Ahoj,
zdravím všechny na novém fóru.
Dnes mám den 0 a to po 71 dnes úspěchu předtím a za poslední rok to je asi 4 či 5 škobrtnutí co se stalo. Jsou věci, které stále nemám dořešení. Bylo toho na mě moc? Ne… ani ne, je toho na mě moc posledního půl roku, ale začínám si ten pocit užívat a vnímat. Dnešní škobrtnutí se začalo jednou hádkou, kdy se mě ženská udělala pitomého kluka, kterého vyfackovala… to jsem nerozdychal a skončil u erotyky a nostalgie, jak ubohe! Potom jsem se zastavil (až potom Bohužel) zamiloval si tu chvíli a naplnil se duchem.
Asi bych shrnul, co se v posledním roku mé cesty událo:
Oprášil jsem pár starých zvyků a obnovil svou duchovní aktivní pouť, vrátil jsem se k ní po bouřlivějším pozdním dospívání. Rozhodl jsem se, že se nechci rozvádět ani opustit rodinu, ale že se se mě musí stát muž. Vykročil tak na cestu muže a ducha.
Pevně jsem se rozhodl, že s pornem skoncuji jednou provždy a stavím se do stavu osmé třídy, kdy jsem byl nepolíbené kvítko v tomto ohledu a vlastně jsem ani nechápal, že by něco takového mohlo existovat.
Poznal jsem spoustu zajímavých směrů, myšlenek a cest.
Řešení porna se stala spíše okrajovou záležitostí na mé cestě, nevěnuji tomu příliš moc pozornosti. Ovšem občas mám zaškobrtnutí. Tentokrát se přiznám, že to bylo vědomé, že jsem našel moment zvratu, kdy jsem mohl říct ne a současně, že jsem následoval srdce. Věděl jsem co udělat abych se nepodíval ale chtěl jsem vědět, jaké to je dívat se, když jsem tady a teď, když to vnímám plně a soustředěně. Vědět to, jaké to skutečně je, jak to chutná, jakou to má hořkost i sladkost. Uvědomit si, co mi to skutečně dává a nedává. A nakonec, vrátit se do doby, kdy jsem byl svobodný. Je to trochu zvrácené, uznávám.
Možná by bylo na místě popsat mojí současnou cestu, které jsem uvěřil a kterou nyní kráčím. Snad i pro inspiraci ostatním, protože věřím, že tohle je cesta, která by mohla mnohé zajímat. Na počátku bych chtěl říci, že nenásledují žádný náboženský ani myšlenkový směr, hledám si vlastní cestu. Já si to nazval cestu ducha, můžete to pojmenovat vedení božím duchem, cestu vyššího vědomí, cestu osvícení a tisíce jinými nazvy, to je jedno. Vycházím původně s křesťanství a proto mám blízko k jejich terminologii ale s tím co si asi představíte pod slovem křesťanství, to má pramálo společného.
Jak jsem již sdělil výše, řešení porna je jen jeden z bodu té cesty, je to něco, co mě vlastně brzdí na mé cestě. Porno vnímám spíše jako řetěz, který mě svazuje, abych mohl svobodně vyplout na moře… spíše jako jeden článek toho řetězu. A já chci vyplout, vydat se na cestu, jít dál. Přece Bůh mi slíbil, že mě bude vysvobozovat a pozvedat mě. K tomu musím zapřít své ego, ukřižovat své vášně abych byl svobodný, od toho co musím mít a potřebuji k životu. Jediné co mě limituje, je láska a úcta k druhým.
Dále toužím prožít jedinečný život, chci ho především prožít a stát se v něm někým kdo miluje, kdo miluje svého Boha, lidi okolo, život, sebe, vesmír i každý okamžik jeho života. A také žije každý okamžik a ne ho přežívá či překlenuje. A to nikdy člověk nemůže dokázat sám, ale nechám se vést duchem, což je vlastně základní pilíř mé cesty, nechat se vést duchem. V tom se mi velmi líbí jedno kabalistické mystické pojetí, kdy hledajícímu Bůh ukáže cestu, pokud je toho hoden, a proto nikomu neprozradí, jak k Bohu přistupují, jinak by se s toho stala modloslužba a čarodějnictví (tedy jen forma bez obsahu, a prázdný dům zůstává prázdný dlouho). A ten kdo neví tak neví.
Takže, proč se tedy nedíváme na porno s Bohem po boku?
Tři odstavce pro křesťany (pocházím z křesťanského prostředí, proto jim tady rád nechám pár řádků): Ježíš byl největší nepřítel farizeům a zákoníkům, znalců písma (těch, co mimo jiné věřili, že Bůh již k lidem nemluví, protože toho nejsou hodní, jelikož nejsou dost čistí - z židovské historie), ovšem seděl s celníky na hostinách v jejich palácích (vrchol jejich činnosti), měnil vodu ve víno, aby se už tak opilí hosté ještě víc opili, propouštěl zločince (za cizoložství bylo dle židovského zákona kamenování) atd. Potom se za všechny tyto lidi obětoval a nechal vylít ducha na každé tělo (na každé tělo, opakuji potřetí, každé tělo, tedy i pohana). A on je ta pravda, cesta i život, jak o sobě řekl. On je náš starší bratr. A nikdy nezhřešil, protože činil jen to, co viděl činit otce.
Myslím, že bible má několik dokonalostí, může jí číst kdokoli, každému dá duch výklad pro něj a s trochou šikovností se dá obhajobu takřka čehokoliv. A přesto, skrývá jedinečná cestu. Ale ostatní nemají výmluvy, Boží cesta je vepsaná v celém stvoření, jak to říká Pavel. A tedy křesťané, kde soudíte, že stejně důležité pravdy, když byl duch vylít na každé tělo, a boží cesta je vepsaná do celého stvoření, nemá i šaman mezi indiány? Je to osobně jediná věc, která se mi na mě hnusí, a kterou mi vtloukli od dětství mí křesťanští bratři, velmi nenápadně a podvědomě, a v ústech měli pravý opak: pycha. Pocit, že my jsme Ti lepší. My budeme spasení, nám bude odpuštěno, my jsme Ti, kteří přijali pravdu, my jsme ten správný sbor a denominace. Nesnáším to na sobě a bojují s tím, ale jsem pyšný a přiznávám to. Je to větší problém než porno, tím jsem si jistý (nebyl první hřích to, že jsme měli poznání dobrého a zlého a tedy začali soudit a nevychází z toho pýcha? A neříká právě ježíš, nesuďte abyste nebyli souzeni?)
Snad to komukoli pomůže, protože opuštění křesťanské kultury, víry a tradic, nijak nesouvisí s opuštěním Boha, Ducha nebo Ježíše. Hrozí jen dvě věci, že svedete své malověrné bratry na scestí a že vás za to budou kamenovat, například kameny pomluv. Já věřím, že jednomu vyhovuje to a druhému ono. Jeden najde Boha mezi Islamisty, druhý mezi křesťany a třetí mezi ateisty a může vyjít na cestu.