Ahoj Pete,
myslím že zrovna toto u mně vychází z toho jak jsem od začátku bral tu výzvu. Šel jsem do toho jako do abstinence od PMO, nejen P, takže když přišlo na věc, vzal jsem to se vším všudy, PMO. V tu chvíli mě nenapadlo nějak se “řízeně” uvolnit pouze MO s vidinou “menších” následků. Výzva PMO, pokušení PMO, pád PMO. Takhle bych to asi viděl že to u mně je.
V posledních dnech jsem na fórum neměl moc čas a energii koukat. A vidím že to tu dost žije, ale přibývá deníků, které jsou opuštěné. Je to velká škoda. Bylo by super kdyby se oživily, bez ohledu na to co je potkalo nebo nepotkalo. A koukám že uklouzlo mnoho lidí tak bych nás chtěl povzbudit, že ještě není konec! .
Jinak u mně všechno cajk, sice myšlenky občas bývají všelijaké, ale daří se mi odolávat. Tématem posledních týdnů jsou svatby mých přátel, což je pro mě radost a povzbuzení. A narodil se mi synoveček, takže i pro něj se snažím.
PMO není. Poslední týden ze mně úplně prýští dopamin, i kolegyně říkají co jsem si to prý ráno vzal že jsem tak whoo whooo? Nevím přesně proč se cítím tak super, po příčinách nepatram, užívám si to. Práce je hodně a daří se, vztahy běží podle mých představ, i domácnost zvládám.
Tento víkend mám celé dvě noci ostrahu výstavního areálu, takže jsem fyzicky vyřízenej, ale alespoň mám po nocích čas pro sebe.
dnes několikanásobný PMO relaps. Zase asi to uvolnění napětí. A cítím se tentokrát špatně jako kdysi. Nemá cenu nic si namlouvat, asi v tom zas budu lítat. Chvíli potom jsem poprosil pár nových lidí o modlitbu, a bohužel se mě jedna holčina zeptala za co že se to má konkrétně modlit? Takže jsem jí to vyklopil. Vzala to super, je to dobrá kamarádka. Jsem za ni moc vděčný. V dalších dnech mám být zase na nějaké akci, takže to bude v klidu, a pak ten další týden musím nastolit nějaký tvrdší režim a začnu zase počítat dny. Jinak to asi nepůjde. Fakt se to asi podělalo. Nevím… nemůžu tomu uvěřit.
Teď bude důležitý nespadnou do série relapsů, jinak to celé dojebeš. Jeden relaps nasere, ale je to jen klopýtnutí v porovnání s tím, co z tebe teď udělají opakované relapsy a pornomaratony. Věř mi, už jsem si tím prošel nesčetněkrát.
10/10: vše ok. Už je to tu taková moje rutina. Ta pravidla se mi už zautomatizovala tak, že na ně ani nemyslím. Dopamin (občas dokonce adrenalin) mi zvedá spousta věcí, o tomto víkendu na příklad krásný e-mail od kamarádky, setkání se synovečkem, setkání se se starým kámošem, překvapivé setkání s exotickými zvířaty v pátek ráno, večerní čas s Bohem.
Naopak co mě tento víkend sráželo: únava, nedostatek odpočinku, organizační stres, dlouhé cestování, hlad, osobní pochybnosti, strach z dalšího týdne, neurčitý pocit nenaplnění.
19/19 stále ok. ten minulý týden dost pracovní, víkend byl aktivní, výlety do přírody a oslava, a včera nastala dost nepříjemná situace, jakou jsem ještě nezažil. Ten stres a napětí a strach je tak strašnej, že to není ani na PMO, a to je u mně co říct , u mně je stres nejčastější spouštěč. Dva dny jsem z toho nespal, ale nejsem na to sám.
Občas přídou situace, které tě tak moc položí, že větsina lidí by si řekla, že to je místo, kde relapsneš. Ale naopak. Nemáš na to vůbec chuť a vlastně řešíš úplně jiné věci než myšlenky na sex a sebeuspokojení. Ale jestli je to věc, jak zahnat chuť na P, no nevím.
27/27 Žádné PMO, průser pomalu rozmotávám. Částečně si za to můžu i sám svým rozhodnutím před několika lety, a řekl jsem si že si to zkrátka musím odžít, porvat se a důsledky přijmout. Diamant se zkrátka brousí velkou silou. Průběžně to téma otevírám tak se 6 lidmi, takže mě to i udržuje v kontaktech. A především se dost modlím, mnoha způsoby které znám, a cítím povzbuzení. Tím že bydlím sám to jde organizačně snadno, práce ubylo, nikdo po mně nic nechce . Možná jsem kápnul na kořen toho mého závislostního chování a mělkých vztahů. Zde je má teze (podle knihy Roberta a Wicki Hoxarových):
Někdy dávno mi asi chybělo ocenění a útěcha rodičů, a proto jsem si pak vyhledával ocenění u druhých lidí bezmyšlenkovitě za každou cenu, i za cenu obětování vlastní identity, a nezdravě jsem se chtěl poutat na ženy které mi daly najevo sympatii (nebo do kterých jsem se zkrátka na první pohled zabouchnul, protože chemie). Ty to samozřejmě poznaly a nebylo jim to příjemné, takže se mnou nikdo nechtěl nic mít. A když jsem neziskal útěchu u nich, zařizoval jsem si okamžitou útěchu pomocí PMO.
Zrovna když toto píšu, napadla mě docela smutná, ale zřejmá objektivní věc: žádnou z těch žen jsem nemiloval doopravdy, ale moje skutečná motivace byla taková, aby ta dotyčná mé osobě dala nějakou hodnotu.
No a tak jsem se za to intenzivně modlil aby mi Bůh dal útěchu kterou jsem tehdy potřeboval a aby mi dal útěchu zrovna teď když prožívám průser obřích rozměrů…a děje se to, nějak to vidím víc s nadhledem, neovládá mě panika ani žádný autopilot, připadám si tak nějak střízlivější, a přítomnější.
Aby to tu nebylo tak mrtvý jak píše Scout tak po delší době zas se ozývám. Všechno v cajku, PMO není. V osobní rovině dál rozvíjím ty myšlenky manželů Hoxarových a v tom duchu řeším vztah s Bohem, ohromně mě to nabíjí a dává sílu do práce i vztahů. Tamten průser jsem si docela zpracoval, vzal jsem to jako fakt a lekci pokory. Zkrátka průsery byly jsou a budou, ale sami na ně nebudeme.
Hodně zajímavá teze, částečně se v tom taky poznávám - rozhodně v té části, která se týká nezdravýho upnutí k ženským, aby ses cítil “dost dobrej”.
Jsem rád, že se ti daří, pokračuj v nastoleným trendu
Ahoj všem,
žiju a mám se fajn , ale v posledních týdnech se u mně objevila taková vnitřní snaha vytěsnit problém s MPO a považovat ho za vyřešený a neexistující. Něco ve mně jakoby se od posledního roku chtělo distancovat a odpálit. Sice jsem do ničeho vážného nespadl, ale na tom jak se chovám cítím, že se myšlenkami vracím zpět a podléhám různým chvilkovým nesvobodám. Třeba alkohol, rozvíjení představ co nikam nevedou, prokrastinace, nakupování, odsouvám setkání s lidmi a namísto toho zůstávám doma… dřív (myslím třeba na podzim a dřív) jsem žil nějak víc přítomně, i Boží péči jsem vnímal víc a měl jsem víc lásky. Pokušení k PMO cítím intenzivně každý den už tak dva týdny. V prosinci jsem asi něco zanedbal nebo jsem něco ztratil, a tyto pocity jsou možná důsledek. Totiž před Vánoci jsem byl nemocnej a pak jsem měl strašnej frmol, nějak se to sešlo a nakupilo že jsem ani moc nespal, stále práce auto práce dárky práce zvířata práce. A v tom kolotoči jsem potkal člověka kterého mám rád a který potřeboval pomoct a normálně jsem ho přešel protože jsem byl staženej do sebe a neměl jsem čas. Pak za pár minut jsem si řekl Vole ty seš fakt kretén a uviděl jsem že to kde je teď mé srdce není vůbec ok. Nyní jsou Vánoce, slavím mimo jiné tak, že nedělám absolutně nic a odpočívám, čtu knížky, zašel jsem i sem na fórum. Tak se nějak musím zase zmátořit a dát se do kupy abych měl lásku pro všechny. To by se mi líbilo.
Přeji nám všem krásné Vánoce a do Nového roku všechno dobré
Na ten pocit, že PMO už není žádný problém jsem dojel už tolikrát Člověk začíná pomalu cítit všechny ty benefity absence a začne si myslet, jak už to má vyřešený a jedno malé zkouknutí přece neuškodí…mno uškodí jako prase
Ahoj chlapi, tak dnes mám relaps po nějakých třech měsících. Včera jsme měli v práci neplánovanou dvouhodinovou poradu, která byla plná naprostých p***vin, ze které jsem byl tak unavenej a psychicky na dně, že to přerostlo v relaps další den ráno. Bylo to jen tak do dvou minut, ale určité selhání to je.
Zdar,
pracovní porady umí bejt pěkná sračka, s tím naprosto souhlasím. Pokud můžu poradit, tak co mi na to přijde jako docela dobrej “lék” je vzít pak ty kolegy se kterýma to bylo v pohodě večer po práci na pivo. Sednete si, pokecáte, společně si zanadáváte a člověk to tak jako ze sebe “dostane”.
A jedna důležitá věc, určitě teď nezačínáš od nuly. Jeden relaps po třech měsících tě určitě neuvrhne zpátky na nulu. Pokud jsi na čísla (jako já) tak ti můžu říct, že za poslední tři měsíce máš 98.91% úspěšnost abstinence (zhruba, v rychlosti spočítáno, ± nějaký ty desetiny). To mi určitě nepřijde jako nějaký dramatický selhání.
a zdravím všechny po pár měsících kdy jsem nic nepsal, sice občas bylo co psát, ale nebylo moc kdy. Od ledna a února jsem byl čistej, ale v posledních dnech jsem do toho párkrát spadl. Byl to lehčí materiál a vždy rychlovka, ale potřebuji se od toho co nejvíc odpálit, tak jsem zašel sem a dám si zase denní report dokud to bude třeba.
Jinak žiju dost aktivně, stále něco dělám, práce, podnikání, synovec, výlety sám i s přáteli, návštěvy, modlitba, Bible, spánek, audioknihy,… Žiju stále sám a síť kontaktů kterou si opečovávám funguje a když je život sviňa, mám to komu říct a zase když někdo něco má na srdci, jsem nadšenej že se chce podělit o to se mnou.
Mám taky aktualizované dlouhodobé plány co se životem, není to nic světoborného, ale chci se podělit:
-chci zůstat tak jak jsem (nyní fyzicky sám), nejkrásnější vztahy v mém životě přišly stejně samy bez mého vědomého přičinění takže stačí dávat pozor kolem sebe jestli se někdo zajímavý neobjeví, jestli ano, vím co a jak, jestli ne, vím co a jak
být užitečnej tam kde jsem, pomáhat tam kde uznám za vhodné
modlit se za druhé, děkovat, chválit Boha, odpouštět.
.
, u mně je stres nejčastější spouštěč. Dva dny jsem z toho nespal, ale nejsem na to sám.
, ale v posledních týdnech se u mně objevila taková vnitřní snaha vytěsnit problém s MPO a považovat ho za vyřešený a neexistující. Něco ve mně jakoby se od posledního roku chtělo distancovat a odpálit. Sice jsem do ničeho vážného nespadl, ale na tom jak se chovám cítím, že se myšlenkami vracím zpět a podléhám různým chvilkovým nesvobodám. Třeba alkohol, rozvíjení představ co nikam nevedou, prokrastinace, nakupování, odsouvám setkání s lidmi a namísto toho zůstávám doma… dřív (myslím třeba na podzim a dřív) jsem žil nějak víc přítomně, i Boží péči jsem vnímal víc a měl jsem víc lásky. Pokušení k PMO cítím intenzivně každý den už tak dva týdny. V prosinci jsem asi něco zanedbal nebo jsem něco ztratil, a tyto pocity jsou možná důsledek. Totiž před Vánoci jsem byl nemocnej a pak jsem měl strašnej frmol, nějak se to sešlo a nakupilo že jsem ani moc nespal, stále práce auto práce dárky práce zvířata práce. A v tom kolotoči jsem potkal člověka kterého mám rád a který potřeboval pomoct a normálně jsem ho přešel protože jsem byl staženej do sebe a neměl jsem čas. Pak za pár minut jsem si řekl Vole ty seš fakt kretén a uviděl jsem že to kde je teď mé srdce není vůbec ok. Nyní jsou Vánoce, slavím mimo jiné tak, že nedělám absolutně nic 
a odpočívám, čtu knížky, zašel jsem i sem na fórum. Tak se nějak musím zase zmátořit a dát se do kupy abych měl lásku pro všechny. To by se mi líbilo.
Člověk začíná pomalu cítit všechny ty benefity absence a začne si myslet, jak už to má vyřešený a jedno malé zkouknutí přece neuškodí…mno uškodí jako prase 