Ahoj, jmenuji se Adam a rozhodl jsem se skončit s pornem, né jako před tím, že jsem si řekl že to zkusím a v klidu pokračoval dál pod zástěrou: já se snažím.
Proč?
- chci zase v životě vidět barvy
- chci se zase těšit z života, pracovat na něčem, mít se rád, být pozitivní
- chci nazpět svou svobodnou vůli
- chci svou svobodu volby
- nechci se za sebe stydět a lhát svým blízkým
Rozhodl jsme se psát si tento deník, upřímně a pravdivě, myslím si že mi to může pomoci, rozhodl jsem se (po dlouhém přesvědčování sám sebe že to nepotřebuji ) přihlásit se do programu s ekoučem a plnit 30 dní bez porna a taky pro tento deník a taky se po 3. svěřit partnerce, že mou závislost nevyřešilo nastavení hesla které zná jen ona na blokátor na mém počítači.
Dospěl jsem k názoru, že zrovna p je mou největší momentální překážkou v mé životní cestě, kdy se plácám dnem za dnem, životem, nechce se mi kolikrát ani jít ven, učit, komunikovat s přítelkyní ani se mi nechce to nic co dělám…
Je mi 21 let, pornem řeším vše: nudu, stres, špatnou náladu, dobrou náladu, samotu, nadrženost, to že se mi nechce pracovat/škola/uklízet/cokoli
Momentálně jsem na Erasmu kde bydlím sám na bytě a domů se vracím před vánoci, tušení že mám problém s p jsem věděl už dlouho, cca od 15 kdy jsem s řekl že přece nebudu koukat na p když mám holku s kterou se máme rádi (ano ubližovalo jí to = samozřejmě jako správný tvrďák jsem jí o tom začal lhát, že to nedělám).
Na začítku erasmu jsem na lednici nalepil tabulku kde si odškrtávám dny do konce pobytu a řekl jsem si: nové porstředí, nové já, skončím spornem. Ano snažil jsem se, ale né tak úplně doopravdy, relapsy jsem si poctivě zapisoval na papír na ledničce, dny, týdny, měsíce plynuly a já se tak díval na ten za**nej papír a došlo mi že v hlavě se utěšuju tím že se snažím, že na sobě makám a ano někdy prohraju, ale jinak to jde, ale že ve skutečnosti to dělám skoro z železnou pravidelností každý 2. den., p min 2h oddalování orgasmu (edging) “( bo tohle je jediný moment kdy moje hlava na nic nemyslí - útěk)” pak den odříkání a snažení se zahnat zlého pocitu a pak nanovo.
Problém je u mě ten že po mém p a m jsem tak vyšťavený psychicky, že se mi nechce: jíst, něco dělat, prokrastinovat, jít ven, zkusit to napravit, jít do srpchy zkrátka nic, jen to zkusit zaspat a zítra zkusit na novo, další problém je ,že se mi ani nechce vstávat protože 1. co mě napadne je další den trápení, bez nálady a povinností které se mi nechcou tak vymyslím utéct k p.
Tohle je můj “největší” krok co jsem zatím udělal k odvykání.
Má partnerka mě podporuje, a naštěstí pochopila že to není o tom, že bych jí nemiloval, nebo by se mi nelíbila, nebo bych jí chtěl podvést. Rodiče nic neví a ani si myslím, že nic netuší.
Nevím jak často sem budu přispívat, ale snad mě to hned neopustí.
Jinak blokátory samozřejmě mám, k tomuto činu mě donutila zkušenost 2dny stará kdy jsem se zoufale snažil najít skulinku v mém systému barikád na telefonu a skončil jsem u nahých obrázků pochybné seznamky kterou blokátor “nevidí” a opakovaném vytváření účtu abych mohl jít na další krok a na další nahý obrázek následné vymazání a znovu bo tam byly někdy jiné obrázky - stránka už je zablokovaná.
Zdar a sílu všem
Dělám to především pro sebe, ale tak nějak doufám, že občasná reakce a povzbuzení mě udrží při mé cestě za životem, který budu mít v rukách já sám.
PS: sorry za pravopis, prostě to nevidím