Zivot s pornoholikem

[Dani]

Ahoj, chtela bych zacit diskuzi z druhe strany.

Muj pritel v minulosti nemel moc vztahu. Vetsinu casu travil hranim xboxu a pitim piva s kamosema. Porno sleduje cely zivot.

Kdyz jsme spolu zacali, bylo vse fan ale po urcite dobe co spolu bydlime se mu zacla vytracet chut na sex. Prislo mi, ze musim skemrat mesic abych dostala svych pet minut pozornosti. Rekla jsem si prestanu skemrat a on prijde sam. Je to prece chlap a ti sex potrebuji. Uz je to dva roky a jeste neprisel. O sexu odmita jakoukoli diskuzi a jen rika ze ma nizky drive a ho sex nebere.

Krome sexu je zivot s pritelem skvely. Jsme skveli pratele, chce travit hodne casu se mnou. Cokoli co dela chce abych sla nim. Mame spolecne zajmy, jezdime na vylety. Skoro perfektni vztah. Takze jsem ten nedostatek sexu prekonala a klapalo nam to.

Pred par tydny na me nahodou vykouklo, ze jeho nejnavstevovanejsi web je porno. Protoze jsem zenska zvedava, udelala jsem co jsem pred tim nedelala. Prosla jsem si jeho prohlizeci historii na telefonu. Zjistlila jsem, ze chut na sex ma vlastne kazdy den, jen ne semnou.

Proto ze jsem vychovana dnesni dobou. Nebyla jsem nastvana ze kouka na porno ale pripada mi jako strasna krivda a zrada ze nechce mit sex se mnou. Presto ze vi ze me to celou dobu dost trapi.

Od te doby jsem zi zase zacela rikat o sex a tim zacaly nase hadky. Kdyz argumentu tim ze porad kouka na porno tak zapira a rika ze jsem blazen a ze si mam najit psychiatra. Vyhrozuje rozchodem. Komunkace v tomhle pripade neni mozna. Zkousela jsem se o tom s nim bavit v klidu i navrhovala, ze muzem koukat spolu ale vdycky na me vyleti.

Zacla jsem si vsimat co dela. Chodim do postele kazdy vecer sama. On zacne tak deset minut po tom co se za mnou zavrou dvere. Pokracuje jeste parkrat behem noci. Nemuzu ted spat tak to slysim. Kolem pulnoci se presune do postele a parkrat pokracuje i tam kdyz si mysli ze spim. Nakonec rano kdyz odejdu do sprchy.

Jsem z toho absolutne zoufala.

Budu rada za vase nazory a hlavne nazory tech co si prochazeji jeho situaci, protoze s nim se o tom bavit nemuzu. A strasne si o tom potrebuji s nekym promluvit

[ZiP]

Ahoj,

naprosto jsem se v tvém příteli shlédl, reagoval jsem stejně před několika lety ještě něž jsem se tvrdým nárazem, rozchodem dozvěděl o celé téhle problematice. Uplně se mi to připomělo, to chování malého dítěte co nechce prijít o svou nejoblíbenější hračku, protože to přece dělá každý, je to normální, kdo říká že nekouká tak kecá…

Jak z toho ven? No zkusil bych ho seznámit s touhle tématikou ať si projde tenhle web a pokud stále bude věřit že nemá problém tak bych doporučil ať si zkusí abstinovat např měsíc ať na nic nekouká ( to by neměl byt problém když tvrdí že ho sex neláká ).
Rozhodně zaklad je že on musí chtít s tím něco dělat bez toho to nepujde.

Drž se a dej vědět jak se daří.
z.

[Mejdž]

Ahoj,
jako první bych chtěl říct že mě strašlivě mrzí čím si procházíš.
Protože jsem spíš na praktické rady, co s tím můžeš dělat ty:

• Neztratit sebehodnotu: Byť to tak pro někoho navenek vypadá, tahle závislost primárně není o sexu jako takovém. Stejně dobře bych mohl každý večer otevřít láhev vína nebo si pustit videohru a mělo by to stejný/podobný účinek, ale bylo by to vytloukání klínu klínem. Nezdravé sexuální chování je v tomhle případě spíš oběť kterou si závislost vzala jako rukojmí. Co z toho vyplývá je to, že chyba není v tobě, ve tvém vzhledu ani ve tvém chování. Ze zkušenosti vím, že se tam můžou promítnout myšlenky typu “kdybych třeba měla větší prsa, přitahovala bych ho víc”. Ne, není to pravda, správná myšlenková úvaha by měla být “pokud by můj přítel nebyl závislý, přitahovala bych ho víc”. Tohle je strašlivě důležitý si uvědomit. Chyba. Není. V tobě.
• Uvědomit si priority: Tohle bude těžký, ale je potřeba si urovnat, jestli s takovým člověkem chceš dál pokračovat ve vztahu. Upřímně, život s pornoholikem není lehkej. Je fakt těžkej, obzvlášť pokud je tak moc zapadlý do své závislosti že při popírání slovně napadá tvou příčetnost. Tohle fórum je plný lidí co se aktivně snaží se zlepšit a přesto to občas nestačí. Budou relapsy. Budou změny nálad při abstinenci. Je to závislost a jako taková má svoje abstinenční příznaky.
• Pokud jsi se rozhodla i přesto zůstat: Říct mu o možnostech, odkázat na tohle fórum/stránku, vyjádřit podporu, připravit se psychicky na to, s čím by se ti mohl svěřit a prostě to s ním protrpět. Je to závislost na celej život a ikdyž člověk už abstinuje opravdu dlouho, pořád je závislý a nesmí na to zapomínat. Spousta lidí co u tohohle skončí má nějaké nevyřešené problémy před kterými utíká. Trauma z dětství, vyhoření, pocit tlaku na svojí osobu a z toho pramenící stres…

Moje osobní rada nakonec, pokud se rozhodne s tím nic nedělat, máš jen dvě možnosti, smířit se s tím, nebo odejít. Osobně doporučuju odejít. Říkám to jako závislý člověk co miluje svojí přítelkyni. Pokud s tím nebude nic dělat, samo od sebe se to nikdy nezlepší, spíš se to zhorší jak se bude propadat hlouběji. Za ty roky závislosti už jsem viděl opravdu hodně věcí, které bych si přál abych nikdy neviděl a to si myslím, že jsem ještě pořád nenarazil na úplné dno, spíš ho jen zahlédl. Doporučuju projít deníky tady na fóru, třeba ti to pomůže pochopit jak mozek závislého člověka funguje.

Přeju hodně zdaru a ať už se rozhodneš jakkoliv, z dlouhodobého pohledu na věc to bude správně, věř mi.
Mejdž

[Katuska]

Ach jo, ani nevíš, jak moc ti rozumím. Je to přes dva roky, co jsem se kvůli závislosti na pornu rozešla s bývalým snoubencem. Už jsme plánovali svatbu, 24/7 jsem se starala o jeho psy, které jsem po rozchodu už nikdy nemohla vidět. Byli jako moje děti. Doteď z toho nejsem na 100% venku, přestože už mám toho nejdokonalejšího manžela na světě. Kdybych na tom mohla něco změnit, tak to, že bych s ním nikdy nezačala chodit nebo alespoň se s ním rozešla hned po 3 měsících při prvním náznaku závislosti.
Byly to z jeho strany jen samé lži, zatajování, ubližování, obviňování mě a hájení sebe,… Kdybys viděla, že tě miluje tak moc, že se nechá třeba i poslat do léčebny, jen aby tě neztratil, doporučila bych ti dát mu všechnu lásku a odpuštění světa a pomoct mu to překonat. Ale jak píšeš, trvá to už dlouho a jeho závislost je pro něj důležitější než tvoje city. Ten můj bývalý taky vždy říkal, jak o mě nechce přijít, ale ted už si nejsem jistá, jestli mu jen nevyhovovalo, že měl někoho, kdo mu vyvenčil psy, dobře uvařil a dělal společnost.
Utíkej, co ti síly stačí. Nebo od něj alespoň odejdi na skutečně dlouhou dobu (třeba půl roku) a řekni, že mu dáváš čas se vyléčit, a pokud se změní, jsi ochotná ho přijmout zpět. Jsem si téměř jistá, že v průběhu té doby ti dojde, že máš na víc, že toto nemáš zapotřebí a budeš spokojenější s nadějí na opravdový vztah bez lží. Nebo je taky možné, že tvůj krok pro něj bude takový šok, že konečně vážně něco udělá. Ale vím jistě, že pokud neuděláš něco razantního, budeš se trápit donekonečna.

[Deagoun]

Ano, znám to. Taky mě vždycky potěšilo, když šla přítelkyně dřív spát. Těšil jsem se, vyloženě.

A taky se vyptávala proč spolu dva měsíce nespíme. Tři, čtyři… Pět.

A já byl taky přesvědčenej, že po tolika letech je běžný nemít chuť.

[Pete]

Ahoj, koukám, že ses tu chvíli neukázala (já teda taky ne ). Jak jsi na tom teď?