Ahoj, říkejme mi Mára. Je mi 25 let a jsem těžce závislý na pornu. Začal jsem na na něj koukat od cca 11 let a postupem času se to zhoršilo natolik, že mi to začalo negativně ovlivňovat život. Nejvíce mě děsí, kolik času jsem na tom schopen strávit a kam až posouvat obsah který konzumuji. Někdy je to hodně za hranou. Jsou to stovky hodin, desítky bezesných nocí a spoustu smutných pocitů. Stokrát jsem se pokoušel skončit, ale nejde to. Nejspíš také kvůli tomu, že jsem se nikdy kvůli studu nesvěřil.
Dneska jsem našel tu odvahu začít si psát tento deník. Chci poděkovat všem, co sem pravidelně píšou, dost mě to inspirovalo. V některých denících jako bych viděl sám sebe. Najednou se necítím tak osamocen.
Nenáviděl jsem se za to. Fakt hodně jsem se nenáviděl a byl na sebe naštvaný, že s tím nedokážu nic dělat. Nedávno jsem v nějakém podcastu zaslechl, že závislý člověk má uvnitř sebe dvě strany. Jednu “dobrou”, která s tím chce skončit a druhou “zlou”, která způsobuje všechny ty chtíče a nechce přestávat. Já jsem tu mojí “zlou” část nenáviděl a nejradši bych ji ze sebe vyrval a zakopal někam daleko. Ale došlo mi, že je to prostě součást mě a nezbavím se jí. Naopak se jí musím naučit přijmout a “vychovat”. Na to se chci v následujících dnech zaměřit. Na sebepoznání a sebelásku.
Přemýšlel jsem, co bych rád dělal místo P. Přecijen je to hodně hodin z mého obvyklého týdne, které chci něčím nahradit. Jedním z mých snů je zvládnout Ironman 70.3 závod. Vždycky jsem sám sobě chtěl dokázat, že mám velkou fyzickou vytrvalost a ideálně jiným způsobem, než že si 6 hodin v kuse leštím bambus. Abych Ironmana zvládl, budu muset hodně trénovat a přesně to chci dělat místo koukání na P. Proto se můj deník nazývá takto.
Tímto bych se chtěl připojit mezi vás a pravidelně přispívat. Budu rád, pokud tu se mnou budete a za jakékoliv rady, postřehy. Stay strong brothers.
14.07.2024 - den první.