@Orange
Mockrát ti děkuji za pochopení a za podporu, vážně moc to pro mě znamená. Tvoje zpráva mě moc potěšila a taky povzbudila, že nejsem jediný, kdo takhle přemýšlí. Plus díky za závěrečné povzbuzení, kéž by to byl můj případ, uvidím, co život přinese 
Ať se ti daří na tvé cestě 
@Mejdž
Díky za nový obzor, doteď mě nenapadlo brát mou závislost až takhle do hloubky - že si s ní řeším jiné problémy… Rozhodně na tom ale bude hodně pravdy. A ano, napsat o tom sem mi pomohlo. Děkuji ti a ať se ti daří 
Ahoj @Beni6too,
v pořádku, já nejsem urážlivý člověk a neberu si to přehnaně osobně, chápu, že názory a pohledy na některé oblasti jsou zkrátka různé.
Jsem možná naopak rád, že jsi o tom začal, připadalo mi osvobozující se o tom rozepsat. Opravdu. Takže ve výsledku bych ti měl spíš poděkovat 
Já jsem zase neplánoval udělat z toho nějakou hádavou diskuzi, to bych si vážně nepřál, a smyslem mé odpovědi nebylo tě nějak snížit nebo umenšit.
A věř mi, že si stokrát víc než kdokoli jiný přeju, aby to bylo jen něco, co odezní během abstinence, něco, z čeho se dostanu. Když si čtu třeba příspěvky ostatních, kde píší o tom, jak porno narušuje jejich vztahy s partnerkou, vlastně jim v duchu závidím, že vůbec mají partnerku, se kterou můžou mít problémy.
Teď to zní fakt blbě ale snad jde pochopit, co tím myslím 
Teď nechci znít povýšeně, ale spíš kamarádsky a dobrosrdečně: myslím, že by bylo dobré, kdyby ses třeba i na téma homosexuality zkusil trochu zaměřit, různých křesťanských povídání na toto téma je na internetu spousta. Možná se i tvůj pohled trochu poupraví, možná tě to i obohatí. A teď to neříkám kvůli sobě, ale kvůli všem ostatním, kdo něčemu takovému musí čelit. Právě to určité nepochopení totiž někdy znesnadňuje porozumění a prohlubuje propast mezi lidmi, kteří smýšlejí nebo jednají jinak, než jsou ostatní zvyklí. Myslím, že udělat si na toto zdravý názor na základě vyslechnutí mnoha stran je v dnešní společnosti, kdy se takové věci rozebírají mnohem více než kdy dřív, potřebné.
Já třeba denně doma slýchám, jak by se měli všichni homosexuálové v ideálním případě vypráskat bičem a tuto formu myšlení jsem i přejímal, a to bylo i v době, kdy jsem sledoval gay porno. Gaye a jejich kulturu jsem nenáviděl a nechápal a zatím jsem sám sledoval gay porno. Ironie, co? 
Až s odstupem jsem byl schopný si na toto téma něco skutečně nastudovat a ne jen povrchně odsuzovat. Byla to ale taky dlouhá cesta…
Nicméně, ještě jednou opakuji: nezlobím se, nemusíš se omlouvat, naopak díky za možnost se vyjádřit Moc ti přeji, aby se ti dařilo ve tvém boji s pornografií.
Do smrti dobrý? 
Zdravím z Bullerbynu 
1 Like
Ahoj,
určitě se nad tím zkus zamyslet, většina lidí to tak má. Doporučuju projít deníky ostatních, zjistíš že skoro každej z nás P používá jako jakousi náplast na problémy našeho života. Problém je v tom, že ta náplast je špinavá a místo toho, aby místu dala potřebný klid na zahojení, přinesla do něj infekci.
1 Like
Zdravím do Bullerbynu,
předně děkuji za povzbuzení a přeji ať se Ti daří! To co řešíš, se mi zdá mnohem těžší než to mé, zvlášt jestli třeba nemáš úplně přívětivé prostředí v rodině jak jsi psal. Když jsem si dělal názor na homosexualy, pomohlo tenkrát slyšet tyto rozhovory, tak dávám odkazy dál:
Homosexualita je pro mě následkem prvotního hříchu a nějakou formou poškození nitra člověka tak, jak třeba hněv, bolest, vztek, sobectví. Je to pro mě neměnný stav, se kterým je třeba se smířit a v něm žít, jako každý člověk v tom svém stavu. Současně ale věřím že Bůh může dát do srdce toho člověka lásku k druhému člověku tak aby byli oba šťastní, proč by to nemohli být třeba dva kluci 
.
Být Tebou, tak teď asi počkám, jak jsi psal. Zkus se zbavit pornografie, a přitom se ti třeba povede vyřešit pár dalších věcí
1 Like
Ahoj všichni,
předně bych chtěl jenom povzbudit k respektu v rámci Zásad tohoto fóra. Obzvláště bych k respektu chtěl vyzvat v rámci náboženské diskuze ohledně homosexuality, přičemž pamatujte, že toto je hlavně deník Pavla (@Pavel). Zatím vše dobré (pokud bys Pavle cítil nějaký nátlak, klidně si řekni - chceme, aby ses zde cítil bezpečně), takže to spíše jenom připomínám 
Pár poznámek a reakce
Z Pavlovy reakce je vidět, že souhlasí s tvým názorem, ale nemusí to tak být vždy, tak tady bych obzvláště vybídl k opatrnosti. Přeci jen i v rámci křesťanské komunity existuje spousta názorů na toto téma, a kdyby si tvou reakci přečetl někdo s opačným názorem, tak by mohla vzniknout “ošklivá” diskuze 
Ale hodím jednu zajímavou poznámku: Je zajímavé, že tolik křesťanů v dnešní době má problém s tím, že by se někdo narodil jako homosexuál, když historicky tomu bylo naopak, že křesťané jasně zastávali, že se jedná o vrozenou věc. Někdo to bere normálně a někdo s tím právě pracuje v rámci dědičného hříchu. Ale jak říkám, ať už je to jakkoliv, tak důležitým aspektem je respekt a (především s křesťanského hlediska) láska
Tohle mi naznačuje, že to pravděpodobně není získané, ale vrozené. A chci tě povzbudit, jak sám píšeš, že biblicky rozhodně není hříšné, když člověk má tyto pocity (same-sex attraction). S tím s tebou naprosto souhlasím a jsem rád, že tohle máš vyjasněné a víš, že tohle není problém … a jak jsem psal dříve, k tomu ostatnímu je ideální podpora tvého okolí, lidí, se kterými se potkáváš. Online sice můžeš diskutovat, ale ne vždy to někam vede nebo je to dostatečně nápomocné, protože s těmi lidmi se třeba nikdy neuvidíš. A proto jsou pro tebe v něčem důležitější lidé ve svém okolí, kteří tě mohou v tomto podpořit. Já tedy doufám, že i tady budeš moci mít nějakou podporu i v této oblasti, ale zároveň ti přeju, aby sis zvládl najít takové lidi i ve tvém okolí
Krásně napsáno
@Pavel omlouvám se, že jsem svůj názor nenapsal nějak napřímo. Prostě v této oblasti se snažím být opatrný, obzvláště v online diskuzích. Hlavně mi záleží na tom, aby lidé vnímali, že tady je bezpečný prostor o těchto věcech mluvit. Neznamená to, že spolu všichni musí souhlasit, ale měli by se respektovat. O to se vždy snažím já. A více než na “mém” názoru mě záleží na “tvém” příběhu
2 Likes
Po dloooouhé době se opět ozývám, asi už si tu na mě a na můj příběh skoro nikdo nepamatuje, nicméně od poslední mé zprávy nabrala situace rychlý spád a já jsem se částečně z nedostatku času, částečně z nechuti a částečně z lenosti dosud k napsání další “stránky” tohoto deníku nedostal. Tak teď jdu na to…
První věc, kterou bych chtěl zmínit, je to, že dnes je to 49 dní bez PMO.
Je to právě 49 dní, co jsem v jednom městě nedaleko mého bydliště šel do kostela na zpověď. Byl tam jeden úplně cizí kněz, který byl jen na návštěvě, protože měl v kostele jakousi přednášku, nicméně přede mší šel zpovídat, tak jsem si zašel také. A bylo to poměrně silné, doteď na to vzpomínám a čerpám z toho. Nejen, že byl neuvěřitelně milý a krásně se mnou mluvil, ale zeptal se mě na jméno a přímo přede mnou se za mě pomodlil, abych tuto oblast dokázal dostat pod kontrolu. Nevím, zda je to tím, či zda je to jen placebo, ačkoli já věřím v to první, zkrátka a dobře od té doby jakoby porno zmizelo z mého života. Podporou toho ale zřejmě je i fakt, že jsem v jednom kole a neustále něco dělám… přičemž tyto “aktivity”, které mě zaměstnávají, jako by si mě našly samy…
Porno sice prozatím (a snad na hooodně dlouho, ideálně navždy) zmizelo, ale vynořilo se něco jiného. Tím, že jsem se odstřihl od P, začal jsem intenzivněji pociťovat svou homosexualitu. Cítil jsem mnohem větší vzrušení při pohledu na stejné pohlaví a vrcholem všeho bylo, když jsem se i “zamiloval”, či spíše “zakoukal” do jednoho kluka, se kterým jsem byl na víkendovce…
Bylo to (a částečně i stále je) těžké období plné depresí, vzteku na Boha, a i když je to možná trapné, i slz… Začal jsem si totiž opravdu uvědomovat, že mám některé věci zkrátka jinak…
A před týdnem došlo k tomu asi největšímu zvratu. Řekl jsem našim, že se mi moc nechce na taneční, protože tam nebude moje kamarádka, se kterou tančím. Rodiče nechápali, že se netěším, že budu moct tancovat třeba i s nějako jinou holkou, vždyť “to je přece super”, aspoň jich budu moct asi víc očumovat nebo já nevím, co si mysleli…
Přičemž máma pak jen tak mimoděk řekla: “A líbí se ti vůbec holky?”, což měla být jen taková posměšná hláška… Jenže já mlčel…
A tak došlo k tomu, o čem jsem doufal, že to budu řešit až za hodně moc let, ideálně nikdy. Můj první coming out, jestli tomu tak chcete říkat.
Rodiče byli samozřejmě nesmírně zaražení, došlo i na pláč… Zároveň ale jejich reakce byla mnohem lepší, než jsem původně očekával. Nevadilo jim, že jsem jiný nebo že jim nikdy nezplodím vnoučata, spíš jim bylo líto, že se s něčím takovým já musím v životě potýkat. Bylo jim líto mě, ne mé homosexuality. Táta to přijal celkem dobře, máma asi tak na půl, ze začátku říkala, že se to třeba ještě změní, ale já ji přesvědčil, že s největší pravděpodobností nezmění… Tak nevím, jak to teď cítí a vnímá, nicméně doma je vše v pohodě, není tady ani žádná špatná atmosféra, ujistil jsem je, že jsem v pohodě, a jedeme dál.
A musím říct, že opravdu jsem mnohem víc v pohodě, největší část mého smutku totiž tvořila právě skutečnost, že v tom jsem sám a že se musím přetvařovat a dělat, že jsem úplně stejný jako všichni a že se s nějakou tou nevěstou brzo objevím ve dveřích.
Den poté jsem to sdělil také našemu mladému knězi, který měl mnohem větší pochopení, než jsem čekal. Už si to u mě tak nějak domyslel, protože věděl, že na kněze jít nechci a sám jsem mu řekl, že se nechystám ani na manželství. Byl s tím neuvěřitelně v pohodě, řekl, že na tom vlastně není nic zvláštního, jeho pohled na mě se nijak nezměnil a naopak mě posílil. Jsem za to neuvěřitelně vděčný, že tuto oblast nemusím tajit před rodiči a bratrem, a že si o tom navíc můžu promluvit i s knězem.
5 Likes
Ahoj Pavle,
prvně chci pogratulovat ke 49 (dnes snad 50) dnům bez PMO! Skvělá práce!
Zrovna včera jsme točili nový podcast, který by měl vyjít příští pátek, ale jenom mě u toho napadla jedna věc v souvislosti s tím, co píšeš. Nevím, jak to máš konkrétně, ale velmi doporučuju, aby sis během tohoto období zpracoval spouštěče a vytvořil si nějaké návyky, jak reagovat na krizové situace, abys tak do budoucna přecházel relapsům nebo recidivě.
Tím neříkám, že ve tvém příběhu něco takového zaznívá, ale jenom jak píšeš, že tě do toho motivovala zpověď, tak chci říct, že spousta lidí právě je hodně namotivovaná a zvládne spoustu měsíců nebo i let, čímž se v podstatě dostanou ze závislosti, ale protože si tyto věci nezpracují, tak když přijde těžké období a pokušení, tak mají tendenci se k tomu vrátit.
Možná to už děláš, ale jen jsem to chtěl zmínit a povzbudit tě k tomu, protože věřím, že jsi na velmi dobré cestě!
A to i vzhledem k tomu, co píšeš o svém coming outu. Oceňuji, že jsi do toho šel, když se ta příležitost naskytla, ačkoliv to pro tebe nebylo jednoduché. A jsem moc rád, že rodiče (a nakonec ani ten kněz) nezareagovali nějak necitlivě.
Každopádně mě k tomu napadá otázka: Psal jsi, že kvůli abstinenci jsi začal vnímat větší pokušení v rámci homosexuality. Posunulo se to nějak poté, co jsi měl ten coming out?
1 Like
Ahoj, díky za to svědectví
1 Like
Ahoj Pavle, četl jsem tvůj příběh a je fakt silný, stejně jako ty. Mám radost z toho, že se ti podařilo svěřit rodičům, já si vůbec ani neumím představit, jak těžký něco takovýho musí být (sám bych se taťkovi nikdy nesvěřil ani se svým problémem, zaprvé nemá moc pochopení pro jakékoli slabosti a zadruhé jsem se spolu na téma sexuality v životě nebavili). Takže fakt respekt!
Jinak jsi psal o tom, že s abstinencí vnímáš kluky mnohem intenzivněji a plněji. Já taky začínám holky vnímat zase víc jako dřív, mnohem raději s nimi jsem, mnohem líp se na ně dokážu naladit, opravdu je poslouchám a raduju se z nich. Porno ve mně vyvolávalo skoro až nenávist k nim. Takže bych na tvém místě tuhle věc bral pozitivně, třeba se prostě narovnává tvůj vztah k lidem, který P pokřivovalo. Vzal bych si zrovna z tohoto to dobré
2 Likes
Po dlouhé době jsem zpět, všechny moc zdravím.
Poslední dva měsíce se nesly ve znamení relapsů, obvyklá doba mezi jednotlivými pády asi dva nebo tři týdny.
Při případném pochybení ovšem zvládám povstat rychleji - často už jde spíše o jednorázovější pád, po kterém začnu znova, což vnímám jako posun.
Momentálně 12 dní bez PMO.
Vliv na to vše měl částečně i nový rok, který na mě trochu depresivně doléhal - měl jsem pocit, že jsem se za celý rok skoro nikam neposunul, a litoval jsem se také, že vstupuji do nového roku se závislostí na P… což ovšem jen probudilo další relapsy.
Až posléze jsem si byl schopný uvědomit, že úspěch je už jen to, že jsem P v minulém roce vůbec začal řešit, a také, že jsem se svěřil rodičům se svou orientací 
1 Like
Ahoj Pete,
nevím, jestli se mé pokušení v rámci homosexuality po comnig outu vyloženě posunulo… Možná se to určitým způsobem oslabilo. Ne že by se to nějak zázračně “vypnulo” či něco takového 
Spíš je to takové umírnější, nebo možná by bylo lepší říct: už se tím tolik netrápím. Což má samo o sobě blahodárný vliv, když se člověk nelituje při každém setkání s někým, kdo se mu líbí. Díky tomu se na to až tolik nezaměřuji.
2 Likes
Díky za milé povzbuzení 
Tvůj pohled na věc se mi velmi líbí a určitě je pravdivý 
Jsem rád, že’s to nevzdal a jdeš dál
Jak reagovaly rodiče na tvůj coming out?
A máš v rámci abstinence nějakého “parťáka”, se kterým bys to teď aktuálně řešil? Nevím, jak to máš teď aktuálně.
1 Like
Čau Pete, díky za zájem
Rodiče reagovali celkem dobře. Myslím, že už se jim tak nějak podařilo pochopit, že je to věc pravděpodobně neměnná, zkrátka že je to tak. Přijmuli to. Od té doby to ale nijak výrazně neřešíme, nebo spíš není důvod se o tom bavit, a jejich vztah a postoj ke mně je pořád stejný, v jejich chování se nic nezměnilo k horšímu. Z čehož mám velkou radost.
Aktuálně žádného parťáka nemám, jen svého e-kouče, kterého ale musím pochválit, že se opravdu usilovně snaží, protože když se neozvu, urguje mě tak dlouho, až jsem skoro nucený hned odpovědět
Jinak ale nikoho za parťáka nemám - koneckonců jsem o své orientaci řekl všem lidem, kterým jsem považoval za vhodné to říct, a nikomu dalšímu už tak nějak nemám potřebu - řekl jsem to rodičům, bratrovi a tomu knězi. Ale udělat si z toho kněze parťáka na abstinenci od porna není dle mého úplně ten nejlepší nápad 
Brácha je zas ještě skoro dítě.
Musím ale říct, že zatím to jde docela dobře, na přelomu 1. a 2. týdne od posledního relapsu jsem totiž byl úplně pryč, bez internetu, s pravidelným denním režimem, což mi na začátek moc pomohlo.
Od té doby zatím celkem v pohodě, menší chutě přišly až dnes, ale bojuji statečně.
Dnes je to 15. den.
Musím se také zmínit o jednom snu, který se mi zdál předevčírem. Bylo to zajímavé - nezdálo se mi totiž přímo o P, ale o podlehnutí P. Ten sen nebyly žádné sexuálně laděné scény či něco takového. Zdálo se mi o tom, že jsem se zase díval na P a že jsem se pak cítil hrozně špatně. To je vše. Zdálo se mi jen o tom selhání, a já byl hrozně šťastný, když jsem se probudil a zjistil jsem, že se to nestalo. Nakoplo mě to a pomohlo mi to uvědomit si, jak moc do toho nechci znova spadnout.
1 Like
Jsem rád, že to doma dopadlo tak dobře, i že jsi stále v kontaktu s e-koučem. I za pozitivní reakci, že se neustále připomíná
k tomu parťákovi mě napadá jen: a co nějaký kamarád? třeba ze spolča? nebo ze školy? prostě někdo, s kým máš celkem dobrý vztah?
Čau @Pete, jak vidíš, funguju tady na fóru tak nějak nárazově a příležitostně, delší dobu jsem tu nebyl, pardon To ale neznamená, že jsem zároveň přestal s abstinencí.
Parťáka stále nemám… Pořád se necítím na to někomu to říkat, a tak jsem si teď začal sám sobě vyhrožovat tím, že v případě dalšího relapsu to někomu sdělím… Někdo už mě napadl, ale čekám spíš na to, jak se mi bude dařit, protože pokud půjde vše dál dobře, nevidím smysl v tom někomu to říkat, když už to nebude jakoby aktuální a nebudu mít další relaps a budu osvobozený od závislosti…
Ahoj @Orange, díky moc za zájem a za zprávu! Dlouho jsem se tady nevyskytoval, nicméně… Od poslední zprávy zde jsem stále nerelapsnul Dnes je to 100 dní bez PMO! Zároveň jsem dnes ukončil kurz 30 dní bez porna, i když jsem ho teda nevyplňoval 30 dní.
Z toho se dá usoudit, že se mi daří dobře a mám se i docela dobře Prvních asi 50 dní bylo, řekl bych, nejkrizovějších. Bylo to období smutku, překonávání se, ale pak už to jelo dál tak nějak samo. Pokušení už téměř nepřicházejí, a když už, jsou slabá a dokážu jim bez problémů čelit.
Posledních 50 dní už je celkem na pohodu…
Během těch posledních 100 dní se změnilo víc věcí. Zaprvé jsem se již takřka plně smířil se svojí homosexualitou. Už se jí nijak zvlášť nevzpírám, beru ji jako fakt, jako moji součást, vztek na Boha už mě opustil… Řekl bych, že i toto nevyrovnání se se sebou mělo vliv na to, že mi dlouho nešlo s P přestat. Zadruhé jsem zapracoval na svém vztahu s Bohem, řekl bych, že jsem si i více oblíbil modlitbu. Ta je pro mě povzbuzením.
Vlastně jsem za celou tu dobu ani nic nevyhledával, že by mě snad zastavil až blokovací program, naopak, vůbec nic jsem negooglil, ani s M jsem nikdy nezačal, prostě nic.
Asi by bylo troufalé tvrdit, že jsem už se závislostí vypořádaný a že už mám vyhráno. Stále zůstávám v pozoru. Přesto se teď cítím dobře, radostnější a milejší než kdy dřív, smířenější než kdy dřív… Cítím se jakoby čistý
4 Likes
To jsem rád, že se ti takhle daří a že jsi dokázal udělat tolik posunů ve svém životě .
3 Likes