Díky za snahu o pomoc. Už jsem si to projel včera a absolvoval jsem to.
15/3/22-út
Je dost možné, že prožívám duchovní pubertu. Zpochybňuji čtení Bible, modlitbu. Vím, že je to dobré, ale nechce se mi do toho. Připadá mi to těžké k pochopení, proto se snažím hledat něco, co je pro mě lehčí k pochopení a uvěření. Zápasím se svou vírou v Boha. Věřím, byť to je těžké věřit, že Bůh je dobrý i vůči mě, ale mnohem těžší je nevěřit, že Bůh je dobrý. Bojuji s tím. Máte někdo také zkušenosti s tím, že víra je těžká, ale nevěřit vůbec je ještě těžší. Rád poslouchám kázání, která jsou pro mě lehčí k pochopení a strávení. Vím, že trpím, ale utrpení má smysl, ačkoli to bolí. Možná cítím, že jsem se odklonil od Boží vůle a důsledkem svého hříchu vnímám, že se mohu obrátit k Bohu. Cítím, že mě On zastavil od bohatství a vlně falešné motivace. Způsobil mi bolest, ale to neznamená, že mě nemá rád, avšak přesto on po mě chce, abych žil v pravdě, žil tzv. obyčený život. Pokořit se a čekat na něj, až mě povýší. Cítím, že jsem slabý, ale v mojí slabosti se projevuje Jeho síla. Nevěděl jsem o životě jako Job, který si prošel utrpením a pak ve svém pokoření byl oslaven a vyvýšen. Takto končím.
“Máte někdo také zkušenosti s tím, že víra je těžká, ale nevěřit vůbec je ještě těžší.”
Ahoj, tohle mě docela zaujalo. Mohl bys popsat v čem je to těžší ?
Jo, asi chápu, co tím myslíš a souhlasím s tebou.
Pro mě osobně je to asi spojení několika věcí. Podle Bible vím, že „komu bylo hodně dáno, od toho se hodně očekává“. Jako kdybych citoval Spidermana, tak „with great power comes great responsibility“. Jednoduše řečeno vidíš, jaký je ten ideál, víš, že by bylo pro všechny dobré, kdybychom se chovali nějakým způsobem, ale zároveň narážíš na to, že i když to víš, tak jednat podle toho je někdy těžké - skoro až nemožné. Jak psal apoštol Pavel: „Chtít dobro, to dokážu. Vykonat už ne.“
Lidé si často myslí, že křesťanství je o dodržování nesmyslných přikázání. Ale tak to není. Křesťanství je primárně o víře v Boha a následování Krista. Cílem není, aby se křesťan choval dobře, protože mu to říká Bible. Ale protože je vděčný Bohu za spásu (záchranu) a protože vidí, že to, co Bůh po něm chce (shrnuto: Miluj Boha a miluj bližního) je vlastně dobré pro všechny. Takže změna chování vychází z vděčnosti Bohu, ne z povinnosti dodržování nějakého zákona.
Ale i tak je náročně se tak někdy chovat. Prostě jsme ovlivněni hříchem. Mám vlastní hříšné (rozuměj sobecké) touhy, a tak často selháváme. Nechováme se podle toho ideálu, což vlastně ani není pointou, ale vnitřně nás to frustruje, stejně jako to frustrovalo apoštola Pavla.
No ale teď k tomu hlavnímu. Víra v Krista a Jeho následování mi dává smysl. Svět bez Boha mi nedává smysl. A věřte mi, že jsem zkoumal různé možnosti a znám argumenty ateistů. Ale problém je, že i když sám mám negativní zkušenosti s nějakými křesťany, tak mi stejně křesťanství ve své podstatě, tedy víra v Boha a následování Krista, dává největší smysl. A nedává mi smysl věřit, že svět vznikl jen tak náhodou. Že náš celý život je náhoda. Líbí se mi název jedné anglické knihy: „Nemám dost víry na to být ateistou“. A to asi popisuje můj postoj.
Takže i když je víra samotná někdy těžká a frustrující, tak neznám lepší alternativu.
1 Líbí se
Nemohu než souhlasit. Lépe bych to nenapsal.
Pokusím se to napsat svými slovy, proč je těžší nevěřit než věřit a mít s tím problémy věřit:
-
Než jsem se stal křesťanem, tak jsem měl problémy s tím, že jsem neměl smysl života a kontext, který přesahuje můj vlastní život. Věřil jsem místy v Boha, ale nevěděl jsem nic o Ježíši a co pro nás vykonal na kříži. Nevím, jak byla má víra silná. Od určitého věku jsem se párkrát modlil k Bohu, ale nevím, jestli jsem si ho ztotožňoval s Hospodinem - Otcem. Možná ano, možná ne. Věřil jsem, že je tu někdo, kdo mě má rád a měl jsem dětskou víru v to, že mě vyslyší v mých největších problémech a vždy přišla pomoc v podobě pomoci mé mámy. Ač jsem z ní měl strach, tak mi pomohla najít doučování a taky mi našla psychiatra. Měl jsem rád biblické příběhy, ale byl jsem smutný z toho, že Izraelité skončili v Babyloně. Prošel jsem si peklem života, kdy jsem sám sobě byl středem než jsem se pomocí jedné multi-levelové společnosti seznámil s křesťanstvím a s učením o Kristu. To mi dalo intelektuální pochopení a verše z Bible mě uklidňovaly. Také jsem přijal srdcem, že mě Bůh má rád.
-
Nyní si procházím nejspíš duchovní pubertou, kdy zkouším vše možné, jestli mě Bůh přivine při tom všem do svého náručí. Vím, že Bible je pravda. Vím, že v modlitbě je síla, avšak mám k tomu odpor. Co mi zbylo je společenství a poslouchání Podcastů o víře. Chci se vrátit k té prvotní lásce mladého křesťana, kterou jsem měl před 12ti lety. Vím, že se nemohu vrátit zpátky, ale rád bych oživil v sobě ten plamen Ducha Svatého. Zkouším hledat si cesty k Bohu. Možná on spíš hledá mě. Vím, že určité věci mě mohou odvádět od samého Boha jako starosti, snaha o bohatství, ale při překonání jistých osobních věcí mě mohou přiblížit, když v terapii k sobě budu pravdivý a přiznám si, co cítím i případně to, že necítím nic nebo cítím něco, ale nevím co. Rád bych obnovil společenství s Bohem a vrátil se do jeho náručí. Potřebuji více společenství a tím spíše modlitby druhých. Chci brát víru jako dar, který mi byl dán a nikým nepohrdat ani před nikým se neponižovat. Věřím, že On vidí do mého srdce mé tužby a ví, jak moc po Něm toužím. O tom třeba někde jinde. Tímto skončím a navážu třeba svým deníkovým zápisem, kde budu více psát o věcech, které jsem řešil ač jsou tzv. přízemní, ale stejně tak duchovní, ačkoli ne nutně nadpřirozené.
17/3/22-čt
Včera jsem se odmlčel, protože mi nebylo do zpěvu a byl jsem rád, že jsem z jedné akce dorazil v pořádku domů. Dost mě to psychicky zdeptalo, protože jsem měl málo cukru v krvi a cítil jsem úzkost v těle a nereálné myšlenky a pocity pronásledování. Díky lékům jsem to zvládl.
Dnes jsem se vrátil k učení biologie na přijímačky a celkem mě to bavilo. Skočil jsem též ke knize o učení a rád bych se učil, jak se lépe učit a použít to v praxi. Udělat praxi učení zajímavější a možná i náročnější. Ano, potřebuji si před sebe dávat zvládnutelné, i když těžké výzvy. Dnes jsem na to měl energii díkybohu. Lidské tělo je úžasné. Je to stvoření Boží, jak to všechno vůbec funguje a můžu jen žasnout. Taky se budu stěhovat jinam. To si nechám pro sebe, jelikož si chci zachovat jistou míru soukromí, když píšu tento deníkový zápis. Ta kniha o učení mi dává jinou perspektivu na to, jak funguje lidský mozek a učení. Je to něco naprosto úžasného. Říkám si, že není dobré mít v sobě tabu nemyslím tím Zákon, který říká, kdy hřeším, ale spíš zákon mé duše, který mi dává Tabu, která mi brání o něčem mluvit, aby se to nedostalo do nepovolaných rukou něco jako by to bylo zpovědní tajemství. Já toto nemám rád, jelikož má máma říkala, že se vše dozví a zřejmě v reakci na to, jsem začal být paranoidní a vztahovačný více než by bylo zdrávo.
Jestli chcete někdo, napíšete mi, jak pracujete s Tabu (chápu to jako to, co mi říká mé ego, že zakázáno) případně s tabu (což chápu tak, že je to obecná morálka něco co funguje bez ohledu na nás jako zákon setby a žně, oko za oko zub za zub)? Díky
Mám otázku na tebe, jak to chápeš ty?
BlackFish dekuji Ti. Líbí se mi Tvé postoje, které tu vyjadruješ. Je to pro mne dobrá stimulace pro krásný život bez porna. Ať Te Pán požehnává a posiluje na této ceste
Já to chápu tak, že lidi potřebujou mít v životě nějakou jistotu. Víra je pro spoustu lidí právě ona jistota ke který se můžou uchýlit když se všechno ostatní bortí. A je úplně jedno jestli věří v osud, bohy s velkými i malými b nebo jakoukoliv jinou omnipotentní entitu která nějak zařídí že všechno nakonec bude OK.
19/3/22-so
Zase den odmlka. Zajímavé jak jsem křehká nádoba. Včera mi bylo zase psychicky blbě. Vím, že si mám dávat pozor na to, co jím a více pečovat o své tělo. Byl jsem přestimulovaný. Vyřizoval jsem si jisté záležitosti. K večeru jsem se zabýval čtením knihy o učení, která mě stimulovala k tomu, abych přemýšlel o tom, jak se učím. Neučil jsem se včera. To jsem už na to neměl energii. Četl jsem však knihu, kde o lidském těle mluví normálním jazykem, kniha o biologii i s ilustracemi.
Dnes jsem uklízel a dělal bramboráky se zelím. Je to výborné. Zítra mám v plánu ještě nakoupit a trochu uklidit, jelikož přijde kamarád. Taky jsem se trochu učil biologii. Zjistil jsem, že je to těžké se to naučit. Potřebuji najít ty správné metody, které mě budou bavit a budou efektivní. Naučím se odpovědi na otázky. Trochu mě to frusturuje, že jsem zatím nenašel strategii, jak najít správné řešení daného problému. Je fakt, že mi to příliš nejde do hlavy, tak si z toho chci udělat hru, aby mě to bavilo a nefrustrovalo. Asi si to potřebuji rozkouskovat na snadno zvládnutelné díly jako, když jím slona. Také si ho napřed musím naporcovat. Spolu s terapeutkou na bydlení jsme řešili ono stěhování a co mě čeká za změny v průběhu dalších 3-4 měsíců jako přijímačky na školu, konec 9ti měsíční terapie. Teď mě nenapadá nic originálního.
20/3/22-neděle
Ještě mě čeká učení na přijímačky z biologie. Ještě jsem nenašel svůj styl, který by byl zajímavý a efektivní a produktivní. Selhává všechno memorování a biflování, které mi nikdy nefungovalo. Čtu knížku o učení a je to nadmíru inspirativní. Dostává mě to až do takových stavů, kdy žasnu a jsem v euforii. Přijde mi, že lidský duch ve spojení s Duchem Svatým dokážou mnoho. Co je lidské tělo - sarx. Nic to není. Lidská přirozenost. Já se chci dostat právě na tu úroveň, která je na rozhraní duše a ducha, morku a kostí. Vím, že se chci dostat od těch naprosto přízemních věcích a každodenních věcí jako je úklid, nákup a vaření k tomu, co je více intelektuální a možná bychom mohli říci i trochu nadpřirozené. Jde o to užívat si obyčejného života a tak z něj učinit život neobyčejný - Boží život.
Pro dnešek má dvě otázky a každá je z jiného soudku:
-
Co vám pomoho či pomáhá v osamostatnění se od rodiny? Můžete sdílet, jestli budete chtít.
-
Co vám pomohlo či pomáhá při učení se čehokoliv? Čím neotřelejší a bláznivější nápad tím lepší. Hledám tipy pro zvolení optimálního typu učení pro přípravy na přijímačky, aby to bylo co možná nejinteraktivnější a nejzábavnější - prostě být ve flow.
Díky moc
21/3/22-pondělí
Už se v tom zase plácám. Pondělní depresivní rozlada spojená s přepjetím z dnešního cestování, frustrace z toho, že chci se učit, ale nevidím v tom smysl => pojí se k tomu pocit zklamání, že zklamu i druhé. Co se mi dnes povedlo? Asistovat při přípravě oběda a na skupině starat se o druhé a říci si své, co já cítím podobně. Říkám si, jestli bych nepotřeboval nějaký stabilizátor nálady. Přemýšlím o tom, že mé nálady jsou ode zdi ke zdi - euforie a vzápětí depresivní rozlada. Zkusím to probrat s doktorem. Ty nálady mi létají nahoru a dolu a já už nevím, co mám od života chtít. Je to taková horská dráha jednou dole a pak zase nahoře. Vím, že u mě doktoři vyzkoušeli všechny možné léky, ale to sem nepatří. To patří někam jinam. Zkusím se uklidnit po lécích večerních, které mě stabilizují. Chci doufat, že se to zlepší s těmi náladami…
22/3/22-úterý
Procházím si martýriem poznání svých možností v učení a zračí se v tom má frustrace. Co to je? Hluboké zklamání při zdolávání překážek učení se biologie. Že by opět pocit vyhoření. Asi nenapíšu nic více, jelikož jsem v depresi. Chci si napsat kousek. Už nemám více slov.
23/3/22-středa
Nabral jsem další dech na učení. Slečna No.1 mi doporučila jiné učebnice, tak to zase měním. Na skupině proběhl coming-out. Dublování skupin a vyznání a vztahu k ní před celou skupinou. Dokonce mi dnes nebylo blbě, protože jsem udělal ty coming-outy a dal jsem si smoothiečko. Ještě jsem se dozvěděl na skupině, že se potřebuji soustředit a nerozebírat více témat ale soustředit se na pár. Uvidím, jak to dopadne na příští arteterapii, jesti se mi podaří se trochu více se zaměřit. Zítra mě čeká promoce mého mladšího strýce a setkání ohedně učení se na přijímačky. Potřebuji pořádné učebnice, aby mě to bavilo.
24/3/22-čtvrtek
Už mi ty nálady za létají - euforie a vyčerpání. Rád bych se teď zastavil a nějak je ovlivnil.
25/3/22-pátek
Vaření na stacionáři mě uspokojuje, i když jsem měl strach, jak dopadne výsledek. Rýže byla křupavá, ale celkem chutná. Povedlo se to. Dával jsem dohromady pro svého mentora ze školy výkaz práce pro konzultaci, jelikož to je první výkaz. Teď jsem unavený po jídle, které jsem si udělal. Také jsem si četl novou učebnici z biologie a můžu říct, že super. Čeká mě víkend, tak se snad stabilizuji.
26/3/22-sobota
Při čtení učebnice lidského těla jsem si uvědomil, že je to Božské dílo a jak to všechno spolu ladí a funguje. Je to prostě zázrak. Rovněž jsem si uvědomil, že o něj potřebuji pečovat jako o chrám Boha živého, abych byl zdravý a nebyl nemocný a dělá to dobře též na psychiku. Zase mě to fascinuje jako před tím. Měl jsem subdepresi z toho, že mi nešlo se učit. Napadá mě, že pohyb je dobrý a zdravý i proto, abych neměl tak často napětí v těle a nesledoval pornografii. Potřebuji vybít svůj testosteron ve fyzické aktivitě a mohu třeba doma cvičit. Jako dříve a namáhat své tělo. Uvědomuji si, jak to všechno spolu souvisí. Kdo má v nenávisti své tělo a nestará se o něj a nešatí jej. To si tak vybavuji z Bible, třebaže je to má interpretace textu. Miluj bližního svého jako sám sebe. Miluj Boha svého z celé své síly, celé své duše a celé své mysli. Myslím si, že potřebuji se starat o své tělo, co jím a cvičit na záda a hýbat se více, být k sobě milostivý a přijímat se i se svými chybami, rozvíjet svou mysl a svou duši a poté mohu usilovat o Boha a lásku k druhým. Krásně se mi to propojuje.
Další myšlenky míří k slečně No.1, která je má osudová. Uvědomuji si, že s ní potřebuji něco probrat, čím jsem ji možná odrazoval a možná jsem příliš tlačil. Vede mě to k vyznání vin a otevřenému rozhovoru. Už jsem udělal coming-out na jedné terapii s ní a chci, abych očistil své motivy. Budu k ní dostatečně otevřený a přímočarý a rovněž galantní a něžný. Kolikrát už jsem se jí omlouval a prosil o odpuštění za to, co jsem udělal, ač ona je nevěřící a pokaždé mi odpustila a prominula mi mé provinění vůči ní. Potřebuji, aby mi říkala, co se jí nelíbí, abych nepřekračoval její hranice a nepůsobil jí zlo. Ona má možná strach z toho, pokud by mi řekla ne, že mě ztratí. To je náš společný boj. Vím, že ona mě jako patrnera nechtěla a nebude chtít. Nevím přesně, čím mě přitahuje a proč. Asi nám to bude trvat než se naučíme spolu komunikovat jednodušeji. Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, že si interpretuji své chování vůči ní a už předpokládám, co se bude dít v budoucnosti. Potřebujeme si vykomunikovat ne to, co pro druhého znamenáme, ale spíš to, jak chápeme naše přátelství. Je fakt, že sám bych to asi nevyřešil a na druhou stranu si nejsem úplně jist, zda je to pro mě to nejlepší, když jsme v kontaktu a nevím, jestli jsem v Boží vůli respektive cítím, že to pro mě není komforní pozice, ale možná skrze to může růst naše přátelství.
27/3/22-neděle
Uvědomuji si, že potřebuji si rozplánovat si víkend po hodinách, aby byl čas na odpočinek i učení. Chci si to rozdělit na učící bloky a mezi tím si dávat přestávky. Chce to zajet si jistý režim, abych opakoval už naučené. Mohl bych mít denní režim a nedělat si prostor pro hřích, ale mít celý den zaplněný a přesto v něm dokázat odpočívat. Zatím to nedovedu úplně sám ale spíš s oporou z venku.
1 Líbí se
29/3/22-úterý
Dnes budu odpočívat. Zasloužím si to. Učení nechám na zítra. Dnes už budu dělat jen to, co chci a udělám si večeři. Budu si číst. Udělal jsem další coming-out a vzal jsem věci, jichž jsem se bál na terapii. Už jsem to nemohl déle tajit, že mám paralelní skupinu. Je otázkou, jestli se nestáhnout z ESETu a nesoustředit se na učení a jiné aktivity. Zkusím to zkonzultovat se svým ambulantním doktorem, který mi předepisuje léky. Vznikl ve mě nejspíš zmatek. Chci si nechat další měsíc na testování a případné rozloučení se stacionářem či pokračování ve stacionáři. Je fakt, že mi to dost tlumí vyznávání víry a není mi z toho dobře. Víra je dar a já o ni nechci přijít. Potřebuji si vyjasnit, co to se mnou dělá a co bych od stacionáře potřeboval, abych cítil, že mi to dává vše, co potřebuji. Chci hledat stabilitu a bod, kde bych se mohl opřít. Třeba ještě napíšu něco dále. Ještě dneska uvidím. To je prozatím vše.
2 Líbí se
30/3/22-středa
Rozdvojen sám v sobě.
Být tam či tam.
Roztržení.
Nechtít to ani ono.
Co si mám vybrat?
Co mám vědět, co znát?
Cítím se rozpolcen.
Co mohu pustit tam či tam?
Zrazuji sám sebe a druhé.
Kdepak jsem se to ocitl?
Je to jak mít dvě ženy.
Pro kterou z nich se mám rozhodnout.
Co mi vadí na té či oné?
Čím se mi znetvořila?
Co mi vadí na sobě sama a co já odmítám na druhých?
Mohu se modlit za sebe, aby Bůh mě očistil od mých bludů.
Mohu obrátit své nitro naruby a zavrhnout druhé či sebe.
Já chci Bože, Tebe.
Chci si napsat, co teď řešit a já už nechci dále hřešit.
Omyj mě z mých hříchů a smyj ze mě mou pýchu.
Chci snad od sebe moc?
Přijď Bože mi na pomoc.
Co je vevnitř a co venku?
Budu pracovat na svém ponku.
Uvnitř i ven, jak to mohu rozlišit?
Nechtít moc ani příliš málo.
Nechat koexistovat matku i otce vedle sebe.
Neb nezamítat jedno či druhé.
Chtít smířit protiklady a
Neutíkat do zahrady.
Nedělat si z písku hrady.
Jak být v sobě integrován?
Ne do koutu být zahnán.
Nemohu už více znát,
Jak se Bohu ukázat.
Bože, ty víš vše.
Ty znáš i víny, jež jsou mi skryty.
Co mohu dělat smířit se sám se sebou.
Bože, já už chci jen za Tebou.
Za Tebou chci jít každý den.
Chci sám ze sebe vyjít jen.
Ukázat se Ti.
Být Ti vstříc.
Ne, nechci své úsilí sabotovat.
Ač to občas vypadá.
Ach, ta moje nálada.
Udrž mě ve středu mého bytí.
Ať už není ke všemu k zbytí.
Mea maxima culpa.
Ach, má veliká vina.
Osvoboď mě,
omyj mě od všeho yzopem.
Už chci ze sebe vyjít ven.
Přijímám Tvé odpuštění.
Nic lepšího tu pro mě není.
Vzdávám se svých cílů a plánu.
A odletím dál ve svém raketoplánu.