09.06.2022 - osmnáctý den (čtvrtek)
ráno:
dnes ráno přijdu do kanclu a naplánuju si konkr. věci na celý den a podle toho seznamu i pojedu!!!
V rámci dnešního slidu v rámci kurzu asi konečně nastal čas doplnit svůj příběh:
Je mi lehce přes 40 let a na porno koukám už cca od dvaceti let, přičemž závislý jsem stejnou dobu!!! Pracuju často s počítačem a proto mám každodenní přístup k internetu a pornu, které jsem sjížděl posledních 10 let prakticky alespoň hodinu denně (většinou však mnohem více), vyjma víkendů (sem tam ale také). Přestat jsem zkoušel alespoň 1000x, ale vždy jsem selhal po pár dnech, mým rekordem bylo 15 dnů bez P z loňského června, nyní jedu 18 den bez P. Postupně jsem se propracoval k edgeingovým maratonům, které tady na fóru popisují i někteří další Fapstronauti - prostě masakr…
Cca 2,5 roku zpět jsem se rozhodl s tím začít něco dělat, navštívil psychologa a prošel půlroční terapií. Tato terapie mi pomohla pochopit spoustu věcí a hlavně důvody/spouštěče mého “porňáčování”. Pomohla mi tedy sice pochopit důvody, ale stejně jsem nebyl schopen přestat a opětovně jsem ztroskotával. Při hledání cesty jak definitivně přestat jsem následně prošel a procházím koučinkem - během roku a půl se mi podařilo skrze práci s hlavou významně pozvednout kvalitu svého života, porno se mi podařilo omezit, ale ne se ho úplně zbavit. Skrze koučink a četbu jsem opět pochopil spoustu věcí, zejm. jakým způsobem funguje mozek - práci s hlavou bych jednoduše přirovnal k loupání cibule - musíš pochopit a sloupnout první “vrstvu” svého problému, aby ses dostal k další - opět sloupneš/vyřešíš a jdeš na další.
Po roce koučinku jsem se vrátil k terapeutovi již s přesným zadáním - měl jsem přesně pojmenovaných pár oblastí o kterých jsem se chtěl bavit a ke kterým jsem směřoval - všechno to byly problémy zakódované v mé hlavě skrze úraz v dětství, dlouhodobé pobyty v nemocnici, x let následného chození o berlích (vše ve věku 6-10let) - z tohoto pramenící celoživotní pocity, že neustále “dobíhám nějaký jedoucí vlak”, pochyby o sobě samém, nejistota atd. S touto hlavou jsem pustil do náročného studia VŠ, kde se mi stalo porno únikovou cestou a způsobem jak čelit permanentnímu stresu… školu jsem dodělal jen tak tak, abych pak nastoupil ještě do náročnějšího zaměstnání. Paradoxem je, že ty berle z dětství mne do života vybavily asi opravdu velkou porcí vůle… navenek pro lidi mimo mé blízké okolí totiž rozhodně nepůsobím jako troska - mám úžasnou a krásnou ženu, která je mou životní “výhrou v loterii”, zdravé děti a byznys, který nás dobře uživí (byť pokud se zbavím P tak ho vystřelím ještě úplně na jinou úroveň). Takže navenek úspěšný muž, navíc asi i docela pohledný… vnitřně jsem byl ovšem totální feťák dopaminu, bez sebevědomí, který sám sebe skrze P nesnášel, cca ty 3 roky zpátky jsem měl myšlenky už fakt nejčernější, nebyl jsem schopný ani skrze svou vůli s P přestat… Musím to zkrátit - v rámci poslední terapie jsem konečně odpustil sám sobě, vyrovnal se sám se sebou a odpustil lidem, kteří mi někdy ublížili. V rámci “loupání cibule” jsem se dostal už opravdu hluboko a před pár týdny mne vlastní hlava KONEČNĚ pustila k tomu si přiznat, že jsem závislý. Narazil jsem na tyto stránky a pustil se do kurzu, píšu si s e-koučem Pavlem, o mé cestě za životem bez P ví i můj terapeut, kouč i manželka. Obrovskou pomocí je i můj vykazatelnostní parťák, která abstinenci od P začal se mnou a taky drží…
Co tím chci říci - P je šílená závislost, kterou mám bohužel v hlavě hrozně zakousnutou - ale dnes už to vím a budu tomu čelit vším co je k dispozici. Naprosto souhlasím s Petem co uvádí v kurzu - život bez P je proces, který prostě trvá a doprovází jej (musí) trvalé změny, které někdy i bolí… já se své závislosti konečně postavil čelem před 18 dny a je mi jasné, že to bude můj největší boj, který bude nějaký čas trvat - pravděpodobně až do konce života… jak se ale říká “cesta je cíl”… zvládneme to!!