Ahoj,
Nevím jak začít a proto zkusím popsat svoje pocity a situaci. Letos mi dobíhá 3 rok závislosti na pornografii. Když jsem začínal sledoval jsem porno 1 za měsíc, a ani jsem to nebral že by ti bylo závažné. To se postupem času zvrtlo a už to bylo jednou za týden, ani teď jsem nijak nevníma že by to bylo závažné. Tak jsem dospěl do bodu 3-4 týdně, bylo to tak špatné že jsem se nedokázal ovládat a sledoval pornografii i v knihovně, na návštěvě, na letních táborech, soustředění. Říkal jsem si porno přece sleduje každý a když jsem to viděl u spolužáka jen mě to utvrdilo. Pak jsem viděl jedno video na YouTube od etika mezi světy ohledně porna. To mě donutilo začít nad pornografii přemýšlet. Začal jsem si říkat opravdu je to v pořádku? Co když už jsem trochu závislý (byl jsem hodně, ale to jsem si v tý době nepriznal). Nicméně jsem pokračoval dál. Pak asi po týdnu přišlo prozření. Ještě jsem zapomněl dodat že jsem křesťan. Ten večer mi konečně docvaklo pornografie je zlo (trvalo mi půl roku abych došel k tomuto závěru, jo jsem blesk xD) Ale zpátky ten večer jsem cítil jak mi Bůh říká: synu ty jsi křesťan, proč se takhle chováš? A já neměl odpověď, nedokázal jsem si obhájit že porno je v pořádku s moji křesťankou morálkou. Tak jsem si řekl od teď s pornem skončím ( když to beru do teď tuhle větu jsem řekl asi tak 100 a nikdy to nevyšlo:( ) Začal jsem si o pornu zjišťovat víc informací a z neškodné zábavy se vyklubal Drak- zákeřný těžko porazitelny. To mě vyděsilo a tak nastalo období kdy jsem požádal o ekouce a snažil se přestat. Jedno období se mi dařilo a měl jsem měsíc bez porna ale s masturbací u erotických obrázku či videí. Tak jsem říkal dobrý porno nesleduju můžu to přece obejít masturbací u erotických obrázku či videí, někdy se mi dařilo i omezit masturbaci. To mi vydrželo zhruba měsíc, pak přišel tvrdej pád. Mému mozku už nestačila masturbace u obrázku a tak jsem zklouznul znova k pornu. Jel jsem asi 2 týdny v kuse někdy i víckrát denně. To mě tak psychicky zničilo že jsem ukončil ekoucink a ani jsem nenapsal proč (Promiň můj ekouci) neměl jsem sílu, naladu dál bojovat. To jsem měl za sebou už rok půl závislosti. Teď nastalo období kdy jsem to absolutně přestal řešit ( ale pořád někde ve mě hořel malinký plamínek vzdoru a síly bojovat dál, ale opravdu nepatrný). Asi po roku jsem se dostal k tomu že jsem začal uvažovat že zkusím bojovat dál. Navíc jsem měl pocit že mě Bůh snad už ani nemůže odpustit. Nikomu jsem o své závislosti neřekl, bál jsem se že by řekli a to jseš pokřtěný křesťan!? Díky čtení příběhu na nepornu jsem se dozvěděl že i křesťani mají s tím problém. To mě dost povzbudilo. Jenže paradoxně i tyto příběhy mě někdy deptali. Každý kdo to psal se dokázal pornografie vzdát, teď nastalo to období kdy jsem to znova zkoušel a marně. Byl jsem sice o trochu chytřejší a tak jsem se naučil že i když nastane relaps nejsou předchozí dny ztraceny, že bojuju každý den. Tak se mi povedlo z každodenního sledování porno omezit na 3 týdně. Jenže teď jsem se nemohl dostat dál. Dnes jsem přišel na to proč ( zase mi to trvalo několik měsíců, ale už ne půl roku zlepšuji se xD). Pointa byla v tom že jsem doopravdy nechtěl přestat (zní to celkem směšně) ale je to tak. Měl jsem pocit že když přestanu přijdu o něco krásného. Ještě odbočka, nejsem ve vztahu a skoro každý kolem mě ano. Tenhle týden se mistavalo že jsem se prostě podíval kvůli tomu že jsem se cítil osamocený. Na chvíli z to pomohlo ale po tom jsem cítil ještě větší prázdnotu. Zase jsem začal upadat do smutku, osamocenosti. Přistihl jsem se že chodím spát pozdě a bych ráno byl unavený a nemusel myslet na nic jinýho. Nebojte už se blížím ke konci tohoto článku:) Tak jsem si řekl od Novýho roku začnu DOOPRAVDY do ty doby to Budu jen regulovat. Jinými slovy jsem hledal výmluvu proč nezacit hned. Jenže dneska je to čtvrtý den za sebou s pornem a já se nechci znovu dostat do každodenního sledování. Dnesk jsem se nějak dostal na tohle fórum. Říkejte tomu náhoda nebo jak chcete já vidím Boží vedení. Povzbudilo mě že tu jsou reálný lidi v reálným čase co taky bojují. A já už nechci čekat na Nový rok. Chci se po skoro 2 leté pauze vrátit znovu na trať a vyběhnou na ten (ne)konečný maraton a bych mohl jednoho dne říct: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil víru zachoval- 2Timoteovi 4,7. Také chci udělat 2 kroky (jeden lehčí druhý těžký). Nejprve tene lehčí: dneska obnovím svůj ekoucink ( dovolená skončila XD) Ten těžší do příští neděle se pokusím říct někomu o své závislosti, někomu koho znám a kdo mě neodmítne a pomůže mi. Držte mi palce ať to zvládnu, docela se toho bojím.
Tak tedy nakonec: Dne 10 prosince, v 21:45 roku 2021 se znovu vydávám na běh/boj. Den 0.
Den 1 Vše v pohodě, byl jsem skoro celý den pryč na lyžích, nebyl čas na porno. Víkend je nezranitelnější část z celého týdne, musím si dávat pozor a zaplnit čas. Jak jsem včera udělal rozhodnutí dostavila se obrovská radost a klid že se znovu vracím na správnou cestu. teď jen vytrvat 
