Ahoj Finchi, byl jsem na podobným místě jako ty, dokonce to mám taky někde v deníku zachovaný (třeba tady: Mejdžovy pokusy o vyřešení problému lidské bolesti - #47 od Mejdž )
Souhlasím s Matějem, může to být lepší. A za sebe dodám, že existujou lidi kterým na tobě záleží a existujou lidi, kteří ti dokáží pomoci. Není žádný důvod k ostudě vyhledat odbornou pomoc. Když tě bolí koleno tak že nezvládáš chodit, taky jdeš za doktorem. V čem je to jiný od toho když tě bolí duše.
“Nechci být tak nešťastný abych chtěl umřít. Ale jakobych nedokázal být tak šťastný, abych chtěl žít.”
Tohle mě hodně zasáhlo, někde na hluboký úrovni uvnitř. Rozumím tomu způsobem, kterej je daleko za vědomým chápáním. Právě se ti povedlo popsat pocit kterej s sebou nesu většinu života ale nedokázal jsem ho pojmenovat.