Zdá se, že jsem konečně naskočil na opravdu čistou sérii bez porna - žádné koukání na nějaký pochybný obsah na Youtube atd., jak tomu bylo dřív.
Je mi skvěle jak nikdy ,. a to přesto, že se mi nedaří ve všech oblastech života tak, jak bych si přál. Je mi skvěle proto, že konečně nejsem srab a neutíkám od problémů k pornu. Konečně mám pocit, že mám nad svýma emocema kontrolu a nemusím se jima nechat zmítat.
Abych uvedl příklad, tenhle týden jsem pozval na rande jednu holku, s kterou se znám asi 2 měsíce a se kterou jsme se porůznu během té doby oťukávali. Velmi diplomaticky mě odmítla (takové ty vágní odpovědi typu “Až x=y, tak určitě někam zajdeme”). Bylo to příjemný? Ani náhodou. Dělám si z toho něco? Ani ne.
A to je ten rozdíl. Nejsem na ní naštvanej, nenadávám na vesmír, že je nespravedlivej, a hlavně - NEKOUKÁM na porno. Soustředím pozornost jinam.
Je mi jasné, že během odvykání přijdou krize, ale chci si tohle momentální rozpoložení pořádně vrýt do paměti, abych nezapomněl, že to všechno má smysl.
Postupně začínám zjišťovat, že závislost na P je spojená nádoba s dalším nešvarem, kterým si poslední rok procházím - limerence.
Limerence je nedoborvolný stav mysli, mnohonásobně intenzivnější než zamilovanost. Je založený na touze, aby druhá osoba opětovala vaše city. Limerent zažívá všechny pocity extrémně, tudíž i odloučení od druhé osoby prožívá mnohem hůře. Trpí silnými pocity deprese, a pokud je tato osoba poblíž, má nutkavou potřebu ji následovat a upoutávat na sebe její pozornost. Pokud tak nečiní, zažívá nepříjemné stavy vnitřního neklidu, deprese a úzkosti, které by se daly přirovnat k abstinenčnímu syndromu.
Mezi symptomy patří hlavně:
neschopnost přestat na druhou osobu myslet,
analyzování každé interakce, kterou jsi s ní měl,
oddávání se fantaziím, že jednou spolu nakonec přece jenom skončíte, i když je nad slunce jasné, že se to nikdy nestane (protože tě odmítla, nebo je zadaná, nebo jste oba zadaní atd.)
tvoje nálada je přímo závislá na tom, jestli jsi ten den měl s danou osobou kvalitní interakci nebo naopak. Výkyvy nálad jsou proto extrémní, až neúnosné.
neustále hledáš důkazy toho, že druhá osoba tvoje city opětuje (šáhla mi na rameno - chce mě!).
neuvěřitelně si danou osobu idealizuješ
Jinými slovy jde o naprosto iracionální chování - myslíš na někoho, kdo tě nechce, toužíš po nich, všechno analyzuješ, ztrácíš spoustu času… je to obsesivní chování, které nejde kontrolovat. A přesně tak si připadám, když sleduju porno - v hlavě se bije ta “racionální část” s tou kompulzivní. Děláš něco, o čem víš, že ti škodí, ale nemůžeš si pomoct. Stav limerence je navíc * překvapení * spojen s vysokými dávkami dopaminu a nízkou hladinou serotoninu (kontroluje výkyvy nálad).
Všiml jsem si, že když delší dobu nekoukám na porno, limerence vyletí nahoru. Jakoby se mozek snažil získat ten dopamin jiným způsobem, když zjistí, že přes PMO to nepůjde. Zároveň, protože je limerence tak hrozně nepříjemnej stav mysli, kdy si opravdu chvílema připadáš jak blázen/puberťačka, tak se toho pocitu chceš zbavit - jakkoliv - no a co je nejlepší na naprostý otupění mysli? PMO maraton. Je to dvojitej začarovanej kruh a všechno spolu nějakým způsobem souvisí a nejspíš má společného jmenovatele. Jde jen o to, najít z toho bludiště cestu ven.
Treba se jedna o abstinencni priznak, ktery na tobe vyzral. Ted vis, ze tam takovy priznak je a muzes tomu predejit pomoci nejakeho nastroje, ktery nam je zde nabidnut pro uspesnou cestu bez PMO. Drz se
Den 12
Pred touhle serii jsem se placal v relapsech co 2-3 dny, takze jsem ted hrozne vdecnej za kazdej cistej den.
Co se zmenilo? Citim se vyrovnanejsi,. Jasne, obcas mam porad vykyvy nalad, ale obecne uz zacinam pocitovat, ze mam vetsi kontrolu nad svyma emocema.
Interakce s lidma jsou daleko daleko prirozenejsi.
Negativa - Minuly tyden jsem mel obrovsky problemy se spanim a byl jsem celkove podrazdenej, dal jsem asi 2x MO (rychla zalezitost) a celkem mi to pomohlo.
Kazdej den si pripominam, co ziskam bez porna, a zda se, ze to nese svoje ovoce
Den 3
Dotáhl jsem to na 16 dní bez PMO, což pro mě bylo zatím maximum. Pak přišel relaps a opět se v tom plácám co 3-4 dny. Většinou to jsou relapsy, že si pustím P, hodinu brouzdám po všech možných webech a pak to vypnu (bez O).
Zajímavý je, že když nakonec skončim s tím edgingem, tak těch prvních 15 minut potom je naprosto šílených - mozek se chce za každou cenu vrátit k P a “dokončit”, co začal (PMO), ale jakmile tu zhruba čtvrthodinu přežiju, už jsem to zase já a myšlenka na porno mě okamžitě opustí a já si uvědomím, jak ubohý to PMO vlastně je, a že takhle nechci promrhat svůj život.
Od začátku roku jsem ale udělal progres v několika ohledech:
snažím se vést daleko aktivnější život a vystupovat z komfortní zóny
omezuju čas ve virtuálním prostoru obecně
nepodléhám už tak často negativním emocím, když přijdou, prostě si je “vytrpim” než přirozeně odezní
věc, na kterou jsem obzvlášť pyšnej - dokázal jsem se vymanit ze spárů tý holky, o který jsem tu psal - která je zadaná, ale přesto se mnou flirtovala, dávala mi smíšený signály, zkrátka mě vodila za nos… dřív jsem s ní trávil i hodiny denně, teď cca hodinu týdně (protože musím). Už na ní nemyslím zdaleka tolik jako dřív. Cítím se v tomhle ohledu konečně svobodnej
smazal jsem desítky intimních fotek bývalky, který mi přinášely akorát lítost a živily mojí závislost na P a posedlost sexem. Vyhodil jsem i jednu sexuální pomůcku, která sice dobře simulovala sex, ale právě to mi přišlo jako problém…nechci mojí potřebu po fyzický blízkosti uspokojovat pomocí neživý věci.
Navážu na úvahu Peta v jiném vláknu o tom, že přehnaná snaha najít si přítelkyni je kontraproduktivní a nevyřeší problém s pornem. S tím naprosto souhlasím…
Na druhou stranu ty negativní pocity spojený s dlouhodobou samotou jsou fakt silný a dokážou dostat člověka do hnusných stavů. Hrozně nerad (si) to přiznávám, ale život bez partnerky je dlouhodobě prostě naprd… Chlapi, který někoho mají, si to podle mě neumí úplně představit. Já sám jsem měl dlouholetý vztah a to, co přišlo po rozchodu, jsem vůbec nečekal.
Ghostování, friendzone, odmítnutí,. to s chlapem zamává, kor když se to opakuje. Nepoužívám tinder, ale umím si představit, že to je ještě větší “maso”. V tom nezávidím mladším ročníkům. Takový věci nahlodávaj sebevědomí, i když se člověk snaží sebevíc nebrat si to osobně. To se prolíná i do ostatních oblastí života… Pamatuju si, že když jsem na střední měl babu, můj prospěch byl super, protože jsem prostě “neřešil” vztahy, měl jsem tu stránku vyřešenou.
Je to asi jak s nezaměstnaností - přechodná je OK a přínosná, dlouhodobá devastující
Já mám třeba poslední dobou smůlu na to, že když už se mi nějaká holka líbí a já se líbim jí, tak je zadaná. A protože se nechce vzdát současnýho vztahu, tak by nejradši trávila čas zatím “kamarádsky”, dokud se neuráčí rozhodnout, jestli se chce rozejít nebo ne, aka monkeybranching. Naštěstí už mám dost zkušeností na to, abych na takovou nabídku a vyhlídku tortury a nejistoty nekývnul. I tak to ale nas*re…člověk má pocit, že byl blízko a na poslední chvíli to nevyšlo. Asi jako kdybych v poločase vyhrával 1:0, ale zápas skončil 1:3.
BTW… podle příspěvků jsem měl pocit, že na forum chodí tak max. 15 lidí a teď vidím, že vlákna mají kolem 1-3k zhlédnutí! Super, doufám, že to někomu pomůže
Souhlas. Dnešní doba tohle prostě dodělavá úplně. Vidíš úspěch lidí na netu, jak mají vztahy atd ale ty sám nemáš nic. A souhlasím, když jsem o holku usiloval tak jsem měl 130 dní jak nic. Ale jakmile do žádné nejsem zažranej a stále se vídávám s tou holkou ve škole tak to prostě leze jak šnek ten čas.
Jako na druhou stranu jsi volnější a nejsi limitován vztahem. Můžeš se zbalit a odjet hned kam chceš. Můžeš být s kámoši 24/7. Tohle ve vztahu prostě nejde tbh.
Takže asi spíše než řešit dopady na to, co není, tak vidět to pozitivní na tom, co máš. Prostě dělej to, co jsi vždycky chtěl. Dej tomu ten čas, protože ve vztahu to už pak nejde. Chápu to, že je to fakt těžký v dnešní době ale nezoufejme!
Také mám tu zkušenost, že až podezřele velká většina holek, které jsem za posledních 5 let oslovil někoho mají. Každopádně tím pro mě končilo usilování o ně. Vypadá to jako by ty holky, o kterých píšeš to s tebou dále řešily, i když s velmi nejasným výsledkem. Zajímalo by mě jestli se takhle lidé běžně pokoušejí, i když jsou ve vztazích. Připadám si jako bych byl v nějaké bublině a tohle svádění zadaných probíhalo v jiném světě a nevím jestli do toho světa úplně chci.
Já si nedávno založil Tinder a musím říct, že ta komunikace je tam fakt špatná a těžko člověk soudí osobnost těch holek. Je to dáno i tím protože tam asi netráví moc času (odepíšou třeba jednu zprávu za dva dny). Na druhou stranu pro mě to je asi nejjednodušší cesta jak poznávat nové lidi. Dlouho jsem byl zastáncem toho, že se chci s tou jedinou potkat poprvé osobně a ne na internetu. “Tu jedinou” a první setkání jsem přehodnotil. Myslím, že se mi daří udržet si odstup tím že jsem stále v pohodě s tím, že už třeba nikdy nebudu žádnou další holku ani přítelkyni mít a být otevřený novým zkušenostem (Současně na té seznamce nehledám styk ani to nepovažuju za P, holky co jsou moc vyzývavý docela úspěšně nadávám “like”). A co si budeme, holce, která ghostuje, friendzonuje nebo je podobně necitlivá říkám “Ne, děkuji”. To odmítnutí pro mě bylo vždy lepší, protože to bylo rychlé a člověk si nevytvářel představy a city po delší dobu a myslím, že to je to správné co má holka udělat, když ví, že nemá zájem.
Myslím, že to je hodně důležité získat jiné zdroje potěšení, odměny a statusu, které trvalá přítelkyně představuje, abych měl sebevědomí a ustál pak neúspěch v hledání přítelkyně. Třeba sport, práce, rodina, záliby nebo i ten konzum, i když to je podle mě kolík vytloukající kolík.
Yep, souhlasím. Jen si myslím, že se dnes přehlíží právě ta role přátelství. Že lidé jsou mnohdy nastaveni tak, že “potřebují” mít romantický vztah, aby prožívali naplní, a přitom hluboké přátelské vztahy to dovedou v podstatě nahradit. Tedy rozhodně ten pocit samoty, takhle to myslím
Přišel obří, nepochopitelnej relaps
Vůbec si to neumím vysvětlit… jako jo, poslední dny jsem byl náladou na tom špatně, některý věci se mi nedařily podle plánu…ale sakra tohle už jsem přece tolikrát zvládl aniž bych lapsnul. Naprosto zbytečný, štve mě to. Akorát další brzda na cestě ke svobodě.
Nezbývá než na sobě dál pracovat, hlavně na té mentální odolnosti. Vždycky totiž relaps přijde v období, kdy mě něco žere a já nad tím soustavně přemýšlím (místo abych dělal něco konstruktivnějšího nebo naopak něco co odvede tu pozornost jinam). Zároveň, a tuhle chybu dělám snad pokaždý, si přestanu cca po týdnu aktivně připomínat, proč do toho jdu, proč se nemůžu jenom “podívat na pár videí” atd.
No nic…
chtěl jsem se zeptat, jak je to s tím Covenant Eyes do mobilu, případně kdo by do toho se mnou šel jako parťák (nebo kde ho můžu hledat)?
A nadhodím do pléna jednu otázku k diskuzi, nad kterou poslední dobou celkem přemýšlím: Myslíte, že sklon k závislosti na sexu/pornu může být genetický podobně jako u alkoholu?
Vůbec si to neumím vysvětlit… jako jo, poslední dny jsem byl náladou na tom špatně, některý věci se mi nedařily podle plánu…ale sakra tohle už jsem přece tolikrát zvládl aniž bych lapsnul.
Hele, občas se ty sračky prostě navrší. Víš co se říká, stokrát nic umořilo vola.
Co se Covenantu do mobilu týče, chce to trochu víc nastavování než na PC ale funguje to docela v pohodě.
Zajímavá otázka na konec a řekl bych že ano. Závislostní chování je do určitý míry genetický. Funfuckt: Leváci mají statisticky nezanedbatelně větší sklony k závislostem.
Myslím si, že někteří lidé mají určitě větší problém se závislostmi obecně. Pokud bychom se bavili o těch těžkých případech, kdy ta závislost vyloženě ničí život, tak si myslím, že tam určitě může být nějaký vliv genetiky. Je, ale otázka jestli takových lidí kteří mají problémy se závislostmi v důsledku genetiky je nějaké větší množství nebo jestli vliv prostředí a hlavně výchovy, vzorů a v tomto případě i komunikaci o pornu není o mnoho silnější. Kdybych měl hádat tak se přiláním spíš k tomu že genetika není obecně předurčující a člověk se může změnit výchovou, životním stylem, socializací a okolním prostředím.
Myslím, že v mém případě se jedná spíš o nějaké nastavení prostředí a jinak nemám problém s žádnými “klasickými závislostmi” takže si myslím, že genetickou predispozici zrovna v mém ojedinělém případě nenajdeme. Ale u mě to byl s pornem spíše silný zlozvyk.
Ahoj,
neber to jako brzdu, ač ti v této chvíli tak připadá. Prostě se stalo, uklouznul jsi. Našla se chyba, tak můžeš zapracovat na tom, aby se neopakovala. Kdo nepadá, neučí se. Taky nepřídeš na první trénink gymnastiky a nezačneš dávat kruhy nebo hrazdu jak nic. Ač sice tohle je fakt příklad, kde trénuješ roky na jednu sestavu, ale i přesto. I tady musíš trénovat, aby jsi někam došel.
A to neznamená, že každý další trénink jsi lepší. Znamená to, že se snažíš zapracovat na tom, aby ten další trénink tebe někam posunul a byl užitečný. Přece, kdyby jsi na každém tréninku byl lepší a měl jenom posun vpřed, tak by to bylo strašně jednoduché. Ale právě kvůli tomu je důležité vytrvat a stále na tom pracovat.
Možná je tohle úplně k ničemu ale chtěl jsem tě prostě povzbudit, že tohle není něco, za co by jsi se měl stydět. Je to prostě součást tréninku.
což znamená, že během těch 9 měsíc, kdy jsem tu nebyl, jsem závislost neporazil, ani neukočíroval.
Přesto to “Jsem zpět” říkám s nadšením, protože to znamená, že jsem to nevzdal a budu tu tak dlouho, dokud nedocílím svého.
Co se od dubna stalo nového?
Nikdy jsem se v podstatě nedostal přes 7 dní abstinence. Bylo tam období asi měsíce, kdy jsem měl extrémně omezený přístup k mobilu, ale po návratu do reality se všechno vrátilo do starých kolejí.
Po 3 letech jsem si opět našel přítelkyni a vypadá to nadějně. Kdo četl tohle vláknu, tak ví, že samota mě dost trápila a už mi lezla trochu na mozek. Překvapivě netrpím ED a v oblasti sexu je všechno úžasný… Myslel jsem si, že závislost se tím, že mám zase reálnou partnerku tak nějak sama vyřeší… ale nevyřeší. Přestože mi absolutně nic v téhle oblasti nechybí, pořád lezu na ty samé stránky a pořád se neumím kontrolovat. Lžu, mlžím, vyhýbám se…vyčítám si. Jen to potvrzuje, že závislost na pornu fakt není vlastně vůbec o sexu. I kdybych mohl mít harém těch nejluxusnějších společnic na světě, stejně bych se porna nezbavil.
Musí to přestat.
Jsem rád, že jsem zase mezi vámi a můžeme společně proti tomuhle démonovi bojovat.
Super, doufám, že to někomu pomůže
