Ahoj, chtěl bych se podělit o svůj příběh a tak trochu se vyzpovídat, protože nemám komu se takto svěřit aniž bych byl jakkoliv zesměšňován nebo aby moje situace nebyla zlehčována. Trápí mě neuvěřitelným způsobem osamělost a řekl bych až neschopnost najít si partnerku s čímž asi souvisí každodenní sledování porna.
Nejprve bych chtěl napsat něco o sobě. Je mi 21 let. Jsem normální kluk z vesnice, studuju druhým rokem na výšce. Hodně sportuju, hlavně se věnuji cvičení na workout hřišti - (kalisthenica), jízdě na kole, každý den dělám strečink a sem tam běh. Zkrátka sport mi není cizí. Navíc se teď druhým rokem otužuji - koupačky v zimě v zamrzlých jezerech nebo doma v sudu s dešťovkou. Podle toho taky vypadá moje tělo - takže řekl bych dost vysportovaně. Co se týče vzhledu, tak se snažím dobře oblékat apod. Nechci se ale vychvalovat a působit namyšleně. Píšu to tak, jak to cítím. Chci být maximálně upřímný.
Jak jsem psal výše, tak mě trápí tedy neschopnost si najít partnerku. Pro 21 letého kluka jako jsem já a snad pro každého jiného muže, který za tak dlouhou dobu neměl jakoukoliv interakci se ženou ať už na sexuální či duševní úrovni, je to naprosto zdrcující. Navíc když vidím lidi kolem sebe, kteří si užívají vzájemnou partnerskou lásku, je to pro mě ještě více horší. Zkrátka vidím o co přicházím a ta bezmoc mě naprosto pohlcuje a zraňuje uvnitř. Nevím jaké je to milovat a co je ještě horší nevím jaké je to být milován ženou. Už dlouho přemýšlím kde je chyba. Na nic jsem však nepřišel až donedávna.
Před asi 14 dny jsem narazil na pojem NoFap Challenge/Semen retention a závislosti na pornu. Hledal jsem a Googlil o co jde a začalo mi to postupně docházet. Každý den asi od 14 let cca(nedokážu odhadnout úplně přesně rok) sleduji porno. A samozřejmě u toho masturbuji. Dočetl jsem se že takovéto nadměrné sledování porna a masturbace může způsobit společenskou úzkost, málo motivace, neschopnost komunikace se ženami, deprese, únavu apod. Navíc toto způsobuje poškození receptorů které vylučují dopamin. Toto vše se u mě projevovalo a zatím projevuje - jsem totiž zatím jen na 9 dni bez porna a 7 dni bez masturbace a orgasmu. Proto jsem se rozhodl s tím seknout nadobro a jít cestou Hard Mode NO PMO.
Chtěl bych se zeptat zda má někdo podobnou zkušenost a zda to k čemu jsem došel vlastně dává smysl a může to být tou příčinou mé osamělosti. Mě to smysl dává a hlavně se u mě projevují v obrovské míře všechny ty příznaky nadměrného sledovaní porna, které jsem vypsal v předposledním odstavci. S tím souvisí i moje strašně nízké sebevědomí oslovit nějakou dívku i když se na mě usměje. Názor i někoho jiného je pro mě dost důležitý, můžu se totiž nadále topit ve vlastních chybách.
Každému kdo si toto celé přečte od srdce děkuji, za každý názor budu moc rád.
Zároveň když jsem se takto svěřil, bych chtěl ještě zde popsat své dojmy a pocity z dosavadních dní bez porna, masturbace a orgasmu.
První dva dny jsem v podstatě nepociťoval žádnou změnu a ani žádné chutě se podívat na porno či masturbovat nebyly. Den 3-6 byl ve znamení brutálních přívalů energie. Tzv. když jsem poslouchal hudbu ve sluchátkách tak jsem začal z ničeho nic tančit, musel jsem zvýšit dávku sportu abych se sebou vydržel. Musel jsem neustále něco dělat, ta energie byla neskutečná. Samozřejmě ve chvilkových útlumech této energie mě začaly chytat chutě ale tomu jsem odolal bez větších potíží. Jsem maximálně odhodlán vytrvat at se stane cokoliv.
Od 6 dne až doposud takovéto přívaly energie zmizely ale co zůstalo tak je chuť něco stále dělat. Zvýšil jsem dávky sportu, jsem schopen udělat víc opakovaní atd. aniž bych pociťoval jakoukoliv únavu. Mám mega energie akorát nepřichází v návalech.
Změnu jsem ale pocítil v náladě, jako kdyby se o mě pokoušela deprese či prostě hodně špatná nálada. Ta ale vím z čeho vyplývá, začal jsem si ještě více uvědomovat svoji samotu, víc než kdy předním a to mě děsí. Teď si taky začínám uvědomovat že od této samoty jsem utíkal k pornu a masturbaci a dávce dopaminu z masturbace, která zakryla tyto pocity osamělosti. Teď v posledních 3 dnech přišly hodně velké chutě ale vytrval jsem. Jdu přes mrtvoly a špatné nálady. Chci se toho zbavit.
Dnešek byl ale nejhorší zatím na mé cestě. Na ulici jsem potkal velice hezkou slečnu, usmál jsem se ona se také usmála. Což je samo sebou úspěch že jsem dokázal nějak reagovat úsměvem na ženu. Jenže jsem ji minul aniž bych něco řekl, po chvíli jsem se otočil a ona se také otočila ale nebyl jsem schopen přinutit se a jít k ní a požádat o číslo o cokoliv. Prostě jsem odkráčel pryč. Asi za 10 minut jsem si uvědomil co se stalo a měl jsem slzy v očích jak jsem to zvoral. Následně opět špatná nálada a omračující pocit osamělosti. Nával chutí se vrátit k pornu a masturbovat. Ale vytrval jsem.
Chci se zeptat zda jsou takovéto stavy normální co se týče té energie a těch výkyvů nálad. Dávám tomu za příčinu nedostatek toho dopaminu který jsem neustále dávkoval masturbací a pornem. Doufám že se zbavím i toho nízkého sebevědomí oslovit nějakou dívku. To ale snad přijde později. Jak jsem psal jsem na 7 dni bez MO a 9 bez P.
Porno OBROVSKY prispiva k pocitum osamelosti. A takle z hlavy me napada par duvodu:
ztracis u pocitace cas, kterej by se dal travit s ostatnima - izolujes se
po P si pripadas jako loser, nekdo kdo se neumi ovladat. Vnitrne citis, ze se za svoje chovani stydis - proto pred ostatnima lidma neumis bejt sam sebou a nedokazes navazat uprimny vztahy
Kdyz sledujes pravidelne kvanta P, prichazi zvlastni forma FOMO - fear of missing out.Nabijes dojem, ze kazdej okolo tebe ma sex trikrat denne a jejich partnerky se chovaj jak pornohvezdy(nesmysl). Pripada ti, ze ty jedinej nemas sex (nesmysl), coz je navic ta nejlepsi vec na svete (nesmysl) a proto ta osamelost.
Osamelost byla v posledni dobe i muj problem. Ted jsem na nejakych 15dnech (MO porad prilezitostne provozuju) a muzu ti rict, ze ten rozdil je fakt velikej.
Pri rozhovorech s ostatnima se chovam vic nenucene, nepremejslim furt o tom, co si o me mysli, vic vtipkuju, jsem drzejsi. A hlavne, NEBOJIM se tolik holek, nebojim se cizich lidi obecne. Zkratka neni duvod se pred okolnim svetem schovavat, kdyz se uz nemas za co stydet.
Long story short; Urcite se vykasli na porno, je jednou z hlavnich pricin osamelosti.
vítej na fóru. Doufám, že tady najdeš dostatečnou podporu na tvé cestě!
V první řadě bych tě chtěl povzbudit, že ty pocity a výkyvy nálad jsou opravdu normální. Protože si tvůj mozek prochází “detoxikací”, tak prostě tyhle věci budeš pociťovat. Postupně se všechno začne stabilizovat, ale bude to dlouhá cesta, takže tě chci povzbudit k vytrvalosti. A zároveň tě povzbudím, ať se dál vzděláváš a třeba k tomu začneš dělat i náš kurz 30 dní bez porna.
Co se té osamělosti týče, tak hodně věcí jsi tu zmínil, takže já bych tě chtěl akorát povzbudit, ať se kolem toho teď nestresuješ. Jasně, je ti 21, ale to ještě pořád není tolik … prostě se teď soustřeď na proces abstinence a třeba jdi naproti hlavně budování vztahů s přáteli, abys nebyl tolik sám, a postupně se začneš cítit více pohodlně i v dalších věcech, jako je třeba ta komunikace s ženami
To by bylo super se o tom pobavit s někým kdo je v podobné situaci. Můžeme se navzájem podpořit a rozebrat to.
Založil jsem e-mail kde se můžeme kontaktovat a přejít na dostupnější komunikaci třeba přes fb apod.
Tady je e-mail: kontaktniemail0@seznam.cz
Tak mi na něj napiš a domluvíme se.
@Tonda Držím palce, abys to ustál a vydržel! Pevně věřím, že při vytrvání se to brzy zlomí a začne se ti zvyšovat i sebevědomí, abys nějakou holku oslovil. Kdybys chtěl někdy pokecat, tak klidně můžem, ať už přes mail nebo na discordu. Jsem sice ještě v začátcích, ale moc dobře vím, jak pokec může pomoci.
Ahoj, chtěl bych se podělit o update na mé dosavadní cestě bez PMO. Úderem dnešní půlnoci to bude již 31 dní bez Porna a 29 dní bez masturbace a orgasmu. Musím říct, že chuť si porno pustit téměř zcela vymizela. Pokud se dostaví, tak se mi daří tuto chuť okamžitě zahnat. Většinou stačí myšlenka a uvědomění si, že jsem už ušel tak dlouhou cestu a pokud bych relapsnul, tak bych leda podkopal sám sebe. Jak jsem již psal výše před 3 týdny, velká energie mi zůstala akorát nepřichází v návalech. Snažím se tuto energii vkládat do toho co mě baví a naplňuje - sport/otužování. S tím souvisí moje představa o nejlepší verzi sebe samého. Respektive chci budovat své nejlepší já abych se cítil dobře a mohl třeba takto vtáhnout svou pozitivní energií do svého života i někoho dalšího - Law of Attraction. Zkrátka se teď soustředím na sebe. Zatím se mi to daří.
Co se týče navazování vztahů se ženami, tak na tom musím ještě hodně pracovat. Řekl bych že jsem v podstatě tam kde jsem byl než jsem začal s cestou NO PMO. Ovšem celkově cítím, že jsem k lidem více otevřenější. Někdy se o otevřenost nemusím ani snažit a jde to samo. S osamělostí svádím souboje stále a popravdě někdy prohrávám . Někdy je ten pocit samoty silnější než já a v takových chvílích přichází právě tyto chutě ale jak jsem psal jsem plně schopen s tím pracovat tak abych nerelapsnul.
Takže jedeme dál… Další cíl je dosáhnout 60 dní bez PMO a uvidíme co se mi v životě přihodí za nové příležitosti, vztahy apod. Zatím mi moje cesta přinesla to že jsem si uvědomil a sám si přiznal kde je a v čem mám konkrétně problém což je podstatný krok k tomu abych to mohl řešit a potom také zlepšení mé fyzické kondice z čehož pramení mírně zvětšené sebevědomí. Za mě je to jen samé +. Sledování porna a masturbace mi nic nepřinesla. Jen útěk od problému.
Přeji všem kdo jsou na stejné cestě maximální úspěch. Ať se daří
Diky za povzbuzeni👍 Obdivuju, ze dokazes zahnat chut na P silou myslenky a chovas se podle svejch zasad. Kdyz se mi to povede, vzdycky se cejtim jako king😀
Popravdě za tou myšlenkou stojí něco víc a to mi maximálně pomáhá vytrvat ať je chuť sebevětší. Jak jsem už psal, mým životním břemenem, které si táhnu v podstatě celý život, je osamělost. Díky NO PMO jsem si uvědomil, že právě porno a každodenní masturbace z hodně velké části tuto osamělost způsobilo. Jednak jsem místo trávení času s přáteli radši byl doma a pustil si porno. Neměl jsem chuť chodit do společnosti. Z toho plyne i to, že jsem neměl tím pádem moc šancí poznat nějakou dívku. Chyběla mi prostě motivace dělat tyto normální věci. Já ale nechci být sám a neustále se tou osamělostí topit. Jediná cesta vede tedy tím směrem, že se porna vzdám a budu žít normálně. Vím že to nebude lehké prolomit - hlavně navodit nová přátelství a začít tvořit plnohodnotné vztahy se ženami. Ale prvním krokem je se vzdát toho svinstva. Proto si nesmím dovolit udělat relaps. Už jsem ztratil dost času. A jsem rád že jsem na to přišel ve 21 letech a ne později. Všechno ještě můžu napravit.
Chtěl bych zaplnit tu prázdnou díru v sobě. Popravdě pocházím z bohaté rodiny. Mám věci a možnosti o kterých se jiným jen zdá. Rychlé auto, možnost cestovat, jezdit na chatu do Krkokonoš či trávit nějaký čas ve vile na Mallorce a mrtě jiných možností, které stejně nevyužívám když není s kým. Není nic k závidění, peníze člověku štěstí nepřinesou když je nemá s kým sdílet a nemá s kým prožívat tyto možnosti. Vše ztrácí pak význam. Na to jsem přišel už někdy kolem 19 let. Nejdůležitější je zdraví a láska, dvě základní hodnoty které mají význam. Proto bych se chtěl zbavit té samoty a prožívat lásku a cítit se naplněný. Peníze mi to nepřinesou. Toto je také jeden z důvodu proč chci přestat s pornem.
Na svůj věk to máš v hlavě srovnaný
Dal ses správnou cestou, určitě nebude trvat dlouho a začneš navazovat nový přátelství, o tom nepochybuju. Dnešní doba tomu ale pravda moc nenahrává, všichni si tak nějak hledí svýho, kor u nás v ČR. Musí člověk být trochu proaktivní a vystupovat z komfortní zóny. To je ze začátku nepříjemný, ale ve finále ti to obrovsky zvýší sebevědomí.
Ahoj, zdravím všechny. Původně jsem chtěl opět napsat větší update po delší době, třeba po 50 dnech ale jisté okolnosti tomu chtěly jinak.
Ještě než začnu tak @Pete díky moc za pochvaly, velice mě to těší. Co se týče nabídky napsat ten příběh, no popravdě nevím zda na to ještě není moc brzo a taky zda je můj příběh natolik inspirativní aby mohl někomu pomoci… a druhá otázka “co by mi pomohlo prázdnotu zaplnit” - Jak jsem psal, tak mi zdánlivě v životě nic nechybí. Mám co se týče materiálních věcí v podstatě vše, co bych tak mohl ve svém věku chtít. Z emoční stránky taky nejsem na suchu. Jsem velice vděčný za milující rodiče, sestře se narodil před rokem a půl chlapec. Takže jsem strejda, od synovečka se snažím čerpat energii i mu něco předat, i když je ještě batole. Na první pohled mám vše. A přece cítím prázdno, někdo si řekne že jsem těžce nevděčný a rozmazlený, budiž, je to názor. Ale svoje pocity nemůžu ošálit ani oklamat. Tak to cítím, tak to je. To mě vede k myšlence co mi chybí. A v podstatě přes všechno co mám, zřetelně vidím co mi schází. Láska, ne mateřská, či rodinná ale Partnerská. I přes to všechno co mám se cítím osaměle. Před tím jsem právě utíkal k pornu, takže to relativně tu osamělost krylo ale to už jsem zmiňoval dříve. Teď když jsem s Pornem přestal, to vidím zřetelněji než kdy předtím. Chybí mi někdo blízký (žena) na takové úrovni abych s ní mohl emocionálně splynout, projevit lásku, přijmout lásku, cítit obejmutí atd. atd. vše co k tomu patří. Možná je to pro někoho težké pochopit a ještě těžší pro ty co lásku prožily nebo prožívají. Argumenty co jsem slyšel typu “ser na lásku, přinese vzápětí bolest” apod. neberu. Ano, láska umí přinést i bolest (ne moje zkušenost, ale co jsem viděl u ostatních) ale to k tomu patří. Rozhodně to neomlouvá to abych to nemohl prožívat.
Tak a teď k těm okolnostem, chtěl bych je rozepsat v následujícím příspěvku.
Jen pro připomínku dnes je to 39 den bez P a 37 den bez MO. Čtyřicítka se už blíží. Každopádně už sem tam zapomínám kolikátý den vlastně probíhá, ne že bych zapomínal proč jsem se na tuto cestu dal ale je to spíše tím, že to přijímám jako součást života. Něco co ke mně patří.
Ty okolnosti souvisí s jedním deníkem tady na fóru. @patrik22 díky moc za tvoje sdílení knihy Models od M. Mansona (ano je i v českém překladu, jmenuje se Ideál). Řekl jsem si, že si ji koupím a zkusím přečíst. Přinejhorším mi nic nedá nebo si z ní něco odnesu, to bylo co jsem si tak říkal. V něčem jsem se s knihou shodoval v něčem ne ale tak je to s každou knihou. Každopádně tato kniha mi při čtení určité pasáže dala silný impuls něco udělat co jsem chtěl už předtím ale nemohl jsem se k tomu dokopat. Jelikož se věnuju tomu otužování a chodím v podstatě jenom sám se koupat, jsem chtěl někoho do party. Ten impuls byl takový že jsem napsal na Facebook skupinu univerzity kde studuji, je tam přes 3 tisíce lidí, jestli se někdo nechce přidat. Čekal jsem minimální ohlas no opak byl pravdou. Ozvalo se poměrně dosti lidí a převážně tak z 90% to byly holky. Nemohl jsem samozřejmě odepsat všem, takže jsem udělal jaksi přirozenou selekci podle atraktivity no vyplynulo z toho to, že jsem na příští týden domluvil 2 setkání (třetí mi má ještě odepsat) a půjdeme na otužovačku. Jasný není to jako oslovit nějakou přímo na ulici nebo ve škole ale beru to tak že mi to mega může pomoci s komunikací se ženami. Nějak začít musím. Minimálně poznám nové lidi a třeba si sedneme víc a něco z toho bude.
Takže @patrik22 opravdu díky za to sdílení knihy. Snažím se to nebrat nijak dramaticky ale bude to pro mě možná dosti náročné jakožto amatéra ohledně žen, ale věřím si že to bude na pohodu. Přece jenom jdu do něčeho čemu se věnuju a baví mě to, takže vím co čekat, akorát u toho bude ženské osazenstvo
Jsem moc rád že jsem se na NO PMO dal protože kdyby ne, tak bych rozhodně nebyl tady na fóru. Nečetl bych deníky a nedostal se k té knize. Takže bych ani nenapsal na ten Facebook. Všechno se sebou souvisí.
Ahoj, dnes je to 51 dní bez P a 49 dní bez MO. Hrozně to letí ale jsem pořád na začátku, i když už to začíná být relativně dlouhá šňůra bez PMO. Nicméně opatrnosti není nikdy nazbyt, takže je potřeba si neustále připomínat proč jsem na této cestě, což jsem provedl včera.
Shodou náhod jsem přišel na další knihu, která mě posunula o kus dál. Jmenuje se Pět jazyků lásky pro svobodné a osamělé (autor: Gary Chapman). Pomohla mi si udělat zase o něco větší pořádek v hlavě. Jak jsem výše psal, že nejsem co se týče emocionální stránky ze strany rodiny na suchu, tak bohužel to byl částečně klam. Vím, že mě rodiče mají rádi, vše co pro mě dělají je toho důkazem. Ale vnímám to spíše z intelektuální stránky ale z emoční jsem na prázdnu. Háček je v tom že mi lásku projevují jiným způsobem než já osobně z citové stránky dokážu přijímat. Jde v podstatě jen o nedorozumění toho jakým způsobem projevovat lásku druhému člověku. Dostal jsem se během asi těch 51 dní v mé mysli na úplné jádro mého problému - osamělosti. Teď vidím vše v souvislostech a pochopil jsem důvod mé osamělosti až na kost. Horší bude jak nalézt cestu ven. Přinutit někoho aby mě miloval nejde, takže snad jen zatím vylepšit vztahy v rodině. Proto jsem se rozhodl dát přečíst knihu mámě.
Potom jsem s ní o tom vedl docela hluboký rozhovor a během toho jsem se jí svěřil se svým problémem s pornem a jak se vlastně cítím a vše kolem. Bylo to pro mě dost emotivní ale svým způsobem osvobozující i když mi je jasné, že moji osamělost to nevyléčí. Tu knížku fakt doporučuji i těm co jsou ve vztahu neboť může pomoci vyjasnit některá nedorozumění, která ve vztahu jsou. Dost možná si všichni jen nerozumíme v tom jak projevit správně lásku tomu druhému tak aby ji dokázal přijmout.
Co se týče cesty bez PMO, pokračuji dál. Neuvěřitelný progres během těchto 51 dní. I když jsem zatím nevyřešil svůj nejniternější problém s osamělostí, tak jsem si alespoň udělal naprostý pořádek v hlavě a pochopil jsem svůj problém až na kost. Jinak po fyzické stránce taky mega progres, jak teď sportuji 2x víc, tak jsem zatím dosáhl nejlepší formy v životě.
Gratuluju a super, že zůstáváš ostražitý, protože největší problém je, že po čase abstinence lidé povolí. Možná už jsi v pohodě a máš to nejhorší za sebou, ale obecně bude dobré si nechat nějaké zdravé hranice, aby do toho člověk znova nespadl
Jakým způsobem by sis představoval, že by bylo ideální tu osamělost vyřešit? Klidně zkus více tipů…
Co konkrétního bys pro to mohl teď zkusit udělat?
Ahoj, jak začít… Relaps… po 87 dnech bez MO. Je strašně zajímavý, jak člověk nikdy neví co každý následující den přinese. Ještě ráno nic netušíc co bude po obědovém čase a taky jsem se zrovna díval na kolikátém dni že to vlastně jsem a říkal si jak už jsem daleko. Bum a bylo to. Ovšem je na tom všem jedno velké pozitivum a to, že se relaps nestal u porna . Jelikož jsem cestu na NoPMO bral ve dvou etapách, tak jsem neporušil jednu z nich a to je sledování porna. Tam jsem pořád na 89 dnech bez P. Mrzí mě na tom jen jedna věc a to že jsem relaps neudělal vědomě jak jsem chtěl třeba někdy po 100 dni bez PMO. Stalo se to dost zvláštně - při čtení článku na internetu o sex. vztazích atd. ( jak jsou ty články na seznamu pro ženy) a stačilo na sebe párkrát chytnout… nebyla to ani přímá masturbace. Vlastně ani nevím proč jsem ten článek rozkliknul. Každopádně stalo se. Dost jsem o tom přemýšlel a nechtěl jsem abych začal novou šňůru bez MO, tak že jsem nad tím neměl kontrolu. Rozhodl jsem se a teď už vědomě pro další relaps v jednom dni. Udělal jsem si čas a vědomě relapsnul. Chtěl jsem to udělat sice později ale vyšlo to takto. Teď můžu začít s čistým štítem sám před sebou, že jsem udělal alespoň vlastní rozhodnutí, i když jsem se určitým způsobem k tomu zbytečně donutil to takto udělat.
Tak a teď rozebrat proč se to stalo: spouštěče. Když se na to dívám a přemýšlím o tom, tak jsem si vlastně poslední měsíc o to dost koledoval. Budu se zase opakovat ale poslední měsíc mě pohltila opět osamělost a to dost výrazně. Nějak jsem se nemohl z toho vymanit a byl jsem z toho dost mimo ve všech sférách. Ke všemu laxní, podrážděný těžko se mi s tím bojovalo. Navíc nebylo opět si s kým o tom promluvit takže jsem to dusil v sobě. Uchyloval jsem se k fantazírování a k představám jak navazuji partnerské vztahy atd. na YouTube jsem sledoval videa kde byli osamělí lidé a rozebírali to + čtení komentářů kde popisovali svoji osamělost se kterou jsem se ztotožňoval. Mírnilo to alespoň pocit že nejsem sám v tomto problému.
A pak jsem před týdnem chytil covid a musel jsem na chvíli přestat s otužováním, takže jsem se nemohl chodit koupat do ledové vody, která mi pomáhala zahánět tužby po MO a která mi pomáhala osamělost výrazným způsobem mírnit. Alespoň v tom okamžiku kdy jsem byl ve vodě.
Faktem je že můj problém s osamělostí se mi nedaří vyřešit. Aspoň jsem si tento problém uvědomil když jsem se dal na NoPMO. Tím vlastně odpovídám na otázku @Pete . Jak to vyřešit vůbec nevím. Stalo se bohužel to, co jsem nechtěl. A to že jsem si klasicky nedokázal v dalším ročníku vytvořit aspoň nějaké přátelské vztahy na výšce natož nějaký partnerský vztah. Opět jak kdybych byl kámen v řece, který voda vždy obteče. Paradox je že se nepovažuji za nějakého nerda nebo tak něco. Pracuju na sobě jak po fyzické stránce tak i z hlediska oblékání atd. Nedělám ze sebe blbce ani nic podobného když se bavím se spolužáky. Ano já se s nimi normálně bavím ale nikdy nic nevznikne na hlubší bázi. Tzv. že by mě někdo někam pozval atd. Takže fakt nevím čím to.
No a teď si musím dát pozor na chaser efekt o kterém jsem četl tady v denících. Ještě jsem v této fázi po relapsu nebyl takže uvidím ale budu se muset obrnit a nastavit mindset. Dobrá zpráva je že od úterka začínám s otužováním což mi dost výrazně bude pomáhat. Chci opět vědomě pokračovat dál bez P a začít od začátku bez MO.
Dnešní doba je taková blbá v tom, že je všechno dost anonymní, všechno se řeší online, nikdo se vlastně nepotřebujem - všechno si najdu sám, všechno si zjistím sám, objednám sám atd. I proto je dnešní generace osamělejší, než jakákoliv před ní.
Pokud navíc třeba chodíš na obor, kde je v ročníku přes sto studentů, tak tam je to teprv umění navázat nějaké vztahy Obecně ale platí, že je to o vystupování z komfortní zóny. Nečekej na to, až tě někdo někam pozve - buď ty tím, kdo něco organizuje. Nečekej, až někdo osloví tebe, oslov někoho ty. Nebude to zezačátku příjemný, ale stojí to za to. Mluvím z vlastní zkušenosti
A mimochodem, SKVĚLEJ výkon s těma skoro 90 dnima bez porna! Přijde mi, že na to nejsi patřičně hrdej, přitom je to paráda. Tvůj mozek ti za takovej odpočinek od toho hnusu poděkuje:)
… prostě se teď soustřeď na proces abstinence a třeba jdi naproti hlavně budování vztahů s přáteli, abys nebyl tolik sám, a postupně se začneš cítit více pohodlně i v dalších věcech, jako je třeba ta komunikace s ženami 
. Někdy je ten pocit samoty silnější než já a v takových chvílích přichází právě tyto chutě ale jak jsem psal jsem plně schopen s tím pracovat tak abych nerelapsnul.
.
Obecně ale platí, že je to o vystupování z komfortní zóny. Nečekej na to, až tě někdo někam pozve - buď ty tím, kdo něco organizuje. Nečekej, až někdo osloví tebe, oslov někoho ty. Nebude to zezačátku příjemný, ale stojí to za to. Mluvím z vlastní zkušenosti