Ahoj,
zakládám tohle téma hlavně pro sebe, abych se anonymně vypovídal a zkusil se ohlídat tím, že sem budu psát dny bez. Snad mi to pomůže, protože už si se sebou moc nevim rady a zas sklouzávám ke špatným myšlenkám.
O mně:
- 29 let
- na porno koukám od nějakých 15, od cca 17 dost často, na VŠ jsem upadnul do “depresí” a stres si “léčil” únikem k pornu a masturbaci (jedna z největších chyb, co jsem mohl udělat).
- došlo to tak daleko, že jsem schopný na porno koukat (a masturbovat) i 5-7 hodin v kuse, “naučil” jsem se oddalovat (další obrovská chyba), zapomenout na okolní svět a jen si užívat vyplavování (asi) dopaminu do mozku. Porno, které sleduji je pak čím dál víc perverznější. Následně to samozřejmě odnášel i můj penis (podráždění, dnes možná i trvalá lehčí “deformace”, šílený…).
- Střídavě se pokouším přestat, vždy vydržím jen pár dní. V tomhle režimu žiju již několik let.
- Zkusil jsem spoustu věcí, blokoval si stránky (umim to obejít), rušil účty na stránky (zas je obnovoval)… - Nedávno jsem si pořídil novou SIM kartu, abych na její číslo přeregistroval všechny účty na P stránky a pak ji zničil. Konečně něco, co snad už neobejdu. Zachrání mě to od části stránek, ne od dostupnosti porna.
- Přesto jsem se o víkendu zas neudržel, proto píšu tohle.
O mně a proč jsem tady:
- Už na VŠ jsem si uvědomil, že P je špatný a já to přehánim. V té době jsem byl uzlík nervů nevěděl jsem jinak a ani jsem se nesnažil. S bakalářem jsem seknul se školou, život který jsem vedl mě ničil. Potom jsem si ± aspoň srovnal svůj normální život, u porna ale zůstal. Jsou to už asi 3-4 roky. Dostal jsem se do stereotypu, střídavě jsem se pokoušel přestat, vždy jen pár dní. Pak k tomu sklouznul znovu. Před půl rokem jsem mohl mít sex s krásnou holkou, ale nepostavil se mi. Pomyslně jsem to hodil na to, že jsem byl opilý a unavený po párty, ale to je jen kec pro mě samotnýho, uvnitř vim, kde je problém. Nemám moc příležitostí se seznámit, a že mi nevyšla takováhle “tutovka” ještě se supr holkou… můžu říct že od té doby nad tímhle svým problémem přemýšlím daleko víc a mám daleko víc depresivních myšlenek/nálad. Pro mě to byla příležitost po letech… Od té doby jsem si začal psát dny, kdy masturbuji a jak dlouho/kolikrát. S tímhle kalendářem, nástrojem (psaní si kdy a kolik) jsem se pokoušel s pornem několikrát přestat, neúspěšně. Když koukám na ten vyplněný kalendář… Půl roku, výsledek žádný, kalendář plný. Před 2 měsíci jsem skončil v práci, hlavní důvod byl si srovnat život, opustit stereotyp který nikam nevedl. Se stereotypem práce, kdy nějaký dny jsem se ohlídal, ale jinak sklouznul k masturbaci a uvolnění po práci, nebral to jako problém, ale jako “nutnost” k tomu fungovat, nešlo porno úplně vypustit. 2 měsíce doma, výsledek žádný. Prodloužil jsem dny mezi pornem/masturbací z každý den/obden na cca jednou za 2-3 dny, někdy i 4-5. Potom jedu znova. Nejhorší to je po nějaké hospodě, když je další den člověk zničený, ví že stejně nic neudělá, ještě třeba nadržený (pár dní bez masturbace), unavený, líný na cokoli…Pak se s tim bojuje nejhůř, na tom musim zapracovat. Obdobně špatné to je po nějaké větší akci, ať už párty, hospodě, něčí svatbě/chatě, grilovačce apod., kdy si řikám, že bych se mohl třeba s někym seznámit, jako vždy to nedopadne a další den je na tom člověk stejně jako o pár vět výš + navíc demotivovaný. Ale jinak i bez toho, po pár dnech stačí málo, abych spustil to -“chvíle mě nezabije, musim, jsem nadržený…” apod. . To musim taky porazit.
Proč to všechno:
- Chci normální vztah, najít si fajn holku, budovat něco víc. Tohle excesivní masturbování a s tím i dívání na porno, které se samozřejmě stává víc a víc zvrhlým, je věc, která mě dost zničila. Teď, jak to píšu, si uvědomuji, jak moc. Jako chlap už si vůbec nevěřim, že se mi při klasickém sexu postaví, že dokážu holku uspokojit, že se dokážu při klasickym sexu udělat. Tohle je zničující. Holku (sex) jsem neměl roky, už to bude asi 7-8 let (naprosto šílený… šílený) a předtím jen jednu. Stejně tak vztah, vážný vztah jsem prakticky neměl. Nemyslím si, že jsem špatný člověk, jasně, spíš introvert, proto vztahy navazuju hůř (nejen s holkami, obecně, s cizími, než se sblížim apod.) a nemám moc příležitostí. To také vedlo asi k této závislosti. Ale nejsem podivín, jsem normální, normálně se dokážu bavit o prakticky všech tématech, mám kamarády a jsem (snad) dobrý kámoš i člověk, mám morální hodnoty, nechovám se jako čů*ák k lidem, egoista apod., snažim se pomoci, když můžu, jsem empatický, mám smysl pro humor, i nějaké koníčky. Ani vzhledově nejsem troska, starám se o sebe, jsem štíhlý, cvičim, bohužel jsem začal plešatět (další ťafka do sebevědomí), ale nevypadám strašně. Myslím, že když vynechám intimní stránku věci, neměl bych mít problém navázat a udržet si vztah. Ale intimní stránka ke vztahu patří (a samozřejmě ji chci). Proto beru porno, masturbaci a následný třeba nezájem (spíš bych řekl až strach) o reálný sex, jako hlavní důvod toho, proč jsem sám. Reálné ženy si snad už ani neumím sexualizovat (člověka učí, že by si ženy sexualizovat neměl. Touha po sexu se ženou je ale hnací motor navázání vztahu, tak to prostě je. Já se o tenhle motor připravil…) Proč to s holkou neumim posunout dál. Dřív to byla hlavně ostýchavost a nedůvěra v sama sebe (moc hubený, málo zájmů, vypadám mladší apod.). Dnes je to strach z neúspěchu. Vždyť to je šílený, 7-8 let bez sdílení intimností, blízkosti člověka, sexu. Upřímně, nevim jestli by to moje budoucí partnerka vůbec dokázala pochopit/zkousnout (tak dlouho sám, případně i závislost na masturbaci/pornu) sám s tím mám problém, když si to teď píšu. Takový pako kterým jsem se v tomhle stal. Svoje 20tý léta jsem promrhal. Z čeho mám největší strach teď je, že po tak dlouhé době sám a s pornem (a hlavně tedy několikahodinovém masturbování), už to se to na mě trvale podepsalo (hlavně tedy na stavu erekece apod.). Jsem idiot, že jsem to nechal dojít takhle daleko. Tohle všechno si ve vlnách už nějakou dobu uvědomuji, stejně jsem furt na stejném bodě. Říkám si, že mít přítelkyni, kvůli ní bych se (a třeba s její pomocí) udržel. Takhle jak je to jen o mně, někdy si řikám, že už je to vše k ničemu a zase k tomu sklouznu.
Doufám že mi tenhle deník pomůže s tím něco udělat. Co mi zbývá, X let ve stejném režimu, přes několik pokusů, nikam nevedlo. Časem se myšlenky a důvěra v sebe sama horší, než zlepšuje. V reálném světě si v tomhle o pomoc nikdy neřeknu, stydím se za to, kam jsem to nechal dojít. Dost si za to nadávám. Tohle beru jako jednu z posledních možností “se spravit”.
Dnes je 1. den bez porna a masturbace. Čau zítra.