Ahoj…určitě to nevnímám jako “konec všeho” je to stále cesta ke svobodě a je dobře se i o tom sdílet. Takže určitě ještě nemám vyhráno, ale užívám si každý den, kdy říkám “NE” své závislosti a to je malé vítězství každý jeden den. 
Prostě se radují z každé malé výhry, protože to vede k velkému vítězství a myslím si, že ta cesta je skrz malé krůčky. 
A tím že se znám, a vím, že třeba jsem často padala na začátcích, a třeba sem nezvládala ani tři dny abstinovat, tak jsem prostě si dala menší cíl, a to mi fungovalo, vlastně takovou nenásilnou metodou, jsem byla schopna výdrže den, dva, tři atd…14 dní, tři týdny atd…nejtěžší bylo naučit se pokračovat dál, i když člověk selhal, ale tím že jsem křesťanka a věřím v Ježíše, tak mi strašně pomohlo, pochopit a přijmout svobodu v rozhodování a zároveň nést zodpovědnost za svoje činy. A taky bylo osvobozující, to že mě Bůh učil, že když udělám chybu, tak se potřebuju omluvit a jít dál a neobviňoval se, ale umět si odpustit. Tohle bylo teda těžké se učit, ale Bůh mě to naučil, a to mi dáva tu svobodu, když chápu co znamená milovat Boha a lidí okolo mě.
PS: promiň, trošku jsem se rozepsala víc, než jsem chtěla. 
což je velmi smutné, asi možná každý zažívá takové pády. Přiznám se, že se necítím dobře, k tomu všemu procházím rozchodem, takže je to složité období. Ne, necítím se dobře, mám zlomený srdce. 
…vím, že prostě není žádné kouzelné slovo na to aby ta bolest přešla, bohužel se to stává v životě, že něco nevydrží. Ani nevím proč to sem píšu, ani co čekám. 
vím jen to, že chci být znovu čistá ve svém srdci, že se chci zase smát, chci dál bojovat i když je to zatraceně těžké a bolí to. Já si uvědomila, že už nedovolím, aby mě někdo využíval, protože každý má svojí hodnotu, každý si zaslouží být milovaný. Takže drahá zavislost říkám ti Ne!!! Říkam Ne povrchním vztahům! Říkám Ti Ne P a M!!! Je těžké znovu se postavit a abstinovat, protože jsem plná zklamaní, bolesti a únavy. Bylo by to tak snadné přestat bojovat, ale chci být svobodná od P a M. Toužím znovu mít jasnou mysl a čisté srdce, toužím po Lásce, která není povrchní. Toužím po tom vidět a mít zdravé vztahy a být svobodná bez strachu!!! Ze všeho nejvíc toužím být znovu blíž Tobě Bože a to je důvod proč to nevzdám! Věřím, že Já a nebo Ty jsme hodni Lásky!!! Ne proto jestli jsme perfektní, to ani nebudem, ale pro to kým jsme, že jsme lidské bytosti, každý z nás je vzácný originál, jedinečný a stvořený pro lásku a úctu. 
Pamatuji si, že jako malá holka, jsem věděla, že v mé rodině se vyskytovali časopisy pro dospělé. Když mi bylo asi tak 11 let s bráchou jsme jeden takový časopis našli a mě i braskovi z toho bylo docela špatně. Jako dítě nechápete, proč ty ženy jsou nahé a k čemu to slouží, ale je vám z toho nepříjemně. Myslím, že díky ještě té době kdy nebyli mobilní telefony a internet, jsme neměli takovou možnost a tak jednoduchý přístup k tomu vidět P nebo se stát až tak závislými, protože v té době byli buď videokazety a nebo časopisy. Nicméně v dnešní době to už je jen o pár kliknutí. Myslím že P je nejhorší droga na světě která existuje, která tak snadno ničí hodnotu člověka, která z něčeho tak intimního udělala jen nástroj chtíče a člověka degradovala na povrchní uspokojení, ale Bohužel i já se stala závislou. Moje “Proč?” začalo asi když mi bylo 29 - 30 let, a pro mě to byl únik hlavně odbolesti a od toho, že jsem se cítila sama, protože jako svobodná věřící holka jsem prostě neměla přítele, protože jsem chodila do církve která měla sektářské prvky. Já prostě věřila tomu, že Bůh mě chce nechat samotnou, že je to lepší být sama, protože cokoliv bylo přirozené se zdálo být pro mě nedostupné. Na víc za to, že když mi bylo 28 let a já už nechtěla být sama, jsem byla považována za histerku:broken_heart: a o to víc člověk si pak myslí, že Bůh o takové věci nemá zájem, nebo i přímo o mě. Takže moje “Proč?” jsem se stala závislou vycházelo především z mojí bolesti, samoty a pocitu, že nejsem hodná lásky, úplně bez hodnoty. S P bojuji asi čtvrtý rok. Bylo to víceméně o tom že jsem začla vydržela to, třeba 4 měsíce a pak zase do toho spadla atd…za tím jsem nad tím nezvítězila, na víc se mi projevili úzkosti, ale doufám, že se to změní, že s pomocí terapie a Boží pomocí se uzdravím, protože si přejí být zase svobodná. Chci potkat muže s kterým budu schopná sdílet víru a lásku, dobré i špatné chvíle a být oporou, být dobrou ženou. Chci mít zdravé vztahy ať už k Bohu, sobě samé nebo lidem okolo mě. Nechci být na ten boj sama, protože každý potřebuje pomoc, podporu a skutečného přítele. 
Takže je to kousek naděje, že snad i já s Boží pomocí zase budu čistá a svobodná. 
Vždy když přijde chuť, tak mám pocit, jako by se můj mozek totálně vypnul a já přestala úplně přemýšlet a měla v hlavě jen prázdno, což mě začíná děsit a říkám si, kam až to může zajít. Z toho jak už ze sebe nemůžu, jak se kvůli tomu začínám víc a víc nenávidět, si říkám, že už opravdu nevím kdy přijde to Vítězství 
