Beni6too - deník abstinence

Deníky
61

12 dní - Fellin’ quite good.
Přešel jsem silné období chaser efektu po relapsu. Celkem zajímavé, že až teď. Ta touha spadnout do toho kruhu relapsů je fakt hrozně velká a nevím kolikrát jsem do toho málem nedropnul.

Mám v plánu se o víkendu sejít s mojí holkou a probrat s ní některé věci, které mi v našem rádoby vztahu nesedí. Nebaví mě mlčet a nebýt upřímný. In fact, asi by to takhle nemohlo jít dál. I když se to úplně netýká porna, tak ve finále mě to psychicky dost ovlivňuje.
A jedna věc mě v tomhle hodně ovlivnila. Uvědomil jsem si svůj postoj vůči pornu. Kdykoli jsem měl chuť na porno, tak se mi v mysli mihla myšlenka na ni. Jak by reagovala, kdy by mě při tom viděla atd. Prostě, že ji tím podvádím. Je celkem jednou z mojí motivací, proč přestat.

Motivace proč jít dál: Sport a vztahy v mém okolí. Kvůli pornu jsem ztratil spoustu dní, kdy jsem mohl jít na trénink nebo jít ven s přáteli, místo toho jsem vysedával doma u porna. No more. Motivace dostat se ven z porna a pomáhat druhým. Jak v našem sboru a prostředí mých kamarádů, tak třeba i v Nepornu. Ukázat, že z porna se dá dostat a že v našem životě nemá mít prostor.

A jako poslední motivaci přidávám svého staršího přítele ze sboru.
Nebyl sice závislý na pornu, ale na kokainu. Jel to už jako mladý a byl za to několikrát potrestán, přičemž i na pár let ve vězení. Člověka jako on, by většina lidí odsoudila, že už nikdy nic nedokáže a že zůstane jako troska, co bude pouze závislá a bude se akorát vyhřívat ve vězení.
Ale není tomu tak. Nevím přesně kdy, ale asi ve svých 45 letech uvěřil v Ježíše. Obrátil se a přestal vařit kokain. Musel opustit své kamarády, kteří na tom byli závislí jako on a změnit svůj život.
A víte co, on si vytvořil novou závislost a to v učení. Přihlásil se ve svých 52 letech na Karlovu univerzitu, pokud se nemýlím tak na obor psychologie. A dokončil to. Momentálně pracuje v ústavě pro závislé a pomáhá ostatním závislým. Jako jeden z mála od něj slyším, že ho práce baví. Miluje tam chodit, být mezi lidmi. Momentálně je už okolo 10 let bez kokainu.

Co jsem tímto chtěl říct je to, že ač se zdá, že kvůli pornu nic nedokážeme, tak právě naše závislost je ta, co nás táhne od našich cílů a volného života.

2 Líbí se
62

Svěřil jsem se svojí holce o mojí závislosti s pornem. Možná jí tím ztratím, možná si uvědomí cenu, sílu, kterou jsem potřeboval na to, abych se s ní o tom svěřil. Who knows. Bylo to jako říct o sobě největší sračky co jsem měl a čekat, co ona na to. Příde mi, že si žije někde ve svém světě. Chápe, čím si procházím ale nějak jí to doslova netankuje. Ani po ní nemohu chtít aby mělo.

Ano, měl bych být vlastně hrozně v pohodě, že se mi jí to podařilo říct, ale nevím proč, přicházejí myšlenky, jak mě ona kvůli tomu bude vidět v jiném světle. Nevím, hrozně vyčítavé myšlenky. Dokonce jsem z toho nemohl ani dneska moc spát. Přitom jsem očekával opak…

Začíná mě to trochu v tom našem rádoby vztahu žrát a moc nevím co dál. Nevím, if its worth jít dál…

63

Edit: tento deník je vlastně hrozně depresivní. Nikdy bych nečekal, že vztahy dokážou být takto bolestivé. Tolik času kolik jsem kvůli ní probrečel, i teď když to píši…

64

Bene, moře je plný ryb :wink: Navíc jsi mladej floutek, tak máš toho ještě spoustu co objevovat :cowboy_hat_face:

1 Líbí se
65

Musim se pripojit k tomu co pise Bhal.
Pokud to s ni nevyjde, zivot jde proste dal. Vetsina z nas zazila ten pocit, kdyz prijdes o holku, o ktery sis myslel, ze je ta prava, takze vime jak to boli. Podle me je to nezbytna cast dospivani v chlapa…

Hele za me respekt, ze jsi ji to rekl. Pokud je ta holka relationship material, tak to pochopi a bude ti fandit. Na druhou stranu, pokud ti prijde ze tomu nerozumi, tak bych ji za to neodsuzoval. Pro nezavisly to muze fakt byt tak vzdaleny jejich realite, ze si nedokazou predstavit, cim si prochazis. Proto mam rad tohle forum, tady vime vsichni co ta zavislost obnasi

2 Líbí se
66

Díky moc @Bhaal @Scout
Ani nevíte, jak moc mi to pomohlo. Občas i to nejmenší má obrovskou cenu.

2 Líbí se
67

Když život nejde tak jak bych si přál tak je to na dvě věci. Otázka je, jestli se tím více zaobírat a dusit, když to vlastně nikdy nepůjde tak jak bych si přál.

68

To je přesně myšlenka kterou se poslední dobou zaobírám.
Buddhismus (samozřejmě jak kterej, ale ten s kterým si pohrávám poslední dobou já) funguje na tom principu, že se odosobníš od těchhle věcí. Od vnějších faktorů. Takže ti pak je vlastně jedno že věci nejdou tak jak by jsi si přál, protože na nich stejně ve výsledku nezáleží.

2 Líbí se
69

Ahoj, je mi líto té rozpačité situace s přítelkyní (jak jsem to pochopil), mě také lidé chápali s rozdílnou mírou, někdo víc, někdo míň. A u těch druhých mě to také mrzí, ale nelze jim to vysvětlit.
A mám zkušenost takovou že když nic nejde podle mých představ, tak že to také může být krok kupředu, jen je bolestivější. Takže prostě počkám a přežívám to a pak jsem zjistil že se v tom skrývají věci které můžu využít a na nich to třeba příště postavím. Tak to mám já

1 Líbí se
70

@Beni6too souhlasím tady s většinou komentujících, pokud to nevyjde, tak jde život dál :slight_smile:, každopádně i tak budu držet palce.

Jinak, neber to zle, jen mě k tomu trochu podnítilo tvé “nikdy nepůjde” ale život prostě jednoduchý vždy není a už vůbec ne situace, které se v něm odehrávají. Zásadní je za mě nastavení mysli a prostě si nepřipouštět, že něco “nikdy nepůjde”. Osobně to vnímám tak, že v životě je možné naprosto všechno a nic není nemožné, otázkou je však pohled na věc a cesty které jsme zkusili. Nevyšla jedna cesta? Nevadí! Tak vyjde třeba druhá, nebo třetí, čtvrtá,… možná až desátá nebo patnáctá. Někdy to jednoduché prostě není, ale než abychom hledali důvody proč něco nejde, měli bychom hledat způsob, jak toho výsledku dosáhnout.

Uvedu to na profesním příkladu… Profesionální astronaut už ze mě pravděpodobně nebude, ale proč se vzdávat tohoto snu? Proč prostě jen nezvolit jinou cestu? Tak ze mě třeba nebude profesionální astronaut, ale jednou se do vesmíru podívám a vzdělávat se budu vlastní cestou a udělám vše proto, abych se snu alespoň přiblížil, než jej zcela opustil.

1 Líbí se
71

Díky,
Asi to mu tak bude. Řekl bych, že to asi v něčem přínosné bude, jenom jsem ti nepředstavoval, že to bude takhle bolestivé. Spíš to poukazuje taky na to, že sám nemám tohle nemám pořešené. Připouštím si deprese, slabost a x dalších věcí. No a pak už není tak těžké pro Ďábla, aby mě zasahoval. Protože když jsem přišel na to, že když si to uvědomím a zřeknu se toho, odmítnu to, tak to odejde. Ale musím se takhle fakt teďka hlídat, protože mě to hodně zničilo a moji psychiku poškodilo.
Zase stav, kdy si řeknu, že to prostě nejde tak mě může dostat zpět.
A že to prostě s tou mojí holkou je takhle složitý je samozřejmě nepříjemný. Nedá se zadarmo, ale na druhou stranu, jestli mít holku, která se mnou půjde po ani ne měsíci do postele tak by to nebyl zase vztah, který by měl nějakou budoucnost.
Nechci vztah jen tak for fun. Myslím to vážně a nechci si na nic hrát, že je všechno ok a jak je to vlastně všechno super, když není. A jestli ona do toho bude nebo nebude chtít jít je její věc.
Nechci jít s někým do manželství jenom abychom se po roce rozešli. Bohužel je tam otázka Křesťanství, která je dost těžká, protože ona není věřící. Zatím jí do toho netahám, spíš jenom dávám malé náznaky.

72

Též díky @Mr.V,
Máš pravdu. Nepřipouštět si hned prohru. Nevyšlo to takhle, whatever, kdo nikdy nic nezkusí, tak se nic nenaučí. Kdybych znal cestu dopředu, tak by to bylo hrozně ez. Ale to nikdo nemá. Proto bych se neměl hroutit, že to nedám na 1st try, když to dát na první pokus je skoro nemožné, stejně jako abstinence od porna. Kdybych to vzdal po pár relapsech, tak bych se toho nikdy nezbavil.

73

Den 26 bez PMO
Also cca 20 dní bez masturbace

After all jsem se konečně dostal z depresí a mohl najít motivaci se vrátit zpátky ke sportu, učení do školy, normálnímu životu.
Uvědomil jsem si jednu zásadní věc. Když si říkáš, že to nemáš a myslíš si, že jsi přetrénovaný tak na to tvoje tělo taky tak reaguje. Byl jsem tak slabý, i když mi fyzicky nic nebylo. Občas jsem prostě šel do školy a musel se zastavit, protože jsem byl udýchaný a já si říkám: ,co se děje doháje, vždyť je to jenom chůze’’.
Byl to dlouhý proces. Nebyla to jedna věc, která to spouštěla ale x věcí najednou. Stres ze školy, zranění svalu, vztah s mojí holkou, snaha jet ve sportu na výkon a hrotit to…

Mohl jsem se toho zbavit a znova se postavit. Kdybych to v sobě dusil a nikomu o tom neříkal, tak bych se z toho fakt nedostal. Díky lidem, kteří jsou okolo mě jsem se z toho mohl vyhrabat a jsem jim za to vděčný. Protože poté jsem si mohl uvědomit cenu toho, co mám.

Je tu jedna věc kterou jsem nechtěl udělat ale byla to poslední částí z mých věcí, co mi vytvářeli neklid a stres. Byl to vztah s mojí holku. Rozešel jsem se s ní. Asi ta nejvíc painfull ale zároveň hrozně osvobozující věc. Neměli jsme si co říct. Vždy, když jsem za ní ve škole zašel tak jsem poslední dobou nevěděl, co říct, aby tím byla zaujatá. Už jsem za ní prostě jenom chodil a zeptal se jí, jak se má a dál to končilo. Tak moc mě to ranilo ale nechtěl jsem si to přiznat.

Teď vidím, že i přesto, že to byla fakt v pohodě holka, tak prostě nebyla pro mě. A nechci toho více litovat, i když občas mi na ní chodí myšlenky, které zabolí. Je to jiná bolest, než ostatní. A občas bych si přál, že bych do toho vztahu nikdy nešel, ale nic bych se nenaučil.

So, takhle vypadalo moje poslední období tak 2-3 týdnů. Jsem hrozně vděčný, že už mě to dále nesvazuje.

4 Líbí se
74

Respekt za tech 26 dni, doufam ze tohle cislo jednou taky budu atakovat.
Ten rozchod ti schvaluju. Pokud jsi cejtil ze to neni ono ( a z toho co pises to tak vypada), tak jsi zvolil spravny reseni. Taky jsem v minulosti dal par holkam kopacky a byl jsem z toho dost dlouho spatnej, ale ted zpetne se tomu skoro musim smat. Ty pocity na zacatku a konci vztahu jsou hlavne o hormonech.

Jinak k te serii 20 dnu bez MO - prijde mi to dost brutalni a rikam si, ze bych asi po tydnu myslel na sex kudy chodim. Tys to daval v pohode?

1 Líbí se
75

Díky @Scout za odpověď,
Jo, ten rozchod jsem musel udělat. I když, musím uznat, je hrozně fajn někoho mít, ale na druhou stranu, když už tě to tak ničí tak to fakt smysl nemá. Jako hlavně kdybych to neudělal teď, tak by to později mohlo bolet ještě více.
Takhle to min. nebolelo tolik jí, za což jsem rád.

Hej jako zhruba prvních 15 dní bez M jsem dal díky tomu, že jsem měl velký deprese a emocionálně jsem na tom byl fakt špatně. Takže místo toho, abych měl chuť na M tak jsem řešil tohle. Neměl jsem na to vůbec chuť tbh.
Jestli to je ale dobrej deal, že díky depresím nemá člověk sexuální chuť, no nevím. Určitě bych si to zpátky prožít něchtěl.
Ale jako chápu na co narážíš. Pár dní zpátky jsem měl bolesti v koulích. Jako celkem fest. Teď to už relativně odeznívá ale i tak. Ta chuť po sexu tam je. Ale spíše, díky tomu, že nemasturbuji tak mám prostě velkou touhu po vztahu s holkou. A hlavně, snažím se koukat na holky jaké jsou uvnitř. Ne jak vypadají zvenku. A je to velký rozdíl.
Jako měl jsem za tu dobu bez masturbace asi 3x poluci, z toho vždycky jsem zbudil těsně předtím, než jsem měl orgasmus. Nevím proč :smiley:. A hlavně mám erekci jak nikdy předtím. Dole to funguje jak nevím co :smiley:. Takže tak

76

Taky gratuluju!!! :slight_smile:

Vím, že “modrý koule” mohou být někdy nepříjemné, když člověk nemasturbuje, ale jde to zvládnout, když odvedeš pozornost :wink:

1 Líbí se
77

Ahoj @Pete,

Díky. Myslím si, že se přesto pomalu dostávám a “blue balls” ustupují. Spíš mám občas chvíle, kdy mi erekce brutálně vystřelí nahoru. Ale jinak overall, masturbace mi fakt nechybí. Ta únava, chaser efekt atd. Je to fakt lepší, pokud se to někomu podaří dávat i bez masturbace.
Ale jako každý má svůj názor. Za mě je to ale prostě fakt lepší.

2 Líbí se
78

Ahoj @Beni6too
Jsem rád, že se cítíš dobře. Ta situace, ve který jsi (míněno tvůj rozchod), je overall dost těžká, ale když člověk ví, že by to udělat měl, tak by to udělat měl. Je dobře, že to rozhodnutí učinil. A je dobře, že se k tomu stavíš takhle, protože si tím spíš zachováš duševní zdraví a otevřeš se novým možnostem. Drž se dál.

1 Líbí se
79

Mám zde čas na sportovním soustředění na přemýšlení.
Vztahy, výška, sport,
Ten rozchod byla dobrá blbost, ale už se to stalo. Ten pocit, když prostě uděláte nějakou věc ve stavu, kdy jste úplně na dně a vidíte věci jinak. Jednáte na základě dojmů a nepromyslíte si to pořádně. V mém případě jsem to fakt udělal v rushi a myslel jsem si jak to bude super. Ať už to mám za sebou a čus.

Později jsem pak ani vlastně nebyl schopný odpovědět, proč jsem to udělal když jsem jí nedal ani moc času a prostoru, protože ona do mě zamilovaná nebyla. Měl jsem silné očekávání jak to musí být a tvrdě jsem narazil. Sundalo mě to.

No nic, co jsem jí řekl už nevrátím. Nechci se k ní vracet a udělat tu stejnou věc znova.
Beru si teď fakt vážně čas, jestli mi ona za to stojí nebo ne. Píšu si, co se mi na ní líbí, nelíbí. Jak vzhledově tak i vnitřně. Co mě odrazuje a naopak přitahuje. Jestli jsou věci, které se mi na ní nelíbí a byl bych schopen jít přesto nebo ne.

Hodně se za to modlím a vydávám to Bohu. Buď se k ní vrátím ale budu to fakt chtít i přesto to riziko a všechno, nebo ne. Ale nic mezitím.

Ale aspoň v tom vidím ponaučení. Vědět proč co děláš. Nemít očekávání od věcí co dělám, protože pak když příde selhání, tak je to bolestivé.

Thats life. Dospívání.

80

Zdar, tohle mě zaujalo.

Nemít očekávání od věcí co dělám, protože pak když příde selhání, tak je to bolestivé.

Zaujalo mě to hned ze dvou důvodů.
Zaprvé to, že s něčím takovým pracuje buddhismus, kterej přímo říká že attachment (nenapadá mě jak to vhodně přeložit jednoslovně do češtiny, ale víceslovně to jde jako “citová vazba”) je zdrojem utrpení a že pokud se chceš vyhnout utrpení, je nutný se vyhnout tomu mít přehnanou citovou vazbu ke svýmu okolí.
Zadruhé to, že mám velice pragmatického kamaráda který došel k něčemu podobnému a jeho život se řídí heslem. “Očekávej nejhorší, doufej v nejlepší”. A zatím mu to prochází.

3 Líbí se