DEN 12
Dnešní den opět nic moc. Nebyl jasný plán, co dělat, takže o to víc šly myšlenky směrem na PMO. Příště bych se toho radši varoval, takže vím, že musím mít opravdu jasný plán na každý den a nedovolit si jen tak lelkovat. Horší to bude třeba až budu nemocný… Naštěstí jsem dnešek s vypětím všech sil ustál.
Dvanáctá lekce: 1. Jak ses cítil před relapsem?
Obecně (z minulých zkušeností) vím, že cítím velké vnitřní pnutí a nutkání relapsnout. Myšlenky se pak čím dál tím víc ubírají kolem potřeby masturbovat a dívat se na porno.
2. Jaké spouštěče tě vedly k relapsu? Můžu jim do budoucna nějak předcházet?
Nuda doma, biologická potřeba (jestli se to tak dá pojmenovat), další spouštěče jsou pak třeba náhodná “setkání” s lehtivým materiálem třeba ve filmech, reklamách, spoře oděné ženy ve městě atd.
Předcházet těmto věcem zatím nevím jak. Včera jsem několikrát narazil na vyzývavé ženské různě na internetu na místech, kde bych to nečekal (viz předchozí příspěvek). Biologické potřebě také nevím, jak předcházet. Maximálně to držet a čekat až do poluce, což jsem nezažil prakticky od puberty. Nevím.
3. Kde byly ty momenty rozhodnutí, kdy jsem mohl změnit směr?
V momentě, kdy zapínám PC nebo mobil a mám jasný cíl uvolnit se. Vlastně ještě o trochu dřív v momentě, kdy dělám rozhodnutí PC nebo ten mobil zapnout za účelem sledování porna.
4. Co mohu udělat pro to, aby se tento konkrétní případ již neopakoval?
Nevím. Jakmile budu před takovým rozhodnutím, tak prostě hodit výhybku a začít dělat něco jiného. Třeba se jít ven projít.
5. Jakým způsobem se obvykle cítíš po relapsu?
Špatně. Veškerá předchozí snaha mi přijde zbytečná. Cítím se jako slaboch, který nezvládne to, co si předsevzal.
6. Jaké další věci by ti mohly pomoci v tom, aby ses tak necítil?
Nevím.
Člověk si musí projít restartem mozku, aby dostal porno ze svého systému (3-12 měsíců)
Období rekonvalescence (2-3 roky od počátku restartu) → člověk se musí ještě hlídat, ale už se mu odolává mnohem snadněji
Období svobody (přibližně více jak 3 roky) → člověk už je svobodný, což ale neznamená, že nikdy nebude v pokušení a že občas nepřijde nějaký úlet, ale vždy to bude jenom jednorázový úlet a nepovede to zpět do kruhu závislosti (pokud nepřijde nějaký hrozně velký problém, který neustojí, ale to si v podstatě vybuduje závislost od znovu)
Díky, to je pravda.
Pomoci jsem si nemohl v tom nutkání a i když jsem se snažil aplikovat některé věci z kurzu, tak mi přišlo, že to je jako když se člověk v panice snaží udržet nad vodou. Kdyby se zklidnil, tak to zvládne v pohodě, ale protože je v tom záchvatu, tak sám sebe potápí, dochází mu síly a dech. Takhle jsem se cítil… jako myš zahnaná do kouta, kdy bylo jen otázkou času, kdy se tomu podvolí, protože už nechce vzdorovat.
Vím, že proti tomu šlo pořád něco dělat, a efektivně, ale holt zvítězila biologická potřeba, která pak vedla do všeho ostatního :-/
Jak říkáš, nejsem opět na bodě nula, jen na počítadle Jde se dál.
Základní věc, kterou bych možná zmínil, je, že pointou není “vzdorovat”, ale ideálně zdrhnout a změnit prostředí a pozornost. Protože když to člověk neudělá, tak ho to fakt udolá, jak popisuješ
Teď mě napadá taková otázka. Častý problém je, že člověk, který se snaží abstinovat, má pocit, že o něco přichází, když se vzdá porna. A v ten moment pokušení to často vyvstává napovrch, protože člověk v tu chvíli věří, že je to pro něj lepší, než vzdorovat. Že se mu vlastně uleví. Tak by mě zajímalo, jestli to tak náhodou taky nemáš?
A v takovém případě se opět vyplatí připravit si protiargument, že se ti právě neuleví, ale že ti bude ještě hůř. Dává to smysl?
Poslední týden a víkend jsem nezvládl… dnes opět DEN 1.
To je velká pravda. Bohužel zatím mám tu zkušenost, že je ta pozornost změněna jen na chvíli a pak zase zpět focus na problém. Prostředí tomu markantně pomůže, ale jakmile se vrátím např. domů (kde bydlím sám), tak se špatným směrem nasměruje i pozornost.
Ano, tyhle myšlenky mívám. A smysl dává ten tvůj zmiňovaný protiargument. Jen mám někdy pocit, že to pro mě není tak silný motivátor. O sobě bych řekl, že jsem si v mnoha oblastech vybudoval poměrně silné volní vlastnosti, ale ohledně PMO ne a podléhám tam základním fyziologickým potřebám Maslowovy pyramidy (zejména MO, což pak vede k P). Je to ten základní živočišný pud, kterému neumím odolávat, i když vím, že mě to stahuje do toho kolotoče PMO a vlastně mi to v ničem ve výsledku neprospívá. Přirovnal bych to k závislosti na nikotinu, kde si kuřák taky často nemůže pomoct. Tomu ale asi nepomůže nic jiného, než právě detox. Musím prostě silou vůle překonat tu (ne)únosnou hranici. Nebo se pletu?
Jakým způsobem bys mohl třeba to prostředí změnit, aby tě to vyvedlo ze zaběhnutých kolejí?
Zkoušel jsi třeba nějakou vizuální připomínku (fotku rodiny, heslo, citát, motto atd.), kterou bys mohl mít u PC nebo na mobilu?
Nebo přemýšlel jsi třeba o tom, že by sis našel spolubydlícího?
Extrémní řešení: Potřebuješ mít PC doma? Co tlačítkový telefon?
Jedním z mýtů je, že sexuální uspokojení je základní lidskou potřebou. Není. Proč? Protože bez sexu na rozdíl od jídla a vzduchu můžeš přežít. Sexuální uspokojení není naší základní potřebou - to je jenom mýtus, který nám vtlouká naše přesexualizovaná společnost.
Bez masturbace můžeš žít, aniž by tě to negativně ovlivnilo … jasně, kvůli zvyku to může být chvíli nepříjemné (viz článek Modré koule), ale to je všechno
Masturbace není sex … porno není sex … to znamená, že i když na naší pyramidě potřeb je sexuální spojení relativně nízko (myšleno je důležité, ale není základní potřebou), tak M ano P to nenahradí, protože to, co ve skutečnosti potřebujeme, jsou reálné blízké vztahy, a to klidně bez sexu … protože to, co nás naplňuje, jsou především smysluplné vztahy … sex je jenom “třešničkou na dortu” v rámci partnerského vztahu (ten jen na pyramidě potřeb ještě výše, tedy je méně důležitý)
Není to o síle vůle, protože u závislých je vůle biologicky oslabena závislostí, protože dochází ke změnám v mozku - v prefrontálním kortextu, který je zodpovědný za vůli. Proto to není primárně o síle vůle.
Je to spíše o změně přemýšlení v tom, že porno právě nepotřebuješ. Je tam stejně to naplnění, které hledáš, nenajdeš. A že když se vzdáš porna, tak tím nic neztratíš, ale naopak získáš.
K tomu mohou pomáhat další věci a nástroje, jako třeba blokovací programy, které pomáhají s tím nedostatek pevné vůle … nejsou konečným řešením, ale jsou skvělým pomocníkem, když je vůle oslabena
Díky za tyhle tři odstavce! Doufám, že jednou konečně přesvědčim můj mozek o tom, že sex není to nejdůležitější v životě.
Stejně jako Luboš s tím taky hodně bojuju. Pohybuju se v začarovanym kruhu:
nemám sex → to znamená, že nejsem dost dobrej → cejtim se nanic → potřebuju zapomenout/utéct od negativnách myšlenek → PMO → všichni maj skvělej sex, jen já ne, aka FOMO → A zase odznova
