Cesta k lepšímu já

[Jakub]

Ahoj,

tak konečně jsem se k tomu odhodlal a pustil se do psaní mého abstinenčního deníku. Co mě k tomu vedlo?

Asi jako každého tady - závislost na pornu. To vám ale asi stačit nebude co

První něco o mě - jmenuji se Jakub a je mi 25 let. Studuju a pracuju v Praze, ale původem jsem z jiného města, kde také dělám vůdce skautského oddílu. Mezi moje koníčky patří hudba (kytara, baskytara, zpěv), čtení, toulání se v městě a focení. Jsem katolík a každý týden chodím do kostela. Snažím se i pravidelně modlit, i když to mě tolik nejde.

A teď k tomu, proč jsem sem přišel. S pornem jsem se poprvé setkal kolem 10 - 11 let. Byli jsme takhle s klukama ze třídy u spolužáka doma a on najednou na notebooku pustil nějaké pornovideo. Vím, že se mi to tehdy moc nelíbilo a nechtěl jsem se na to dívat, ale mé první setkání s pornem už rázem bylo na světě. Někdy v průběhu dalších let jsem se začal na porno dívat sám doma, ze začátku míň, ale kolem 14 - 15 už několikrát do týdne (řekl bych, že minimálně každý druhý den). Věděl jsem uvnitř, že to je špatné, že by to správný křesťan dělat neměl a vždycky jsem měl potom strašně špatné svědomí a všechny negativní věci co se mi potom staly jsem připisoval tomu, že to mě Bůh trestá. Ale jinak jsem žádnou jinou motivaci přestat neměl a víte jak to je. Mladej kluk si prostě nějaké morální, staromódní názory na sexualitu prostě nebere. Nutno říct, že doma jsme o sexu, masturbaci nebo dokonce pornu nikdy vůbec nemluvili a opravdu jsem se takovým tématům širokým obloukem vyhýbal. S našima zkrátka nebyla řeč ani o nějakých vztazích, holkách, prostě normálních věcech. Čemuž se teď fakt divím. Já bych se tehdy doma vůbec bál i vyslovit, že se mi líbí holky.

Kolem 14 let jsem taky začal experimentovat s tvrdším pornem (fetiš) a nebo s gay pornem. To jsem z toho tehdy měl opravdu hroznou depku a cítil jsem se strašně zmatený. Vždyť jsme křesťan, já nemůžu být gay. Hrozně jsem se za to styděl. Takhle to nějak pokračovalo až do mých 17 let. Tehdy jsem na jedné skautské akci potkal svoji budoucí holku a zamiloval se. Začali jsme spolu chodit. A po pár měsících i spát. Bylo to celé krásné a opravdu jsme se milovali. Porno jsem ale kvůli tomu sledovat nepřestal, tehdy už mě to přišlo jako úplně normální věc, kterou přece dělá každý.

Nutno říct, že při prvních pokusech o sex jsem měl problémy dosáhnout erekce. Samozřejmě, bylo to asi i kvůli nervozitě a tak, ale přece jen si myslím, že už tehdy jsem měl silně rozvinutou PIED. To se potom projevovalo i v průběhu dalších let a stále to přetrvává.

Mé první pokusy o abstinenci začaly někdy kolem 20 let, kdy jsem si řekl, že v postní době nebudu sledovat porno. Myslím, že jsem tehdy vydržel několik týdnů, možná s nějakými ojedinělými relapsy. Cítil jsem se skvěle, všechno se mi dařilo. Ale potom jsem do toho zase sklouznul. Ještě jsem neměl nic zvědomnělé a o projektu Nepornu netušil zhola nic.

Abych to zkrátil - s mojí holkou jsem se rozešel když mi bylo 23, protože jsem se zamiloval do jiné. S tou to nevyšlo. Následovalo období, kdy jsem na tom psychicky nebyl moc dobře, deprese, úzkosti, nízké sebevědomí. A někdy ke konci minulého roku jsem došel do nějaké fáze, kdy se sešlo to, že jsem narazil na Nepornu a zároveň moje závislost kulminovala. A já se rozhodl prásknout do stolu a seknout s mojí závislostí. Na začátku roku jsem začal dělat kurz 30 dní bez porna, navázal kontakt s koučem. Šlo to dobře, měl jsem náhle spoustu energie, moje sebevědomí stouplo. Vydržel jsem přes 40 dní. Potom jsem relapsnul, potom jsem zase vydržel nějakou dobu. Ale původní rekord 40 dní jsem od té doby nepřekonal.

V současné době to mám takto - většinou vydržím tak týden a něco a potom relapsnu. Většinou několikrát během pár hodin. Už mám naučený postup, jak se k pornu dostat i přesto, že mám zapnutý covenanteyes. Nejčastěji to je po tom, co piju alkohol nebo si dávám jiné drogy (ano, relativně často kouřím trávu). Potom je moje vůle značně oslabená, já si do postele vezmu mobil, notebook nebo tablet a už to je…

Necítím se potom dobře. Ani ten orgasmus většinou nestojí za moc. Prostě vím, že mě to vůbec neuspokojuje. Miluju být s holkou a strávit s ní noc se vším všudy, povídáním, objímáním a tak. A to mě porno a masturbace ale vůbec nevynahrazuje a akorát se potom cítím jako “loser”, že tady v noci sedím před obrazovkou a dělám co dělám.

Včera to bylo to samé. Celý den osamotě, potom tráva, alkohol, seriály a nakonec … porno. Už to nechci. Chci mít čisté svědomí, chci být vzorem pro moje kluky ze skautského oddílu, chci žít morálně a nemuset se stydět podívat si zpříma sám sobě do očí s vědomím, že žiju podle zásad, které ctím. Obnovil jsem tedy kontakt s mým koučem, začnu znovu dělat kurz 30 dní bez porna a budu psát tento deník.

Chci být nejlepší verzí sama sebe.
Držte mi palce.
Jakub

[Jakub]

Ahoj,

tak mám za sebou první týden abstinence. Úspěšně. Zatím to tento týden bylo bez větších problémů. V pondělí jsem byl ve škole, v úterý v práci a po večerech pracoval na přípravě skautské výpravy, kterou jsem vedl. Ve středu jsem na ni odjel a byl tam až do neděle, takže moc času na nějaké nebezpečné myšlenky nebylo. Díky tomu, jsem ten týden prošel bez větších bojů a v klidu. Snad jen včera večer, když jsem se úplně vyřízenej vrátil domů přišlo pár nějakých vtíravých myšlenek, ale nic vážného.

Čekám ale, že se to tento týden zhorší. Když jsem venku, pořád se koukám po holkách a mám spoustu nápadů Klíčové však pro mě je, abych se ubránil pití alkoholu a kouření trávy, protože to pro mě v poslední době byly největší spouštěče. Mám v pokoji vyvěšený kalendář, kde si každý den udělám křížek, jestli jsem to dnes zvládl bez alkoholu/trávy a porna. Zatím to jde.

O víkendu mě však čeká rodinná oslava mé tety a já moc nevím, jak se urbánit pití alkoholu tam. Všichni mě do toho budou tlačit, tak jak to společnost umí…

Budu mít taky hodně dohánění do školy, kterou jsem kvůli přípravě výpravy trochu upozadil, tak mě drže palce.

Zatím čau,
Jakub

[Matěj]

Čau Jakube,
vítám tě na fóru a držím palce s doháněním školy i se vším ostatním.

Nedávno jsem se rozhodl, že úplně přestanu pít alkohol (je to cca 2 měsíce) a už jsem zažil několik situací, kdy byla tahle moje snaha zlehčovaná někým z mého okolí nebo se lidé vyptávali, proč vlastně nepiju a tak. Přijde mi, že pití je v dnešní době dost normalizované. Ale když si stojím dál za svým, tak to moje okolí pomalu ale jistě začíná respektovat. Tak ti přeju, ať se ti v tom daří.

[Jakub]

Ahoj,

tak jak jsem očekával, tento týden se to docela zhoršilo. První přišly divočejší sny, kdy jsem asi v úterý měl sen o tom, že je relapsnul. Cítil jsem se v tom snu dost nanic, že jsem zklamal.
No a včerejší a dnešní večer je teda opravdu náročný. V neděli to budou dva týdny od posledního PMO, na což se fakt těším. Ale když jsem teď večer sám doma, tak už si mé tělo začíná říkat o trochu toho potěšení z O. Naštěstí se mě ale daří se držet od drog dál, moc dobře vím, že pár piv nebo jeden joint by moji vůli oslabilo natolik, že už bych dávno podlehl.
Je to pro mě velká motivace abych se zítra na rodinné oslavě držel od alkoholu dál. Myslím, že by to potom nedopadlo dobře. Nesmím ale ani kapku! Míru opravdu držet neumím.
Na úspěšné dva týdny mám naplánovanou odměnu v podobě toho, že si s nějakým kamarádem/kamarádkou zajdu na něco do kina. Možná bych mohl chvíle pokušení vyplnit tím, že budu hledat na co zajdeme a domlouvání s kým teda půjdu!

Jakub

[Jakub]

Tak dneska slavím první úspěch! Mám za sebou 2 týdny bez PMO, bez jediného selhání. Je to skvělý pocit. Jako odměnu jsem si stanovil, že s někým zajdu do kina, tak teď musím vymyslet s kým a na co. Posledních pár dní minulého pracovního týdne byly trochu boj, jak jsem psal výš, ale nakonec jsem to zvládl a i na rodinné oslavě jsem se ubránil alkoholu. Cítím se teď o hodně klidnější a vyrovnanější a tak nějak dokážu víc vnímat své okolí. Mám taky víc energie, takže se pořád něčemu věnuju. Mám pocit, že mám svůj život pevně v rukách a že vím co dělám, což se mě fakt líbí.
Doufám, že mě má motivace neopustí ani tento týden. Jsem hodně zvědavej, jestli příjdou nějaká větší pokušení nebo jak to bude. Když jsem naposledy selhal po více jak 40 dnech bez PMO, bylo to kvůli alkoholu a zlomenému srdíčku. Teď ale, když nepiju, a taky nejsem do nikoho zamilovanej, tak by to i mohlo vydržet, ne?
Jsem ale opravdu odhodlaný držet se dál a dotáhnout to na 1 měsíc. Odměna už je naplánovaná a na tu se těším snad ještě víc než na tu co si můžu vybrat teď.

Jakub

[Jirka1]

Zdar, pěkný deník, díky. A cením skauty! To je super koníček

První přišly divočejší sny, kdy jsem asi v úterý měl sen o tom, že je relapsnul.

Lol, tak tohle se mi děje taky, velmi často zpravidla dva týdny od posledního orgasmu jak vidno, je to normální

Ad to co píše @Matěj o alkoholu: Já nepiju od února a je to pořád stejný. Fakt neuběhne týden bez toho, abych neslyšel debilní narážky na to že piju Birella, že přece s nima si nedám, “ať nedělám”, ať “trénuju játra” a podobný kecy. Je to opravdu strašný, ale od určitý chvíle už to dokážu ignorovat a naopak se ještě víc zabejčim, když na mě přesto někdo tlačí. Už jsem takhle ztratil pár “kamarádů”. Někdy je lepší prostě říct, že řídíš, nebo že to máš ze zdravotních důvodů. Lidi se mě často ptaj proč jsem skončil – to že to byl spouštěč k pornu samozřejmě na potkání neříkám, obvykle řeknu že kvůli sportu a spánku :)) Výhoda té abstinence od alkoholu, případně kouřeí, ale alespoň je, že pořád to není takové tabu, jako abstinovat od porna, takže se o tom dá nějak mluvit.

[Jakub]

Pozor na to, skaut není koníček, ale životní styl!

Já většinou s alkoholem teď říkám, že jsem si nebyl schopný hlídat míru, což je taky vlastně pravda. Jedno pivo pro mě většinou jedním pivem nekončilo. Už mám ze začátku tohohle roku docela bohaté zkušenosti s abstinencí, to jsem tehdy 82 dní nepil alkohol. A vlastně jsem se dokázal stejně dobře bavit i bez něho (byl jsem například na lyžáku pořádaném naši univerzitou). Tak to k tomu uvolnění ani nepotřebuji.

Díky za Tvoji zprávu.

[Jakub]

Fuuuu, to jsem sem naposled vážně psal 6. listopadu?

No, nebudu se nijak vymlouvat. Moc se mi během listopadu teda nedařilo. Respektive až do 19. jsem vydržel abstinovat, ani jednou sem v tomto období neviděl p. To znamená celé 4 týdny úspěšně bez porna! Ale potom… Další 3 týdny se mi nedařilo a nedařilo. Několikrát během těchto 3 týdnu jsem masturboval a přitom sledoval nějaký explicitní obsah až jsem nakonec dnes skončil přímo u porna, opět podle stejného naučeného schématu jako dřív.

Je to prostě skvělý pocit, když člověk vydrží týden bez PMO, dva týdny bez PMO a tak dál, má to naplánované a na ty milníky se těší. Minule jsem udělal ovšem jednu zásadní chybu. Vše jsem měl perfektně rozplánované po 2 týdenních intervalech, na každý milník jsem si vymyslel odměnu. Jenže jsem se těmi odměnami potom neodměnil. Mám takové podezření, že to mohl být jeden z důvodu, proč jsem potom selhal.

Tak ode dneška začínám opět nanovo. Nové termíny pro milníky, znovu začnu dělat kurz 30 dní bez porna, vyvěsím si na nástěnku u stolu svoji vizi proč chci přestat s pornem (a být lepším já). Tak abych ji každé ráno viděl.

bez PMO: 0 dní

[Jakub]

Tak dnešní den byl docela fajn. Ráno jsem vstal relativně včas a jel do školy. Když jsem přišel do učebny, seděla tak jedna spolužačka, se kterou si dobře rozumím a tak jsem si sedl vedle ní. Po výuce jsme si skočili na rychlé kafe do fakultní kavárny. Potom jsem jel do práce, kde jsem byl až do 6 hodin. Vlastně mi to i dneska docela šlo, i když, mohlo by to být i lepší! Po práci jsem v 6 měl rande s jinou moji spolužačkou Bylo to fajn, ale vlastně moc nevím, jak se jí to líbilo nebo ne. No uvidíme! No a ještě úplně večer jsem měl online meeting ohledně skautské akce pro spoustu lidí, co mám na starosti. Takže jsem se dnes opravdu nenudil!

Stala se mě docela vtipná příhoda. Když jsem byl ráno na té výuce ve škole, tak se pracovalo v jednom programu na počítačích. Dělal jsem to na svém vlastním ntb. V jednom kroku jsem se nějak zasekl a program mi házel nějakou chybu. Tak jsem se zeptal vyučujícího. Ten přišel a koukal se na to. No a když tam chtěl vložit správný příkaz do řádku, tak to chtěl udělat pomocí ctrl+v. Akorát si neuvědomil, že není na svém počítači ale na mém. No a já zrovna ve schránce ctrl+c měl od včera zkopírovené odpovědi do kurzu 30 dní bez porna. A hned první věta byla “Co se ti líbí na sledování porna?” No samozřejmě, že to viděl a viděla to i ta moje spolužačka. Dost jsem se zapotil a musel jsem být úplně červenej, ale nějak jsme to přešli Celej den jsem se tomu potom smál a říkal si co si asi o mě teď musí myslet.

Už jdu spát, je moc pozdě. Každopádně úspěšně první den za mnou!

bez PMO: 1 den

[Jakub]

Ahoj,

včera jsem nestihl napsat zápis z dalšího dne boje se závislostí. Byl jsem totiž od rána ve škole a večer jsme měli na fakultě vánoční večírek, ze kterého jsem se vrátil pozdě. Den to byl ale jinak docela fajn, až na to, že jsem se v jednom předmětu docela chytil s naším vedoucím. Není to moc dobře vedený předmět a od začátku semestru v tom naše skupinka tak trochu “plave”, tak už jsem to v sobě neudržel a řekl mu co si myslím Nebylo to ani pro jednu stranu nic příjemného, ale aspoň jsem to ze sebe trochu dostal a možná i pročistil trochu vzduch. Večer jsem teda šel na ten vánoční večírek, který byl super. Bavil jsem se tam dost s tou spolužačkou z předchozího zápisu a jinak potkal další kamarády. Spokojenej jsem se vrátil domu ve 2 v noci.

Dneska jsem byl opět celý den ve škole, protože nám probíhal workshop. Celkem to šlo a došli jsme k rozumným výsledkům. Po celém dni jsem přijel dost unavený, udělal jsem si večeři, kouknul se na seriál a nakonec jsem si jen sednul k počítači abych udělal další den kurzu 30 dní bez porna a napsal tento záznam. Celkem ničím vyjímečný den, ale i takové jsou potřeba

Dnes tedy slavím 3 den bez porna. Zatím to jde a na porno jsem ještě nějaké zvlášť vtíravé myšlenky neměl. Tak snad to tak vydrží co nejdýl!

Mějte se.

bez PMO: 3 den

[Jakub]

Ahoj,

celý víkend jsem strávil docela v jednom kole. V sobotu jsem dělal věci do školy. Jde mě to strašně pomalu. Odpoledne jsem si stihl trochu zacvičit a odjet vlakem do rodného města. Tam jsem měl domluvený sraz s jednou mojí tamější známostí. Není to ideální, ale občas se sejdeme a přes noc spolu pobudeme mrk * mrk I když bych radši nějaký plnohodnotnější vztah, tak s touhle slečnou je to i takhle docela fajn a bez problémů, všechno máme vykomunikované a tak nějak to zatím funguje. Já i ona se potom cítíme míň osamělí a já tak pak nemám tolik nutkání si pustit p.

Druhý den ráno jsem jel do města do kavárny, kde jsem chvilku pracoval. Od tama jsem jel do naší skautské klubovny, kde jsme měli od 1 vyrábět dárky pro naše členy na Vánoční besídku, která hned potom následovala a trvala až do 7 hodin. Po tom, co jsme společně uklidili, tak jsme se vydali posedět do nedaleké hospůdky. Bylo nás tam spousta a měl jsem několik piv. Ale vůbec nelituju, že jsem ten den pil alkohol, protože společnost byla skvělá a při takové příležitosti si myslím, že si to jednou za čas můžu dovolit. Hlavně musím ale hlídat, aby to nebylo každý týden, protože to potom i dost leze do peněz.

Večer jsem potom jel po dlouhé době se vyspat domů k rodičům. Taky jsem byl rád, že jsem je po dlouhé době viděl.

Teď ještě musím celý večer pracovat na zápočtech do školy, mám toho teď šíleně moc, ale nějak to zvládnu. S pornem bych teď asi už šílel a zoufal a nervil. Takhle jsem klidnější.

Jakub

bez PM: 6 dní

[Jakub]

Dnešek nebyl nic moc. Včera večer jsem dostal sprda od šéfa, že jsem nahrál práci z minulého týdne do jiné složky než jsem měl. Byl jsem z toho dost naštvanej. Naštvanost je pro mě spouštěč, takže jsem fakt rád, že jsem to i tak překonal a porno si nepustil. Místo toho jsem napsal svýmu kamarádovi co mi dělá vykazatelnostního partnera a trochu si mu postěžoval a hned to bylo lepší.
Dneska jsem šel teda do práce, ale vůbec jsem se tam netěšil. Celej den byl pro mě docela nepříjemnej, naštvanej a docela hektickej. Nevím jestli jsem prostě já pomalej, jestli mají šéfové nereálný představy o tom co stihnu v jakém čase nebo mě to prostě dneska akorát nešlo, ale fakt to nebylo nic moc. No nakonec se mi to podařilo nějak doklepnout. Byl jsem z toho ale tak zdeptanej, že jsem večer už podruhé vynechal kurz němčiny, na který chodím a který jsem si zaplatil svými těžce vydělanými penězmi. Docela mě to štve, protože mě to fakt baví a taky mě mrzí ty prodělané peníze. Zároveň jsem ale musel místo toho dodělávat věci na zápočet do školy.

Celej den jsem tak víceméně proseděl u počítače. Děsně mě z toho bolí záda, mám unavený oči a necítím se fyzicky moc zdravě. Prostě dneska den blbec.

Zítra jdu do práce trochu později, tak si plánuju ještě ráno trochu zacvičit, snad bych mohl i vyběhnout ven. V práci mě snad čeká trochu lepší den, určitě to bude lepší úkol než dneska. No, ale jinak teda ještě furt mám spoustu dodělávání do školy. Už se opravdu nemůžu dočkat vánoc, až si trochu oddechnu od toho věčného shonu. Ještě teda nakoupit ty dárky… Ale tím se teda rozhodně nenechám stresovat.

Každopádně poslední dva dny byly opravdu zkouška ohněm. Prošel jsem snad všema spouštěčema - měl jsem hlad (nebyl jsem na obědě ani jsem nesnídal), byl jsem unavený (šel jsem spát ve 3 a vstával v 8), jsem furt ve stresu jak ze školy tak z práce, byl jsem naštvanej. Kromě nudy (kéž bych se chvilku nudil) a osamělosti (nějak jí teď nepociťuji, asi to bude tím víkendem) prostě komplet balíček spouštěčů.

Ale obstál jsem. A za to jsem na sebe hrdý. Stojí to za to, vždycky.

bez PM: 7 dní

[Matěj]

@Jakub

Ale obstál jsem. A za to jsem na sebe hrdý. Stojí to za to, vždycky.

Jen tak dál, moc jsi mě povzbudil!

[Jakub]

Nevím co se děje a jestli to nějakým způsobem souvisí s mou abstinencí, ale poslední týden a půl se postupně moje psychické zdraví dostávalo na čím dál tenčí ostří nože. Až mě to dneska úplně dostalo. Ráno jsem vstal a hned po probuzení jsem si vzpomněl, že jsem na dnešek měl se starostou naši městské části domluvit rozdávání betlémského světla u místní kapličky. Je to každoroční tradiční akce, kterou jako skauti pořádáme a protože jsem od nás skoro jediný právě od nás z MČ, tak padlo domlouvání na mě. Řeklo se to už snad někdy v listopadu, ale já jsem to přes všechny ostatní povinnosti úplně, ale jakože naprosto vytěsnil.

Navíc ve čtvrtek zase proběhla jiná akce, kterou jsem měl na starosti, a kterou jsem taky přes zápočty nestíhal, nebo spíše něměl kapacitu řešit. Musel jsem na poslední chvíli poprosit aby si to vzal a doorganizoval to někdo za mě. Nakonec to sice celé proběhlo, ale bylo to dost improvizované. Potom jsem měl ještě rozmluvu se s vým zástupcem, který se mě ptal co se děje, že poslední rok se mi podobné věci stávají často. Dokázal jsem to s ním vykomunikovat, protože si uvědomuju, že to tak opravdu je, že buď věci řeším na poslední chvíli, nebo zruším svou účast na akci apod. Vím, že na tom musím zapracovat.

Ale ten dnešek mě úplně srazil na kolena. Místo tradičního setkání ráno na hřbitově a poté rozdávání světla jsem jen dokázal napsat člověku co tam měl být se mnou, že to dneska nezvládnu a že se moc omlouvám. Celé dopoledne až do 2 jsem jen ležel v posteli v naprosté depresi co se to děje a nevěděl co s tím. Všechno se na mě nějak sype. Škola je extrémně náročná a musím jí věnovat většinu svého volného času. Ten co nevěnuju škole musím vložit do vedení oddílu, kde mám obrovskou zodpovědnost. A pokud zrovna nejsem ve škole, nedělám seminárky, neorganizuju oddíl, nemám online meeting nebo nejsem na cestě z města do města tak chodím do práce. Tam, jak už jsem psal výše, to taky není zrovna ideální. Upřímně to je vlastně dost na nic a jen vyhlížím den, kdy už tam skončím. Připadám si tam jako naprosto neschopný člověk.

Aby toho nebylo málo, ještě se mě k tomu připomenuly problémy v posteli. V pátek jsem skončil u té výše zmíněné kamarádky a když jsme byli v posteli, tak nastal problém. Prostě jsem měl problém s erekcí. Tam dole si někdo řekl, že dneska nic nebude a taky že nebylo a já byl z toho dost zoufalý. V sobě jsem měl trochu alkoholu, ale nic hrozného, co by mělo mít takový vliv. Navíc to ani zdaleka není poprvé. Právěže naopak, je pro mě spíš vyjímkou když s tím během sexu problém nemám. Pravidelně se mě to stalo pokaždé, když jsem s holkou byl poprvé, což vpravdě na sebevědomí pro navazování vztahů nepomůže. Vůbec nevím, co s tím mám dělat a strašně mě to sráží. Ten dnešek tím byl hodně umocněnej, navíc i s tím, že jsem se ráno probudil bez ranní erekce, která je pro mě vždycky známkou toho, že aspoň nějak normálně funguju.

Co se to děje? Proč se mi celý život sype pod rukama? Má to nějakou souvislost s mou abstinenci?

bez PM: 12 dní

[Jakub]

Ahoj,

tak po mém psychickém štedrodenním kolapsu jsem se už docela zase vzpamatoval. Naštěstí mi štedrý večer a další dny v kruhu rodiny docela pomohly, navíc bylo super i to, že jsem byl každý ten den na mši. Pomohlo mi i to, že jsem se otevřeně svěřil několika kamarádům, kterým jsem prostě řekl, že jsem měl psychický kolaps a proč se to stalo, čímž jsem si to i já sám docela ujasnil. Kupodivu jsem to celou dobu vydržel bez relapsu až do včerejšího dne.
Včera jsem už od rána věděl, že mám chuť na p. V hlavě se mi pořád objevovali vtíravé myšlenky na mé oblíbené scény a já to nemohl zahnat. Udělal jsem hned ráno první chybu, že jsem si to neřekl nahlas a vědomě jsem si tak nepřiznal, že s tím dneska budu muset víc bojovat. Potom ty myšlenky semtam přicházely po zbytek dne až do asi 4 hodin odpoledne. V tu chvíli jsem se snažil přemoct abych si šel konečně zacvičit, ale furt jsem nacházel nějaké výmluvy - ještě mi nevytrávilo, ještě si dám teď kafe, ještě udělám tady tohle a hned potom půjdu. To se ukázalo jako zásadní chyba. V momentě kdy jsem si vzal knížku a přečetl dvě kapitoly, po nichž jsem si řekl, že teda opravdu už půjdu cvičit jsem bezmyšlenkovitě vytáhnul mobil. Nebo ve skutečnosti jsem asi už měl v hlavě tu jedinou možnou myšlenku - na orgasmus.
Ve chvíli kdy jsem vytáhnul mobil tak jsem otevřel msg. Protože mám covenant eyes (a díky Bohu už si tam sám konečně nemůžu měnit filtry), tak se k žádnému p. prostě nedostanu. K čemu se ale dostanu jsou lechtivé konverzace, které jsem na msg. vedl s expřítelkyní. Tohle je něco co pro mě je hodně velkým spouštěčem, respektive formou soft porna, které mě dokáže totálně vydráždit.
Pustil jsem se do čtení i když jsem v hlavě pořád měl “Co to děláš? neblbni přece”. Nedokázal jsem se však udržet a prostě jsem se tomu poddal. Po chvilce jsem skončil u m. Alespoň jedno jsem udělal částečně dobře a to to, že jsem po chvilce odložil mobil a už se nevěnoval textům ale jen svým myšlenkám. Považuji to za, byť prťavý, tak přece jen alespoň nějaký posun, že jsem se i během toho dokázal takto rozhodnout.
Když jsem si to dneska nějak rozebíral proč se to stalo apod. přišel jsem na to, že to vlastně bylo 14. den od počátku mé nové abstinence. A víte co? Opět jsem se zapomněl za ty dva týdny odměnit, i když jsem tu odměnu měl vymyšlenou. Prostě jsem na to úplně zapomněl. Věřím, že kdybych to měl v hlavě, tak pro mě bude mnohem jednodušší se ubránit pokušení.
Nezbývá mi teda nic, než si resetovat dny. Nicméně - protože to bylo poprvé a neskončil jsem u p., ale jen u těch zpráv, řekl jsem si, že si dny resetuju jen u počítadla na m. Mám to v aplikaci oddělené - p. a m. Možná vám to nebude připadat úplně čestné, ale beru to tak, že i když jsem relapsnul, tak pořád jsem se dokázal ubránit tomu nejhoršímu, čemu se ubránit chci. A nevedlo to k nějakému maratonu, byl to ojedinělý přešlap. Pokud se mi to však stejně nebo podobně stane v budoucích 2 týdnech - že skončím zase u těch zpráv - tak si to určitě resetuju prostě celé. Nesnažím se sám sobě nic nalhávat, ale spíš už potřebuju překonat alespoň nějaké milníky, které mi zase dodají odvahu a energii v tom pokračovat dál.

Aby se to příště neopakovalo stanovil jsem si několik věcí co musím udělat jinak.

1. V google kalendáři si nastavím události milníků po dvou týdnech s upozorněním týden, 3 dny, 2 dny a 1 den dopředu tak, abych už nikdy nezapomněl na to se odměnit za překonanou fázi
2. Smažu starou konverzaci s ex, abych už nikdy nemohl být pokoušen si tyto zprávy číst
3. Kdykoliv, kdy budu pociťovat, že tento den bude těžší a že mám myšlenky na p. řeknu si to nahlas a sestavím si bojový plán co budu ve zbytku dne dělat
4. Pokud bych se zase měl přemáhat jít si zacvičit, prostě si zacvičit půjdu a to klidně jen na 10 min. Přece to nemusí být vždy půl hodiny nebo hodina intenzivního cvičení.
5. Pokud budu mít takový těžký den v pokušení, vezmu telefon a zavolám babičce.
6. Budu vždy přísně dodržovat své limity času stráveného na soc. sítích.

Věřím, že mi tyto zásady do budoucna pomůžou se relapsům vyhnout. A teď už se těším, že se můžu jít odměnit za prvních 14 dní bez p. Jdu do kina.

ukazatele od dneška rozdělím

bez P: 14 dní
bez M: 1 den

[Jakub]

Dnešek je plný nástrah a pokušení. Celý den mě opět na mysl pořád chodí myšlenky na p. Neustále. V některých chvílích se jim vůbec nedokážu bránit. Měl jsem dneska několikrát namále, v jednu chvíli jsem dokonce sklouznul k prohlížení nějakých vyzývavých fotek. Naštěstí jsem to dokázal překonat a s myšlenkou na odměnu za dalších 14 dní abstinence internet zavřít. Pořád se mi to ale i tak dneska vrací jako bumerang.
Taky jsem dneska nějak zvláštně vyčerpaný. Nemám dost energie ani dost motivace něco pořádného dělat a tak i když jsem měl celý den volno, tak jsem toho nějak moc nestihl. Podařilo se mi alespoň si zacvičit, číst si knihu (což je ale pro mě takový trochu únik, ale přece jen mnohem lepší než p. nebo seriály), učit se německy, vyzvednout sněžnice na náš silvestrovský výlet a krátce si ohledně toho s ostatními zavolat. Může to znít jako spousta věcí, ale přijde mi, že jsem stejně většinu dne tak nějak přežil spíš než prožil.
Zítra odjíždíme s kamarády na hory, kde budeme bez elektřiny, bez internetu. Takže mě nehrozí žádné pokušení. Už se moc těším a doufám, že mě to trochu nakopne do další fáze abstinence, která teď nejspíš nastala. Začínám mít opravdu silné touhy pustit si p. Jinak mě ale přijde, že každý den mé abstinence je úplně jiný než ten předchozí, pořád se mění jak ji vnímám a jak se vůči tomu cítím. Dneska mi pro překonání pokušení moc pomohlo udělat si další den kurzu 30 dní bez p., přečíst si pár článků o PIED na covenant eyes a taky si pustit TEDx Velký p. experiment. Je to skoro zázrak, že jsem dnešek zvládl bez relapsu, tak jsem za to opravdu moc vděčný a hrdý sám na sebe.
Teď se ještě dobalím na zítřek a už nebudu řešit žádné povinnosti a půjdu spát. Dneska se cítím, že to dobrý spánek moc potřebuju.

bez P: 15 dní
bez M: 2 dny

[Matěj]

Moc gratuluju k 15 dnům bez P a přeju všechno nejlepší v novém roce! Doufám, že ti čas na horách bez elektřiny a internetu prospěl.

Při čtení tvého příspěvku mě napadla jedna otázka. Máš nějaký způsob, jak se můžeš odreagovat, když na tebe přijde chuť si pustit porno? Nějakou činnost, kam přesunout pozornost, co začít dělat?

[Jirka1]

@Jakub

Zítra odjíždíme s kamarády na hory, kde budeme bez elektřiny, bez internetu.

Takové výlety jsou naprosto nejlepší věc. Ani ne snad kvůli P jako takovému, ale to že se fakt člověk odpojí od ptákovin, může být jen přítomen v místě a času a reflektuje. Mám takový výlety strašně rád. Dej vědět, jaký to bylo!

[Jakub]

Ahoj,

tak nový rok je teda tady! A pro mě to bude rok bez porna! Nemůžu se dočkat.

Psychický kolaps z Vánoc už je dávno pryč. Jsem teď zase vyrovnaný a šťastný. Přisuzuju to celé hlavně tomu, že jsem kvůli abstinenci měl nějaký slabší psychický stav a množstvím práce které jsem předtím měl mě to složilo. Naštěstí přes Vánoce jsem si dokázal dobře odpočinout. Snažil jsem se spíš nic moc nedělat, hlavně odpočívat, číst, vyrábět věci co mě baví a tak.

Podařilo se mi teď dohnat nějaké věci které jsem dlouho odkládal, což mě strašně těší. Vyrobil jsem spoustu fotoalb pro mé kamarády z našich společných výletů. Je to moc příjemná ruční práce, protože je sám vážu, nadepisuju a tak. Tohle mě fakt baví a vždycky tím ostatní rád potěším. Taky jsem si trochu poklidil ty tuny papírů s různými zápisky ze školy co mám ve svém pokoji u rodičů doma. Nestihl jsem to sice dodělat, ale už teď se tam cítím mnohem líp.

Od minulého pátku až do 1. jsme jak jsem psal byli s kamarády-skauty na horách na Slovensku. Bylo to naprosto skvělé a velký zážitek. Půjčili jsme si sněžnice a šlapali jsme pěkně s krosnami s jídlem (a pitím!) na 4 dny po zasněžených horách. Přišli jsme do jedné útulny, kterých je na slovensku spousta a tam jsme 3 dny spali a každý den něco dělali. Jeden den jsme šli na super výlet po krásné zasněžené krajině. Další den jsme zase uklízeli útulnu po turistech-prasatech a dělali dřevo pro nás i pro ty po nás. Večer jsme si při svíčce dělali svařák nebo grog, hráli Bang a karty a bavili se o všem možném. Bylo to zkrátka úžasné a klidně bych se tam hned zase vrátil (po tom, co jsem si dal doma sprchu )

Bohužel během prvního dne výletu jsem měl v noci menší relaps. Podařilo se nám útulnu brutálně vytopit a v noci tak bylo hrozné vedro. Já ve vedru nikdy nemůžu usnout a to se mi stalo i tam. Snad 4 hodiny jsem se převaloval a byl neklidný. Nakonec jsem se, vědomě, rozhodl pro m. Nebylo to z důvodu toho, že bych měl chuť na p. nebo m., ale kvůli tomu, že vím že po orgasmu jsem najednou chvilku klidnější fyzicky a že mi to v takových chvílích může trochu pomoct usnout. Beru to tak, že jsem abstinenci od p. neporušil, ale počítadlo m. si samozřejmě vynuluju. Příště si musím dát větší pozor na ten spánek a hlavně prostředí ve kterém usínám, abych se k tomu nemusel zase uchýlit.

Abych odpověděl Matějovi: Činností jak se odreagovat mám víc, většinou mi chybí ale ta vůle k tomu. Jak jsem ale vyráběl teď ta alba, tak mě to zase hrozně chytlo. Myslím, že to pro mě může být skvělá činnost jak se odreagovat, protože zároveň zaměstnám ruce i hlavu, ale zase ne tak, abych se k tomu musel vyloženě přemáhat. Úplně stejně mě funguje třeba i procvičování uzlů. Baví mě se podle knížky co mám učit vázat nové zajímavé uzly. To taky skvěle zaměstná hlavu i ruce a člověk to může vzít do ruky a hned se tomu věnovat a skoro nic k tomu nepotřebuje. Jen teď nemám žádné lano, které by se mi na to hodilo. Zítra si ho mám možnost v obchodě pořídit, tak to hned udělám.

bez P: 21 dní
bez M: 5 dní

[Jakub]

Dnešní den byl docela fajn. Byl jsem celý den v práci a po ní jsem šel na odběry na plazmu. Večer teď doma dělám nějaké nezbytné věci a taky musím ještě aspoň 2 hodinky pracovat na úkolech do školy.

Hodně teď řeším osobní finance. Minulý listopad mě bylo 26 a jakožto OSVČ mě tak z ničeho nic naskočily odvody. S tím, že se nám asi bude zvyšovat nájem a všechno se celkově zdražuje to pro mě znamená zvýšení měsíčních výdajů během 2 měsíců asi o 10 - 12 tis. Kč. Ještě k tomu jsem si naplánoval a doma domluvil, že mě zmenšili příspěvek který mě posílají. Měl jsem to v plánu dlouhodobě, abych se konečně pomalu úplně osamostatnil, ale nějak jsem do toho nedokázal započítat všechny budoucí výdaje. Do práce bohužel kvůli škole nemůžu chodit nikterak často a navíc mě tam platí docela mizerně. Mám to teď furt v hlavě a působí mě to dost značné vrásky. Proto jsem se dnes po několika letech rozhodl jít na darování plasmy, i když mi to fyzicky ani morálně není nijak příjemné. Ale nějaké peníze za to dostanu a hledám teď jakoukoliv možnost si přivydělat a nebo ušetřit. Taky jsem si neprodloužil jízdenku na veřejnou dopravu, takže teď budu chodit všude pěšky. A taky teď hodně šetřím na jídle a tak nějak prostě jím míň, nekupuju si maso, žádný alkohol atd. Po zhlédnutí stavu konta a jednoduchém zamyšlení nad mými výdaji a příjmy jsem zkrátka vyhodnotil, že se teď musím dost uskromnit, jinak mě prostě peníze nevyjdou. A potom bych musel jít za rodiči a chtít po nich peníze, což už je mě v mém věku hodně proti srsti.

Proč to píšu ani nevím, zkrátka se z toho potřebuji trochu vypsat. Po abstinenci od porna je to pro mě nejdůležitější věc co teď řeším úplně každý den. Mám z budoucnosti trochu strach, protože fakt nevím jak se současnou inflací, zdražováním všeho a mizerným platem vyjdu a jestli si vůbec budu moct dovolit bydlet nějak důstojně ve městě, kde studuji.

Naštěstí mě to zatím nesvádí k tomu utíkat od toho k p. Ale už z minulosti vím, že když řeším nedostatek peněz, tak to má na moji psychiku obrovský vliv. Musím si dát pozor na to, aby mě to nesvádělo zpátky tak, kam už se vracet rozhodně nechci.

Dneska jsem jinak docela dobře vydržel abstinovat, ani jsem na pmo nemyslel, protože zkrátka nebyl čas. Zítra večer mám domluvené rande se spolužačkou z fakulty. Jdeme na koncert, tak se docela těším, i když nevím jak to zase celé dopadne. Snad z toho nebudu zase zklamaný. A trochu se bojím, že kdyby k něčemu snad mělo dojít, tak že budu mít zase PIED. Kdyby se k něčemu schylovalo, asi to nějak zvrátím, protože nechci si zase projít zklamáním a potupou, kterou po tom cítím, když se nezadaří.

Nic moc pozitivní příspěvek, vím. Je to hlavně kvůli těm penězům, leží mě to v hlavě jako brouk a docela mi to kazí radost ze života. Kvůli tomu mě připadá, že akorát bojuju o přežití a přitom si nemůžu dovolit pořádně žít normální život.

bez P: 22 dní
bez M: 6 dní