Jsem na 10. dnu a za posledních deset dnů jsem čistý od porna i masturbace. Chaser možná měl tendenci přijít, ale mindset, který hodně podpořila ta easypeasy metoda mu nedá prostor.
Dnes je poslední den pompejské novény, kterou jsem se modlil od 1. ledna. Důvod proč jsem se modlil byl jiný, ale možná že nebyl za jedno s Boží vůlí a co jsem četl různé svedectví (fakt hodně jsem jich početl), tak se nezřídka kdy stane, že je člověk vyslyšen jinak, než si představuje. Mám za to, že to je i můj případ. Po víc než půl dekády s tímhle bojuju a v moment, kdy mám důvody být smutný, kdy závislosti obvykle propadám nejvíc, objevím přesně to co mě nakopne (easypeasy).
To je takový můj odhad, takže doporučuju pompejskou novénu. Kdybych měl říct co přesně ta easypeasy věc udělala, tak vlastně těžko říct na co ukázat prstem. Většina věcí co říká vlastně nejsou novinky, ale formulace některých aspektů téhle závislosti a náhled na ně byl pro mě novým… takže hlavní takové body, které mě osobně pomohly jsou.
Mindset je to hlavní co je potřeba opravit.
Porno nic nepřináší, žádný uspokojení v tom není. Když se člověk podívá, je to jako kdyby si nazul boty co ho tlačí a přirozeně je chce sundat (podívat se znovu). Jenomže to není reálné potěšení. Je to úleva, od toho co samo porno způsobilo.
Život bez porna je o 10000% lepší. (To si asi tady myslíme všichni, ale nevadí si to zopakovat)
Neexistuje nic jako občasný uživatel… je to jen prechodná fáze. Neexistuje nic jako “ještě jednou se podívám” a hledání substituce na sociálních sítích rozbije morál a je cesta zpátky.
Po deseti dnech je brzo na to říct, že je to všechno za mnou, takže budu určitě ještě informovat. Nicméně tohle jsou věci co mi pomohly dosáhnout tohohle (a pro mě to je patřičný úspěch), takže to třeba pomůže i někomu dalšímu.
Ahoj Ořechu, pěkná práce. Jak si to vyřešil s tím alkoholem? Já se teď rozhodl pro březen bez alkoholu, protože s tím mám dost problém a porno je jeden z největších spouštěčů. Nechceš se přidat k moji výzvě?
Alkohol pořád piju… Piju tak jak to vyjde ve společnosti a často trochu přes míru, tak jako do silnější nálady. Občas mám nějaký večery tak jako v mlze, ale vnímám to spíš jako problém s tou mírou… tak s tím se snažím pracovat. Já mám výzvu, že od téhle středy do velikonoc nebudu kouřit, tak můžeme spojit výzvu mýho nekouření a tvýho nepití.
Tak dnes 20. :D… věci nejsou už tak růžový. Přicházejí na mě sny, holky na ulici co mají něco proti oblíkání se atp. Pořád jsem silné přesvědčen, že do temných časů s P se nikdy nechci vrátit, ale až teď je tohle přesvědčení nějak zasadněji konfrontováno. Přejde to, já to vím…
Gratulka ke 20 dním! Konfrontace budou, a jak píšeš, ono to po nějaké době přejde. Mozek je ještě pořád na tyhle podněty citlivý, a náš dopamin chce přirozeně jezdit po té stejné cestě, na kterou byl zvyklý několik let. Co ti pomohlo dostat se tak daleko a zvládat to?
No včera jsem relapsnul :/… Usnul jsem na vavřínech. Je zajímavý zpětně sledovat jak to semínko pokušení postupně klíčilo. To byl jeden vjem třeba tři dni dozadu, který se tak postupně nabaloval a až včera vyeskaloval do relapsu. Přesto, že rozumově chápu, že není nic nesmyslnějšího a hloupějšího, tak jsem tomu podlehnul. Takovej divnej pocit, že o něco přicházím. Nesmysl! I mám tu zkušenost takovýho zvláštního rozzáření života, kterej není zastíněnej kumulonimbem pudovýho nutkání. Pomohla mi Easy Peasy věc, kterou jsem tak rozečetl a která mě silně nakopla. Vlastně až do teď to bylo easy. Musím si to přečíst znovu.
Jest to tak… No relapsnul jsem ještě den potom a teď se blížím zase k 10. dnum. V ty době jsem koukal na nějaký videa Jacka Trimpeyho, kterej na to jde trochu jinak než Easy Peasy metoda… ta se snaží rozbít brainwashing, podle mého chápání vědomou nebo podvědomou falešnou hodnotu, kterou člověk v P spatřuje. … Jack Trimpeyho metoda se jmenuje takzvané AVRT - active voice recognition technique. Jde o to personifikovat svoji závislost a snažit se aktivně rozpoznat, co ta závislost přikazuje a to tak že člověk poslouchá co mu říká. Může ji potom díky tomu odzbrojit, protože si uvědomí, že kromě zdánlivě pádnejch důvodů - často pocitově podobně naléhavejch jako jsou otázky života a smrti - nemá nad ním vůbec žádnou moc. Viděl jsem nějaký dva tři záznamy rozhovorů co měl Trimpey s jedním alkoholikem a je to celkem síla. Hodně se tam vozí po typických metodách, který se často začínají přiznáním si svojí závislosti a uznáním toho, že nad ní nemám žádnou moc (12 Steps program?). Což je vlastně úplně naruby. Právě strach z toho, že nad tím nemám moc, že mě to stejně přemůže a pocit, že relapsy jsou vpohodě jako součást procesu, člověka udržujou v konstantním psychickým vydeptání mezi více nebo méně dlouhými abstinenčními obdobími. Trimpey vychází z výpovědí lidí a z vlastní zkušenosti, co samostatně opustili nejakou závislost… podle něj je nejúčinnější se skutečně pevně rozhodnout a s plnym přesvědčením že na to mám do toho jít.
Kdo si to může říct - tak a od ted už NIKDY nebudu toto dělat - a doopravdy tu představu ustát? To znamená nemít přitom ani stín pochybnosti, že na to mám? (Což je těžký možná i proto, že už jsem měl mnohokrát pocit, že to doopravdy myslím vážně ale zatím to nikdy nevyšlo?)
Podle mě to není vůbec tak nedosažitelný, jako by se mohlo zdát… Rozhodně mě tahle možnost absolutního ultimáta láká mnohem víc, než se babrat v hnoji od relapsu k relapsu ve strachu a v nejistotě, jestli je vůbec možný skutečně nabrat sebevědomí a zbavit se toho jednou pro vzdy.
To jenom taková glosa. I kdyby tyhle metody, kterým jsem se ve vlastním zájmu začal v poslední době věnovat, nebyly stoprocentně účinný, vůbec není špatný si o tom něco takhle najít. Mě to třeba naplnilo nadějí a člověk zaměstnává mysl něčim smysluplnym. Podotknul bych zde ještě, že v minulém roce jsem deset dnu vydržel třeba třikrát a letošek začal o mnoho slibněji… takže třeba to za tu námahu doopravdy stojí
