Jsme věřící manželský pár, oba dost aktivní ve službě, ve sboru. Budu tak moc vděčná, pokud by mi mohl odpovědět také někdo věřící, čistě kvůli křesťanské perspektivě, která je zkrátka trochu jiná, co si budem. Nepohrdnu ale samozřejmě ani názorem nevěřících, tím bych opravdu nerada někoho “diskvalifikovala” 
V manželství jsme přes 10 let, máme děti. Manželství máme velmi spokojené, obzvlášť v posledních letech mi přijde, že se skrz nějakou naši osobní zralost a i zralost v naší víře kvalita našeho manželství neustále zlepšovala a zkrátka naše manželství neustále kvete a zraje. Když jsme spolu chodili, měl můj muž problém s pornem, docela to řešil, byl vykazatelný svému nejlepšímu příteli a nějak spolu v této oblasti bojovali, modlili se za sebe. Naivně jsem automaticky očekávala, že po svatbě na porno koukat přestane, což jsem po čase zjistila, že se nestalo. Občas na porno koukal dál, ale ne už v takové míře, jako dřív. Mluvili jsme o tom spolu. A postupem času jsem z našich rozhovorů nabyla dojmu, že už to problém není. Roky jsme to spolu vůbec neřešili. Samozřejmě jsem počítala s tím, že se nejspíš čas od času může stát, že prostě ujede a podlehne pokušení, když například budeme delší dobu od sebe, nebo když zkrátka bude mít nějaký trigger. Měla jsem pro to pochopení a nesoudila to. Věděla jsem, jak hrozně se pak vždy cítí a říkala si, že ty výčitky, které má v hlavě a v srdci jsou pravděpodobně důležitější usvědčení, než když bych se mu do toho ještě nějak pletla já. Představovala jsem si, že jde o frekvenci třeba 5x za rok (tomu bych ještě asi říkala “občasné šlápnutí vedle”). V poslední době jsem ale pojala podezření, že asi na porno kouká znova. Projela jsem mu historii a zjistila, že v posledním roce kouká cca 1x měsíčně (z toho, co jsem byla schopná namátkově zjistit). To už je v mých očích pravidelné a za mně osobně to není v pořádku. Nevím ale, jestli nepřeháním. Jinak na našem vztahu (jak v oblasti sexu, tak celkově jeho péče a zájmu o mě) bych to nepoznala.
Proto se chci nejdříve před tím, než ho oslovím, zeptat tady… jak moc závažně vám to v této frekvenci přijde? Nehysterčím? Trošku se ve mně aktuálně střídají pocity křivdy, ublížení, znechucení… zároveň je mi ho líto… ale taky jsem trochu naštvaná. Že to tajil. A taky mi teď vyvstává spousta vzpomínek na to, když pohrdal některými muži se sboru za to, že se někdy třeba zachovali nezrale, hříšně atd., když někoho soudil… a přitom on celou dobu potají bojuje s tímto. Připadá mi to pokrytecké.
Díky moc!
Ahoj @helena
pro začátek děkuji za sdílení příběhu. Z toho, co čtu, to zní, že je pro tebe tahle situace emočně náročná. A ani se ti nedivím, když ses o pornografii u manžela dozvěděla tímto způsobem.
V tom, zda je to hodně či málo, není jasná odpověď. Pro někoho je tato frekvence hodně, pro jiného je skoro zanedbatelná. Důležité je to, na čem jste se společně s manželem domluvili a jaké místo má pornografie ve vašem vztahu (jak ji ve vztahu vnímáte).
Říkám si, co toto téma s manželem opět otevřít? Například se můžeš zkusit opřít o Tvé emoce, tedy sdílet tvé obavy, nejistotu…
Ahoj, jedenkrát do mesiaca je pre závislého človeka už celkom veľký boj. Na druhu stranu je to stále točenie sa v kruhu a je potrebné sa z toho úplne oslobodiť.
Ak môžem odporučiť, ako veriaci, tak nech skúsi program Exodus90, viacej ľudí si pochvalovalo, že im to pomohlo sa z toho dostať. Sú tam rôzne askezy a dosť modlenia. Už to medzičasom tento rok začalo, ale stále sa môže zapojiť.
A čo sa týka sudenia, kto je hodný?
Vieš, ty síce nebojujes s týmto, ale tak Boh by asi vedel povedať, čo mu vadí, čím si ho ranila.
Hlavný problém je, že je to závislosť, manžel koná aj keď nechce, nevie si pomôcť. Pre väčšinu bojujúcich, je to skôr utrpenie ako pôžitok.
Pekne si to napísal. Ešte by som dodal, že závislosť je skôr následok ako hlavný problém. Je tým najlepším „riešením“, na ktorý náš systém dokázal za daných okolností nájsť. Aspoň tak to vnímam ja. Kým som „bojoval“ len so závislosťou tak to je jak s veternými mlýnmi… kým neprídeme na to prečo ten vietor fúka…