Jdu vlastní cestou

Ahoj,
zdravím všechny na novém fóru.
Dnes mám den 0 a to po 71 dnes úspěchu předtím a za poslední rok to je asi 4 či 5 škobrtnutí co se stalo. Jsou věci, které stále nemám dořešení. Bylo toho na mě moc? Ne… ani ne, je toho na mě moc posledního půl roku, ale začínám si ten pocit užívat a vnímat. Dnešní škobrtnutí se začalo jednou hádkou, kdy se mě ženská udělala pitomého kluka, kterého vyfackovala… to jsem nerozdychal a skončil u erotyky a nostalgie, jak ubohe! :smiley: Potom jsem se zastavil (až potom Bohužel) zamiloval si tu chvíli a naplnil se duchem.

Asi bych shrnul, co se v posledním roku mé cesty událo:

Oprášil jsem pár starých zvyků a obnovil svou duchovní aktivní pouť, vrátil jsem se k ní po bouřlivějším pozdním dospívání. Rozhodl jsem se, že se nechci rozvádět ani opustit rodinu, ale že se se mě musí stát muž. Vykročil tak na cestu muže a ducha.

Pevně jsem se rozhodl, že s pornem skoncuji jednou provždy a stavím se do stavu osmé třídy, kdy jsem byl nepolíbené kvítko v tomto ohledu a vlastně jsem ani nechápal, že by něco takového mohlo existovat.

Poznal jsem spoustu zajímavých směrů, myšlenek a cest.

Řešení porna se stala spíše okrajovou záležitostí na mé cestě, nevěnuji tomu příliš moc pozornosti. Ovšem občas mám zaškobrtnutí. Tentokrát se přiznám, že to bylo vědomé, že jsem našel moment zvratu, kdy jsem mohl říct ne a současně, že jsem následoval srdce. Věděl jsem co udělat abych se nepodíval ale chtěl jsem vědět, jaké to je dívat se, když jsem tady a teď, když to vnímám plně a soustředěně. Vědět to, jaké to skutečně je, jak to chutná, jakou to má hořkost i sladkost. Uvědomit si, co mi to skutečně dává a nedává. A nakonec, vrátit se do doby, kdy jsem byl svobodný. Je to trochu zvrácené, uznávám.

Možná by bylo na místě popsat mojí současnou cestu, které jsem uvěřil a kterou nyní kráčím. Snad i pro inspiraci ostatním, protože věřím, že tohle je cesta, která by mohla mnohé zajímat. Na počátku bych chtěl říci, že nenásledují žádný náboženský ani myšlenkový směr, hledám si vlastní cestu. Já si to nazval cestu ducha, můžete to pojmenovat vedení božím duchem, cestu vyššího vědomí, cestu osvícení a tisíce jinými nazvy, to je jedno. Vycházím původně s křesťanství a proto mám blízko k jejich terminologii ale s tím co si asi představíte pod slovem křesťanství, to má pramálo společného.

Jak jsem již sdělil výše, řešení porna je jen jeden z bodu té cesty, je to něco, co mě vlastně brzdí na mé cestě. Porno vnímám spíše jako řetěz, který mě svazuje, abych mohl svobodně vyplout na moře… spíše jako jeden článek toho řetězu. A já chci vyplout, vydat se na cestu, jít dál. Přece Bůh mi slíbil, že mě bude vysvobozovat a pozvedat mě. K tomu musím zapřít své ego, ukřižovat své vášně abych byl svobodný, od toho co musím mít a potřebuji k životu. Jediné co mě limituje, je láska a úcta k druhým.
Dále toužím prožít jedinečný život, chci ho především prožít a stát se v něm někým kdo miluje, kdo miluje svého Boha, lidi okolo, život, sebe, vesmír i každý okamžik jeho života. A také žije každý okamžik a ne ho přežívá či překlenuje. A to nikdy člověk nemůže dokázat sám, ale nechám se vést duchem, což je vlastně základní pilíř mé cesty, nechat se vést duchem. V tom se mi velmi líbí jedno kabalistické mystické pojetí, kdy hledajícímu Bůh ukáže cestu, pokud je toho hoden, a proto nikomu neprozradí, jak k Bohu přistupují, jinak by se s toho stala modloslužba a čarodějnictví (tedy jen forma bez obsahu, a prázdný dům zůstává prázdný dlouho). A ten kdo neví tak neví.

Takže, proč se tedy nedíváme na porno s Bohem po boku?

Tři odstavce pro křesťany (pocházím z křesťanského prostředí, proto jim tady rád nechám pár řádků): Ježíš byl největší nepřítel farizeům a zákoníkům, znalců písma (těch, co mimo jiné věřili, že Bůh již k lidem nemluví, protože toho nejsou hodní, jelikož nejsou dost čistí - z židovské historie), ovšem seděl s celníky na hostinách v jejich palácích (vrchol jejich činnosti), měnil vodu ve víno, aby se už tak opilí hosté ještě víc opili, propouštěl zločince (za cizoložství bylo dle židovského zákona kamenování) atd. Potom se za všechny tyto lidi obětoval a nechal vylít ducha na každé tělo (na každé tělo, opakuji potřetí, každé tělo, tedy i pohana). A on je ta pravda, cesta i život, jak o sobě řekl. On je náš starší bratr. A nikdy nezhřešil, protože činil jen to, co viděl činit otce.

Myslím, že bible má několik dokonalostí, může jí číst kdokoli, každému dá duch výklad pro něj a s trochou šikovností se dá obhajobu takřka čehokoliv. A přesto, skrývá jedinečná cestu. Ale ostatní nemají výmluvy, Boží cesta je vepsaná v celém stvoření, jak to říká Pavel. A tedy křesťané, kde soudíte, že stejně důležité pravdy, když byl duch vylít na každé tělo, a boží cesta je vepsaná do celého stvoření, nemá i šaman mezi indiány? Je to osobně jediná věc, která se mi na mě hnusí, a kterou mi vtloukli od dětství mí křesťanští bratři, velmi nenápadně a podvědomě, a v ústech měli pravý opak: pycha. Pocit, že my jsme Ti lepší. My budeme spasení, nám bude odpuštěno, my jsme Ti, kteří přijali pravdu, my jsme ten správný sbor a denominace. Nesnáším to na sobě a bojují s tím, ale jsem pyšný a přiznávám to. Je to větší problém než porno, tím jsem si jistý (nebyl první hřích to, že jsme měli poznání dobrého a zlého a tedy začali soudit a nevychází z toho pýcha? A neříká právě ježíš, nesuďte abyste nebyli souzeni?)

Snad to komukoli pomůže, protože opuštění křesťanské kultury, víry a tradic, nijak nesouvisí s opuštěním Boha, Ducha nebo Ježíše. Hrozí jen dvě věci, že svedete své malověrné bratry na scestí a že vás za to budou kamenovat, například kameny pomluv. Já věřím, že jednomu vyhovuje to a druhému ono. Jeden najde Boha mezi Islamisty, druhý mezi křesťany a třetí mezi ateisty a může vyjít na cestu.

2 Likes

Několik dalších věcí, které se na své cestě učím či naučil:

První premisou je, že to co hledám není na internetu ani v hmatatelném světě okolo. Není pro mě internet jakkoli důležitý, ani pro mojí cestu, i když ho můžu využít jako úžasný nástroj a služebníka mého života.

Druhou věci je, že všechno je příležitost. Každý den, každý pád ale i každý úspěch je příležitosti, jak se posunout dál, jak objevovat. Je to jedinečné a můžu to objevovat tady a teď.

S každé situace je východisko, možná ne tak úplně zřejmé, někdy to vypadá, že je ve všech čtyřech směrech zeď, ale je v duchu.

Jediná chvíle, kdy můžu vnímat Boha a nechat se vést duchem, je tady a teď. Jediný moment kdy můžu řešit své nitro, je tady a teď. Jediná chvíle, kdy žiji, je tady a teď a tedy i jediná chvíle, kdy jakkoli řeším koukání se na porno.

Naučit se být vděčný a přející. Když jdu kolem auta, které se mi líbí, tak si děvomě uvědomím, že ho přeju tomu člověku který ho má, když vidím někoho sedět na lavičce a užívat si den, tak si řeknu, že mu to přeji. Když já musím makat a někdo se na mě kouká, tak si řeknu, že mu to přeji. Když sedím já, tak jsem vděčný za to, že sedím. Když jde kolem mě hezká holka, tak si řeknu, že jí přejí tomu komu patří a jsem vděčný za tu, co mám já. Tohle mi velmi pomáhá.

Včerejší pád, je jiný než ty předešlé. Zkuste někdy u koukání začít pozorovat svůj dech, jen dýchat, a vnímat jak to vlastně vypadá. Jaký hnus se skrývá za tím vším… mě to neskutečně pomáhá. Vidět to vše v jiném světle v daný moment. Miluji tyhle metody mindfulness. Moj poslední objev v tomto, je počítání tepu, čtyři tepy nádech a čtyři výdech, či čtyři dechy nádech, dva zadržet dech a čtyři výdech. Soustředit se jen a pouze na dech a poté na své nitro. Zkoncentrovat se a žít na chvíli tady a teď a řešit situaci která vznikla, tada a teď. Tahle metoda je pro mě jako objevit další zlatý nugát v chaosu internetu a světa a jsem za něj nesmírně vděčný.

1 Like

Ahoj,

vítej zde na fóru! Velmi si vážím toho, že ses rozhodl podělit o své zkušenosti a že také komentuješ pěkně deníky ostatním :slight_smile:

Z tvého deníku jsem pochopil, že máš za sebou už dlouhou cestu a že teď už asi úplně neřešíš závislost v pravém slova smyslu, ale spíše vychytáváš ta slabá místa, kde ještě občas selžeš. Chápu to správně?

A podělíš se s námi případně o ta slabá místa, která u sebe teď ještě vnímáš? Třeba co vedlo k tomu tvému poslednímu selhání?

1 Like

Ahoj,

no, vlastně máš pravdu. Mám tu trochu zmatek, a tak se to pokusím objasnit. Moje cesta je velmi spletitá a zamotaná. Ale poslední rok, se mi v oblasti závislsti na porna “daří” nebo spíše jsem dostal Boží milost či osvícení, jak kdo chce, a snažím se, ve svém deníků popsat to, co jsme změnil a co vedlo k mému úspěchu.

V deníků se snažím o tři věci, měl jsem jeden relaps po 71 dnech a tak se snažím znovu nastartovat, což se mi daří. A snažím se v tom najít, co mi pomohlo a to formou uvažování v rámci psaní. A třetí věc souvisí s tím druhým, tedy abych to dokázal, musím mít motiv to psát a to je to někomu sdělit, tedy fóru.

Docela jsem se rozepsal, a proto to dám do několika příspěvků, aby sis mohl přečíst jen to, co tě zajímá.

Má cesta v krátkosti

S pornem jsem bojoval již pár měsíců poté, co jsem se začal dívat, tedy od deváté třídy (tehdy jen obrázky). Takže na Porno se dívám přes 13 let a 12 jsem až na několik několika výjimek, kdy jsem měl pár měsíční nebo týdenní abstinence, bojoval úspěšně, případně měl etapy kde jsem nebojoval vůbec a jen se do toho víc nořil.

Od zimy 2020 se mi ale podařily dlouhé abstinence, prvně 180 dní potom nějaké 90 a poslední 71 dní. Vyhlásil jsem si tak nový restart a snažím se přijít na to, co mě tehdy nakoplo a co způsobilo abstinenci, abych mohl jít dál a dořešit to úplně.

Co se tedy stalo zimě 2020?

Sám si nejsem jistý.

Tou dobou jsem toho měl fakt hodně, padal jsem ve všech směrech. Pracoval jsem, studoval, mám rodinu, spousty koníčků a zájmů. Do toho rodiče předělávali střechu a my sami jsme řešili bydlení. Byl jsem na pokraji zhroucení. Někdy jsem již v práci nedělal vůbec nic. Na filmy do školy jsem se díval i v čtyřnásobné rychlosti, abych je alespoň viděl, protože to bylo nutné ke zkoušce a například u toho žehlil. K tomu jsem točil dokument a všude po mě něco chtěli. Bylo to ještě před COVIDEN. Dokončil jsem zkoušky a měl jsem všeho plné zuby. Navíc jsem ADHD, takže se mi tou dobou dostala do rukou knížka, pokračování brilantních knih, ale tahle byla slabá, i tak jsem jí četl jedním dechem a kašlal na spoustu povinností.

Ovšem nastartovalo mě to (na svou křesťanskou víru jsem v té době vlastně již zanevřel a tak postupně chladla. Také jsem koukal po holce ze školy, která byla dost podbízivá a nemohl jsem si nevšimnout, že jakoby náhodou na mě čeká tady a tam. S klukama ze školy se bavil o pornu jako o skvělém zážitku a o holkách ve škole.)

To jsem se musel rozhodnout, pamatuji si na ten bod zlomu, měl jsem jich v životě několik. Byly přede mnou dvě nebo tři cesty a já pro tu kterou si vyberu, musel obětovat všechno ostatní. Věděl jsem to, že tentokrát to bude fakt všechno ostatní.
Neudělat nic. Prostě se vydat se na cestu filmaře, opustit rodinu, morální zásady, nechat křesťanství daleko za zády, odstěhovat se a vsadit všechno na tuhle kartu. Prostě se vykašlat na všechno, nebo pokračovat dál v současném stavu a snažit se to udržet. Ta knížka co mi dal taďka, byla právě “křestěnská” asi by jí tak hodně lidi nenazvalo, ale pro pochopení je to nejjednodušší. S manželkou nám to neklapalo, stále jsme po jejím porodu spolu nespali, já spal ve vedlejší místnosti, protože jí vadily moje tiky a vadil jsem jí tou dobou obecně. Navíc, jsme se sotva vídávali, a když už jsem byl doma, tak jsem všechen čas věnoval dceři nebo domácím pracem. K tomu se přidružil spory v rodině.

Začal jsem hledat, co dál… co nyní? Přečetl jsem knihu jedním dechem, ale můžu se s ní ještě identifikovat? Nevěděl jsem si vůbec rady. Byl jsem na dně, a potřeboval čas pro sebe, ale nemohl jsem vypadnout z domu abych si to vyřešil. Jenom jsem začal být k sobě více upřímný a zjistil jsem, kde jsem a proto jsem se musel rozhodnout co dál.

Příběh má ještě jednu linku, již několik let řeším ADHD, a kvůli tomu jsem začal meditace, ale bylo to v tom shonu takové jalové. Také jsem tou dobou vážně uvažoval o prášcích, což by asi položilo můj vztah s ženou definitivně. Třetí stejně důležitá linky jsou mé sny, ale to tady v tento moment nechci dávat. Prostě snová realita… možná stačí, že v tom sehrála stejně významnou roli, jako řešení ADHD i mé upadání do spirály porna a světa, jestli né větší a zásadnější.

Rozhodl jsem se, že si vyhradím každý den alespoň půl hodiny na meditaci a modlitbu. Patnáct minut ráno a patnáct večer, když uspím dítě a já ještě nebudu spát, tak než usnu. Ráno jsem před práci jezdil do bytu, který jsme tou dobou ještě měli k dispozici. Tam jsem meditoval a modlil se a rozvažoval, co mám udělat dál. Rozhodl jsem se, že zůstanu s rodinou a udělám všechno pro to, abych byl dobrý manžel a otec a že se vracím ke své duchovní cestě, tak bych to asi nazval. Že hlavně nechci jinou holku ani rozbít to, co mám.

Začal jsem se tam modlit a hledat cestu, sledoval videa různých “křesťanských” směrů a potom přišlo video, které mi změnilo život. Bylo dost obyčejné ale byla tam jedna myšlenka… nemodli se, nemedituj, nemysli na nic, prostě čekej na Boha. Nesnaž se, on všechno ví, nedělej nic, jen čekej a buď trpělivý a také mě to navedlo na nějaké knížky. Ta myšlenka mi změnila život. Po pár dnech meditace jsem ucítil někde hluboko, jak mi říká, abych vstal, a šel do jednoho rohu místnosti a vzal si tam knihu. Jdu tam, byly tam staré knihy na vyhození z půdy rodičů, které jsem ještě neodvezl pro nedostatek času. Ucítil jsem, že mě to fyzicky táhne k starému časopisu (stálo se mi to jen párkrát v životě). Byl tam starý časopis, nikdy jsem je nečetl ale věděl jsem, že je taďka má na půdě z dřívějších dob. Vzal jsem ho a otevřel náhodně, byl tam článek o pornu a jeho smrtelnosti v manželství. V ten moment jsem se rozhodl, že navždy skončím s pornem a že to musím udělat tady a taď. Začal jsem svou první 180 dní dlouhou abstinenci. Začal jsem skládat mozaiku řešení Porna, ADHD, mé psychiky a situace a k tomu se mi obrátil život naruby. Vedlo to až k ukončení školy, což mě takřka stálo manželství ale nakonec je manželka ráda. Osekal jsem aktivity na PC všeobecně a hledám cestu životem. Ten den jsem si našel i tyhle stránky a začal studovat o škodlivosti porna. Věci které jsem od té doby prožil, jsou neuvěřitelné. Je to takový život uvnitř oka orkánu, jak bych to popsal. Balancují již rok na pokraji života a smrti a to mnohdy doslovně.

Dnes se snažím najít ty nejdůležitější principy pro můj život a uchovat je. Shrnout si tady to, bylo to, co mě vykatapultovat na tuhle cestu a co mě svádí zpátky. Naučit se neschlandou. V jaké lží věřím a jaké pravdy jsem odhalil. Proč tohle funguje…
Na jednu stranu to byl Boží zázrak, to beze sporu, o tom ani na minutu nepochybuji. Na druhou stranu, Bůh mě nechal projít každou sekundu utrpení a touhy po pornu, abych prožil ty principy a chápal je.

Ovšem, ve víru události, jsem se znovu rozešel s formálním křesťanstvím a to víc než kdy dříve (zejména proto, že definuje co je špatně a správně a když tam přijdu, tak mě pořád soudí - má dlouhé vlasy, je takový, studuje tu školu atd. pořád jen vnější věci) ale nikdy jsem nedůvěoval Bohu a Ježíšovu zázraku víc, než nyní. Studuji mnoho kacířských směru ale i ultra ortodoxní směry, pohanské, buddhistické i judaistické směry, myšlenky a tradice. A vše to zahrnuje jediná myšlenka, nechat se vést, čekat na Boha a nesnažit se Ho k něčemu přinutit. A milovat Boha v přítomném okamžiku. Ale pro každého to znamená něco úplně jiného a cesta každého je úplně jiná. Jeden se stane katolickým knězem, jiný islamista a jiný něco úplně jiného. Nevěřím v náboženské formality, nevěřím v dogmatum hříchu ale v jeho relevantnost. Proto vlastní cestou, protože věřím, že má cesta není cesta pro mého kamaráda z Luterské církve ani mého kamaráda s právnické fakulty. Mají vlastní cestu, na které musí těch pár kroků k Bohu udělat sami a je jedno, co ten Bůh u nich představuje, jak si ho pojmenují a čemu věří. Já pocházím z křesťanství a proto jdu touhle cestou, někdo si to nazce síla a půjde cestou síly.

Mé Relapy.

Tuším že první a nejběžnější, jsou problémy ve vztazích a v rodině. Často se nehádám, ustoupím a nechám druhého zajít jak daleko chce ale ne vždy, někdy vybouchnu na začátku kvůli něčemu, v čem ani nejsem v právu nebo kvůli ničemu. Potom… když si to nevyřeší, cítím se v obou případech ukřivděný, naštvaný… hněv… hněv, který není oprávněný, hněv který není z Ducha a sebelítost. To je kombinace dvou nejčastějších relapsů.

Nedostatek dopaminu. Zejména špatné soustředění, ale to se netýká moc jiných lidi než ADHD. Porno totiž u mě působí opačně a zlepšuje mi soustředění, stejně jako pervitin nebo káva. Používal jsem porno jako nástroj na to, soustředit se na učení na střední í výšce a tak někdy, když je špatný den, tak si na to vzpomenu, ale za poslední rok jsem tímto způsobem nesklouznul úplně, protože šáhnu po něčem jiném, co mi pomůže. A i když straně nerad, tak i ten kofein je lepší, ale šálek kávy je moc, to mě ničí ve formě neklidu a vrací zpátky k pornu.

Pýcha… už jsem to zvládl, už je to v pohodě. Dokázal jsem to já tak dlouho… ne Já jsem to nedokázal vůbec, většinou předchází prvně popsané situaci, nebo těm níže popsaným.

Představy, vlastně oba dva předtím, vedou k představám. Mám velmi bujnou fantazií a jedno z důležitých řešení, je řídit své představy a vymazat z nich některé věci… prostě žádostivost. To je můj častý relaps. Začnu si hrát s nějakou představou, jedenou před usínáním si to povolím, jsem frustrovaný a vím, že žádný menší kalibr mě neodráguje abych dokázal usnout, ale když si to člověk jednou povolí, tak si povolí vlastně celou lavinu za tím. Souvisí zejména s prvně popsaným.

Jeden byl nahlodávání, uklízel jsem sklep a našel štos časopisů od tchána, který tam již nežije. Prvně jsem to nechal být, po pár týdnech přišlo něco těžšího, já si řekl, že se jen podívám, jak vypadala vizualita 90 let… vyhodil jsem to všechno bez ohledu na tchána. A kdykoli narazím na cokoliv, vyhazují, jak v představách tak ve sklepě. Souvisí nepřímo s prvně popsaným.

Seriály a filmy. Jednu dobu jsem měl čas, zevlení v práci a manželka z dcerou byly týden pryč na nějakém výletě, rozkoukal jsem seriál… film (i seriál) to ani nevadí, ty sleduji občas běžně a nijak to nevadí, vadila míra sledování v kombinaci se žánrem. Nazývám si to stavem opilství z pasivní zábavy, kdy se přestane zcela ovládat.

Pocity viny. Uklouzl jsem na staveništi na schodech a spadl a u toho někoho ošklivě zranil… udělal jsem všechno co jsem mohl, abych to napravil, ale potom, když už nebylo co… tak ty pocity viny jsou zabiják. Souvisí ale i s prvně popsaným.

Abych to shrnul, přestanu žít tady a teď z Bohem, Duchem božím, osvícením, silou je to jedno jak se to nazve.

Možná mám stejnou otázku jako v Bhaalově deníku. Ví o tvém problému někdo ve tvém okolí? Řešíš to i s někým osobně?

1 Like

No, to je složitá otázka. Ano, ví o tom má drahá polovička, vlastně to byla jedna z prvních věci, co jsem jí řekl, když jsme se seznamovali, protože jsem to bral jako hodně důležité a že by to měla vědět předtím (fakt bylo dost složité říct holce, kterou vidím asi po třetí nebo čtrté v životě, že se dívám na porno, ale šlo to), než se do mě vůbec zamiluje a začneme spolu chodit. Ovšem reakce byla, že to vůbec nemám řešit, že je to v pořádku a naopak mě v tom podpořila (i přesto že se sama nikdy nedívala).

Až časem jí to začalo občas vadit (spíše proto, jak jsem to řešil já jako něco chybného) ale vlastně přišla na to, že porno je špatně, až ve chvíli, kdy jsem delší dobu abstinoval a ona poznala ten rozdíl. Máma dohodu, že jí pokaždé řeknu, že jsem se díval, ale nyní po delších abstinacích jí to vadí fakt hodně, takže jí to neříkám. Takže vlastně ano, mám někoho, kdo mi v tom i hodně pomohl, byla to jedná z obrovských vnějších motivací, jak přestat, že jí to musím říct. Nyní to tak jednoduché není.

Chci trochu upravit nebo vysvětlit názory v prvním příspěvku, prvně jsem to chtěl upravit ale to nešlo, potom smazat, ale potom jsem si to rozmyslel, nedával by ten denník smysl a už jsem to tady jednou napsal. Nejsem proti křesťanství jako takovému, a sám jsem v obecném slova smyslu věřící v Boha i Krista, mám problém s upřednostněním formy před vírou a vztahem a s výlučnosti křesťanství, jako něco lepšího než zbytek. Copak je nějaká tradice nebo rituál tak důležitý, aby jeho úprava nebo nedodržení rozbilo vztahy a rodiny a vytvořilo nepřátelství? Chápu důležitost rituálu pro lidskou psychiku a nepopírám je, ale myslím si, že vždy bychom měli být my pání tradic a rituálů a ne rituály a tradice vládnout nám. Myslím, že je to stejné jako s pornem, sexualita nemůže ovládat náš život a svět, který si okolo sebe vytváříme. Cokolí nás ovládá, tomu otročíme, ale my přece máme být svobodní. Věřím, že svoboda a harmonie s druhými lidmi, vychází z milování Boha především a poté druhých a sebe stejně, což nám dává svobodu nad všemi tradicemi, formami, vášněmi atd.

Stojím si za tím, že kdokoli může věřit v srdci a může si člověk věci nazvat vlastními názvy a myslím, že je to i jeden z důvodu, proč není možné rozpoznat koukol od pšenice a to, ne jen v křesťanství. A někdo vůbec křesťanství nemusí znát či uznat a může přijmout Ducha. Zkrátka, věřím, že Bůh přistupuje ke každému člověku nejvíce individuálně ze všech bytostí a učí lidi různé věci v různý čas. V tom se mi moc líbil příběh s Letopisu Narnie sedmého dílu (Poslední bitva) o vojákovi s Kalornie, který se dostal do říše Aslana i když sloužil Tašovi a dobýval Narnii. Myslím, že ten příběh a obraz je mnohem výstižnější, než to píši tady já. Jednoduše cítím, že křesťanství staví bariéru mezi mne a různé části mé rodiny (všichni křesťané), mezi mé přátele i cizí lidi. Jakasi neviditelná zeď, buď žiješ na pravé straně propasti nebo na levé, a jako by na obou stranách byly takové krabičky do kterých nás to tlačí.

Dost těžké období nyní ale krásné. No… vlastně neskutečně krásné, když si to vezmu z jistého úhlu pohledu. Dnes je den 13 tuším pez PMO, a celé moje krize i poslední relaps moc nesouvisí se samotným PMO. Rozhodl jsem se dívat na svět pozitivně. Vidět vše v lepším světle, hledat na všem pozitiva, přece všechno co prožíváme je příležitost, příležitost, kterou můžeme proměnit na něco krásného. Chci tak, aby můj deník byl plný pozitivních úhlů pohledů a věci. Proč to píšu tady? Já nevím, toho co píšu je spoustu a jen do šuplíku bych si to nesepsal. Ale udržet tenhle denník nebo to někomu napsat, je motivace to sepsat. To se mi velmi líbilo ve filmu útěk do divočiny tedy “že člověk může být šťastný jen tehdy, může-li své štěstí s někým sdílet.” Nejsem si jistý, že je to tak 100%, ale určitě to pomáhá.

Pár věcí za které jsem vděčný a které, se mi líbily a pomáhají mi na cestě.

Včera jsem pekl vdolky, byly výborné a dobře chutnaly. Moje dcera se neváhala přidat k vaření, jako obvykle, a lžičkou ládovat mouku na váhů. Zda tam byl správný poměr mouky netuším, zastavil jsem jí až ve chvíli, když chtěla předávat mouku zpátky do sáčku ale s cukrem. Je tak nadšená z každé maličkosti kterou objeví a zejména, když může vzít skutečné nádobí a vařit, je v těch chvílích neskutečně okouzlující, jak je oproštěná od problému, jak vidí jenom tu dokonalost toho okamžiku.

Ráno, když jsem odbýval slepice a králíky, tak byl neskutečně čerstvý vzduch, takový jaký přes zimu moc u nás nebývá. Stačilo se zastavit a udělat pár nádechů a výdechu a všechen okolní svět problému na pár sekund zmizely.

Po cestě do práce jsem poslouchal takovou lidskou příhodu, která právě v rádiu probíhala. Mé představy vířily radostnými pocity s příhody a mrazením po zádech, co všechny čeká některé aktéry v zákulisí. Ale bylo to milé a lidské zpestření ve světě marketingové dokonalosti. Bylo to takové nezatížené, pohlcené jenom tím, co se zrovna dělo. Byl to příjemný start do dne.

2 Likes

Ze zkušenosti vím, že řešit každý relaps s partnerkou není úplně ideální. Je super, že o tvém problémů ví a podporuje tě na cestě abstinence, ale když bys jí říkal o každém selhání, tak jí to bude ubližovat (jak vlastně popisuješ). Takže otázka zní, jestli bys to případně nemohl řešit i s nějakým tvým kamarádem? Někým, komu důvěřuješ? (teď jsem v Bhaalově deníku popisoval výhody)

Jinak super zaměření na pozitivní věci.