22. 11. 2021
Smazal jsem prvních 20GB videí (ty, co jsem měl na pracovním počítači). Kromě toho jsem taky smazal seznamy odkazů na všechny své oblíbené stránky, herečky, videa atd. Jsem velice systematický člověk a vždy, když se mi něco líbí, tak si to uložím, abych na to nezapomněl.
Mít to na pracovním počítači od začátku nebyl dobrý nápad. Děsil jsem se chvíle, kdy bych nějakou svou chybou upozornil ostatní na své chování nebo jim dal omylem do své sbírky nahlédnout. (Úplně vidím ten okamžik, kdy dělám demo nové funkcionality pro zákazníka a najednou zjistím, že ve složce Downloads jsem si zapomněl udělat pořádek). Nechci ani pomyslet na to, jaké by to mohlo mít následky.
Je mi až do pláče, když si uvědomím, kolik času jsem strávil na vytvoření téhle nádherné sbírky. Všechny ty hodiny se teď proměnily v prach pouhým jedním kliknutím. Trochu mi to připomíná jeden okamžik z práce, kdy jsme s kolegou skoro půl roku vyvíjeli frontend jedné funkcionality, a když jsme to měli hotové zákazník přišel a oznámil nám, že právě koupili společnost, která dělá totéž. Náš frontend můžeme zahodit a místo toho máme teď napsat integraci s novou firmou. Šéf mi tehdy řekl: “život nejde v jedné linii, je to spousta rozcestí a čas od času se stane, že se vydáme do slepé ulice, z které se potom musíme vrátit a pokračovat dál jiným směrem. Důležité je se z toho nerozsypat, vzít si z toho zkušenosti a jít dál.” (Citace jen přibližná, přesná slova si nepamatuju).
Teď mě ještě čeká druhá část - přibližně 110GB na osobním počítači, který mám v Praze. V tenhle okamžik zrovna sedím ve vlaku do Prahy a vím, že když jsem ve středu odjížděl, tak jsem zrovna dal stahovat asi 25 videí s radostnou myšlenkou, že na mě budou čekat, až se vrátím. V tenhle okamžik také vím, že v Praze budu celý týden sám a po delší době budu mít spoustu soukromí. Podmínky to nemůžou být “lepší”.
Moje včerejší krize, která vyeskalovala až k hledání pomoci a následnému založení účtu tady na fóru mě trochu zaskočila. Původně jsem chtěl začít restart se začátkem Adventu a předvánočního půstu. Abych pravdu řekl, vůbec se teď netěším na ty videa, která na mě v Praze čekají. Stejně jim ale nejspíš neodolám. Přece je nemůžu smazat bez toho, abych se na ně nepodíval? Musím přece využít toho soukromí, které tenhle týden budu mít. V hlavě se mi honí myšlenky jako “Naposledy si užít předtím, než přestanu.” Nevím, jestli to je správně nebo špatně. Moje vůle byla vždycky slabá a ochota cokoliv obětovat malá. Nesuďte mě prosím.
… k tomu nemám, co dodat 
