Moje nejdéle vydržení bez P je cca 3 týdny, ale od té doby mi začalo dělat problém vydržet bez P a M i jen tři dny. Jako by se ve mně něco zlomilo, a začala jsem to vyhledávat ještě víc. 🤦
Jenže teď už vím proč jsem to dělala, tohle odhalení mě donutilo se víc zamyslet. Pravda je, že jsem totiž nikdy v sobě někde v podvědomí nevěřila, že bych i já mohla mít vztah. Takže jako nevěřící před x lety, jsem to neřešila, protože jsem přeci jen měla jiný myšlenky. Na víc moje první láska byla velmi bolestivá, možná kvůli tomu jsem se více uzavřela a nechtěla jsem už nikdy žádný vztah, protože ten den, kdy jsem se dozvěděla, že můj přítel mě vlastně nechce mě to velmi zabolelo. Na víc během toho kdy byl se mnou, tak se mu líbila jiná dívka, takže pak požádal mojí něj kamarádku aby ho seznámila s tou dívkou která se mu líbila. No, každopádně jsem se cítila odmítnuta a velmi mě to bolelo, protože jsem byla jediná kdo byl zamilovaný, pamatuji si, že ten den rozchodu ve mě něco zemřelo, nějaká část mě samotné. Myslím, že jsem pak už se nechtěla otevřít žádnému vztahu, a když už jsem se do někoho zamilovala, bylo to pouze z mé strany.
Když mi bylo 19 let, potkala jsem Ježíše a ten mi změnil celý můj svět 
byl první komu jsem řekla, že ho miluju, byl první který mi dal nový život, jediné co jsem chtěla být s ním a co nejvíce ho poznat.
Bylo to krásné období, ale myslím, že v té době jsem stále netušila, že co se týká vztahů, že tam mám velkou ránu.
Myslím, že postupem času jsem si nechala ukrást horlivost, vášeň a touhu po tom milovat Pravdu, do mého života přišli různé věci, které jsem procházela s Pánem, dělala jsem samozřejmě chyby, které jsem si vyčítala, a Pán byl tak milostivý ke mě, změnil některé věci v mém srdci. Změnil ve mě to, že mi ukázal, že mě má ráda i když udělám chybu. Ukázal mi, že se na mě nedívá podle toho jestli jsem dokonalá křesťanka nebo ne, že mě miluje, protože jsem jednoduše Jeho dcera. Že to se nikdy nezmění, ať už udělám cokoliv, stále budu Jeho dítě
Přesto dneska jsem tady na tomto fóru, píšu o své závislosti a můj křesťanský život za ty roky velmi ochladl. Ani jsem netušila, že mým důvodem proč jsem začala padat do tohoto hříchu je to, že v srdci jsem nevěřila tomu, že bych někdy potkala muže který by mě chtěl, muže který má vztah s Ježíšem. Dokonce jsem ani nevěřila Bohu, že by to chtěl, protože v mých 28 letech kdy už jsem věděla, že být sama nechci, jsem se setkala s nepochopením a bylo mi řečeno že jsem se zbláznila. Za ty roku jsem od křesťanů slyšela, že je lepší být sama. A Ježíše jsem měla za někoho kdo mi to upírá, kdo mi to nedá, protože nejsem dost dobrá, protože co já asi tak můžu dát, jen bolavé srdce a hromadu mých problémů. Takže moje vnitřní nastavení bylo ještě více prohloubené, že má touha v srdci po vztahu nebude nikdy naplněna a že i když jsem se modlila k Bohu, aby poslala muže s kterým jednoho dne se vezmeme, přesto sem v podvědomí tomu nevěřila. Netušila jsem, že v tomhle jsem uvěřila tak velké lži, že jsem viděla v Ježíši, že mi to upírá. Během toho jsem se rozhodla, že to musím vyřešit sama, tak jsem hledala prostě vztah, ale většinou to nedopadlo dobře, kvůli tomu jsem prostě padla do sítě, kdy jsem začala experimentovat, kdy mě jeden muž naučil Ma…kdy jsem se prostě dostala do P, protože to byl únik ze samoty a zoufalství, kdy jsem věřila tomu, že já nikdy nebudu mít vztah, nikdy nebudu pro někoho důležitá. Lež která se pro mě stala pravdou, lež která ukázala Boha jak nepřítele. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle je příčina, proč jsem spadla do takové závislosti. 
Kdyby jsem se nepotkala s mojí kamarádkou a nezačali bychom se bavit o vztazích a nepoznala, že v mém srdci při tomhle tématu vypukla velká bolest, tak bych nezjistila, že jsem dlouhá léta věřila takové lži. Teď aspoň vím, že můžu volat k Bohu, aby mi v tom dal poznat pravdu, a možná jednoho dne potkám i muže který si mě vezme za ženu. 
…při tomto zjištění, kdy jsem plakala a činila pokání, protože jsem ublížila Bohu, tomu jedinému, komu na mě vždy záleželo a záleží, tomu kdo dal svůj život, za naše hříchy, tomu kdo zvítězil, protože Jeho láska, a odhodlání, byli větší než strach. Ten který je zdrojem vseho …tak právě Jemu jsem svým jednáním velmi ublížila, zarmoutila Jeho srdce 
…ale věřím, že mi dal poznat Pravdu, aby cesta z této závislosti a cesta z každé lži byla úspěšná
Chtěla jsem se o to podělit s Vámi nevím kdo si to přečte, nebo nepřečte. Vím, že důvody můžou být různé, proč člověk spadne do této závislosti, někdy ani důvod není. Ale můj důvod byla víra v lež, a dlouhé roky samoty. Pro mě je to osvobozující vědět příčinu, a vědět, že je po mém a tvém boku někdo, komu stále na Tobě záleží. Teď aspoň vím, že to bude pro mě snaží se vzepřít ďáblu a přiblížit se k Bohu!!! Protože když Ježíš nás vysvobodí jsme svobodný.
Pravda vždy zvítězí, protože On je pravda. A když přijde pravda osvobodí tvojí mysl.
Ať už člověk prochází čímkoliv, a i kdyby neměl sílu, Bůh ji má, a vždy může poslat někoho, koho si použije, může udělat cokoliv aby ti pomohl v této cestě za svobodou. Vím, že jsem krok k vítězství, ale stále to bude boj, protože je to cesta, jen už vím, co musím udělat, a když znám tu příčinu, je pro mě snazší se s tím poprat, protože po našem boku stojí Bůh sám.
A to takovou, že člověk ztrácí hodnotu ve svých vlastních očích. Když nemám účtu sama k sobě, nemůžu ji čekat, že ji budou mít ostatní ke mě.
Ztrácí sebevědomí a možná i radost ze života, může být člověk víc depresivní atd…přesto lze i z toho nejhoršího dna najít cestu ven. Mě pomáhá Bůh a přátelé, za které jsem vděčná. Pomáhá mi také vyjít z komfortní zóny, dělat věci na které nejsem zvyklá, postavit se svým strachům a obávám. Poznat Boží lásku, poznat pravdu, poznat to, že Bohu na vás záleží, přátelům, rodině je strašně moc povzbuzující, protože se o to víc člověk cítí, že v tom problému není sám. Každé malé vítězství vede k tomu většímu🫶:muscle: a každý den by jsme měli oslavit i ty nejmenší úspěchy, protože cesta k velkým věcem přichází skrze ty malé 🫶:muscle:
a musím říct, že jsem si přečetla různé příběhy, které sem píšete. Připomněla jsem si i svoje vlastní příspěvky, a musím říct, že u mě se to hodně výrazně posunulo nebo spíše změnilo. Ačkoliv poslední měsíce jsem procházela těžkými věcmi, ať už to byla ztráta zaměstnání, finanční krize, hospitalizace v nemocnici, nebo rozchod a boj se závislostí, tak jediné co mi dávalo naději byl Bůh, protože jsem věděla, že každé období má svůj začátek a konec. Stejně tak jako bouře přichází a odchází. Moje závislost je na ústupu, abstinuji a cítím se daleko lépe. Začala jsem méně být na internetu a více číst, ať už Bibli, nebo různé knihy a čas trávit úplně jinak, než jsem byla zvyklá. 
Myslím že i já mám svoji hodnotu, a nepotřebuji se ponižovat k věcem, které mi ubližují. 
