Nazdárek, jsem Kim. Zdá se, že na starém foru to už moc nežije, tak budu postovat zde. Představení telegraficky:
-28 let
-socka
-téměř panic
-furt ve škole
-lenoch, prokrastinátor
-těžká závislost na www obecně
-neúspěšné pokusy přestat s pornem specificky od roku 2015
-od začátku covidu relapsy v podstatě na denní bázi
Beru si k srdci einsteinovu* definici šilenství a zkouším na to jít teď trochu jinak něž dříve a to kombinovaným půstem od fapování i browsování.
Plánuji sem psát každý den. Podobná předsevzetí jsem udělal už několikrát a ani jednou je nesplnil, tak uvidíme. Vysoká očekávání mě zabíjí, proto cílem budiž jen kraťoučké plytké reporty
* citát “šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky” je einsteinovi pravděpodobně přisuzován neprávem
Tak když se odpíchneme od Einsteinovy definice, tak tě možná povzbudím, abys i to představení zkusil jinak. Zkus se představit jenom pozitivními věcmi … Co ty na to?
Jak poetické, porušil jsem předsevzetí hned první den!
Už si to přesně nepamatuji, události starší jednotek hodin se mi v paměti rozmazávají. O mentálních dopadech nadužívání digitálních drog se detailněji rozepíšu někdy jindy.
Nejdřív jsem v klídku relapsnul před půlnocí s myšlenkou, že oficiálně začnu zítra. Druhý den ráno, když to byly “jen obrázky” a potom před obědem, když jsem “jen vyzkoušel” porno na televizi. Důležité zde je, že jsem si nepřiznal, že porušuji smlouvu, jen jsem si ji “upravil”.
Po těch několika uklouznutích už jsem to vzdal úplně a vyhudroval jsem si krocana x-krát, jak říkám, už ani nevím kolikrát.
Kromě toho jsem celý den strávil bezcílným browsováním po netu, což jsem si jen tak mimochodem taky zakázal. Na mobilu jsem si zpět nainstaloval odinstalované appky, znovuzaložil účet na twttru apod.
Dnes jsem vstal v 4:30 s tím, že se budu učit. No, dvě hodiny jsem browsoval a fapoval, hned poté jsem se pustil do psaní sem. Ze stolu na mě kouká použitej kapesníček, jdu ho vyhodit do hajzlu.
Včerejší dopoledne jsem strávil na cestách, pak jsem si zašel po dvou týdnech do fitka zacvičit.
Okolo jedné jsem si sedl ke kompu s tím, že udělám něco do školy. Šel jsem spát kolem desáté, s tím že jsem ani nezačal. Většinu času jsem strávil hraním, v prohlížeči asi “jen” 2-3 hodiny.
Sobotu jsem celou strávil hraním, až do 2:00 ráno. Aspoň se to obešlo bez fapování.
Dnes jsem vstal jsem pochopitelně pozdě a rozlámaný. Do ničeho se mi nechtělo a celý den jsem proflákal, několikrát relaps. Přemýšlím, že dnešní noc budu vzhůru a zkusím dohnat aspoň některé resty.
Pondělí stráveno v podobném duchu. Vstávačka v 730, až do půlnoci browsing s dvěma přestávkami z toho možná půlhodina produktivně.
První přestávka - oběd v menze a pokus vyřídit administrativní záležitost - bohužel jsem se dopředu nepodíval, jestli mají otevřeno a tak jsem strávil skoro hodinu úplně zbytečně.
Druhá přestávka - rejdění po fast foodech, utraceno přes 300. Do píči už.
Dnes opět probuzen v 730 budíkem souseda, hodina strávena studiem, pak jsem se nějak ztratil a dvě hodiny zmizely, ani nevím kam. Co je tohle za život…
Ahoj, protože sem píšeš, tak mi připadá, že máš zájem se zlepšit. Nicméně tím, že se budeš schovávat za výmluvy a zmar, tak svoje chování nezměníš. Myslím si, že jsi dost inteligentní a znáš různá motivační videa co po internetu kolují a jejich strukturu. Takže ti možná přijde jako klišé, když ti řeknu, že změna musí vycházet zevnitř, ale je to tak. V hlavě jsi sám a nikdo ti do ní nemůže vlézt a řídit tě. Proto ty věci musíš chtít Ty. Píšu to sem jen proto, že sem píšeš a právě to je jediná známka, že chceš něco zlepšit, jinak mi připadá že se válíš v sebelítosti a ospravedlňuješ se tím, že si svoje chyby uvědomuješ a otevřeně o nich píšeš.
Možná dvě nevyžádané rady. Vypadá to, že máš dostatek agrese vůči sobě. To já například taky mám a snažím se to obrátit v sebekritiku. Zkus třeba někdy hecnout a udělat něco co ti je nepříjemné ale víš že to je správné.Jít třeba spát v nějaký normální čas, třeba v 22:00 hodin. Hlava ti bude říkat:“Ještě tohle je zajímavý, když už tu sedím tak proč odcházet, musel bych se mejt, ještě jsem se chtěl podívat na tamto…”. Ale ty si klidně nahlas řekneš “ne” a každou tu myšlenku zatlačíš zpátky a prostě se odlepíš od počítače. Pak můžeš vstát třeba dřív ráno v 6:00 a nastavit si budíka. Pak třeba dva dny v týdnu a pak pravidelněji.
Další rada je že mě osobně funguje oblbování mozku, například teď zaháním myšlenky na porno tím, že sem píšu. Takže jsem se třeba naučil zabavit se něčím přínosnějším než je to čemu se chci vyhnout.
Možná ti to přijde drsné, že ti vlastně říkám, že v tom jsi sám a že ti nepomůže nikdo kromě tebe samého, ale nenapadá mě jak lépe bych ti mohl pomoci krom těch pár rad, které ti třeba ani nepomůžou protože nejsou třeba srozumitelné. Kdybych tě podporoval v zahazování života a litoval tě a říkal že ostatní jsou na tom hůř, aby ses cítil lépe, tak si myslím, že bych ti chtěl jen uškodit. Ty jsi to jediný co na světě máš, sebe můžeš ovlivnit jak chceš, na sebe můžeš bejt tvrdej jak chceš, máš absolutní svobodu, co kdybys ji využil k tomu, aby ses stal tím nejlepším, co z tebe může bejt? Co kdyby každý člověk byl tou nejlepší variantou toho, kým můžou být?
Měl bych reportovat o uběhlých dnech, ale nevzpomínám si. V sekci archivů mysli nacházím jen šedou šmouhu. Sotva jsem vylezl z postele, zuby jsem si nečistil.
Nazdar, díky za zprávu. Myslím, že jsi to napsal velice dobře, chybí tam jedna věc - přesně ta věc, kterou roky hledám. Otázka proč. Proč se hecovat den co den, proč vůbec něco dělat? Proč prostě nehnít. Dokážu zamakat v momentě, když se přemůžu. Dokážu pracovat, učit se, nefapovat jeden den například. Ale zejtra už v tom nevidím smysl a tak se na to vykašlu. Asi to zní debilně, ale hledám filosofický důvod - praktických je samozřejmě spousta, ale ty evidentně nestačí - k aktivitě.
<Prázdná věta za účelem přinucení debilního forum sw aby mě nechal tohle postnout>
protože na Tvou otázku neumím odpovědět, otočím ji proti Tobě. Proč jsi přišel Ty na toto fórum, resp. co od nás očekáváš? Co by Ti mohlo pomoct? Chceš soucit? Nebo chceš, abysme přiznali, že jsi fakt ztracený případ? Nebo Tě máme burcovat ke změně?
Atmosféra Tvých příspěvků mi přijde pochmurná. Není možné, že trpíš depresemi a pomohla by Ti odborná pomoc? Mám v tomto směru velmi pozitivní osobní zkušenost.
Osobně si myslím, že pokud se někdo snaží najít cíl života přes filozofii, tak pokud má jen trochu obtížný život (třeba jen vnitřní), tak dojde k tomu, že život není až tak vzácný, k nihilismu, zatracování všeho, apatii a podobným přístupům, které umožňují úkryt před myšlenkou, co by bylo kdybych se snažil. Podle mě je v tomhle myšlení zásadní chyba.
Myslím si, že je nutné si určit cíl jako první a až k němu si najdu filozofickou cestu. Je důležité v ten cíl věřit, ale samozřejmě cesta k němu je cesta není to teleport takže to nějakou chvíli bude nejspíš trvat, nebo spíš tam nikdy člověk nedojde. Cíl si určíš buď sám nebo ho můžeš přijmout od někoho jiného, například náboženství mají často připravené takové cíle, ke kterým může člověk směřovat. Můžeš si vybrat ten nejlepší cíl jaký existuje vůbec ve vesmíru třeba Ježíše, Muhammada, samuraje, rytíře, Davida Gogginse, Elona Muska, Pannu Marii, prostě kohokoli nebo si o nich číst a eklekticky si postupně vybírat nějaké jejich úspěchy které v tobě rezonují a vytvářet si na základě nich pocitovou představu o svém ideálu.
Dík za komentář, snažím se zde získat nové perspektivy
O depresi si ani nejsem jistý zda skutečně existuje - nechápej mě špatně, stavy, které jsou označovány jako symptomy deprese jsou bezpochyby reálné, ale že je za nimi nějaká nemoc, je pouze hypotéza. Nápad, že jde o chemickou nerovnováhu, na kterém je založený multimiliardový byznys SSRI, je přinejmenším kontroverzní a ta antidepresiva také v závislosti na hodu mincí pomáhají, nemají žádný efekt, nebo zhoršují stav pacienta. Zkoušel jsem na sobě (escitalopram), žádnou změnu jsem nezaznamenal - snad jsem byl ještě více lhostejný, což zrovna nepotřebuju lol
Co se týče terapie; věřím, že dialog může mnoho přinést, ale jednak nemám na pravidelná setkání peníze a druhak pochybuji, že bych se v dohledné době probojoval k někomu, kdo mi vyhovuje. Byl jsem na zkoušku u tří lidí a přišlo mi to úplně k hovnu - ta poslední holčina byla tak zmatená, že jsem si říkal, že bych možná měl radit já jí než ona mně
Psych-* je pavěda, stále mnoho z nich věří na výplody freudova chorého mozku o tom, že veškeré tvé problémy pramení z toho, že ve skutečnosti chceš šukat svoji mámu
Víš co? Myslím, že zkusím něco takového. Pokusím se teď vybudit v sobě víru v hodnotu dosažení cílů, víru bez pochyb. Cílem je bezmyšlenkovitě jako robot jít po vytyčené trase navzdory všem postranním vlivům. Zkusím to dělat měsíc - máme v listopadu nofap svátek, jestli to nevíte - pak se sem vrátím a poreferuju.
To, co říkáš o takovém “bufetu” kde si od každého vzoru vybereš, co se ti líbí, mi dává smysl. Vždycky když jsem měl nějakého hrdinu, tak jsem se v něm eventuelně zklamal. Je trochu škoda, že to naznačuje, že neexistuje žádný všeobsahující konzistentní pohled na svět.
Myslím, že tohle dělá v dnešní době hrozně moc lidí a zjišťují, že to vlastně moc nefunguje. Jako upřímně mám trochu problém s tím, že člověku řekneš, aby si vybral, co se mu zrovna z nějakého směru hodí do krámu, co se mu líbí, a na ten zbytek se vykašle. Ona za tím je myšlenka, že spousta směrů má podobné cíle, a tím pádem se to může doplňovat. Jenže problém je v tom, že člověk si přirozeně vybírá pouze to, co se mu “líbí”, ne to, co se mu nelíbí, co ho něco stojí, kde by měl něco obětovat, protože člověk je od přírody tak trochu pohodlný
To je otázka, co si pod tím představíš. Hlavně mám pocit, že často lidé dochází k těmto závěrům jenom proto, že nějaký směr nemají pořádně prostudovaný, nebo že si vybírají jenom to, co se jim líbí (jak jsem psal výše), a pak to nedává smysl, no … nehledě na to, že ono nikde nanajdeš prostě černobílý návod či popis tohodle světa, což pak to hledání trochu komplikuje
Já bych spíše povzbudil k hledání směru, který ti bude dávat největší smysl, a toho se pak přidržíš. Možná to zabere nějaký čas objevování, ale věřím, že to bude stát za to … a pak v rámci toho můžeš řešit, že ti tam něco nesedí, a třeba hledat, v čem to je a proč to tak je nastavený (nebát se to zpochybnit, ale konstruktivním způsobem). Dává to smysl?
Pes se vrací k svému zvratku a umytá svině se opět válí v blátě.
Ten listopad se nějak nevydařil a ani následující 4 (letí to) měsíce. Jak zkombinovat nihilismus a sebezdokonalení?
Karne, přečetl jsem si Muskův životopis. Očekávaná inspirace se nedostavila. Druhý pokus - Julius Caesar.
Pete, pracuje se na tom. Přečetl jsem pár Platónových dialogů a Herakleitovy Zlomky, teď se probírám jedním kouskem od Nietzscheho. Nový Zákon už mám skoro dočtený.
Můj hlavní problém - chronická absence společenského života - furt leží neřešený ladem.
Zdravím Kime,
právě jsem pročetl tvůj deník a dost se mi dost líbí upřímnost, se kterou píšeš. Díky za to!
V některých věcech, které píšeš, se vyloženě poznávám. Měl jsem na koleji období, kdy jsem ani nedokázal vylézt z pokoje (kromě povinných přednášek a cvičení), a obecně jsem postrádal motivaci dělat naprosto cokoliv. Ale pozoruhodné je, že zároveň jsem byl nešťastný z toho, že nic nedělám. Porno v tom hrálo svou malou roli, závislost na PC hrách a sociálních sítích roli obrovskou. Nebyl to moc pěkný čas, co si budem.
Jak se ti daří? Co je nového? Objevil jsi při svých úvahách o životě něco nového?
Ahoj, je vidět, že o sobě smýšlíš hodně negativně, to je problém, který mám taky. Může to ale hrát velkou roli, proč se nám nedaří. Říkám si “no jo, tak jsem relapsnul, protože jsem loser, troska, nic jiného jsem od sebe ani nečekal, nemůžu to nikdy dát…” možná si ale moje podvědomí říká “jsem loser, stejně jednou relapsnu, tak proč se dál snažit, jdu relapsnout rovnou…” a tím se předem odsuzuju k porážce. Takže možná by Ti mohlo pomoct o sobě smýšlet lépe a mít sám se sebou dobrý, pozitivní vztah
Jak toho dosáhnout ale nevím, sám s tím bojuju
P. S. Oceňuji tvoji upřímnost sám k sobě
Díky za zprávy borci. Je to ode mě dost nezdvořilé, ale nebudu na ně odpovídat nijak důkladněji než že jsem se za poslední 2 roky vůbec neposunul v žádném ohledu. Tím bych tady tento deník rád ukončil.
… Co ty na to? 
… a pak v rámci toho můžeš řešit, že ti tam něco nesedí, a třeba hledat, v čem to je a proč to tak je nastavený (nebát se to zpochybnit, ale konstruktivním způsobem). Dává to smysl? 