Chtěl bych tento prostor využít opravdu k bezpečnému deníčkování, protože mi hodně záleží na soukromí, protože závislost (pokud to závislost je) beru jako osobní zklamání, a tak s ním i pracuju.
Nepamatuju si, kdy jsem viděl první porno, nebo kdy poprvé jsem si ho spojil s masturbací, nebo kdy ještě došlo ke kompletní trojici PMO, ale odhadem jsem v tomhle kolotoči 20 let. Nečekám zázraky, že ráz na ráz se dá prostě skončit, ale dva dny zpět jsem si řekl, že už s tím prostě musím něco udělat.
Čekám od toho lepší prožitky ve všední dny, ostatně už jsem jednou přestal tuším na měsíc a bylo to super, jen jsem se pak zkoušel přesvědčit, že už jsem z toho venku, a tak jsem tak nějak cíleně relapsnul… 
a už mozek začal zase hledat důvody, proč to vlastně teď není zrovna špatný nápad.
Mám takový vlastní trik, jak odolat choutkám. Většinou mě odrovnala myšlenka, že prostě musím vydržer odolávat hrozně dlouho, ale pak jsem si řekl, že vlastně stačí vydržet právě teď. Stačí vydržet jen aktuální okamžik, zahnat myšlenku a dá se.
Vím, že měsíc tehdy nestačil na restart mozku a taky vím, že to bude těžký a z mé strany hodně náladový, ale dostat se z toho by byla moje životní výhra a stojí to moc za to.
Na začátek asi stačí. Díky za toto forum a moc Vám ostatním fandím.
Čtu si tu deníky a doporučení ostatních. Úplně nechápu smysl zablokování stránek s P atp. Myslím si, že zrovna tyto stránky nejsou můj problém. Vždycky jsem bojoval se spouštěči, ale těch je hrozně těžké, ne-li nemožné se zbavit. Vyskočí reklama prakticky kdekoliv a jak je v módě poslední dobou, tak se všechno dá spojit s nahotou a holkou v různém kontextu. V tu chvíli si musím najít plán, jak se zachovat, ale hlavně musím zjistit, že je to právě tento nebezpečný okamžik.
Dnes 3. den bez PMO a zatím žádná nástraha nebo problém. Uvidíme co dál.
4. Den
Pořád čekám nějakou zradu, ale zatím klid. Mozek určitě něco vymyslí, ať už hrozné pocity, nutkání a chtíč. Zatím jsem nešel ani formou zákazu porna formou programů na blokování nebo parťáka “co ví”. Jsem opravdu zvědavý, jestli se dá prostě jít dál a držet to silou vůle a jestli staří dávat bacha na triggery.
5. Den
Našel jsem nějaké zbytky odkazů kamsi na nevhodný obsah, takže jsem je poslal do kytek.
Přemýšlel jsem o obsahu tohoto fóra. Deník přece nemusí být utrápený a zoufalý, zvlášť když bojujeme za lepší verzi našich “já”. V souvislosti s tím si vždycky vzpomenu na Arnolda Sw., který byť tvrdě dřel, tak stále měl dobrou náladu a říkal, že prostě ví, kam směřuje. Tohle vidím jako tu důležitou část, tj. celkový cíl kdesi daleko, ale docela jasný, a k tomu máme ty malé záchytné body v podobě zvládnutí každého okamžiku, kdy máme nesmírnout chuť podlehnout. Když vydržíme dost dlouho nepodlehnout, snad nám zbyde právě jen ten vytyčený dlouhodobý cíl. Snad se ta sesmolená myšlenka dá nějak přečíst.
Hodně štěstí.
Ahoj a vítej na fóru! 
Pokud je to ve fázi závislosti, tak je to poměrně nutný krok. Stejně jako si alkoholik musí zamezit přístup k alkoholu. Jde totiž o to, že vůle závislého člověka je biologicky oslabena. A než se mozek dokáže “opravit”, tak to trvá min 6 měsíců, než se začne posilovat vlastní vůle. Do té doby je nejlepší mít co nejvíce opatření 
Platí to i obráceně, že kdybych to zvládl bez externích opatření, tak to nebyla závislost? Zatím jsem jen odhodlaný a když budu mít chuť do toho spadnout, tak to musím zachytit dřív, než se zablokovaným obsahem, které bych stejně dokázal obejít. Tím toto řešení neshazuju, ale chci pracovat s prevencí na kognitivní úrovni a né fyzicky zabránit něčemu, když už prohrávám.
Děkuju moc za reakci. Vaše práce je moc záslužná a jednoho dne bych byl rád na druhém břehu, kde bych mohl třeba pomoct někomu s podobným problémem.
Zatím na sobě cítím vyrovnanost a klid a čekám, kdy se to změní a jak. Stále jsem na začátku…
6. Den
Dnešek je zatím ve znamení dobré nálady, soustředění na práci. Kdyby byl každý den takový, tak bych si pískal. Doufám, že jsem včerejším psychologickým a filozofickým okénkem neodradil nikoho od čtení. Přijde mi, spousta lidí zde založila deník, ale pak nějakého ukončení to prostě opustila, takže není jasné, jestli to zvládli, nebo ne. Snad to bude ta lepší varianta a už toto forum a stránky nepotřebují.
7. Den
Týden! Dneska se cítím tak nějak nervózně. Ne, že by to dělalo nějaký sklon k relapsu, ale už asi tělo zjistilo, že je něco jinak.
Chtěl jsem se zeptat zkušených a sečtělých, jestli se v nějaké studii objevilo třeba tvrzení, že když jdeš tou nejtvrdší cestou bez pmo, bez mo a bez o, jestli je třeba restart mozku rychlejší. Logicky mi přijde, že ano, ale jaká je realita?
Tak se držte.
Ahoj, jako jestli je to doložené to nevím, ale na sobě jednoduše pociťuji, že když jedu tou nejvíce striktní cestou tak se mi logicky více restartuje mozek. Protože prostě čím méně podmětů, tím se to v tom mozku více odráží a více po tom řve. Takže je to sice dobrá a rychlá cesta, ale zároveň hodně nebezpečná, protože jakmile někdo některé věci dost razantně vyřadíš, tak při jednom okušení to poté chce mozek znova a ve větší míře. Takže je pak těžší odolat a postavit se na nohy.
=> ostřejší restart, o to větší chaser efekt ( chuť mozku po zpětné dávce) po relapsu nebo jakémkoli setkání se s sexuálním obsahem.
Takže je to asi hodně na tom, co chceš. Ale každopádně, je v pohodě si zkusit každou cestu a uvidíš, co ti sedí nejvíce
8. Den
Když jsem rozhodl do toho jít, tak jsem šel all-in. Mám mindset zaseknutý na té myšlence, že se toho zbavím a zatím přes to nejede vlak. Snažím se rychle zbavit jakýchkoliv podnětů, tj. nějaké vyzí avé reklamy, fotky na IG nebo facebooku, ve filmech. V takových případech se na to nekoukám a snažím se i odskočit myšlenkama a zatím se daří.
Tohle forum mi pomáhá v tom uvědomění, že ten problém tu je a každý den si to připomínám, a to mi přijde nejdůležitější. Na začátku je odhodlání, ale udržet ho bude čímdál složitější. Tak ať to jde a držte se.
Jo, v podstatě se říká, že pokud člověk nikdy nemám relaps, tak se velmi pravděpodobně nejednalo o závislost, ale mohlo to být ve fázi špatného návyku. Ale někdo samozřejmě zvládne přestat Cold Turkey ze dne na den, ale jsou to spíše výjimky.
Ono je dobré to kombinovat. Samozřejmě když si jenom věci zablokuješ, ale nebudeš na sobě pracovat, tak jakmile si to odblokuješ nebo budeš mít příležitost jinde, vrátíš se k tomu. Takže je dobré kombinovat blokování, což je jenom pomocný nástroj, a práci na kognitivní úrovni … třeba zkus náš kurz 30 dní bez porna
Určitě budeme rádi, když se pak zapojíš
Přesně tak to lidé reportují. Prostě čím méně máš podnětů, tím je to náročnější, ale restart rychlejší. Samozřejmě po restartu bys měl počítat s nějakou “udržovací” fází, než se budeš moci přestat považovat za závislého úplně, ale to je v podstatně normální. Člověk po dokončení abstinence se většinou ani nechce k pornu vracet, protože si uvědomuje, co to s ním dělalo.
Za mě osobně je určitě dobré nepřemýšlet nad tím jako že něco musím ( musím se toho zbavit, musím přestat). Pakliže se člověk do něčeho nutí a má to tu prvotní negaci, tak je to skutečně koloběh a člověk se stále vrací na startovní pozici.
Ano, párkrát se to stane, ale pak jsi zase příště dál, začneš to studovat, brát názory z více zdrojů a posouváš se v tom jako osobnost…
Ber to dle sebe můj osobní pocit je že se chci “uzdravit”, zbavit se té negace kolem toho a tím že si to hážu hodně do pozitivna, dělám něco pro sebe.
Nedávno sem rozvedl takovou myšlenku na téma pornografie ve společnosti a mohu říct že je to jeden z aspektů který mi s tím také velmi pomáhá kdykoli si na P vzpomenu. Minimálně však, nahlížet na to jako na příběhy lidí kteří si třeba zničili život, byli zneužiti, ponižováni, vše to nepříjemné co se za oponou porna děje. Zda-li se můžu sám na sebe podívat když to sledování vlastně pokrytecky podporuji. A v neposlední řadě jak to ovlivňuje veřejné mínění když se to zlehčuje…
GOOD LUCK MAN!
9. Den
Díky moc za reakce. Zatím se pořád vezu na pozitivní psychické vlnce a více méně se o mě cosi pokusilo v obchodě, kde se objevila pohledná slečna. Ale zabil jsem to přesunutím myšlenek, což mi vychází. Doporučuju najít nějáký nedořešený pro vás zajímavý problém a v případě, že máte nějaké nutkání tak rovnou myšlenkama skočit a tenhle problém, o kterém víte, že vaše myšlenky zaměstná a zároveň je to zajímavé téma.
Zatím suma sumárum pohoda a pořád čekám těžké časy, a ty určitě přijdou…
11. Den
Včera náročný den na práci, takže jsem si na toto téma nevzpomněl. Byla úplná pohoda kéž by to tak bylo i dál. Držte se.
Přemýšlím, jak poznám, že u mě třeba probíhá flatline, když všechny vzrušivé věci okamžitě vylučuju a měním kontext. Jak vlastně někdy v budoucnu poznám, že můžu uvolnit některé restrikce, např. podívám se na film, kde je nějaká romantická zápletka. Jak se vlastně pozná, že člověk zvládnul restart? Vím, že je něco takové daleko, ale může někdo vysvětlit?
Díky
Myslím, že je to obecně na základě pochopení závislosti. Závislost je o tom, že si nemůžeš pomoc a máš potřebu se prostě na porno podívat, přičemž odolávání tomuto pokušení je s postupem času nejprve náročnější a pak se to začíná zjednodušovat. No a uzdravení ze závislosti není o tom, že člověk již nikdy nebude v pokušení pustit si porno, ale že bude mít tyto impulzy pod kontrolou a bude si snadno moci říct “ne, tohle nechci a nepotřebuji”.
Pak můžeš i obecně říct, že restart trvá 6-12 měsíců, kdy budou restrikce nejpřísnější. Pak doporučuji ještě nějakou dobu rekonvalescence, kdy je dobré si trochu hlídat a dávat si pozor, ale hranice mohou být mírnější. Nicméně je dobré si předem říct, co už by bylo za hranou, ať to máš jasně nastavené.
Snad to alespoň trochu dává smysl
16. Den
Zdar. Tak pořád jsem na cestě, zatím zdárné a nehodlám se vzdát. Občas nějaké choutky vykouknou, ale je to takový závan, který hned odkopnu, takže zatím selhání není a mám radost.
19. Den
Jsem v jednom kole, takže moc nestíhám psát, ale zatím se mi daří. Žádný relaps, když přijde nějaká myšlenka, tak ji hned odstřelím. Nálada není tak euforická jak první týden, ale takový střed, tak snad to nepadne na dno. Mějte se a držte se.
za tři dny měsíc
Čau, pořád podle plánu. Místama je nutkání větší, ale prostě ten zákaz mám tak tvrdý, že přes to nejede vlak a něco jako PMO neexistuje. Spouštěče jsou různé a přichází skrytě a rafinovaně, ale jakmile to vyvolává ten chtivý a svíravý pocit - zabiju to. Zatím se daří, tak snad i ostatním. Nemám moc času se teda častěji vypisovat, ale to se snad zase zlepší. Bojujme! Odměna je víc než sladká.
měsíc a deset dní
Teď je to dost těžké. Ani nevím proč, ale mám pocit nadrženosti k prasknutí. Tak tak to zvládám a co jsem předtím cítil jako silnou vůli, tak mi teď připadá tenčí a tenčí, ale žádný relaps. Musím to zvládnout a dostat se za to nejhorší, protože pak to bude zase lepší - třeba napořád.
Přeju všem hodně zdaru. I když jsme na to každý tak nějak sám, tak zajít sem je vždy takový pocit sounáležitosti a odpovědnosti, takže mi to vždycky pomůže trochu posílit vůli vydržet.