Ahoj,
Preci to jen tak nevzdame!)
Dnes budu opet pokracovat v pribehu, ktery dnes dokoncim.
Takze po trech mesicich bolesti a beznadeje jsem prozrel a ja najednou kolem sebe videl barvy sytejsi, hudbu lahodnejsi, lidi laskyplnejsi. Dival jsem se na ptaky, co brouzdi na obloze a citil se jako oni. Nebral si osobne, kdyz na me byl nekdo neprijemny. Prestal jsem tolik mluvit a vice pozorovat. Citil jsem, ze pro me pratele jsem byl divny, kvuli takove zmene, ale me to bylo jedno. Rikal jsem si, co se ma stat, se stane. Uzival jsem si sam sebe. Uz nevim, zda-li jsem to bral jako “ukol splnen”, nebo jako start pro dalsi rozvoj, ale dvere do propasti se uz pomalu zjevovaly v dali.
Naposledni chvili jsem se rozhodl vyrazit na hudebni festival, kde mela segra brigadu a kamosi stanek s burgerama. Listek jsem si koupil pres fb od slecny , se kterou se potkal na nadrazi, kdyz jsem dorazil. Potom jsem se dostal na misto festivalu a hned ten den jsem potkal dve slecny za stankem mych kamaradu, kdyz jsme tam vsichni spokojene odpocivali. V te dobe uz jsem docela dobre navazoval kontakt i pres moje dosti nemluvne ja. Nakonec jsme spolecne stravili jeden a pul dne, nebo jen to odpoledne? Uz nevim, ale melo to rychly spad. Jedna z nich se stala mou pritelkyni. Nebydlela ve stejnem meste, ale dojizdela za mnou a travili jsme spolu moc prijemne chvile povidanim a prochazkami. Poznaval jsem ji jako cloveka, ne jako korist. Citil jsem takovou prirozenost v mym chovani, az jsem si uvedomil, ze mam vlastne vztah. Trvalo to nejakej mesic, nez se tak stalo. Sex nebyl tolik dulezity pro me. Protoze jsem bydlel stale u rodicu, tak jsem si ji domu nebral a zacal dojizdet za ni. (poznal jsem ji v lete a na podzim jezdil za ni). No vikendy se nesly v duchu nepretrzitych radovanek v posteli a zde se asi zacalo projevovat me puvodni naprogramovani. Neuvedomil jsem si to, byl jsem omamen zamilovanosti. Neudrzel jsem si odstup od povrchnich neresti a propadl jsem jim. Kadzopadne tyto neresti jsme si oba opravdu uzivali a ona byla velice ochotna realizovat me chlipne predstavy.
Takto jsme stravili spolu cca pulrok a pote se prestehovali k sobe. Ona prestala studovat a zacala pracovat, takze se pristehovala do Prahy a ja mel docela fajn job za pekne penize (pres kamarada; ja jsem nebyl schopnej jit na pohovor). Ja se k pornu vratil a pokracoval jsem tam, kde jsem skoncil. Musim ale uznat, ze jsem v ni citil takove pochopeni, ze jsem ji ukazal to nejzvrhlejsi p, co jsem sledoval. Sice se ji to nelibilo, ale vypadalo to, ze me choutky akceptovala. Me sexualni aktivita byla stale na spici, ale z jeji strany chut pomalu opadala a ja vzpominal na nase vikendove radovanky v zacatcich. Bylo mi hodne neprijemne jeji odmitnuti a dost se to na me projevovalo a ja zacal vic a vic sledovat P. Proste jsem nechapal, ze nekdo nepotrebuje sex kazdy den. Meli jsme kazdy sve povinnosti a potreby a casem se zacaly nuzky mezi nami cim dal vice rozevirat. Ja chtel, aby byla vice doma ona zase rada chodila ven s kamarady. Doslo to do takoveho momentu, kdy jsem ji prestal verit a citil uzkost, kdyz byla vecer pryc. Stavalo se, ze ani neprisla domu. A ve mne to zacalo bublat. Nebyl jsem na ni prijemny a vycital ji veci. P v tom urcite hralo velkou roli; naladovost, precitlivelost. Prestal jsem ji respektovat jako cloveka, nebot kdyby ano, rozesel bych se s ni. Misto toho jsem se na ni upnul a hledal bezpeci. Ona byla uplne jina nez predchozi pritelkyne a pocit bezpeci jsem rozhodne nepocitoval a tak prohlubovala tu propast mezi nami. Oba jsme neumeli poradne komunikovat a vyustilo to vzajemnym rozchodem po pul roce naseho spolecneho bydleni. Byt jsme opustili a kazdy sel svou cestou. Ja ji chtel zpatky, bal jsem se samoty, ale ona nechtela. Citil jsem pocit bezmocnosti, ale co se dalo delat.
Prestehoval jsem se k pribuzne na barak do pokoje za par slupek, kde jsem doted. Koupil si misto vztahu auto, ktere je zbytecne dobre na me potreby. Pujcil jsem si na nej a na dalsi hracky, kterymi jsem si kompenzoval ztratu vztahu. Uz to nebyla takova rana jako poprve a ja to resil povrchnimi vecmi, misto konstruktivni prace na sobe.
A ted je to dva roky od naseho rozchodu. A jake jsou me postrehy, kdyz se ohlednu za mym dosavadnim zivotem? Jake mam pocity v tuto chvili?
Jsem sklicen, unaven, lhostejny, nesebevedomi, plny strachu a pohrdam mnou samym. Zivot mi nedava smysl, nevim, co se sebou, vidim kolem sebe uspech a v sobe prohru. Uz druhy mesic jsem bez prace a cekam na telefonat, ktery me spasi. Anebo nespasi?
Nebo je to naopak ta chvile, kdy jste uplne na dne z dlouhodobeho utrpeni a najednou si uvedomite, ze prace vas rozhodne nezachrani? Ze mi porno, ktere mi dava pocit chvilkoveho bezpeci a klidu, nahradilo vsechny ty mnou zmarene vztahy? Neni vsak ten skutecny blok meho placani se v momentu, kdy jsem si zlomil nohu a ja prisel o iluzi pomijivosti uspechu, pochval a vitezstvi? Neni to ten moment, ktery do me zasadil semeno nejistoty a bezmocnosti vuci dnesni spolecnosti, ktera tyto meritka nastavila jako neco normalniho?
Od te chvile jsem hledal nejakou zachranu a utechu v mem neuspechu a zklamani a vzala mi veskerou tvorivost a chut zivota. Navenek vesely, uvnitr pochybujici sam o sobe a jeho smyslu. Dal jsem prednost radovankam nad vytrvalou praci, dal jsem prostor programum me zotrocit pred uvedomovanim si a pozorovanim. Lenosti pred ucenim, zatraceni pred zivotem.
Co mi zbylo po tom vsem? Mnoho vycitek z veci, ktere jsem nedotahnul do konce, ze vztahu, ktere jsme pokazil, ze zavislosti, kterych se nedokazi zbavit.
Porno je ta nejvetsi zavislot v mem zivote. Nikdy jsem nepropadl hazardu, ani drogam, ani alkoholu, ale pornu. Mam pokrivenej pohled na svet a lidi. Nevazim si sam sebe.
Chtel jsem to zvladnout sam, ale mnohokrat jsem selhal. Toto je me prvni priznani o me zavislosti. O tom, ze sam potrebuji ukazat spravny smer, ktery budu chtit nasledovat. Moje hluboke prekonani sam sebe, ze jsem s tim takto vysel ven.
Vazim si kazdeho, kdo se dokaze priznat ke svym selhanim a umi si rici o pomoci. Pripustit si, ze uz to neni on a ze chce najit cestu zpatky k sobe.
Jaky je muj cil?
Jsem pripaven na dlouhou cestu s nadeji, ze opet najdu sam sebe. Chut do zivota, opravdove hodnoty a lasku jako takovou, kterou budu moci rozdavat vsem a porad. Jak rikaji ti moudri: zit ted a tady!
A zde ja zacinam.
Dnes je to osmy den a ja rozhodne mam chut pokracovat dale. Diky a drzte se
