Auuu. Dneska v noci jsem měl poluci. Hej co to bylo. Normálně je třeba poluce docela satisfying, ale tohl fakt ne. Přes měsíc jsem neměl orgasmus a tohle mě najednou vyvedlo z míry.
Jako, ne že by to úplně doslovně bolelo, ale asi jak jsem to dlouho neměl tak jako by se to tlačilo nahoru hůř a hlavně kolik toho bylo… Nevím jak moc popsat tu bolest, ale bylo to fakt nepříjemný, i když vím, že většinou je to naopak.
Super no, chtěl jsem se vyspat a tohle mě akorát nechalo vzhůru. 
Fakt hodně dobrá otázka je, jestli dny bez P něco znamenají?
Je to ukazatel, že jsi na tom dobře nebo je to jenom jediná věc na kterou se upíráš a když to nevýde, tak boj proti pornu nadále nemá smysl?
Že když po dlouhé šňůře bez relapsů spadneš, tak to znamená, že tento boj nemůžeš vyhrát. Že jsi nikam nepokročil.
Setkávám se zde stím docela často. Nechci nikoho odsuzovat. Chci říci to, že dny nejsou prostě to hlavní.
Jako asi tohle vidím jinak, ale prostě zaměřit se na nějakých 30,90 dní atd. Jasně, stanovíš si cíle.
Ale jaký je to cíl, když tě vlastně v ničem moc nemění.
Pokud s pornem zápasíte, padáte, jste rádi že dosáhnete 10 dní, tak neřešte nějaké dlouhodobé cíle.
Pokud neuděláš změnu, reálně si nesedneš a nezamyslíš se nad tím, co dělat jinak tak moc není šance na změnu.
Co jsem tímhle chtěl říci. Pokud se nezměníš, neuděláš kroky vpřed a jenom se budeš snažit o dny bez P tak dosáhneš leda toho, že po relapsu na tom budeš ve směs pořád stejně.
Je to ale pouze můj názor, nechci tímto na nikoho narážet. Jenom jsem to napsal jako zamyšlení, sám jsem s tímto totiž dlouhou dobu bojoval a stále bojuji. A už nechci vůbec říci, že jsem dokonalý. To ne. Jenom se snažím hodit nějaký názor.
Jak to vidíte vy ostatní?
Ahoj,
myslím si, že strašně záleží na tom, na jakej typ dosahování cílů je člověk orientovanej. Pokud je orientovanej cílově/výkonnostně, myslím si že mu může počítat si dny pomáhat, protože má jasný, konkrétní data podle kterých se může orientovat. Pokud je někdo jako já spíš na proces, tak jsou dny docela jedno, jde o to, jak se člověk cítí v průběhu.
Jop,
To máš určitě pravdu. Neměl jsem v úmyslu to nějak zhazovat. Spíš jsem chtěl prostě říci, že boj každěho z nás nekončí, pokud relapsneme.
Měl jsem to tak ze začátku nastavené. Měl jsem představy, jak můj proces abstinence by měl vypadat. Jakého cíle musím dosáhnout. Získat si obdiv, že jsem něco dosáhl, že jsem někam došel bez opatření, se stejnou dávkou trávení času na netu atd.
Určitě souhlasím, že jenom prosté dosažení nějaký 30/90 dní nemusí pomáhat všem. Ale třeba těm, kteří začínají a kteří nemají jiné zkušenosti, tak pro ně to může být nějaká úvodní vidina toho, že tohle se přece dá zvládnout.
Ale naprosto souhlasím, že abstinence od pornografie není cíl, ale spíše prostředek. Já říkám, že cílem je žít lepší život. A k tomu se člověk musí soustředit hlavně na budování toho lepšího života, tedy na ty dobré věci, a nemá se soustředit na to, že zápasí s pornografií. To je takový ideál.
Někdo se potřebuje odpíchnout na začátku od nějakého jasně stanového cíle, jakým je třeba těch 30 dní. Ale pokud někdo chce být svobodný od závislosti na pornografii, tak ten cíl je někde jinde 
Napíšu to tady. Včera to byl zase tryhard. Po relativně dlouhé době na mě přišla chuť na porno, kvůli tomu, že jsem se vrátil po dlouhém soustředění a onemocněl.
Pokud neberu poluce jako MO relaps tak jsem měl fakt přes měsíc bez MO. Což bylo mega. Ale včera, když jsem klikl na jeden odkaz a ona to byla porno stránka, tak jsem od toho odešel, i když moje tělo po tom fakt toužilo. Ale pak večer se mi to furt točilo v hlavě, tělo chtělo svoji dávku. Furt se mi točily myšlenky a nic nepomáhalo.
Tak jsem hold hodil emergency break v podobě MO abych aspoň usnul. Ale still, dneska ta chuť přišla taky.
A zase jsem se musel zarazit.
A tak jsem si řekl, že to hold takhle dál nehodlám pokoušet.
Vzal jsem kompa a telefon a hodil to o patro níž do kuchyně. A vida, ono to fungovalo.
I když jsem nemocný tak jsem udělal pár věcí, jako uklizení, učení, čtení, spánek.
Tak to vidím do budoucna jako super věc, když budu nemocný. Prostě hodit věci jinam a nebýt v ohrožení. Páč pak jsem byl fakt v klidu.
Jako relaps to nebudu brát i když to bylo dost o fous abych k tomu nespadl.
Jsem si myslel naivně jak z porna venku ale vůbec. No, nevadí. Mistakes were made. Musím být stále ostražitý, i když zase přišlo trochu depresivní období, přes které jsem dneska naštěstí přenesl. Ale jako moc bych to nikomu nepřál no. Jenom sedět zavřenej v pokoji a nebýt schopen ničeho. Je to ale pak posilující v tom, když se z toho člověk vyhrabe. Ty těžké věci, které tě mění, ale nechceš je nikdy zažít znova.
Učím se nést odpovědnost za sebe, za svůj život.
Btw, dneska jsem překročil svoji dosavadní hranici 47 dní bez PMO. Lets go
Zdar,
tyhle stavy moc dobře znám a máš u mě respekt že bojuješ. Není to totiž vůbec snadný.
Jo a gratulace k novýmu rekordu
Díky @Mejdž,
právě, připadal jsem si fakt jak Boromir:každý šíp bylo sražení dolů a menší naděje na návrat zpět
Při čtení tohodle mě napadlo něco, co často lidem dávám jako tip. Ono nestačí jenom odejít a změnit pozornost. Ideálně by člověk měl ty myšlenky odmítnout, a nejvíc ideálně nahlas 
… on je to takový psychologický trik, protože když si to řekneš nahlas, tak ten mozek se fakt aktivuje trochu jinak … proto často zmiňuji 3 kroky:
Někdy se to sice může znova vrátit, ale když si to takto člověk rozebere, tak tím snižuješ pravděpodobnost 
Jinak taky gratuluju k novému rekordu!!! 
Díky moc za odpověď @Pete,
Jo, tohle je asi to nejdůležitější. Rozebrat si to a být připravený se poté postavit těm myšlenkám a chuti, když příde.
Den 54
Not great not terrible. Dlouhou dobu se mi nedaří mít fakt kvalitní spánek, kdy bych lehnul a budil mě budíček. I když omezím min. hodinu před spaním telefon i počítač a jdu spát před 10 hodinou tak se probouzím uprostřed noci, kdy pak třeba i usnu, ale probouzím se už okolo 5 a nelze spát dál, i když jsem hodně unavený. I když musím říct, že zrovna dnešní noc byla jedna z těch lepších, kdy jsem si fakt přes hodinu četl a pak byl příjemně unavený před spaním. Ale obecně je to těžké, protože pak každý den cítím tu únavu, která se pořád táhne z toho, že moc nespím.
Abstinence v tom může hrát roli, ale bude v tom asi i stres z ostatních věcí jako škola, výběr výšky atd.
Asi aji málo dopaminu, nejsem ještě úplně ready po nemoci sportovat, takže musím hledat věci, které mě fakt potěší, ale jde to ztuha. Řekl bych, že stále bojuji hodně s tím, že po sobě chci velké výkony. Být více v pohodě, když prostě nemohu dělat nějaké věci, protože přišla nemoc nebo cokoli jiného.
Edit: ale aby to nebylo pořád tak depresivní, tak jsem si mohl uvědomit, že to rozhodnutí rozchodu back in the days byla docela blbost, protože jsem to udělal v depresivním období a viděl věci úplně jinak než byly. Takže jsem si fakt udělal čas, kdy jsem v Tatrách přes 17 dní o ní přemýšlel a vypisoval si věci, jestli se k ní vracet nebo ne. Celkem deep zamyšlení, jestli do toho vztahu chci jít zpět nebo ne, aby se pak nestala věc podobná té minulé. A rozhodl jsem se do toho jít a přijmout všechny rizika. I to, že ona už o mě nemusí mít zájem, když jsem jí vůbec nepsal a nevolal. A tento týden jsem se s ní mohl vidět a říct jí to, což bylo neskutečně fajn. Takže i kdyby ona řekla ne, tak je to pro mě pořád strašně cenné, protože tohle ti prostě porno nedá. Porno máš během pár vteřin, real vztah ti zabere klidně měsíce.
57 days
Dneska MO. Jako nepovažuji ji za problém, ale svádí to hrozně ke sledování porna. Takže jako riziko je to velké, což nechci moc riskovat, pokud mám distanční výuku nebo jsem overall na počítači.
Dneska jsem měl zase špatný spánek a docela brutus. Probudil se ve 2 hodiny ráno a už nemohl usnout. Díval se na město, na to ticho a modlil se. Jsem dlouho nemocný, možná asi postcovidová věc, nevím, každopádně mi to dává docela zabrat + když toho moc nenaspím.
Ahoj @Beni6too ,
to s tím spánkem mě mrzí, každopádně by s tím možná šlo něco udělat.
Pokud nechceš vysloveně nějaký prášky na spaní, tak doporučuju meduňkovej čaj (dá se normálně koupit v lékárně), trochu ostřejší verze je medvědí mlíko. Basically teplý mlíko s medem a rumem (rum je optional, ale já ho tam mám rád 
). Hezky to prohřeje a člověk po něm spí jak miminko. Poslední možnost co mě napadá jsou CBD kapky. Dají se normálně legálně sehnat po internetech, můžu ti slíbit, že se z toho fakt nezhulíš (musí mít do 0,3% THC ze zákona). Je to prostě tinktura s vysokým obsahem CBD (který má uklidňující účinky, občas se bere i na úzkosti n stuff).
Vybírej dle svých preferencí, snad ti to pomůže mít klidnější spánek a pořádně si odpočinout, drž se
Ok, spánek se mi úplně nefixnul ale posunul jsem se z 2 naspaných hodin avg. na nějakých 6, což je mega good. A teď bych řekl, že víc snad už ani nepotřebuji
Včera jsem zkusil půst, nevím proč jsem to nezkusil už předtím. Asi jsem se bál, že to akorát přinese únavu z toho, že nemám dostatek energie. Ale naopak. Začal jsem včera po obědě a skončil dneska na obědě. A cítil jsem se hrozně dobře. Ten pocit, kdy prostě nemusím řešit jídlo je super. Ale hlavně proč jsem to dělal, bylo to, že se teď hodně modlím za svoji situaci.
Poslední dobou jsem právě hodně došel na to, jak moc jsem žil život taťky a snažil se naplnit jeho touhy a sny. A bylo to hodně bolestivé. Když jsem se o tom s jedním starším přítelem bavil, tak mi to všechno docvaklo. Už od svého dětství, kdy jsem jako jediný z 5 dětí měl talent a chuť do sportu tak jsem se stal taťkových oblíbeným dítětem. Prostě, chtěl mi hodně pomoci a snažit se mě podpočit, ale přešlo to v to, že ač on to neviděl tak řídil můj život. Prostě celé moje období v lyžování, což začlo někdy v 3.tříde tak jsem zažíval akorát šikanu ze strany trénéra a kluků v klubu. A já chtěl tak moc přestat ale rodiče vždy říkali, že to jednou bude dobré a ať nekončím. Ale já to prostě nědělal, protože jsem chtěl. Neměl jsem svoji motivaci.
Už jsem to prostě nechtěl dále dělat a chtěl jsem dělat něco, co mě baví. Odešel od lyží v nejhorší moment, kdy jsem zranil trénéry a ostatní. Ale takový je život.
No ale nikdy jsem o tom s rodičema nemluvil a neřešil to. Ale právě teď jsem cítil, jak moc je to důležité to vyřešit, nebo už budu taťkou jenom pohrdat. Miluji své rodiče a co pro mě za celý život udělali a pro nás všechny. Zvlášť můj táta, pracoval každý den přesčas, dělal práce navíc kvůli penězům, dělal vše pro to, abychom jako rodina aspoň na něco měli. Jelikož 5 dětí prostě nebylo jednoduché uživit, co si budeme. Teď už na tom samozřejmě takhle nejsme. A tak jsem se rozhodl mu to říct, jak moc jsem byl tím ovlivněný. Jak i když mi taťka dával nejvíce pozornosti ze všech, tak jsem byl právě ten, kdo byl nejvíce odstrčený. Jak moc jsem často toužil utéct z domu, zabít se nebo udělat prostě něco, aby si mě všimly. Protože jsem prostě dělal věci, které jsem nechtěl ale neměl sílu vzdorovat a více se ničil. Jak mi pokaždé říkali, jak jdu na trénink, že to bude dobré ale přišla šikana znova. Neměl jsem nikoho, kdo by mě pochopil. Stál jsem proti všem se svými názory na Boha. Dělali si ze mě legraci a říkali, jak já nikdy nic nedokážu. Smáli se mi, když jsem říkal, že taťka to vyřeší. A já byl jenom více ztrapněný.
Long story short, včera jsem jim to mohl všechno říct a odpustit jim to. Taťka to nikdy netušil, protože jsem mu to nikdy do očí neřekl. Nikdy jsem mu reálně neřekl, jakou on v tom hraje roli a jak se cítím. Starting new life. Bylo to bolestivé, asi zase o lvl up, než kdy předtím cokoli jiného. Ale jak moc můj život najednou nabral nový směr bylo něco neskutečné. Ano, ty roky mi už oni nevrátí, ale proč bych jim to měl mít za zlé. Akorát bych k nim choval zášť do konce života a to nechci. Možná nepůjdu ani na výšku, možná ano, ale bude to už čistě mé rozhodnutí.
Nevím jak často to slýcháš, ale jsem na tebe pyšnej Díky, udělal jsi mi takhle po ránu strašnou radost touhle sebereflexí.
Také se přidávám, děkuji za to!
Day 72
Musím zamakat, nebo mě nepustí k maturitě. Like sorry, ale prostě mi příde o ničem opisovat testy a nějak je obcházet, ale o to víc je to těžší ty testy napsat na solidní známku. Jako nemám potřebu mít na vysvědčení nějak lepší známky. Můj goal je teď prostě projít, ale to mi dává docela zabrat a kvůli tomu chodí docela myšlenky na porno, jelikož je to fakt záhul. Řekl bych, že maturita sama o sobě je relativně doable, ale ta příprava, man.
Už jsem asi dlouho mimo školu, ale - to už se teď na podzim rozhoduje o maturitě? O.o
Myšlenky na PMO vždycky chodí ve chvílích stresu, obav z toho co bude, nebo když máš před sebou hodně práce a přijde ti, že to nezvládneš. Nenech se tím zblbnout,. skoro cokoliv (vyjma drog) je lepší strategie na řešení takových problémů než PMO.
Hej jako neřeší, ale pokuď bych měl za 5 na výzo i teď na pololetí, tak mě k maturitě nemusí připustit u know. Takže thats why. To je tak, když většinu času jsem chyběl a teď byl i dlouho nemocnej.
Btw, díky za podporu
Ahoj, gratuluji k 75. dni, jen k té maturitní zkoušce, pokud neprojdeš v 1. pololetí, ale ve 2. ano, tak tě k maturitě pustit musí, studoval jsem si ze zajímavosti školský zákon a práva žáků a studentů ve školách a sice učitelé občas tvrdí opak, ale školský zákon hovoří, že maturitní zkoušku koná žák, který úspěšně ukončil poslední ročník střední školy. Problém by nastal, kdyby vláda zase vyhlásila, že se bude vydávat vysvědčení pouze z 1. pololetí, jako minulý rok. Čerpám z paragrafů 69 odst. 4, 78a odst. 3, 79 odst. 6 školského zákona, zdroj najdeš zde 561/2004 Sb. Školský zákon.