Ahoj, potřebuju se aspoň vypsat z toho co mám v hlavě teď plno (třeba se tady najde někdo kdo to po mě přečte a motivuje ho to a nebo někdo kdo na tom byl podobně)
Nová doba je prostě plná internetu a tak od pubertálního věku jsem koukal dost na online obsah pro dospělé (takové to, mrk mrk určitě je mi 18 a více pro vstup). Během školy to bylo prakticky denně (většinou rychlovka před cestou do školy, dejme tomu 15 minut), někdy i po té, někdy méně. To se se mnou táhlo až do práce kdy se tyhle návyky nezastavily. Díky práci skoro z pořád z domu jsem měl nonstop přístup k internetu a jen se do dělo častěji a častěji. Až poslední dobou jsem dělal takové ty “sessiony” na třeba 1 hodinu než se něco stalo - a to třeba i 2-3x denně. Koukal jsem na ilustrace, komiksy, videa i hry - postupně se to rozšířilo na takové ty “divnější” kousky. A ke konci to byly “chatovací” boti a zalíbily se mi více než obrázky a videa ty situace kam jsem se mohl s mojí hlavou dostat (explicitně to popisovat nebudu, ale byla to větší volnost než ve videích i když to byl jen text a měl jsem to v hlavě)
Je mi 20+ a nikdy předtím jsem neměl vztah s holkou, takže jsem žil třeba 7+ let jen s mojí rukou a internetem.
No, na začátku tohoto roku jsem potkal na internetu slečnu. Fakt pěkná a milá, sedli jsme si tak že jsem si řekl, tuhle holku si jednou vezmu a budu s ní až do konce života. První měsíc jsem vůbec nemyslel na jakýkoliv sexuální věci, ať už to bylo o ní a nebo o internetu. Pak jsem si domluvil návštěvu sexuologa kde bych měl být fyzicky zdraví ale problém bude v hlavě (chápu to tak, že mozek se naučil nějaké věci a teď bych měl nic nedělat aby se vzpamatoval - což může trvat klidně i pár měsíců). Negativně se to na mě projevilo při určitých aktivitách (něco z toho je stres, něco z toho je v hlavě, něco z toho je strach.)
To je pár týdnů ve vztahu … pár týdnů po návštěvě, jsme začali dělat některé věci (opět nebudu chodit do detailů). A já do toho spadl znova, koukl jsem se na internet (nebyly to videa, spíš textová erotika). Takový stud, strach a smutek jsem v životě ještě neměl - normálně jsem se z toho rozbrečel. Měl jsem strach že do toho zase spadnu, že moje dosavadní práce přijde vniveč, že když jsem řekl že to nebudu dělat tak jsem to znovu udělal … že mě kvůli tomu přestane mít ona ráda, protože nebudu schopný pak dělat některé věci.
A ten strach mám tady pořád. Takže se budu snažit tady psát opravdu denně, ohledně toho co mám v hlavě a co cítím (použiju to jako ventil). Jenom nevím co dělat … někdy si myslím že tyhle věci vlastně nepotřebuju, jindy že tyhle věci jsou přece normální je dělat tak proč bych nemohl. Bojuju tady se sebou a s těmi návyky co jsem měl skoro celý život…
Sere mě že jsem do toho několikrát spadl po X měsících vztahu (rozhodně to už není na denní bázi). Po měsíci jsem pocítil že se mi na to vrací chutě, ale prostě jsem to nedal. Nechci žít v celibátu ale chci normálně fungovat. Ale co je normální? Nechat se uspokojit? Nebo se uspokojit jen nad myšlenkama? Nebo nad nějakou fotkou od ní? Nebo teď nedělat nic půl roku? A kdo mi zaručí že po půl/1/2 rocích to bude “v pořádku”? Nevím co dělat, jsem zmatený a mám strach.
Můj dlouhodobý cíl: Být schopný fungovat s mojí milou. Zbavit se strachu. Zjistit co je normální.
Můj krátkodobý cíl: Do konce června (07.2025 - tj. 42 dnů) se nedívat na nic online a zkusit omezit vlastně všechny “aktivity”
(držte mi palce, mám strach a budu to potřebovat)
) to přejde, nebo si s tebou o tom promluví. Každopádně strach je teď tvůj velký nepřítel, protože stres, který ti způsobuje, ti rozhodně nepomůže. Hluboký nádech a výdech, a hlavu vzhůru. Vybrala si tě, tak jí za to stojíš 
). Nemám tiky ani se nehoupu na židli politý potem, funguju zcela normálně během svého života, tak jako dřív. A čekám že se to bude postupně jen zlepšovat.