27.2.2021
Ahoj, zdravím všechny,
jsem muž, 28 let a jsem tu, abych posílil rozhodnutí abstinovat od porna a abych se naučil upřímně, pravdivě lidsky milovat. To, že jsem tu, má nějaké příčiny, a jednou z nich je skutečnost, že pravidelné sledování porna má velmi negativní dopad na mé vztahy (nejen) se ženami.
Můj příběh: PMO jsem provozoval cca od 15 let, a věděl jsem vždy, že to není úplně v pořádku, už jen proto, že jsem se za to styděl. Dostal jsem se k tomu přes nějaký televizní časopis kde byly nějaké (ne ani příliš vyzývavé) fotky žen. Protože jsem měl spíše tichou povahu a neměl jsem se o tom s kým bavit - byl jsem tichý hodný studijní typ který se veselé společnosti spíše bál, kamarádů jsem neměl moc a ve třídě jsem byl na chvostu. Doma o pornu, sexu, vztazích naši nikdy nemluvili, a teď musím říct, že jim mám trochu za zlé, že nebyli otevřenější. To bylo neustále dobře se uč, buď hodnej, dodržuj pravidla. Tak mi to teď připadá. Na druhou stranu aspoň jsem na všechno přišel sám.
Přestat s PMO se mi povedlo na měsíc jen tehdy, když jsem byl na střední zamilovanej do několika dívek, se kterými jsme udržovali krásné vztahy, ale na sex nedošlo. V mezilidských vztazích jsem byl vyloženě konzumentem, kamarádi tu byli pro mě aby mi něco předvedli, dali mi zážitky, ale já nebyl schopný dát nic zajímavého na oplátku, takže jsem byl ve vleku.
Na vysoké jsem reálný dlouhotrvající vztah také nenašel, i když jsem byl párkrát zamilovaný, ale chyběl mi tah na branku, holek jsem se bál. Fakt jsem se soustředil na studium, MPO párkrát do týdne bylo samozřejmostí, a i když jsem se za to styděl, hledal jsem současně Boha, potkával lidi kteří mu byli blízko, zažíval různá období.
Začal jsem pracovat, PMO běželo téměř každý den a přitvrzoval jsem, občas i dost násilné scény. A před rokem jsem se seznámil se skvělými lidmi, kteří mě přijali mezi sebe jako bráchu, pečovali jsme s láskou o sebe navzájem asi rok, modlili jsme se, byli jsme spolu. Nic krásnějšího jsem nezažil, byl jsem přijatý a sám jsem mohl lásku dávat. A přitom to nebyl partnerský vztah, jen přátelství. Ale nevydrželo to, začaly si ztěžovat že se chovám jak magor, že nemám vztah k ženě jako takové, a další věci (na samostatnou diskuzi). Jednou když jsme se pohádali o mojí sexuální orientaci, jsem dostal takovej dopal, že jsem se rozhodl že tu u nich nemám místo, a odešel jsem. Kdybych se tehdy víc ovládal nebo bych jim řekl, čím je mé vnímání žen zkresleno a požádal je o pomoc… těžko říct jak by to vzaly. Mají svých starostí dost. Nyní jsme to už uzavřeli. Já si řeším svoje problémy a oni zase své. Byl jsem z toho dost špatnej, namísto řešení jsem se jen obviňoval, pak když jsem to chtěl nějak zpravit, nešlo to. S pomocí dalších přátel jsem to zvládl nějak vstřebat.
Takže po takovém karambolu mám dost důvodů proč se zaměřit na budování vztahu se sebou samým, Bohem a lidmi okolo. A skončit s pornem. Ale asi to bude dost dlouho trvat, než se něco viditelně změní. Považuju se za závislého, protože jsem se díval i když mé svědomí křičelo stop. Navíc jsem skončil u dost tvrdého žánru, což mému pohledu na ženu jako živoucí nádheru nepomohlo. To sebeovládání mi asi také v životních situacích chybí.
Nyní jsem celý únor bez PMO. To je rekord za několik let. Ale nehraju na rekordy, prostě už to nemůžu udělat. Už si nemůžu ve své situaci dovolit dělat další hovadiny, nebo se v životě fakt nikam neposunu. A já chci cítit přijetí a někoho přijmout, mít kvalitní sex, být inspirací, obohacovat, sdílet zážitky, vidět krásné věci, být se sebou spokojený.
Mé nástroje jak toho dosáhnu:
-
do každého vztahu něco nového přinést - pomoc na baráku, výlety, společnou modlitbu, filmy, rozhovory, sdílení, ale dávat pozor kolik energie zbývá mně samotnému
-
pomáhat lidem v krizi - našel jsem si neziskovku, které posílám finance, chci začít i dělat něco online (na fyzickou pomoc nemám moc čas)
-
nezapomínat volat lidem které mám rád, psát jim často meily i když se mi nechce
-
chci se profesně dát do cajku, vydělat prachy, zařídit si bydlení, abych měl co nabídnout
-
budu si udržovat vztah s Bohem tak jak jsem ho poznal a jak jsem se to sám naučil, na maximum, a zkusím tím duchovním životem činit pokání modlitbou za druhé
-
budu i v malých věcech říkat pravdu
Četl jsem všechny vaše deníky, i to mě přesvědčilo abych sem napsal ten svůj, všichni jste borci že do toho jdete přes všechna protivenství, a obdivuju zvláště ty, kteří o tom dokážou mluvit s partnerkou nebo někým blízkým. To bych také chtěl umět, a pokud bych někoho takového našel a vypadalo to nadějně, musím jí to říct. Díky
BlackFish
. Hlavně mi to teď dodává sebevědomí, že jsem si zkrátka poručil a dodržel to slovo, že jsem se dovedl do té míry ovládnout. Také se začínám bát, abych porno podvědomě nenahradil něčím jiným patologickým - sociálními sítěmi, alkoholem.
Ta práce na Home Office tomu fakt neprospívá 
