutat pozornost, hlavně nenápadně :wink: .

Infotainment: Můj začátek abstinence začal 17. února 2020

DEN 7.
1. Jakým typem muže chceš být?
Tak tohle je opravdu hodně otevřená a složitá otázka, na kterou určitě není jednoduché odpovědět. Když se zamyslím nad tím, jak jsem přemýšlel o životě, o své sexualitě, o své budoucnosti, o své motivaci o své škole, o svých dovednostech a koníčcích, o svém profesním životě a tak dále, tak se za ten rok udál ohromný posun. Svým způsobem jsem udělal krok vpřed. Tohle je takový lehký nástřel: Chci být ambiciózní. Chci promítnout motto: “Nic není nemožné.” do svého života a chovat se tak - nevzdávat se předčasně, bojovat až do poslední chvíle, hledat východiska tam, kde si ostatní myslí, že je konec, nevzdávat se nějaké myšlenky či nápadu jenom kvůli tomu, že uslyším kritiku. Dále bych chtěl být více tolerantní. Chtěl bych se neustále rozvíjet a vzdělávat. Ne nutně se vzdělávat nutně intelektuálně, ale spíš v tom, co mě v danou chvíli nadchne a bude mi to připadat užitečné. Například zpěv a hraní na kytaru bych chtěl v nejbližší době promítnout do svého života. Chtěl bych si udržet zdravé sebevědomí. Chtěl bych bojovat za to, co má pro mě smysl. Nechci být povrchní. Nechci být lehkovážný a neempatický. Chci rozumět ostatním lidem a chtěl bych se jim naučit pomáhat, když onu pomoc potřebují. Chci dosahovat kvalitních výsledků ať už ve škole, tak později i v pracovním životě. Nechci žít život ostatních. Nechci mít deprese. Chci mít šťastný spokojený život. Chci mít věrnou sebevědomou pracovitou ženu a s ní i pár dětí, kterým bych chtěl dát řádnou výchovu, kterou jsem moc nedostal. Chtěl bych dobře trávit svůj volný čas, abych potom nelitoval promarněných chvílí. Chtěl bych se smířit se svojí minulostí. Chtěl bych zůstat sám sebou, originální, takový, jaký jsem vždy byl a takový, jakého mě vždy ostatní brali. Chtěl bych být spravedlivý. Nechtěl bych být arogantní. Chtěl bych být pokorný. Chtěl bych být zdatný sportovec, co umí ovládat své tělo. Chtěl bych být hudebník, co umí zahrát písničky i bez znalostí akordů. Chtěl bych, aby ze mě šel cítit respekt. Chtěl bych mít pevnou vůli. No… Je toho hodně a možná bych toho vymyslel ještě víc… Zní to spíš jako taková pohádka na dobrou noc, tak uvidíme, co z toho se v budoucnosti vyplní.

2. Jaký typ mužů respektuješ? Jakého typu mužů si vážíš? Jaký typ mužů obdivuješ?
Respektuju muže, kteří si stojí za svým slovem a kteří svoje slovo dodrží. Kteří se nebojí říct svůj názor, i když je v dané společnosti nepopulární. Kteří se nebojí někoho zastat, když věří, že daný člověk má pravdu. Kteří pomáhají i cizím osobám v nesnázích a krizích. Kteří se nebojí bojovat. Kteří se dokáží vypracovat. Kteří mají pokoru a slušnost k ostatním lidem.
Abych tu nemluvil jenom obecně:
sportovní idoly - Muhammad Ali, Mike Tyson, Jiří Procházka, Freeze
profesní idoly - Steve Jobs
rodinné idoly - můj děda, ten je můj největší idol

3. Jak chceš, aby si tě lidé pamatovali, až tu jednou nebudeš?
Měl jsem tu čest být na pohřbu člověka, kterého jsem nikdy předtím neviděl. Byla to zajímavá zkušenost. Místo toho, abych řešil nějaké rozloučení s tím člověkem jsem se spíš zaměřil na tu pohřební řeč. Ta paní byla celou dobu rolnice někde na poli a vychovala 2 děti. To byl víceméně celý její příběh. Přesně tahle otázka mi tam tenkrát proletěla hlavou a už tenkrát jsem si říkal, že kdybych se zítra neprobral, tak jsem zas tak zajímavý život neměl. Tahle otázka pro mě vlastně představuje úplně tu největší motivaci. Jelikož už tento příspěvek píšu přes hodinu, tak to shrnu do pár vět, které to vystihnou dokonale: Chci, aby si mě lidé pamatovali jako bojovníka. Člověka, co propadnul problémům dnešní doby, ať už jsou to počítačové hry, porno, nesportování či asociálnost. Ten člověk si uvědomil, že má problém a začal s ním bojovat. Postupně začínal vyhrávat na některých frontách a doufám, že se dočkám toho, že budu moct říct, že jsem na všech frontách tento boj vyhrál. To je moje vize. Přeji krásné úterý všem :slight_smile:

Infotainment: Požádal jsem si o e-kouče, ale po první zprávě od něj jsem pochopil, že to s ním nejspíš nepůjde.

1 Like

Super zamyšlení :slight_smile:
Napadlo mě u toho několik věcí:

Mě osobně se asi nejvíce líbí přístup: Pokud chceš, aby tvůj život nějak vypadal, tak podle té představy začni žít už dnes, jako bys toho cíle už dosáhl. Nebo něco ve stylu rady z HIMYM: Pokud chceš dosáhnout nějakého cíle, tak od teď všechna tvá rozhodnutí musí být s myšlenkou na ten cíl. Jasně, ono to nepůjde na 100 %, ale to není ta pointa, na kterou by ses měl soustředit, ale spíše na ten směr, kterým jdeš.

Tohle je hodně dobrá pointa. Myslím si, že v dnešní době FOMO a FOBO máme všichni pocit, že náš život musí být nějakým způsobem zajímavý, dobrodružný, možná někdy až šokující. Jako hlavně za tím stojí určitě vyšší informovanost a sociální sítě, kde vidíme často jen ty nejlepší věci z života lidí, pořád jsou nám předhazovány nové možnosti, skvělé zážitky atd., a tak máme pocit, že nám něco chybí, když to nemáme. V podstatě na této “novotě” (novelty) je založeno i porno, které nás postupně vede hlouběji a hlouběji do závislosti.

Ale myslím si, že si potřebujeme uvědomit, že když ty věci nebudeme mít, tak vlastně o nic moc nepřijdeme. Že vlastně je mnohem důležitější soustředit se na svůj charakter než na to, co všechno jsem vyzkoušel a zažil. Že je důležitější soustředit se na budování několika hlubokých vztahů, než stovky povrchních. A že je ok, když nejsem jako všichni ostatní, ale že dokážu být sám sebou.
(Sorry, možná odbočka, ale to, co jsi napsal, mě taky motivovalo k zamyšlení :slight_smile: )

Tady bych se jenom zeptal: Co bylo tím důvodem? Můžeš to trochu rozvést? :slight_smile:

2 Likes

Ahoj, je to skoro 3 roky, co jsem nic nevydal, nenapsal, nenatočil a prakticky skoro o sobě nedal vědět (možná jenom nějakých pár zpráv na discordu). Samotná stránka už mě dokonce vyzívá, zda mám vůbec v plánu pokračovat v tomto deníku. :smiley: Přesto však na starý deník zkusím nějak elegantně navázat zejména proto, že pro mě téma z roku 2021, tedy téma porna, ještě stále neskončilo.

Po delší době jsem se vrátil zde zejména kvůli tomu, že mě zajímalo, jak se to tu změnilo. Navíc jsem už několikrát za ty roky chtěl zas něco vydat, nějakou zprávu, že žiju, že jsem neskončil (viz další odstavec). Když jsem si zběžně projížděl moje předchozí příspěvky, tak jsem zjistil, že jsem se Vám tu moc nepředstavil, proto to zkusím nyní trochu napravit: jmenuji se Michal, mám 22 let, studuju pátým rokem vysokou školu a mám skoro 3 roky vztah s přítelkyní (prakticky to začalo ve chvíli, kdy jsem skončil s psaním tohoto deníku). S odvykačkou na pornu mám víc jak 4 leté zkušenosti, takže jsem o procesu odvykání a problémů s ním spjatými dobře seznámený (kdyby se někdo extra nudil, tak si může pročíst moje samotné začátky na starém fóru zivotnapornu - přezdívku tam mám shodnou). Přesto jsem v poslední době (tj. několika měsíců, možná i roku) zaseklý na abstinenci kolem 3 týdnů až 2 měsícíců. V mém případě už to není tolik o tom, jestli si stanovím milník XY dní, plnění za mě až někdy nesmyslných výzev a podobných záležitostí. U mě je to spíše věc psychologická. Aktuálním a prakticky jediným problémem je, že nevím, jestli se chci úplně vzdát pohledu na jinou nahou ženu. Nehledě na akty, které se v pornu předvádí (teď úplně nemyslím nějaké extra nechutnosti, ale pojmenovávat to tu nebudu, nechci tu zbytečně dělat spouštěče). Za ty roky sledování to na mě zanechalo i řadu šrámů (ať už v podobě nechutných představ - ANO, i po 4 letech abstinence, fantazií, nápadů, situací atp.), se kterými taky musím bojovat. S tím vším bych se nějak dokázal vyrovnat, až na ten první zmíněný problém. Proto jsem znova uvítal na fórum, protože je čas se znovu někam viditelně posunout. Máte nějaké nápady, jak i toto téma zvládnout? (klidně i obecné)

Ale abych nemluvil jenom o sobě… Možná to některé překvapí, ale myslím si, že je tu stále dost lidí, kteří pokračují nějakým způsobem v abstinenci od porna bez toho, aniž by o sobě dali vědět. Aktuálně jsem odpovídal na 3 roky zprávu od uživatele, který si stejně dlouhou dobu nevede deník. Avšak jeho návštěva byla naposledy na začátku tohoto června. Proto NEZOUFEJTE, je vás víc. Každý má jinou cestu. Někomu pomáhají konzultace, někomu dalšímu psaní deníku a jinému zase absolutní distanc od této problematiky.

V posledních letech jsem se od fóra a celkově pornoholiků dost distancoval. Jediný informační kanál byl pro mě kanál od uživatele @Banderas na youtube (kdo jej neviděl, tak vřele doporučuji). Právě poslední vydané video mě dost zaujalo, ale úplně z opačného pohledu. Dlouho jsem se na svoji abstinenci díval z pohledu nezávislých lidí, neřešil jsem závislost jako takovou a i když jsem selhával, tak jsem se sem nevracel. Proto to zkusím jinak.

Jsem tu. Nevím na jak dlouho, ani jak často budu připisovat zápisky do tohoto deníku, ale mám chuť zase na chvíli zabrousit do starých časů nadšeného pornoholika, který hltá rady od osob sobě rovných. Těch, kteří mi rozumí.

Budu rád za každý komentář :slight_smile:

2 Likes

Ahoj @TrochuJinak, vítej zpět! :blush: Nebo respektive - já tu před třemi roky ještě nebyl, ale i tak je super vidět, že ses po takové době ukázal a že stále pokračuješ v chůzi po své cestě a v práci na sobě. :100:

Co se problémů s představami týče, před nějakou dobou jsme tento problém otevřeli na discord serveru NePornu, tak si s dovolením dovolím citovat svou vlastní zkušenost, kterou jsem tam zapsal:

“Před lety, když jsem porno sledoval nejvíc, jsem měl přesně problém s okukováním žen a představami o nich. Dokonce přiznávám, že v určitém období se tyto představy objevovaly, i když jsem se je snažil aktivně potlačovat. Po tom, co jsem přestal porno sledovat pravidelně, mi tyto představy vydržely třeba i rok a půl. Jednou jsem se nad sebou zamyslel ve stylu: “Tvl co to dělám?” a po nějaké době hledání jsem našel způsob, který mi postupně pomohl. Určitě jsi někdy slyšel o pravidlu 5 sekund (něco jako: “tyvado přišla myšlenka, hned změním pozornost na něco jiného”) - a teď fakt netvrdím, že to hned fungovalo. :smile: Ale se soustavnou snahou o změnu těchto myšlenkových vzorců jsem si po několika měsících uvědomil, že už přemýšlím jinak, případně, že je snazší se s tím poprat. Já tohle pravidlo aplikoval společně s modlitbou (jelikož jsem věřící člověk), ale určitě dává smysl i bez ní. Postupem času jsem si uvědomil, že tu potřebu okoukávání a s ním spojených představ už nemám - znovu to ale byl dlouhodobější vývoj.”

Když to shrnu, byla to dlouhodobá práce s tím, abych tomuto myšlenkovému vzorci nepropadal, ale zbavoval se ho a měnil pozornost někam jinam. Dětem vysvětlujeme, že správnými rozhodnutími svůj mozek “trénují”, aby se zvládly správně rozhodovat znovu. To u mě fungovalo úplně přesně. Samozřejmě je to jen má osobní zkušenost.

Držím palce, měj se krásně! :heart: