27/7/21-úterý
Dnes docela silný propad dolů. Nějak jsem se v tom motal. Úspěch byl, že jsem si šel nakoupit… Nevím, kdo je autorem následující věty: Problémem není porno ani to, že do toho padám, ale prázdnota v mém srdci a způsob jím ji řeším. Možná, že jsem si tu větu vymyslel sám. Dnes jsem se cítil špatně, protože jsem se vinil za to, že musím něco dělat. Problém je vždy, jak se na věci dívám ne ve věcech samotných. Na své psychoproblémy beru léky a nemyslím si, že je potřeba více podpory, ale spíš se naučit se trpět co nejméně a říci si o pomoc, i když zrovna nevím, co chci. Spíš někoho otravovat s tím, že je mi blbě než se trápit. Dost to také bylo dáno tím, že jsem dneska měl zrušenou schůzku a obvykle netrávím tolik času sám se sebou. Výhra byla ta, že jsem si byl zas po dlouhé době nakoupit. Problémem není porno jako návyková látka samotná, ta to jen prohlubuje, ale pocity méněcennosti a že si sám se sebou nevím rády. Pro dnešek to bude stačit. Tak zas někdy příště.
30/7/21-pátek
Jak jsem psal dříve problémem není to, co dělám jako primární problém má závislost, ale to že mám problém konkrétně prázdnotu v duši, o níž píši. Během dne to jde, ale večer na mě dolehne taková prázdnota a deka, že mám chuť to vzdát a jít se podívat na špatné stránky, víte, co myslím? Chtěl bych moc poděkovat autorům kurzu NePornu za kurz. To mě vždycky dost nakopne asi podobně jako kniha Jak se zbavit závislosti na pornu ta z Paulínek. To mě drží. Potřebuji řešit svoji prázdnotu. Ale čím? Co to je? Večer na mě padají starosti a nevím, jak se soustředit na čtení. Asi si potřebuji uklidit a vytvořit nové návyky. Možná potřebuji změnit své smýšlení, jak se dívám na sebe a věci kolem sebe. Přemýšlel jsem, co by mi pomohlo: vhled do mých problémů a že na to nejsem sám-tedy skupinová terapie. Dost mi pomáhá, když vidím, že ostatní, ač mají problémy a jiné, tak v mnohém se mi ti lidé se svými problémy podobají. Je moc fajn, že je toto fórum, kde můžu psát. Nechci si stěžovat, jen své problémy potřebuji pojmenovat a přestat se s v nich točit. Jsem rád, že to čte takové množství lidí. Jsem sám v bytě, ale jsem relativně spokojený, že mám svoji svobodu. Během týdne rád vylézám ven mezi lidi a o víkendu tuplem. Někdy mám problém, když jsem sám a během dne mi odpadnou aktivity, tak vyrazit ven. Asi se na to připravím a s pár lidmi se domluvím. Třeba jim nepíši sms, aby mi zavolali zpátky a případně mě vytáhli ven. Tak jsem si vlastně odpověděl sám a co dělat večer asi už také vím, když nad tím tak přemýšlím. Když se mi nechce číst, tak se můžu modlit nebo psát, eventuálně začít uklízet a také poslouchat kázání, která mě uklidní. Děkuji, že čtete mé příspěvky a děkuji i organizátorům tohoto fóra, že mám tu možnost. Teď mě napadá daleko více věcí, když teď píšu. Díky ještě jednou a můžete se těšit, že zase napíšu další část někdy příště. Ahoj.
31/7/21-sobota
Asi se v tom stále plácám. 30ti denní kurz bez porna mě drží a dává mi jakous takous naději. Zjišťuji, že ohledně sebe mám nízké sebevědomí a důvěru v sebe. Vím, že pro mě je rekord vydržet 2 dny bez toho a další 2 dny do toho opět padám. Dá se udělat jen to, že si to zablokuji a budu k sobě dostatečně tvrdý v tomto slova smyslu. Potřebuji nechat si nastavit hranice. Psychoodborníci ze sekuláru i jeden z mých věřících kamarádů, který se na toto fórum zřejmě nedostane mi říkají, že problém je s pocity viny, ale to je jen pověstný vrcholek ledovce. Mám se vykašlat na svatost, asi to tak neříkali, ale nejspíš to tak mysleli. Že prý je to jen neurotické mít ty pocity viny.
Možná bych se zeptal vás, kdo se nepovažujete za věřící, jak to máte s pocity viny?
Mě připadá, že je neurotické se kolem toho stále motat kolem toho pocitu viny a že jsem špatný křesťan. Ale neznamená to, že mám pocity viny, že nějak vnímám Boží svatost. Tolik ke křesťanskému podokénku mého psaní. Rozhodně se nechci skrývat pod pláštíkem víry a spiritualizovat to.
Vrátím se k tomu, že nejspíš hlavním problémem je, že se nemám dostatečně rád, proto se tak ničím. To, že se nemám rád, znamená taky to, že jsem nedostatečně jedl a zanedbával úklid a péči o sebe, trápil se tím, že jsem bojoval se svými démony, se svým stínem a nepřijímal jej jako součást sebe. Rozhodně chci bojovat a vím, že je to boj na dlouhou trať a asi můj životní boj. Řešením není jak říkají lidé si život užívat, ale nechat se proměňovat a odvracet se od své zlé cesty a soustředit se na to dobré, co mám k dispozici. Děkovat za každý den bez porna a bez toho, že bych se trápil. Kéž bych si toho dostatečně vážil a dokázal žít s té pouhé vděčnosti. Amen.
Ahoj @MartinK
nepovažuji se za věřícího (obecně) a co se týče pocitu viny občas ho zažívám taky, záleží na okolnostech.
Obecně ho zažívám ve dvou případech:
-
Když relapsem zklamu sám sebe, tak cítím pocit viny k sobě samotnému. Je to spíš o tom, že jsem si řekl, že něco dělat nebudu, stejně jsem to udělal a mýmu egu se to nelíbí a tak nastupuje pocit viny.
Myslím si že to bude i tvůj případ, protože vidíš zklamání sám v sobě v tom, že jsi upustil od nějakých svých morálních zásad a já to plně chápu. Co proti tomu pomáhá mě je prostě to přijmou. Vím že se to snadno řekne, ale prostě ten pocit přijmout, říct si jo, teď jsem to podělal a nechat to být. Čím víc se v tom pocitu budeš vrtat, tím horší to bude. -
Druhej druh je zklamání ze zklamání partnerky. Sice to neřekne ale bolí jí to, vím to a pak to mrzí a bolí i mě. Na to (nám oboum) pomáhá si o tom, proč se to stalo popovídat, zkusit z toho něco vyvodit a odejít s něčím konstruktivním namísto zklamání a bolesti.
Můžeš si o tom zkusit promluvit nějak konstruktivně s nějakým z tvých kamarádů (proč se to stalo, co tomu předcházelo, jak se tomu dalo zabránit) a v momentě, kdy z toho uděláš nějaký konstruktivní úsudek to nech odejít. Zapiš si co konstruktivního jsi vymyslel, pusť z hlavy všechny pocity viny který si z toho měl a ideálně už na ten akt jako takovej vůbec nemysli, jen na ty konstruktivní řešení který jsi z toho vyvodil. Protože ty reálně hodnotu do budoucna mají, tvůj pocit viny nikoliv.
Děkuji Mejdž za příspěvek.
5/8/21-čtvrtek
Ne že by nebylo v minulých dnech, co psát. Takto nebylo a není tomu tak. Jen jsem si pořádal myšlenky. Ani teď mě toho příliš nenapadá. Možná přece jen něco vytvořím.
Chtěl jsem se zeptat, jestli má někdo z vás zkušenost s duální diagnózou a skupinami pro duálky? Děkuji
Byl jsem na pražské skupince Anonymních pornoholiků a bylo to pro mě moc intenzivní. Zkrátka jsem cítil se tam nepříliš dobře. Přesto, i když už je to dost dlouho chci všem zúčastněným ať organizátorům, tak i účastníkům.
Zjištění z minulých dní, že si nepřeji ostrou direktivitu, co se týče terapie a práce se mnou ani rozplyzlé hranice, abych se neztratil sám v sobě. Řekl jsem si, že si budu vést deník a budu do něj psát každý den, s čím zápasím a co mám na mysli jako terapetický prostředek. To pro dnešek stačí.
8/8/21-neděle
Nevím, co psát. Asi, jak jsem sám uzavřený sám v sobě. Říkám si, že potřebuji kultivovat svůj sen o hře na kytaru a věnovat se tomu, co mě baví. Třeba to někdo pochopí. Chci vyjít ze sebe. Jít mezi lidi, oslovit lidi a žádat o rozhovory a videa. Potřebuji něco dělat pro druhé i pro sebe sama s přesahem. Nebýt sám, být s druhými…
Ahoj Martine,
zkus se přihlásit do toho našeho kurzu 30 dní bez porna, pokud v něm už nejsi zapsaný 
Ta skupina AP je prostě jiný styl. Určitě to může někomu pomoci, ale nesedne to všem, to si uvědomuji. V čem to třeba nesedlo tobě?
Obecně by ovšem možná bylo dobré začít to řešit osobně s nějakým terapeutem nebo koučem. Prostě abys to mohl s někým řešit osobně a nezůstával v těch negativních pocitech. Co ty na to?
Ahoj Pete,
na tom kurzu jsem přihlášený a určitě bych ji každému, kdo s pornem bojuje, doporučil jako pohled na to, jak vyhrát v boji s pornem. Je to klíčové pro mě podobně jako kniha Jak se zbavit pornografie. Trochu jsem se rozepsal. Líbí se mi ten formát, že je tam hodně otázek v tom kurzu.
V čem mi to nesedlo? To, že mám problém s pornem, vím už 11let, ale uvědomil jsem si, že potřebuji řešit problémy psychické více při AP. Uvědomil jsem si, že potřebuji řešit svoji psýché a až potom svoji závislost na pornografii respektive svůj zlozvyk či návyk. Jedno nevylučuje druhé ale jde to ruku v ruce.
Jak píšeš nebýt na to sám, je dobré. Také to řeším. Snažím se to řešit na terapii. Také si píši deník. Ono to není jen o závislosti ale o celém mém životě, ale to patři někam jinam než na toto fórum. Uděřil jsi hřebíček na hlavičku, mít to s kým řešit a hlavně ty negativní pocity. Díky moc za otázky.
Ahoj @MartinK,
je super, že to řešíš na terapii. Někdy mají lidé strach nebo obavy jít na terapii, co by si o nich lidi pomysleli, ale upřímně řešeno, terapie hrozně pomáhá, i když jsi “relativně v pohodě” (mluvím z osobní zkušenosti) 
A jak píšeš, tak ty dvě věci se nevylučují. Je možné je řešit současně. Terapie ti pomůže si věci uspořádat, ale vztahy dávají člověku smysl do života, což je vlastně pak klíč k obojímu
Ahoj Pete,
nelze než souhlasit s tím, co píšeš. 
12/8/21-čtvrtek
Chtěl jsem se podělit o jeden poznatek. Vím, že je to hříšné se dívat na porno a nechci to, co tady píšu obhajovat a nebudu psát detaily. Zjistil jsem, když nedojde k ejakulaci při tom, když se podívám a zkoumám, co mě vzrušuje a zjišťuji, že mě to nenaplňuje. Je to asi menší hřích než se udělat se vším všudy, protože jednoduše necítím takové pocity viny a zahanbení. Připomíná mi to, že tu sekci hříchu a pocitu viny ve smyčce závislosti nakonec zastaví a nejde k vyplavení hormonů do krve. Promiňte, že to píšu tak otevřeně, ale vyloženě to, že nevyvrcholím mi dává jakous takous zkušenost, že něco mám pod kontrolou. Máte s tím někdo zkušenosti s tím, co píši?
Říkal jsem si, že chci zkoumat, co z toho špatného porna mě stimuluje, a nechci to nikomu doporučovat, když už nebudu mít nutkání pod kontrolou. Nechci nikoho pohoršovat, ale řekl jsem si, že chci být takový průzkumník v tom, co mě dostává na pornu, že chci to naplnění hledat někde jinde, protože je to náhražka. Další věc je, že chci zatím žít sám a jestli budu na to připravený, tak hledat partnerku, aby mě doplnila a byla mi oporou. Potřebuji se naučit žít sám se sebou a až poté hledat někoho vedle sebe. Možná budu žít v celoživotním celibátu. I s tím chci počítat jako s eventualitou. Pro ty z vás, kdo jste se rozhodli abstinovat od sexu a žít v celibátu, ať už nuceném nebo , jsem se chtěl zeptat, jaké máte základní životní body, jak zvládat svou sexualitu, aby byla v rámci křesťanské morálky a čistoty?
Další z věcí, které si teď uvědomuji je jakás takás nutkavost a to, že mě dlouhou dobu dokáže stimulovat jeden podnět např. rocková či metalová hudba nebo zkrátka činnost knih a někdy je to hyperkonzumace a já na tom ujíždím a já si z toho dělám trochu dělám modlu či fetiš, nechápejte mě v sexualizaci objektu, ale spíš v naplnění života. Říkám si, že je potřeba zvládat svou impulzivitu. Od dětství mi psali poruchy učení s hyperaktivitou a já se s tím potýkám celý život. Vím, že mě leckdy stimulují silné podněty, a proto jsem někdy dost impulzivní a jednám zkratovitě. Máte na zvládání vlastní impulzivity nějaký nástroj, jak ji držet v rámci mezí. Děkuji.
Zase napíší. Budu pryč mimo Prahu, takže možná něco zplodím zítra či pozítří anebo až se vrátím.
Ahoj Martine, reaguji na Tvůj dotaz jak celibátníci zvládají sexualitu. Já si tedy nezvolil žádnou formu zasvěceného života v celibátu, ale prakticky jsem v situaci kdy dlouhodobě vážný vztah nemám, takže z toho titulu zkusím odpovědět (ale bude to na delší čtení, omlouvám se). Prvně chci říct, že nežiju dodržováním nějakých pravidel, nařízení a morálních zásad. Cílem je plodný život ve společenství se sebou, s lidmi a s Bohem. A co tomu škodí, to nedělám, co k tomu přispívá, to dělám.
Od loňska to řeším, a došel jsem k tomu, že sex se mezi svobodnými lidmi přeceňuje. Protože celý okolní svět nám to cpe všemi cestami. Reálie okolo nás: reklama, výrobky, myšlenkové směry, lidé kteří to neřeší…všechno se vztahuje k dokonalému sexu, takže my svobodní toho obrazu máme plnou hlavu neustále, a můžeme si podvědomě připadat méněcenní, když nezažíváme vše co se nám tvrdí že zažívat budeme. A na základě těchto pocitů máme snahu si něco kompenzovat, takže jsme přehnaní konzumenti a závisláci na vztazích s druhými, myslíme že porno ukojí ty intimní potřeby, a jsme i přehnaně úzkostní sami k sobě, takže to neustále omíláme. Takže jsem si vyvinul filtr abych do srdce nepouštěl tyhle nezdravé věci. Nesnáším televizi, reklamu a konzum obecně, nejezdím na turistický místa kde potkáš davy lidí, je mi fuk jak vypadá moje auto, sociální sítě vyjma messangeru a fb skupin bych spláchnul do odpadu. Mám rád své seriály na pc, potraviny z malých obchodů, své auto s příběhem, své srdeční místa, facebookové skupiny kde sbírám inspirace ve svých zájmech. Když vidím nějaký stupidní billboard, ukazuju na něj prostředníček a říkám: Fuck you světe, odmítám to zlo protože vidím že mi škodí.
Zadruhé: svojí sexualitou žiju v nějakém takovém společenství vztahů, které mám. Je v ní síla která mi dovoluje složit kompliment krásné ženě nebo i ocenit charakterové vlastnosti nějakého muže, nebo se k někomu přiblížit. To mi třeba dřív dělalo problém, upřímně s někým pobýt. Jako být ve společnosti je jedna věc, ale mít s někým hluboké společenství a třeba se modlit je věc druhá. Mít srdce blízko srdce druhého je lepší.
Že třeba nemám sex mě dřív podvědomě velmi trápilo, a tak jsem byl stále “na cestě k sexu” a všechno jsem k tomu asi vztahoval. Teď mě to ale netrápí že nemám sex, teď jsem “na cestě k životu” . Sex je dar, ale čas k jeho využití přijde až s druhým člověkem. Teď mám jiné krásně dary. Jako svobodnej mám méně zodpovědnosti než rodič, mám čas a prostředky a schopnosti, které můžu použít ke službě druhým, k udržení vztahů, ke studiu, k radování se ze života.
Jak píšeš o té hudbě a té impulzivitě: také se mi třeba líbí hudba Iron Maiden nebo Manowar, má to náboj, ale ty texty o čem zpívají, se mi nelíbí, často je to satanismus, a když to poslouchám, dávám příležitost špatným věcem ve mně. A to rozhodně nepotřebuju. Takže poslouchám něco jiného. Nedržel bych se v rámci nějakých mezí, ale zjisti co od té hudby ty očekáváš, a najdi tu která bude podle tvého gusta, a tu poslouchej. Někdo třeba ujíždí na křesťanském metalu atp…
Ber to prosím jen jako názor jednoho člověka, není to nic závazného, ale jen můj pohled na věci jak je mám.
Ahoj,
Já jsem se ještě nesmířil s tím, že bych žádnou holku neměl a žil v celibátu. Jediné, co trochu vím je to, že láska dokáže být super, ale taky tě dokáže lehce zničit.
Souhlasím s @BlackFish. Sex je v dnešní době nastavený až moc vysoko. Když se mě nevěřící lidé ptají, zda sex před svatbou nebo až po, tak při odpovědi po na mě kulí oči a říkají, jaký jsem blázen.
Hlavně mě připadá, že většina lidí začíná sexem a až pak se teprve poznávají a často pak od sebe odejdou, protože se ani neznají… Sex není to důležité. No1 je láska, sex je až stvrzení vztahu.
Otázkou je, co jako křesťan a zároveň závislí na pornu od vztahu čekáš. Za mě se třeba vztahem porno nevyřeší.
Pokusím se to říct nějak ve zkratce. Láska je super, ale nesmíš jí obětovat celý svůj život, celé své srdce. Protože pak můžeš očekávat, že třeba holka, co se ti bude líbit, tak ti řekne, že vlastně s tebou nechce chodit. A pak můžeš být velmi snadno zničený a tvůj život pak nebude mít smysl. Můžu říct z vlastní zkušenosti…
Mě na to pomáhá otázka k Bohu, zda on chce abych nějakou holku měl nebo ne. A když jo, tak aby mi ji ukázal. Neříkám, že bys neměl holku vyhledávat, ale zase se na to úplně nesoustředit.
Je to složité ale každý si v tom hold musí najít svojí cestu. Nevím jestli to k něčemu bylo ale doufám že aspoň trochu.
Ahoj @MartinK,
nejdřív drobná poznámka k tomu, co píšeš:
K vyplacení hormonů dochází už před tím, než se člověk podívá na porno. Jasně, nevyplaví se určité hormony, které se vyplavují během orgasmus, ale hlavní hormon, který stojí za závislostí (dopamin), se vyplavuje už před začátkem sledování, a pak se dál vyplavuje během sledování.
Jinak ke tvému dotazu: Já mám manželku, takže celibát neřeším. Ale samozřejmě nějaká pokušení přichází, jelikož se tomu prostě v dnešním světě nevyhneme. Nicméně pokud má člověk srovnané, proč jsou nějaké věci (pravidla/zákony) v Bibli nastavené tak, jak jsou, pak se člověku mnohem lépe dodržují.
Třeba když tady @Beni6too píše o sexu před svatbou, tak pokud to bereš jenom jako nějaké pravidlo, kterému ale nerozumíš, tak budeš mít problém to dodržovat. Možná když nemáš přítelkyni, tak je to pěkná vize, ale když si ji pak najdeš, tak se projeví, jestli tomu celibátu před stavbou opravdu věříš a souhlasíš s tím nebo ne 
(sorry, ale to je realita) … takže já často lidem říkám, že prostě to musí přijmout za své, aby to byli schopni dodržovat, ale k tomu to potřebují chápat … já třeba zastávám názor, že se vyplatí počkat se sexem do svatby (rozhodně nesoudím ty, kdo to nevydrží nebo se rozhodnou jinak), ale mám pro to i praktické důvody, které pak můžu diskutovat i s nekřesťany, se kterými prostě nemůžeš použít argument „protože to říká Bible“
Ve svém přemýšlení o sexu vycházím z myšlenky knihy „Ve válce o čistotu“, kde autor mluví o tom, že sex je biblicky vnímaný jako „jednota“. Takže touha po sexu je v podstatě touha po jednotě, což je mnohem komplexnější postoj. Díky ale komplexnosti si člověk může uvědomit, že touhu po jednotě (jednoduše řečeno „touhu po vztazích“) lze uspokojit i jinak. Není to jednoduché, ale s tímto postojem se prostě pracuje mnohem lépe, než když si prostě někdo chce vrznout
Ale hele, tohle je fakt komplexní téma, které asi v jednom příspěvku nevysvětlím. A hlavně je to o životním postoji, ke kterému se člověk propracovává postupně 
@MartinK
Ahoj, jak se daří? Je všechno ok?
20/12/21
Neměl jsem dlouho přístup k deníkům na NePornu, tak píši až teď a chci psát dost často. OK, to úplně není. Padám občas do toho. Vím toho hodně, jen se postavit svým vnitřním démonům. Udrž řád a řád udrží tebe.
27/12/21
Jak mohu vybřednout ze sebeobviňování, sebetrestání, mučednictví, negativismu? Trestám se tím, že jím sladké, nenakupuji si jídlo a izoluji se ve své sebelítosti. Proč se trestám? To je spíše řečnická otázka. Nevím, jak to zastavit. Možná, že souvisí to s okolnostmi ze života se skupinou. Měl jsem se dnes sejít s kamarádem, ale zrušil jsem to, protože mi přijde, že si s ním nerozumím. Nic proti němu nemám, ale mám nechuť k tomu, co mi říkal. Necítím se z toho, co říkal dobře a teď nevím, co s tím mám dělat. Vím, že je to takové volání o pomoc a klíč od svého srdce od sebe mám já sám. Vrhá mě to do hloubi deprese, kdy je vše tmavé momentálně. Potřebuji druhé, ale nechci je k sobě pustit, jak se cítím špatný. Potřebuji to přetrhnout a vzít to zpátky do terapie. Točím se kolem sebe sama a své nicoty. To je peklo prázdnoty vlastního já. Potřebuji to vyjádřit. Díky Bohu za ty léky na psychiku. Trochu mě to zklidní a otupí ostré hrany. Kéž mi Bůh pomůže.
Ahoj,
vím, že to byla spíš řečnická otázka, ale i na řečnické otázky se občas vyplatí odpovědět. Mě osobně s pochopením mechanik těchhle věcí dost pomohl Kurzgesagt. Snad ti porozumění problému pomůže najít klíč ke svému srdci 
1/1/22-so
Je to pravda o té osamělosti. Přesně to na mě sedí. Díky za sdílení. Ty problémy s jídlem i ty další věci souvisí s tím, že potřebuji přítomnost druhých lidí. Pustit si druhé k tělu bez obavy ze zranění. Ta osamělost mě vede k tomu, že se nechci otevřít Bohu ani k druhým lidem, protože se bojím, že by mě to bolelo a shledal jsem, že můj život je prázdný a pustý. Proto hromadím knihy a vědomosti, poslouchám rádio a hudbu, youtube, dopřávám si hříšné potěšení, přejídám se sladkým nebo naopak hladovím, nestarám se o sebe… Zrovna jsem narazil na jeden Podcast o osobním rozvoji a podnikání a nahrávka Žijete ve stínu smrti? - relativita smrti a strachu ze smrti. Chci si ten svůj postoj přepólovat a co se mi děje přerámovat, pochopit…