Ahoj @wencakrug,
obecně jsou v životě lepší a horší období. Z toho, co píšeš, mi přijde, že teď je toho stresu více než obvykle, a tak je přirozeně taky větší tendence utíkat hlavou někam jinam. Je dobře, že sis ten stresový spouštěč uvědomil a taky popsal rizikové situace, ve kterých máš chuť si porno pustit. Jak jsi na tom teď?
Teď se bohužel aktuálně nacházím v hodně špatném obsobí. Během posledních dvou týdnů se situace ještě podstatně zhoršila. Dozvěděl jsem se od '“partnerky”, se kterou jsme to táhli na dálku, že otěhotněla a od manžela čeká druhé dítě, které si chce nechat a tudíž s ním chce na dobro zůstat a že intimní vztah se mnou tím pádem končí. I když mi tvrdí, že to nemá nic společného se mnou, tak jí to i to stejně nedokážu úplně věřit. Ale to je na moc dlouhé povídání.
Další nepříjemností k tomu bylo, že jsem týden na to jel 400 km do ČR na pohovor, který vypadal slibně, ale nakonec nevyšel a já tam jel téměř zbytečně. Hledání práce je pro mě celkově aktuálně dost frustrující, protože dostávám téměř samá odmítnutí (v NJ i ČJ) až na práce, které nejsou pro mě (obchodní zástupce např.). Po nedávno ukončeném bakalářském studiu je to dost frustrující i přesto, že nemám přehnané nároky nebo iluze, že se o mě budou všechny firmy prát.
Celé to bohužel teď o víkendu vyústilo v relaps s trávou a tím i v relaps s pornem.Během sobotní noci a neděle jsem si nespočetněkrát pustil porno, bohužel i dvakrát včera. 
Tyto relapsy mi naznačujou, že mám ještě hodně práce přede mnou hlavně ohledně hledání lásky a úcty vůči sobě samýmu. Že nemůžu stavět celý svůj život resp. sebeúctu, motivaci na sobě pracovat na jedné holce, což jsem asi děl (nebo aspoň s velké části). Dále mi ty relapsy připomněly, jak moc mi konzumace trávy a porna kazily život ještě více, místo aby mi nějak pomáhaly. Hlavně jak moc mi znemožňovaly se rozvíjet a řešit svoje problémy. Navíc mi to bombadování mozku dopaminem a následným vysazením v pondělí nahodilo tak silnou depku, kterou po dobu své abstinence dlouho neměl. Úplný opak toho, jak “skvěle” jsem se cítil hlavně během sobotní noci.
Snažím se to celé brát aspoň trochu pozitivně. Ohledně trávy věřím, že to zas dále v pohodě bez ní zvládnu. Nemám absolutně chuť v tom pokračovat. Težší to bude s pornem - trápí mě aktuálně pořád otázka, co asi trápí hodně lidí z nás: “K čemu ten stres a námaha, když stejně nemám partnerku?” Můj rozum zná odpovědi, ale emocjonálně tato otázka je strašne silná.
Můj plán teď proto je:
Projít si 30 denní kurz restartu mozku znovu od nuly, zvnovu tu na fóru denně vést protokol a sebereflexi a hlavně zkusit přeci jen si najít vykazatelnostního partnera. Můžete mi někdo povědět o vlastních zkušenostech?
Vašek
Den 1.
Dnes jsem se furt citíl hrozně. Přemýšlel jsem hodně nad smyslem mého života, mého snažení, mého boje a nedošel moc k žádnému závěru. Celé dopoledne jsem lenošil a přemýšlel, celé odpoledne jsem prospal. Aspoň jsem zvládl se osprchovat, svěřit se tu a začít znovu kurz 30 dní bez porna. Nutkání podívat se na porno nebo masturbaci bylo naštěstí docela malé, takže jsem to i to zvládl. Doufám, že mi to zůstane na dalších pár dnů, které jsou vždy nejtěžší.
Chtěl bych ti nějak poradit, nebo podpořit, u mě osobně v těchto těžkých situací pomáhá se zaměřit jen na další krok přede mnou, né na celý roky, měsíce možná i dny, prostě krůček po krůčku jen to nejbližší.
Věřím, že to dokážeššš
Den 2.
Dnešní den jsem se cítil zase o kousek lepší. Během večera jsem zase pociťoval nutkání si zahulit i masturbovat, ale naštěstí jsem tomu úspěšně odolal. Uvědomuji si, ten rozhod vlastně byl fajn pro nás pro oba, protože teď mám aspoň možnost věnovat se na stoprocent mému seberozvoji a mé cestě nacházení sebelásky. Po tomhto zjištění se cítím vlastně velmi dobře a roste ve mě zase chuť to zkoušt dále a s novou zkušeností a uvědoměním zase cítím i nový optimismus. 
Den 3.-5.
Předevčírem jsem měl bohužel zase relaps s trávou i pornem. Porno jsem si pustil ještě jednou včera ráno. 
Nicméně jsem aspoň zbytek včerejšího dne nehonit vůbec a včera i dnes zase nehulit. Myslím si že konec vztahu s přítelkyní byl hlavní přičinou těch relapsů.
Předevčírem a včera jsem si prohlížel staré chaty s teď už bývalkou a kupodivu mi to velmi zvedlo náladu i motivaci a to mi asi pomohlo poslední skoro dva dny zase zůstat čistý. Přestal jsem totiž litovat toho, že mi ten vztah nevyšel a naopak jsem začal být vděčný za naše krásný chvilky, že jsme se měli tak rádi a zkoušeli dělat vše pro ten vztah i přes malé vyhlídky kvůli dálce a úplně rozdílným fázím života (ona už s rodinou, barákem a normální prací a já chudý student na začátku kariéry, co navíc ještě hledá cestu sám k sobě). Pomohl mi i krátky chat s teď už bývalkou o tom, které jsem všechny tyto myšlenky vylíčil a její pozitivní reakce i souhlas.
Snažím se to teď celé brát tak, že nic se neděje náhodou a že to nějaká vyšší moc se mnou asi myslela dobře, protože teď už nemám ten tlak se co nejdřív a za jakoukoliv cenu vrátit do ČR a získal jsem zkušenost, že bych neměl celý svůj život nechat záviset na jednom člověku a že láska a úcta vůči sobě musí přícházet hlavně zevnitř a ne zvenku.
Dnes dopoledne jsem začal plánovat příští rok, který chci zatím zůstat dále v Německu abych naštřil peníze a pracovní zkušenosti, jelikož to tu zřejmě bude jednodušší.
Citím se teď dost dobře a vrátila se mi chuť a síla bojovat a dále na sobě pracovat a to sám pro sebe. Chuť si zahulit nebo pusit porno teď taky zase ustupuje. Tak snad mi to vydrží co nejdéle. 
Den 6
zase jsem zvládl zůstat čistý, ale cítím se stejně hrozně a nevidím žádný smysl v mém životě. Nesnáším tu mojí chronickou nespokojenost i přes to, že bych na tom mohl být mnohem hůř…
Den 7
beze změny. Nálada pořád taová nijaká, ale aspoň dále úspěšná abstinence.
Den 8
stále beze změny..
One day at a time❤️
To by mohlo byť mojou odpoveďou na čítať čo mi pomáha abstinovať…