zhruba před měsícem se mi partner svěřil se svou závislostí na pornu a masturbaci. Neodsoudila jsem ho, ani se mi nijak nezhnusil, naopak jsem se snažila mu pomoct. Hned od toho dne odhodlaně přestal se vším a najel na úplnou abstinenci jak od porna tak masturbace, nyní je to tedy zhruba měsíc. Co mě na tom všem však trápí nejvíce je jeho psychický stav, momentálně je ve fázi, kdy ode mě nechce ani pusu a vadí mu fyzický kontakt. Nic se mu nechce a neví co vlastně v životě chce, včetně našeho vztahu. Nevím co si počít a ráda bych věděla jestli někdo z vás nemá podobnou zkušenost. Vzdávat to nechci byli jsme spolu šťastní a vím že pro něj bylo těžké se mi svěřit.
Moc díky za tvé sdílení, jsme tady jako komunita pro tebe. Líbí se mi tvůj laskavý přístup k partnerovi. Zároveň věřím, že to, co popisuješ, může být náročné. A na všechny emoce, které prožíváš, máš nárok. Být v tomhle ohledu partnerkou není jednoduché.
To, co popisuješ, hodně připomíná něco, čemu se říká tzv. flatline. Jedná se o stav, kdy při procesu odvykání zažívá člověk sníženou sexuální touhu, kterou navíc může doprovázet špatná nálada (až depresivní příznaky), ztráta motivace apod. Určitá část mužů, kteří od porna odvykají, tohle zažívá. Je to hlavně z toho důvodu, že se dopaminový systém v mozku obnovuje a mozek se s tím vším snaží “poprat”.
Pravděpodobně se jedná o přirozenou součást odvykání, se kterou se nedá “bojovat”. Říkám si, že nejlepší, co pro sebe teď můžeš udělat, je nezůstat na tohle sama. Je fajn mít někoho, komu se o tom můžeš sdílet, pokud někdo takový je. Zároveň se můžeš sdílet tady na fóru, případně využít ještě tyhle možnosti:
