Ahoj Pete,
moc dobré otázky.
Zjistil jsem o sobě jednu věc: Když jsem akceptován a vnímán nemám takovou tendenci padat do špatných návyků. Jde o to být v kontaktu s druhými lidmi a cítit, že můj život má smysl nejen pro mě samého, ale ten přesah i pro druhé lidi jako je rodina, přátelé, práce, církev a taky je to o tom, že mnohým lidem, tím, že mi pomáhají dávám náplň práce. Potřebuji lidský kontakt v dostatečné míře a pak zvládnu i “nemožné”. Tolik zatím za mě.
30/5/21
Uklízel jsem a četl jsem si. Poslouchal bohoslužbu. Chci se vymanit ze samoty a letargie čtyř stěn. Být více aktivní a chodit ven. Vím, co chci. Tak zatím.
Ahoj Martine,
myslím, že velmi dobré uvědomění, že potřebuješ být v pohodě, abys nebyl potom v takovém pokušení si pustit porno. To je velmi důležité. Jakmile jsi nějak rozhozený nebo se cítíš špatně (osaměle, naštvaně, frustrovaně atd.), tak je dobré se z toho zkusit co nejrychleji dostat. Ideální je si o tom s někým popovídat a “vykecat se” 
Na kolika dnech abstinence momentálně jsi?
Drž se!
Ahoj Pete,
děkuji za tvé reflexe a otázky. Jde to dost na dřeň a přímo k jádru věci.
Souhlasím vykecat se z toho. To mi dost pomáhá.
Dnes jsem na 3. dni
Už jsem zapomněl zase psát. Uvědomuji, že potřebuji Boží blízkost, kterou nadokáže nic naplnit z tohoto světa. Jen Bůh sám. Zvlášť, když se nemohu vidět s mou přítelkyní no 1. Když není nikdo v blízkosti žádný bližní, potřebuji spoléhat na Boží milosrdenství. Uznávám, že padá opakovaně a nechci svůj hřích marginalizovat ani démonizovat, jen řeknu, žemi něco schází a to nikdo nemůže naplnit. Ať by byl vztah sebevíc krásný s mou milou, tak tu vždy bude nenaplněná tužba a jedině Bůh v Kristu skrze Ducha Svatého mi ji může naplnit. Lidé do určité míry ano, ale jen do určité míry. Chci v životě spoléhat na Boha, ať to znamená cokoli. Přenést se přes zklamání a těch ve vztazích ještě bude k tomu, jenž to všechno stvořil sám Otec-Bůh Všemohoucí. Amen
7/6/21
Co napsat. Je horko a nechci unikat před Bohem a vyhýbat se čtení Bible a modlitbě, i když se mi do toho zrovna v poslední době moc nechce ani do jednoho. Zdá se, že zažívám další z vln krize víry. Co ze mě dělá křesťana než obnova mysli skrze Bibli a osobní vztah s Ježíšem a naším Stvořitelem Otcem? Chce to asi začít znovu a nenechat se odradit. Tohle s tou Biblí jsem ještě nikdy neměl. To, že se nemohu modlit, na to už jsem si skoro zvykl. Tak zatím.
12/6/21
Píši po delší době, co napsat. Nepíše se mi jednoduše. Přijít o partnerských vztah s No 1. Je mi to moc líto. Vztah by byl pro oba náročný a trápili bychom se v něm oba zároveň. No 1 není na vztah připravená ani mít děti a říkala, že bude raději sama bez dětí. Bylo mi to moc líto. Vím však, že máme přátelský vztah dobrý a na tom se dá stavět, i když už se nebudeme stýkat tak často. Ona není ten typ jako já, že by chtěl nebo spíš mohl mít partnera a děti. Ne, že by o to netoužila, ale u ní kvůli její nemoci ji to nepřijde reálné a potřebuje přijmout realitu. No 1 vždy pro mě bude No 1, má láska, první ze slečen, jež jsem skutečně miloval. Je mi k pláči, ale i to patří k životu. Nechci ji úplně vypustit ze svého života, ale chci ten vztah transformovat. Potřebuji čas a stanovit si sám hranice. Dost mě inspirovala a inspiruje i tím, když si řeknu, co Ježíš musel za druhé udělat, jak trpět a úplně se rozdat. Závdavek té lásky agapé jsem zažil právě s No 1, obětovat se za její potřeby, ale ona bohužel není žena pro život se mnou. Potřebuji si udělat prostor pro sebe a být sám. No 1 je velká osobnost, ačkoli je dost křehká jak květina. Uvědomuji si, že část mé frustrace ve vztahu s ní padne. Mám spoustu vzpomínek a ona také. Pojí nás pouto jako bychom byli bratr a sestra, téměř takřka krevní pouto. Chci jí zůstat soulmate-přítelem=kamarádem, ale vztah proměnit-transformovat. Třeba napíšu dříve než za 5 dní. Se vší úctou a láskou budu vzpomínat na No 1. Vím, že ona mě má ráda jako kamaráda, nic víc, ale to přátelství bude asi na celý život v nějaké podobě. Toť vše.
Ahoj Martine,
to mě mrzí. Jak se teď držíš?
Ahoj Pete,
dal jsem 4 dny bez PMO, což je úspěch. Zjišťuji, co nezvládám, ale mým slabostech je Jeho síla. Není to o tom, že bych to zvládl v Jeho síle. Nejsem duchovní superman. Každý nezvládá všechno, jelikož není Bůh. Zvládnu sám, co zvládnout mohu a ostatní věci mohou zvládat s pomocí druhých. V mé chudobě se zračí jeho bohatství. Ač hřeším a padám, tak díky Němu povstávám a vyznávám své hříchy a viny a obracím se k tomu, abych své cesty napravoval a proměnil se obnovou své mysli. Amen
Zdravím všechny a zase po dvou relapsech vynuluji počítadlo a jedu znova. Další výzvy. Pojmu to jako životní úvahu. Jak se mi vedlo v předchozím týdnu. Jel jsem na volnoběh a ani jsem nevěděl jak. Stále jsem byl zapřažen v povinnostech. Já hůře zvládám samotu a vlastní nemohoucnost. Některé věci zkrátka nedává a není to otázka vůle, i když zčásti též, ale mé nemoci psychodiagnoza xy. Tyto stránky na to nejsou, proto to tu psát nebudu. Potřeboval bych se naučit aktivně odpočívat a asi vím, co by mi mohlo pomoci a to nejen pomoc druhým lidem, ale taky jejich pomoc. Tak toužím po kontaktu s druhými, že rezignuji na sebe a péči o sebe, aby se mi mohli druzí věnovat a já dostal tu lásku, co jsem vždy potřeboval. Jsem tvor společenský a lidi potřebuji. Nechci sám shnít v díře, když to tak ošklivě a hnusně řeknu, ale je to pravda. Asi mám nízké sebevědomí, ale ta hluboká díra vybízí po závislostnímu chování. Zkusím zase naspat a psát častěji-zastavit se a napsat něco.
Ahoj Martine,
no, možná to tu není od toho, abys to případně vyřešil, ale rozhodně se můžeš ohledně své psychodiagnózy “vyzpovídat” … ono je všechno se vším propojené a někdy může pomoci si to propojit, než to řešit jako dvě oddělené věci. Pokud si řešíš nějaký psychický stav a k tomu třeba ještě problém se závislostí, tak je to (odborně) duální diagnóza a s tím se dá taky pracovat
Já bych měl klidně obecnější otázku, jestli si to řešíš někde na terapii?
Ahoj Pete,
pracuji na tom na terapii na své psýché. Ono, jak píšeš je to provázané psychodiagnóza a závislost. Je to určitě o propojení, jak píšeš obou.
7/7/21-pondělí
Co napsat než úvahu o tom, jak se sebetrestám p., protože pak přicházejí výčitky, že jsem opět selhal. Kdo si zaslouží, abych ho potrestal než ostatní, ale to se dostáváme k sérii sadismu a masochismu, ale to patří přece jen jinam. Trestání může mít mnoho podob od výčitek, že se nemodlím či nečtu Bibli, že neplním to, co se má, co se musí. Může to mít ještě méně citelné podoby a to, že nechám druhé po sobě šlapat a nechám pošlapat svá práva. Nemusím se starat dostatečně o sebe, vařit si, jíst dost. Tímto blokuji to dobré i zlé, co mám v sobě. Nechi druhé trestat, abych netrpěl a netrestal sebe, ale jak se z toho dostat dál. Možná, že cesta k Bohu vede přes mé soukromé peklo, vše, co bych raději zapomněl a ztratil, hlavně, aby to nebolelo…
11/7/21-neděle
Můj poslední zápis byl trochu depresivní, když si jej teď znovu po sobě čtu. Chci být Bohu blíž, i když zrovna nic nedělám a o nic se nesnažím? Můžeme mě milovat takového jaký jsem i v hloubce mého hříchu bez ohledu jak hluboko jsem padl? Myslím, že odpovědí je jasné “ano”. O čem je vůbec život s Bohem? Opravdu nevím ani po bezmála jedenácti letech křesťanského života. Chci nést Boží obraz na svém těle a ve své duši, chci se jím nechávat proměňovat? Ano. Vím vůbec o čem je život s Bohem? Ptám se sám sebe znovu. Je to v tisícerých maličkostech každodenního života. Mám více otázek než odpovědí…
Ahoj @MartinK,
koukám, že v těch pocitech viny se plácáš poměrně opakovaně, tak si říkám, jestli by nebylo fajn na tom trochu víc zapracovat. Řešil jsi to už s někým osobně (hlavně v poslední době)?
(Jinak ti ještě pošlu osobní zprávu.)
21/7/21-středa: Děkuji Pete za zprávu a za upozornění. Přesně tomu se věnuji u odborníků, těm pocitům viny. Obecně s tím mám problémy ve svém životě. Otázkou zůstávám, pokud padnu, co jsou spouštěče pádu a co se z toho mohu naučit. Mohu se zaměřit více na zdravý životní styl a více pečovat o vlastní tělo, čím myslím zdravá strava. Mít se rád, i přesto, že chybuji a možná přijmout své slabosti jako součást procesu a neodsuzovat se ani se nehodnotit. Pracovat s tím, co se stalo a říci, co s tím mohu dělat místo pohledu zpět na pověstné rozlité mléko. Přijmout sám sebe i s tím, co se mi na sobě nelíbí. Být si vědom svých silných stránek a vědět, že nějaké mám a není jich málo. Vidět se očima někoho, kdo mě má rád bez podmínek. Jde o proces uvědomit si, za co mohu, co mohu změnit a co změnit nemohu a mít moudrost rozlišit mezi jedním a druhým a neutápět se v pocitech viny, které mě nikam neposouvají, ale být si jistý, že mohu změnit své smýšlení a tak i své jednání. Proměnit svoji mysl a nechat se formovat…
24/7/21-sobota
30denní kurz bez p. je moc dobrý. Na základě toho jsem si uvědomil, že můj život je prázdný, protože se snažím plnit úkoly a vůbec si jej neužívat. Nějak jsem to zapomněl za ta léta, co se mi zhoršovala psychika. Vím, že to není o tom neprožívat frustraci, ale mít krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle na cestě NoFap. Dostal mě ten můj nedostatek motivace skončit se sledováním porna. Ten kurz je moc dobrý. Neprojíždím ho každý den den po dni, ale nechávám si čas na to zpracovat. Asi si budu muset udělat seznam činností, které mě baví a motivují a skrze ně se dostanu k Bohu. Ne že bych ho necítil, ale otázka praktického života s modlitbou a četbou Bible jsou pro mě zatím něčím nezvládnutelným… Zítra půjdu do sboru a přijdu na jiné myšlenky.
Jo, motivace je jedna z hlavních věcí kterou v abstinenci a obecně v životě hrozně potřebuješ. Sám jsem stím měl problémy a dosud taky. Nezdá se to ale neskutečně tě to ovlivňuje, jestli máš nějaký cíl a jdeš si za ním nebo ne.
26/7/21-pondělí: Beni6too, je to pravda o té motivaci. Možná mám problém, že těch cílů nebo směrů, co mě zajímá a co dělám je moc, že mám problém se zaměřením, plánováním. Možná je to znát z toho, jak sem píšu. Je to ta moje psychonemoc. Nechci si stěžovat. Mám dostatečnou péči a potřebuji péči o sebe, abych se nerozplynul ve světě a udržel se pohromadě. Takže taková duální diagnóza. Drží mě má víra v Boha Bible. Není jednoduché věřit, ale je to jednodušší než nevěřit, a proto se tak jmenuje také můj deník. Čím dál více si uvědomuji Boží doteky skrz malé drobnosti a to, že prožívám štěstí i neštestí, což to není z Boží ruky a mám brát jen dobré viz kniha Jób. Chci se nechat milovat tím, který mě rád bez podmínek a věřit, že mé potřeby budou naplněny ne podle mě a podle Něj a v ten správný čas. I Bůh má smysl pro humor a já to vnímám. Asi tak. To je prozatím vše.