Můj manžel kouká na porno už nějaký rok - asi jsem to tušila, ale nevěděla jsem, jak to je často, brala jsem to, že každý chlap se občas podívá, to ok. Ale když jsem zjistila, že u toho masturbuje, začaly hádky. Vadilo mi to, kór v souvislosti s tím, že byl před 3 lety opakovaně u prostitutky a já mu tedy věřila, že už tam nechodí, ale přišlo mi, že má to porno aspoň jako nějakou náhradu za tu prostitutku - prostě že ho vzrušuje něco jiného, než jen sex se mnou. Ty hádky způsobovaly, že přestal mezi námi fungovat sex a on mi předhazoval, že právě proto byl tenkrát za prostitutkou, že právě proto masturbuje u porna, protože se nedokážu hodit do pohody natolik, abych s ním spala a nechápe, proč s tím mám problém, a proč to prostě nedokážu brát jen jako sex, jako úkon, a vidím překážku v tom, že jsme zrovna rozhádaný. Přišlo mi, že si mě plete s tou prostitutkou, protože na to nejsem schopná hupsnout zrovna v ten den, kdy on má potřebu a bez ohledu na nějaké emoční rozpoložení nebo naladění. To jsou prý zbytečnosti, kterými to jenom komplikuju.
Dřív ale takový nebyl (nebo to jen dobře skrýval?). Když to teď píšu, nechápu, proč jsem s tím mužem zůstávala - tolik bolesti a zklamání z toho, koho mám vlastně vedle sebe, jsem nikdy předtím nezažila. Ale máme dceru, které jsem nechtěla rozbít rodinu, a taky jsem v něm pořád chtěla vidět muže, kterého jsem poznala a jakým kdysi byl.
Nedávno mi řekl, že lituje, že mi tu prostitutku a to porno přiznal, že kdybych nic z toho nevěděla, mohlo být všechno v pohodě a já z toho teď akorát dělám problém.
To byla další pecka.
Pak jsem si přečetla o tom, jak se jim přeprogramuje mozek, že se jim otočí i jiné hodnoty a priority - a proto plácá takové nesmysly a ani mu nedochází, že by na těch jeho názorech bylo něco bezcharakterního a vlastně pro partnerství nepřijatelného. Lži, nevěra, zatajování.
Upozorňuju, že to je inteligentní člověk. Ale co se s ním v poslední době děje, je pro mě nepochopitelný a zmítám se v otázce, jak dlouho se to dá vydržet, když on není schopen připustit, že by na jeho přístupu ke vztahu nebo k sexu bylo něco špatně.
Došlo to tak daleko, že jsme v odluce. Kvůli pornu. Kvůli jeho názorům. Řekla jsem mu, až vydrží měsíc bez porna, můžeme se bavit o nějakém vztahu a jak to zkusit obnovit.
Po čase skutečně přišel, byl milý, zval mě na “rande”, moc fajn jsme si po dlouhé době povídali - brala jsem to tedy jako projev toho, že s tím přestal, že mu to docvaklo, že pochopil. Všechno se postupně vyvíjelo moc fajn, začali jsme se sbližovat - dokonce jsme se spolu vyspali.
Ale měl trochu problém s erekcí a pak taky s vyvrcholením, a to se mu nikdy předtím po delší pauze bez sexu nestávalo. Prostě to bylo trochu divný (intuice - červené světýlko mi začalo blikat). Nedalo mi to a druhý den jsem se zeptala, jak to vlastně má s tím pornem - přiznal, že nedávno jednou “ulítnul”, že “podlehnul”, že “neodolal”. Bylo mi to v tu chvíli jasné (protože na něm už poznám, když lže), že to nebylo jednou, a že to ani nebylo před časem, ale že v tom prostě dál jede, protože ty jeho výmluvy a odůvodnění a zase ta stejná písnička (“nojo, když jsi celou dobu nejevila zájem o sex” - což nebyla pravda, byla jsem přítulná, nechala se objímat atd.- “a nevěděl jsem, kdy bude sex a prostě jsem měl přetlak a potřeboval jsem to” atd atd - stejné řeči jako vždycky předtím byly jen důkazem).
Připadala jsem si znovu podvedená, byla to pro mě zrada. Řekla jsem mu, že kdyby s tím přišel sám, řekl narovinu, že neodolal, a že to byla chyba a mrzí ho to, tak to beru. Ale to, že jsem ho musela vlastně “načapat”, a ještě to zase obhajoval, to mi vadí, protože takhle mu nemůžu věřit, když ke mně není otevřený. Byla zase hádka a já si připadala jak nějaká naivní blbka, která zase naletěla na hezké řečičky.
Teď se zase snaží, ale já už v těch jeho dotecích a pohledech vidím jakousi chlípnost, je mi to nepříjemný, nevím, jestli si to pustil předtím, než se máme sejít nebo si to pustí potom, když odejdu, divně se na mě dívá, má lascivní poznámky, pořád upozorňuje, že mu zase “houplo”, protože ho prý pořád vzrušuju a co by jiná ženská za to dala, že svýho chlapa po 15 letech pořád vzrušuje. Začíná mi být v tomhle směru odporný a z toho mám strach, že se mi začne kvůli tomu pornu a těmhle řečem hnusit. Fakt nevím, co dělat, jak se k tomu postavit, jak s ním o tom mluvit, když se hned rozčílí a to téma je vlastně tabu… Máte někdo radu? Jak mít na takovýho chlapa chuť? Jak mít chuť něco s ním budovat, když mám pocit, že se spíš bortí. Co mám dělat jinak? Říct mu, že jestli s tím nepřestane, že mě definitivně ztratí? Už jsem mu řekla, že se mi tyhle typy chlapů hnusí, že porno je bezcitné a bezduché a nepřidává to pocitu, že mám vedle sebe solidního chlapa. Jak ho přesvědčit, že formulka “dělá to každý chlap, je to normální, jen ty to nechápeš” je prostě mylná.
Je to dlouhé, omlouvám se - jsem toho plná 
.
, a ani ho to nezaskočilo. Kupodivu to vzal v pohodě.