Tak jo, vydržela jsem to skoro tři týdny. A pak zase přišel pád, ale snad nejsem jediná, kdo padá a vstává. Takže přemýšlím o tom co znamená opravdu restart mozku, a asi bych měla být upřímná k sobě samotné a k Bohu též. Těžko se opouští něco, na co si člověk zvykl a co se stalo spojitostí jeho mysli. Každopádně je důležitý vědět, že Bůh je s námi se všemi kdo zápasí s touto závislosti. 
Perou se ve mě spousty otázek, a dalo by se říct, že mám v sobě chaos a zmatek, ale každý začátek je těžký a každý začátek má i svůj konec.
Já mám naději, že Bůh stojí s námi v tomto boji, o naše srdce, o naši mysl, o naši duši a o naše tělo.
Jak se píše v Bibli, když Bůh je s námi kdo je proti nám. Jsem sice ze sebe zklamaná, že jsem padla a unavená, ale i tak to neznamená poražená. 
Jen asi je ve mě někde zakořeněné to, že chci všechno hned, a takhle to prostě nefunguje. Nejtěžší v tom celé je, že jsem sama, a nemůžu hned volat přátelům, když mám problém, nebo krizi, ale aspoň můžu volat k Bohu.
Asi bych se měla naučit, že když padnu, tak brát v potaz i to, aby jsem si uměla odpustit. Což na tohle vážně nejsem zvyklá, ale věřím, že mě Bůh naučí mít správný postoj.
Závislost je jako začarovaný kruh, je to závislost mého srdce, ale i to musí skončit jednou pro vždy. Jednu věc vím ale jistě, že ať už jsem na tom jakkoliv, stále je Bůh větší než moje srdce. On vše dokáže napravit, je to vzájemná spolupráce. Jen mě mrzí, že stále ublizuji Bohu, sobě a ubíjí mě ten pocit viny a studu. Netušila jsem, že ženy také s tím můžou zápasit stejně tak jako muži. Teď to poznávám jak moc těžké to je, ale věřím, že vše napomáhá k dobrému těm co milují Pána. Kdo ví, jednou naše zkušenosti, se můžou stát pomocí pro další lidi, které procházejí podobným zápasem.
I kdyby to mělo oslovit i třeba jednoho člověka, stojí to za to, abych tento boj nevzdávala. Protože v první řadě stojí za to, abych celým srdcem patřila znovu Panovi Bohu 
Sice začnu znovu s restartem, ale měla bych do této výzvy dát celé své srdce, nepodléhat myšlenkám a emocím, volat v nejtěžší krizi, a nezapomenout svůj cíl. Sice prakticky to je víc náročný, ale věřím, že s Boží pomocí a krok za krokem uvidím cíl a zvítězim. 
. A chcel som sa s ňou zblížiť aj takto, hoci vtedy to bolo naozaj viacej o mne a o Bohu. Pomohla mi si utriediť myšlienky, dokonca povedala, že môžeme zbehnúť na kresťanské stretko, ale obidvaja sme si uvedomili, že to nie je úplne pre nás otvárať sa pred cudzími ľuďmi. Ale od toho momentu som sa každý deň modlil, tak ako nás to naučila cirkev, rodičia a známi, a aj môj vlastný rozhovor s Bohom. Ďakujem mu za deň, ďakujem mu za to čo sa mi podarilo, prosím ho o ochranu seba aj blízkych, a ak mám niečo špeciálne na mysli, tak ho prosím aj za to napríklad. Aby som spravil skúšku. Niekedy si hodnotím deň, rozprávam sa s ním ako s kamarátom v podstate, ale samozrejme s väčším rešpektom 