Přítel je závislý na pornu. Sex jako takový nám to nenarušuje, problém s vyvrcholením ani erekcí nemá, spíš naopak, pan rychlík… ale dost často jsem odmítána. Ze začátku našeho vztahu jsem byla velmi náruživá a zvládali jsme se milovat i několikrát denně. Čím se, ale vztah a čas vlekl (jsme spolu od mých 16, teď budeme mít 7 let výročí) začínala jsem být častěji a častěji odmítána (tím se i umírnila má náruživost, neměla jsem potřebu si to ventilovat něčím jiným, nebo s někým jiným). Nepřikládala jsem tomu velkou váhu a nikdy by mě z toho nenapadlo vinit sledování pornografie i když jsem měla v podvědomí, že něco takového dělá. Já na porno nikdy nekoukala, a neměla jsem pro to úplně pochopení, ale na druhou stranu, nebydleli jsme spolu, bývala jsem často pryč, nebo na koleji…. Chápala jsem, že něco takového bude dělat i když jsme se o tom párkrát bavili a já říkala, jak se mi celá podstata porna hnusí. (Nevím proč, ale vždycky, když něco takového zmínil/zmíní, tak se mi v mozku rozsvítí rudá kontrolka „podvádí mě“. Je jedno, že se kouká na absolutně cizí lidi, ale pro mě to je jako kdyby mu nějaká jeho kamarádka poslala nudesky, nebo video, jak si to dělá a on u toho masturboval. Nepříjemný pocit znechucení a nenávisti k sobě, nenávist k němu za nepochopení a netoleranci, nenávist k pornu.) Takže to nebylo téma, kterým bychom trávili páteční večery. Pro mě to bylo nepříjemný a on neměl důvod se svěřovat. Jak čas plynul, přestěhovali jsme se k sobě, a teď spolu (téměř rok) trávíme každý den 24/7 (kromě práce). Jeho závislosti bych si nikdy nevšimla, kdyby se mi nesvěřil. Já si konečně náš vztah užívala na plno, milovala jsem ho (asi jsem na něm začala být i závislá) a myslela jsem si, že on tu nehynoucí lásku a závislost se mnou sdílí, a to, že jsme spolu měli sex tak 1 týdně je jen uzráním vztahu (člověk přijde unavený z práce, fitka, potřebuje jít brzy spát, víkend natřískaný výlety, prostě není energie ani čas). Bohužel to nebyla pravda. Když šel do sprchy, masturboval, když jel do práce nebo z práce, pouštěl si erotický povídky a když byl čas během dne, koukal na porno, nebo si četl erotický hentai komiksy. Pro mě byl čas maximálně párkrát do týdne, ale pro porno nebyl důvod proč ne hned několikrát denně). Každopádně se teď snaží abstinovat, jen to už několikrát předtím k ničemu to nevedlo (řekl mi až zpětně) a důvěra v to, že tenhle pokus bude úspěšný se mi hledá velmi těžko. Nevím, jak mu mám pomoct. Chce svou závislost řešit, ale já nemám sílu. Svěřil se mi a já si toho snažím vážit, bohužel necítím nic jiného než hněv (sama na sebe) a zhnusení nad ním. Cítím se jako ta druhořadá, méněcenná, jen jako výplň jeho intimního života, byť jsem tu pro něj byla 24/7 sedm let. Vyčítám si jaká jsem byla kráva, na co všechno jsem v našem sexuálním životě přistoupila. Kráva, že jako člověka, se kterým budu sdílet to nejintimnější, jsem si zvolila někoho, kdo má na prvním místě erotický komiksy, na druhým porno, na třetím povídky a na čtvrtým mě. Znechutil se mi tím celý intimní život. Nevím, jestli se s ním ještě někdy budu schopna milovat, aniž by se mi hnusil, nevím, jestli se budu schopna milovat s kýmkoli. Představa kolikrát jsem mu cestou z práce volala a přerušila jsem mu jeho chvilku něčím jako „kup rohlíky“? Kolikrát si četl nějaký hentai komiks před tím, než se mnou měl sex? Z té představy se mi svírá žaludek. Bohužel jsem už dříve trpěla sebepoškozováním, a teď se to neobešlo ani bez její kamarádky anorexie, nevím jak dál… (na terapii už jsem domluvená, jen jsem si říkala, že zatím bude fajn se svěřit i někde jinde, třeba v tom někdo najde pochopení a pomůže mu to, a nebo bude někdo ochotný popsat svou zkušenost a pomůže tak mě)
Ahoj, Cyrillo.
Moc mě mrzí, co cítíš, a je určitě hodně náročné to všechno strávit. Tvůj postoj k pornu je pochopitelný, a naprosto správný. To, že se ti s tím tvůj partner svěřil, je nejdůležitější krok. Pokud to myslí vážně, tak má určitě dobrou motivaci se ze své závislosti dostat. Určitě teď potřebujete pomoci oba dva. Rád slyším, že máš domluvenou terapii. To samé by měl udělat i tvůj partner. Určitě zde na stránkách najde informace, jak vyhledat specializovanou pomoc. Pokud se jedná o podporu směřovanou tobě, určitě ti doporučuju pročíst si deníky partnerek závislých a také si projít kurzy na stránkách případně si požádat o koučku. Určitě zde bude spousta lidí, která ví, jak se cítíš a dokáže ti pomoci.
Situace se vyvíjí:
Teď je to 4. den, co přítel nemasturbuje, a především nic nesleduje. Nebo, alespoň to tvrdí… Nikdy bych ho nepodezřívala ze lží, ale jde to až moc snadno. Jsem jediná, se kterou svou cestu sdílí. Každý den spolu máme chvilku v posteli, kdy se objímáme a kdy mi shrne den. Ale když se ho zeptám, co poslouchal cestou do práce a z práce, nikdy mi není schopný říct nic jinýho než „rádio“ případně „žurnál“. Není to nic divnýho, písničky jako takový ho neberou, a chápu, že ne všechno si člověk musí pamatovat, kor něco tak nesmyslnýho, jako leckterý rozhovory z rádia, jen když už mi tvrdí, že tím tráví 2 hodiny denně, tak si říkám, že na moji otázku „A co říkali zajímavýho?“ by mohli odpovědět jinak než „Nevim.“. Vim, jsem jen přehnaně podezřívavá. Ale je to prostě těžký. Pravděpodobně v tý nedůvěře hraje i dost velkou roli to, že po tom, co se mi svěřil, a přes 2 hodiny jsme o tom mluvili, střídavě brečeli, mlčeli… první věc, co po tom udělal je, že šel to sprchy a masturboval. Hned po tom, co mi brečel na rameni, jak se chce změnit… To mi i potvrdil, když jsem se ho na to o pár dnů později zeptala. Ale byl u toho hrozně vyhýbavý, kdybych mu neřekla, že jsem ho u toho viděla, tak nevím, jestli by se s tím vůbec přiznal… Navíc svou odpověď zahájil skvělou větou „co jsem měl dělat, byl jsem nadrženej a ty jsi mi řekla, že se mnou spát nechceš“. Co teda dělá teď ty 4 dny? Situace se v tomhle nezměnila… a není to o tom, že nechci, ale nedokážu. Když si představím, že by se mě nějak dotýkal, tak místo sebe vidím někoho jinýho, někoho z porna, koho by tam chtěl on.
Za ty 4 dny se mě ani jednou nezeptal, jak to zvládám. Čím trávím dny, jak bylo v práci, jakou jsem měla náladu… co já vím… na jakýkoli z těch dotazů, kterými já ho zahltím, když máme svou chvilku. Obvykle po tom, co dojde z práce, nebo když večer ležíme v posteli a povídáme si/vyptávám se na review na celý jeho den. Jsem mu oporou a zvládám to líp, než bych kdy čekala. Ale proč on se nesnaží jí být pro mě?
Mám teď dost rozpolcený svět. Jeden se odehrává v jeho přítomnosti, konkrétně primárně v jeho objetí, kdy jsem před ním pozitivní, sluníčková, vyslechnu ho, podpořím, pochválím, připomenu, že i kdyby se něco nepodařilo, jak si naplánoval, tak už tohle je skvělý pokrok. Obejmu ho, cítím v jeho přítomnosti lásku, vzrušení a snad bych si i dokázala s ním představit něco intimnějšího než jen objímání. A všechno je to upřímný. Pak je tu ta druhá stránka, ostražitá, ale stále bezstarostná. Ta se stále odehrává v jeho přítomnosti. Problém nastane tehdy, kdy ten fyz. kontakt „neočekávám“, třeba když někde „překážím“ tak mi letmým dotykem na zádech naznačí „bacha, jdu okolo, když se trochu posuneš, dík moc“, prostě do teď klasická komunikace, ale od teď knedlík v krku, bušení srdce… jak kdyby se mě dotknul nějaký slizoun v hospodě. A poslední třetí stránka, bez něj, ta nejhůř zvladatelná. Plná výčitek svědomí, že s někým takovým jsem stále ochotna sdílet sebe. Že s tak prohnilým člověkem, co přes tolik let i když věděl, že to je závislost, že trvá… neřekne si o pomoc. Párkrát něco naznačil, to jo. Ale kdybychom nešli pít, nepadala tam otázka, kdo kouká na porno, on se neozval, já bych se nepozastavila a nevyptávala… Dál by to trvalo, kdo ví jak dlouho… V těchto chvílích jen vím, že to nikdy nebude jako dřív a kdokoli jiný si mě bude vážit víc.
Ahoj @Cirilla,
je mi moc líto čím procházíš a jak zklamaná/podvedená se musíš cítit, když o partnerovi píšeš jako o “prohnilém člověku”. Bolest je asi obrovská.
Asi ztratil tvou důvěru, a bude třeba ji zase vybudovat. Měl by vědět, bez obviňování a výčitek, jak se nyní cítíš. Měl by vědět, proč jeho dotykům uhneš a případně odmítneš snahy o intimitu. Ale měl by i vědět, že je z toho cesta ven (pokud to tak cítíš), že to není navždy a co pro to může on sám udělat. Možná ale bude potřebovat i tvojí pomoc a podporu, protože dokud budete spolu, bude to boj vás obou…
Chápu to dobře, že když se ho ptáš, co slyšel v rádiu, ve skutečnosti chceš vědět, zda si nepouštěl porno? Co myslíš, že by ti řekl, kdyby ses ho zeptala na přímo?
Mluvili jste o nějakých mantinelech do budoucna? Jaké jsou tvé hranice a jak to vidí on? Dohodli jste se na nějakých konkrétních krocích? Třeba projít kurzem 30 dní bez porna. Jde ti o to zbavit se jen porna? Z toho, co píšeš mi přijde, že ti vadí i jen masturbace, což on může vidět jinak. Přeci jen není tak snadné říci, že masturbace je špatná. Vidí to on stejně?
Držím ti palce.
Jen je tam furt strach z toho, když mu řeknu, jak se cítím, tak mi začne lhát, aby mi neubližoval. Začarovaný kruh. Zatím spíš věřím tomu, že mi nelže, v autě si žádný erotický obsah nepouští. Zkrátka má jen paměť jak zlatá rybka.
Do budoucna jsme zatím moc neuvažovali. Říkal, že si chce dát 7 dní detox od všeho a pak se uvidí. Proti masturbaci určitě nic nemám, teda… když je v mezích. To, co píšu se týká toho, že je to příliš často na úkor mého intimního života. Kkdyž si sám pro sebe najde přes 3 hodiny denně a pro mě (co se týče sexuálního života) 15 minut týdně, je to na hovno. Chápu, pokud masturbuje v moment, kdy nejsem doma/odmítnu ho/ nebo jen má chuť na něco jiného (chápu, že když si to dělá sám je to jiný pocit), ale podle mě by na to měl být čas méně často, než na intimní život se mnou. Nejsem odmítavý člověk, veškerý fantazie mu plním, takže z tohohle hlediska nevidím důvod, proč si svou sexualitu filtrovat 60x v měsíci mimo vztah, a aby na mě tedy úplně nezanevřel tak i 4x se mnou. Vadí mi, když ho večer vybízím k aktu, ale místo toho jsem odmítnuta jen pro to, aby si za mými zády ještě hodinu četl komiks a uspokojoval se sám.
Každopádně v rámci jeho cesty jsem mu i doporučila, ať se na sílu nesnaží vydržet bez masturbace. Že pro mě je mnohem schůdnější možnost, když vydrží jen bez toho porna. Nebo je možnost začít třeba s občasnou masturbací (že by si určil „rozvrh“ třeba 3x týdně), aby tím netrávil každý den hodiny a třeba bez té pornografie tím tolik času trávit nebude. Rozhodně pro mě není primární úplná abstinence, nechala jsem ho vybrat si svůj cíl, a zatím jediný co řekl „za týden se uvidí“. Tak teď čekám.
Děkuji za odpověď. Pokud je to na úkor vaší vzájemné intimity, je to smutné, chápu :-(. Rozumím a souhlasím s tím, co píšeš.
Když se bojíš, že ti bude lhát, aby ti neublížil, myslíš, že by pomohlo, kdybys mu i tento strach rovnou řekla? Ať ví, co přesně chceš a co nechceš.
Bavili jste se o tom, proc je to pro něj lákavější? Případně, zda by ses toho nemohla účastnit? Najít nějakou cestu, která by vyhovovala oběma. Jsem zvědavý jak to vyhodnotíte, ale za sebe můžu říci, že týden je hrozně krátká doba na nějaké změny vnímání. Drž se.
To já moc děkuju za reakce. 
Bojím se toho, že kdybych mu vše, co cítím popsala, tak bych tím ani jednomu nepomohla. On by měl výčitky a mně by se ještě hůř hledala důvěra v to, že mi nelže, že se mu skutečně daří. Zatím mi přijde jako nejschůdnější možnost nějaké zákoutí mysli si nechat pro sebe a sdílet to pouze tady na fóru. Vypsat se trochu pomůže a snad ještě víc pomůže konverzace s terapeutkou příští týden.
Nadhodit téma, proč je to (tím to, myslím jak konzumaci erotického obsahu, tak masturbaci) pro něj atraktivnější než já, jsem se snažila několikrát, ale vždycky odpověděl jen, že neví, a že ví, že to je špatně… Prý kvůli tomu měl leckdy i výčitky, ale na otázku, proč to tedy znovu dělal, tak často, a nesvěřil se mi už odpověď neměl.
Účastnit se čeho myslíš? Koukat se na porno nemám zájem jak sama, tak s ním, jak už jsem psala, jeho podstata je mi proti srsti. Pokud ale myslíš masturbaci jako takovou, určitě bych byla pro, aby jí zapojil do našich aktů. Zrovna tady, co se týče sexuální fantazie, hranici fakt nemám. Jen mi to nikdy nenavrhnul a mě nenapadlo, že by po něčem takovém tolik toužil. Do teď jsem nevěděla, že něco partnerovi nevyhovuje a jo, zpětně je určitě snazší si říkat, co všechno se dalo udělat jinak, ale vždycky to ztroskotá na tom, že se nesvěřil včas.
Ty ho znáš, ty víš, co unese. Já bych za tu otevřenost byl rád, ale každý to má jinak, a asi není kam chvátat.
Porno jsem nemyslel :-). Ale možná tu masturbaci, kdyby ho to lákalo a kdyby to pomohlo dělat něco společně a ne odděleně. Když to čtu znovu, tak mám ale pocit, že to přeskakuje několik kapitol. Tak to beru zpět.
Možná už to tady bylo řečeno, ale tohle není důvod, proč se on na porno kouká, resp, že by jsi ty mu nedávala dostatečnou pozornost nebo sexuální vybití.
Jak píšeš, rozdat se můžeš jak chceš, ale on stejně má potřebu víc. Tohle není zdravé a není to tvá vina. Naopak, pokud člověk vychází záslému člověku ve všem vstříc, nic moc ničemu to nepomáhá, mluvím z vlastní zkušenosti. On si to musí vybojovat. Jestli jsem na něco v roku života s manželkou přišel, tak je to to, že sex je nejlepší, pokud jsem já ten, kdo sebevědomě ten sex iniciuje a dávám manželce co nejvíce najevo, že ji tak moc miluji po všech stránkách.
Musí v tom být ta láska a vnitřní napojení. Pokud je sex jenom z chtíče a chuti mít orgasmus, tak to pro závislého člověka není nic jiného než rádoby porno v reálu, kdy si on jenom užívá a reálně, sex s tebou mu pak příde méně hodnotný než porno, protože ten dopaminový proplach mozku je mnohem, mnohem větší.
Aspoň tohle je teda moje vlastní zkušenost.
Přeji ti hodně sil do tohoto velmi nelehkého období
Já přispěji svou troškou do mlýna. Z vlastní zkušenosti vím, že to koukání na porno a masturbace je útěk před něčím co ho trápí. Odpovídalo by tomu to, že jsi ho přistihla při masturbaci po vašem vážném rozhovoru. Z tohoto pohledu bych doporučil opravdu začít s kurzem, žádostí o kouče, nebo návštěvu specializovaného terapeuta. Na to, aby se se svou závislostí popral, bude třeba víc než jen říct "Za týden se uvidí. " Je třeba dát si cíl. Ve vašem případě je to nejspíš ten, že se na porno už nikdy nepodívá, protože tobě to vadí. Pokud bude dál porno sledovat, bude to mezi vámi jako zeď.
Moje přítelkyně je na tom hodně podobně jako ty. A fázi jako vy jsme si také prošli. V době, než udeřila nejsilnější vlna, jsem se snažil přestat sám, ale vedlo to jen k prohloubení závislosti. Závislost sama o sobě, je jako takový únik od reálných problémů. Já osobně jsem byl ke všemu závislý na počítačových hrách. V kombinaci se závislostí na pornu a dalšími aspekty našeho soužití to vypadalo tak, že jsem ji ke konci téměř úplně ignoroval a o tom, zda se dívám na porno jsem lhal. Byl to pro mě únik od bolesti, kterou jsem v sobě měl a zároveň to bylo něco, za co jsem se hrozně styděl. Ubližovalo to jak mě, tak hlavně i jí. Zpětně me hrozně mrzí, že jsem nešel k terapeutovi dřív, protože to nemuselo poškodit náš vztah tak, jak se nakonec stalo. Tím nechci říct, aby jsi mu nevěřila, ale spíše ho přesvědčila, aby se poohlédl po někom dalším, komu se se svým problémem svěří. Pocit z tvého zklamaní by totiž mohla být cesta do hluboké propasti.
Co se týče potřeby masturbovat, ta časem opadne. Když ne alespoň částečně, tak možná i úplně. Ta potřeba je podle mě dána hormonální nerovnováhou, kterou způsobuje dopamin, kterého má v hlavě každý závislý na pornu taková kvanta, která jsou nekolikanásobně vyšší, než u zdravého člověka. To je taky důvod, proč se zavislý člověk častěji obrací k pornu než ke zdravému životu. Mozek totiž požaduje neustále zvyšovat dávky dopaminu, jen aby přehlusil nedostatek čehokoliv dalšího.
Dost už ale s polemizováním. Věřím, že je pro vás cesty zpět do zdravého vztahu. Budete potřebovat oba hodně vzajemné podpory, ale určitě tam ta cesta je. Pokud budete mít dostatečnou motivaci, věřím, že to oba zvládnete. Jak on porazit svou závislost, tak ty svou nedůvěru vůči němu.
Děkuji za zprávu
Chápu / snažím se chápat, že jsem to v tomhle smyslu moc ovlivnit nemohla, přesto mě ten kontext zaráží. Konec konců, kdybych byla frigidní fúrie, tak by se mi pro něco takového pochopení hledalo líp. Doufám, že „porno irl“ jsem pro něj nikdy nebyla a věřím, že v tom vždycky byla láska. Minimálně v našem vztahu jí byly určitě tuny. Sice takhle zpětně mi přijde, že při milování vlastně z jeho strany tolik vášně většinou nepramenilo a když už k něčemu došlo, tak spíš ze „zvyklostí“ než z jeho nebo mích potřeb, chtíče, lásky, čehokoli… Každopádně doufám, že se to změní.
Tohle je taky jedno z témat, co jsme probírali. Když jsem se ho na to ptala, jestli se obvykle cítí ve stresu/smutku, když ho to napadne. Prý ne, prý se spíš jen nudí, a párkrát to i bylo za motivací mě “překvapit” po příjezdu z práce. Každopádně o terapeutovi jsem se s ním snažila mluvit i tak, ale o něm nechtěl moc slyšet. Navrhla jsem, že tam klidně půjdu s ním, konec konců se ten problém týká nás obou, ale i tak říkal, že zatím nechce. Kamaráda, kterému by se chtěl svěřit taky nemá, takže dokud nepřistoupí na terapii, psychologa, kouče… tak nemá nikoho jinýho s kým svou situaci probrat a já nemám takovou jistotu v tom, že na sobě opravdu pracuje. O tom, jaký další cíl si plánuje nastavit, jsem se s ním snažit bavila. Cíl vydržet týden mi přišlo jako fajn začátek, ale o dalších cílech taky ještě nechce mluvit, což mi přijde trochu zvláštní, když týden je to za pár… ale ptal se mě na to, jak bych to viděla já, a přišlo mu jako schůdné řešení od porna abstinovat i nadále. Říkala jsem mu, že kdyby to bylo v mezích (párkrát do měsíce), navíc v momentech, kdy bych nebyla doma, tak by to snad ani nevadilo, ale teď po tom, čím si procházíme si snad nic jinýho něž absolutní vynechání všemožných erotických obsahů představit nedokážu. Koneckonců abstinující alkoholik si lahev taky neotevře, a člověk v minulosti závislý na automatech si neřekne „tentokrát jen 2x do měsíce“. Všichni tušíme, jak by ty případy dopadly… Zkrátka jak píšeš, postavilo by to mezi námi zeď.
Mockrát děkuji za zprávu, a popsání tvé situace, mám pocit, jako bych přesně to, co jsi psal potřebovala slyšet.
Ještě se zkusím zeptat, nevíš, jak to zvládala/nevadilo by ti se se mnou podělit o to, jak to zvládala tvá přítelkyně? Jak dlouho ji trvalo najít si k tobě cestu zpátky? Zatím mám pocit, že náš vztah skončil v moment, kdy se mi svěřil. Respektive, jak kdybych v předchozích 7 letech měla přítele, který byl totální asshole, nechtěl se mnou trávit čas a většinu vztahu tam pro mě nebyl, rozešli jsme se a teď se znovu snažím s někým randit. Je nějak hrozně matoucí tohle cítit k jedný osobě.