Ahoj,
Dnešek je kritický den, jak jsem psal že jsem objevil hodnou holku tak musím konstatovat že jsem se velice mílil, protože dnes ráno jsem byl zablokován a nevím vůbec proč, ale tak nevadí, horší je na tom to že mi to způsobilo dosti smutnou náladu až se mi chce brečet, vůbec se nedokážu smát, oproti včerejšku je to obrat o 180°.
Bojím se teď toho abych pak neudělal nějakou blbost a všechno si pokazil.
Přeci jen už jsem zvládl celých 8 dní a dnes začínám 9.
Seznamku už jsem pro jistotu smazal a nebudu se tam vracet dříve jak za měsíc.
Ach jo, připadám si teď tak osamělý… 
Proč já to vlastně vůbec dělám? Stejnak o mě žádná nestojí, i kdybych se přetrhl sebevíc tak holky v dnešní době hodný kluky jako jsem já nechtějí. Myslel jsem si že tím problémem bude pornografie, ale teď si tím nejsem nějak jistý, jsem stále sám a vůbec nic se v mém životě nemění. Každý den to samý, nikdo na mě doma nečeká že by se na mě těšil.
Nikdo mi už několik let neřekl že mě má rád, či mě obejmul, já už opravdu nevím co mám dělat, snažím se být lepší, být více mezi lidmi ale výsledek se žádný nedostavuje, v duši se cítím stále naprosto osamělý.
Přátelé na mě teď vůbec nemají čas a nebo nechtějí mít, nikdo se mnou ani nechce jít na výlet, prostě nic a je úplně jedno co je za den, nic se nemění.
Zajímám já tady vůbec někoho, nebo si píšu opět jenom sám s sebou jako tak nějak běžně? 
Vím že mi tady už někdo psal že po pár dnech začnu pociťovat návaly emocí ale že to bude až taková síla to jsem nečekal, prvně chci říct že tu nikoho z vás neobviňuji, vy za to nemůžete že se cítím špatně, ale potřeboval jsem si vylít srdíčko, snad mi to pomůže se opět přehoupnout na druhou veselejší stranu.