Ahoj, drž se ať i další dny utečou. Je nějaká činnost, která tě baví i se synem a zpříjemnila ti další dny?
Ahoj. Diky. Bohužel, s křížkem po funusu. Večerní relaps mi zas srazil hřebínek.
Hele to je záludná otázka. Se synem je teď náš vztah přinejmenším složitý. Mé období frustrace a podrážděnosti v kombinaci s jeho obdobím vzdoru si vybírají svou daň. Jsou dny kdy máme problém vůbec koexistovat v jedné místnosti takže najít něco, co by mě s ním vyloženě bavilo…
Je to něco, na čem chci zapracovat. Bohužel ani po těch 4 letech úplně nevím jak na to. Mám pocit, že jako táta jsem úplně selhal.
Každé “táto, pojď si se mnou huvát” po kterém se musím až znechuceně přemlouvat, je pro mě jako kudla do srdce a připomínka toho, jak moc jsem v p*deli…
Edit o den později:
LEGO…! S klukem mě baví lego. Vymýšlet, stavět, hrát si. Rebuild the world
1 Líbí se
Den 0
10:29
Včera večer relaps. Jen tak, protože byla příležitost. No nejsem debil? 
Přitom stačilo jít dělat něco jiného nebo jít spát.
Spouštěče? Únava, denní doba, lenost jít dělat cokoli jiného.
Pocity? Vzrušení asi tak prvních 20 vteřin kdy jsem věděl že dělám něco nekalého. Zbytek byla celkem neuspokojivá rutina. Prostě to nebylo ono. A to je dobře.
Neklesám na mysli.
Jednou za x dní < 2h denně = pokrok.
Jen teď úplně nevím, kam své snažení směřovat. Vytyčit si za cíl z fleku kompletní celibát nebo jen celý měsíc půstu mi přijde absolutně nereálné. Dostat se ustáleně na frekvenci 1x týdně by bylo objektivně fajn ale bude to svádět k tomu “zkracovat” si týden a relapsovat častěji. Taky nechci být tyden bez a pak v sobotu dát 3h maraton…
Tedy nejen že není lehké abstinovat, ale už jen vytyčit si reálné a fungující mantinely je oříšek a měl by to teď pro mě být úplný základ a odrazový můstek.
Ahoj, je super, že aspoň něco najdete společného, tak teď už to jen rozvíjet 
Tohle je fajn si nastavit s e-koučem. Mě osobně se vyplatilo postupovat postupně, ale je to inviduální, jelikož znám zas lidi co to hecli a to jim pomohlo nejvíce. Pochopil jsem dobře, že jedeš znovu 30 dní bez porna?
1 Líbí se
Co nějaký blokace, dávat telefon a pc na noc jinam nebo prostě na stůl do kuchyně?Mít starej budík?
Píšeš že relapsuješ často večer. Čtu z toho, že na tebe za ten den dolehne všechno a ty to pak upustíš. Co takhle tyto nevíce krizové situace předejít prostě tím, že nebudeš mít možnost. Já nevím, jdu se na večer projít, zaběhat, zaposilovat, pak dát sprchu a rovnou spát?
2 Líbí se
Jojo. Rozvíjet cokoli mi přijde úplně nemožný. E- kouče nemám, ani patrona. Kurz jsem začal první den a od té doby jsem neměl čas/náladu.
Mám pocit, že je to ode mě zas jen rádoby pokus, do kterého však vkládám úplný minimum snahy. Nemám totiž sílu snažit se úplně o cokoli. Nic mě nebaví a je mi vlastně všechno jedno a nikdo mě nezajímá.
Dostávám se do bodu kdy si říkám, co tu vlastně vůbec dělám.
@Beni6too
Když jsem tu byl poprvé, zablokoval jsem uuuuplně vše co šlo, a stejně jsem si vždy našel nejakou cestu, skulinku v systému. Nebyl problém počkat až partnerka usne a ukrást ji mobil, “vlámat” se do něj a deaktivovat BlockerHero.
A ten zbytek je o pevné vůli se k něčemu dokopat. K nějaké činnosti. To je pro mě asi jako abstinovat jen silou vůle. Jsem denně 8 hodin v práci a dalších 5 se starám o syna který mě dokáže nasrat až do morku kostí a vydá za 3. Fakt nemám sílu jít si večer ještě zaběhat. Leda tak doběhnout ke kolejím… a tam skočit
Den x
7:43
Včera to bylo k večeru trochu extrémní a vypjaté. Celý den byl unuděný, byl jsem úplně prázdný, klukovi jsem nedělal tátu ale hlídače a k večeru to na mě prostě hrozně dolehlo.
Upřímně bych ti doporučil si najít nějakou odbornou pomoc. Je super mít vlastního psychologa, kterému můžeš ventilovat své problémy. Jak psala i Alicia na discordu, není ostuda si někoho najít a je lepší si někoho najít dříve. Zkoušel jsi už k někomu takto chodit na terapie?
@Marcipán Jojo to už jsme tu párkrát skloňovali. Vím že by to bylo lepší. Myslím že časově a finančně bych to teď nedal.
Před narozením syna jsem byl na prvním “oťukávacím” sezení u psychologa. S panem doktorem jsem si fakt sedli, otevřel jsem se víc, než jsem čekal. Pak přišel pozitivní těhotenský test, výdaje, rekonstrukce, syn, covid, a pan doktor zemřel… Na po*ranej zápal plic.
Tak nějak mě i přemohl pocit, že k nikomu jinému nechci. Od té doby jsem jednou rozhodil sítě, vyšli mi 2 střediska která by byla přijatelná. Jedno bylo plné a v druhém mi paní psycholožka po popsání problémů napsala, že případy jako já nebere a odkázala mě na pána co bral 2 500 za sezení minimálně jednou týdně. To by mě zruinovalo. A tak si tu plynu dál a plavu si v tom svém blátě.
Upřímně si myslím, že by mi stačilo najít si “patrona”. Nebo alespoň kámoše na pivo. Ale nějak jsem na lidi zanevřel. Nezajímají mě.
Nicméně můj nový koníček má velkou a celkem vstřícnou komunitu a už jsem narazil na pár lidí, se kterými mi nebylo cizí pokecat. Třeba se brzy někdo ukáže
Je fajn, že jsi už to zkoušel. Povídání u piva s přáteli je fajn - pomáhá mnohdy hledat praktické řešení, ale pořád ti nenahradí psychologa. Tak držím palce, ať se někdo najde. Mimochodem co máš za koníčka?
Doporučuju se poptat i u své zdravotní pojišťovny, mnohé dnes na to dávají příspěvky. Ale chápu, že času je pořád málo, ale pak vyhoření, je fakt na nic.
1 Líbí se
ahoj, ak mozes napis mi proisim, ja si prechadzam oodobnym, mam partnera tazko zavisleho na porne, masturbacii sexe, deviantnom spravani, je to za hranicou, chcem sa s niekym porozpravat o tom
Den 1 nebo dva
Všechno je nějak na hono…
Po pár dnech, kdy byl relativní klid a myslel jsem si, že se věci obrací k lepšímu, padám zpátky na dno.
Mám neustále vztek. Na Všechno, na všechny kolem… Sere mě i vlastní kůže. Ve svém těle je mi nějak nepohodlno a těsno. Jakoby mi už bylo malé.
Relapsy nějak extra neřeším. Jakobych nad sebou zlomil hůl. Ale spíš mám teď úplně jiné starosti.
Sexuální frustrace mi dává zabrat. Partnerka nemá sebemenší zájem, zatímco já můžu chtíčem vyletět z kůže. Včera mi řekla, že neví co s tim, snad nějaké prášky na zvýšení libida?
Kua to potřebuješ brát nějaký prášky abys se mnou vůbec chtěla spát…?! Jednak mě to urazilo, jednak mi to shodilo sebevědomí. A došlo mi že bude hůř.
Pomalu zjišťuji, že sexuální frustrace není jediná propast mezi námi. Nějak s ní teď nejsem šťastný. Dlouho jsem myslel, že jako vedlejší oběť schytává následky mého podráždění. Ale začínám si všímat, že je spíš jeho příčinou. Nepřitulí se, neobejme, nepolíbí, věčně čumí do mobilu nebo na seriály než aby se družila a když se o něco pokusím já, narazím na odmítnutí. Někdy větší, někdy menší ale odmítnutí. Odeberte sex, přidejte stres v práci a máte ukázkový případ chlapa, který je nepříjemný kreten. Jsem tak v háji protože už nemohu být v klidu a šťastný ani tady doma. Kde má být můj úkryt a kolébka blaha.
Občas mě napadá, že mam k synovi tak daleko, protože mám pocit že mi ji vzal. Přišel si na svět, udělal z mé přítulné, vtipné a žhavé ženské unavenou protivu a ještě mi vzal všechen její čas a pozornost. Skáče mi do řeči jen aby se ji zeptal na úplnou ptákovinu a mě tu nakonec nikdo neposlouchá. Nehraji druhé, nýbrž třetí housle a jsem na úplném dně potravního řetězce. Zní to sobecky? Tak ať! Protože mi nezbylo nic…
Kachna s káčetem se svým nenápadným vzorem splynou s rákosem a já, hloupý kačer se svým barevným peřím vzteku a smutku jsem tu na odstřel.
Žádný otec Lev, král domácnosti. Po*ranej kačer…
A s touhle bombou bych to dnes uzavřel…
16:04
Strašně jsme se pohádali a já mam pocit, že má být konec. Nechci už nic. Nenacházím ani kousek pochopení. Chci se někam zavřít a být sám. Už navždy sám
Ahoj Finchi.
Chápu že teď chceš asi hlavně klid a ne nějaký chytrý kecy od náhodnýho člověka. Takže ti chci jen říct, že si vážím toho, že jsi se tu s tím svěřil a že je tady komunita lidí co si procházeli/prochází něčím když už ne stejným tak aspoň velice podobným. Jsi teď naštvanej, podrážděnej a možná máš chuť mi dát pěstí. Chápu to, znám to. Sám bych občas nejradši někomu rozkopl úsměv, ale to bohužel problémy neřeší, ikdyž to třeba na chvíli uleví. Sám říkáš že máš chuť se někam zavřít a být sám. Udělej to. Někam se zavři. Nebo jdi ven a sedni si někam do temnýho kouta parku nebo lesa a třeba jen koukej do prázdna, vychladni, nech si to projít hlavou.
To k čemu jsi dneska došel jsou zásadní informace a ty jsi chytrej a přemýšlivej chlap, věřím že s tím zvládneš něco vymyslet.
3 Líbí se
Den 2
7:57
@Mejdž určitě díky moc za podporu. Na to, jak v podstatě harmonický se náš vztah donedávna zdál, jsou to drsná zjištění. A ukázalo se, že jsme k nějakým došli oba.
Udělal jsem přesně co bylo třeba. Naštěstí se objevila příležitost a tak partnerka s prckem na celé dopoledne odjeli a já měl čas “vychladnout”.
Na druhý den jsem se nechal ukecat a vyrazil s rodinkou na půldenní výlet, což se nakonec taky neukázalo, jako špatný nápad.
Včera večer jsme si nakonec v klidu sedli a vážně ale bez hádek si promluvili. Myslím že to byl nakonec pro oba vlastně velký šok. To, co ji dělá nešťastnou netrápí mě a naopak. Jsme jako Jin a Jang. Určitě to opět rozvířilo emoce negativního spektra. Nakonec už bylo velmi pozdě a debatu jsme ukončili bez nějakého závěru nebo stanoviska v celkem nevhodném bodě.
Nasledovali chvíle smutku, zoufalství a trucování. Odloučení loží…
Partnerka nakonec v duchu toho, že nemůže spát požádala, abych se vrátil k ní do ložnice.
!TRIGGER WARNING!
V jednu chvíli se to ve mě strašně zlomilo a začal jsem ji líbat tak, jak už dlouho ne. A ona to opětovala. Nastalo srdceryvné mazlivé usmíření. Přesto, že jistou nekalou myšlenku jsem měl, chtěl jsem to udržet jen jako usmíření před slastným spánkem. Což se mi dařilo a už jen tím jsem byl spokojený. Nicméně u partnerky to vyvolalo reakci, jakou už dlouho ne, takže nakonec došlo k usmiřovacímu sexu iniciovanému z její strany.
!TRIGGER WARNING END!
I přes toto divoké usmíření však není všemu konec. Odbouralo to sice to nehezké napětí mezi námi, ale důležité otázky ohledně naší budoucnosti zůstávají otevřené. Neměli bychom teď usnout na vavřínech a dělat, že se nic nestalo. Dojeli bychom do stejné vztahové stagnace, a možná s ještě horšími následky. Je potřeba si v klidu a s časem na rozmyšlenou urovnat své emoce a priority a dobrat se ke kompromisu přijatelnému nejen pro nás dva, ale všechny tři. Nebo 4? To je jedna ze zásadních věcí které mění úplně vše, a nesmíme je brát na lehkou váhu. I relativně spokojený život občas obnáší těžká rozhodnutí.
Vše je něčím vykoupeno…
14:31
Vypršel mi limit dní uzamčení BlockerHero. Nevím proč jsem tam hodil tak málo nicméně Teď už není aktivní. Shodou blbých náhod jsem tu u jednoho z členů narazil na nový Pweb na kterém jsem bikdy nebyl. Už jsem ho několikrát otevřel a zase hned zavřel. Nutkání je silné a nedokážu si znovu zapnout to blbý BH… držím se ale vím, že dlouho nevydržím. Snažím se to urvat silou vůle i když vím, že to nejspíš nikam nepovede
16:47
Kážu vodu a piju víno. Relaps ve sprše. Ne na té zlořečené stránce, ale přece. Přitom stačilo malo abych odolal.
Vzrušilo mě holení
Nemám pevný režim, jsem unavený, a současná situace doma mi našeptává “ser na to, stejně už je všechno jedno”
I tak mě ten relaps mrzí. Držel jsem se celý den pěkně. Večer optimalizuju appky a zapnu znovu BlockerHero. Pak musím najet nějaký další zdravý návyk abych to nějak dal… Den 0
3 Líbí se
Den 1
V noci jsem měl touhu masturbovat nad spící přítelkyní. Zase mě nějak přemohla má zvířecí stránka.
Jsem nevyspalý, unavený a s náladou pochybné kvality. Neváhal jsem a zapnul konečně opět blokátor. Nejen kvůli hrozbě dalšího relapsu ale i kvůli opětovnému sjíždění YT Shorts, což zbytečně žere čas a plyve nezdravé množství dopaminu.
Večer se mi vlastně podařilo úplně nevědomky odolat. Nic mi nebránilo ponořit se do pornosvěta. Místo toho jsem se věnoval zahradě a pak míchání nových liquidů. Náznak selhání nastartovali až určité vyšpulené partie za dveřmi ložnice. Dneska to dám a zkusím se hecnout i k nějaké meditaci po dloooouhé době. Potřebuju si srovnat vážně hodně věcí.
10:50
Sedím v kanclu, chodí tu lidi, v kapse mě hřeje BlockerHero a měl bych být v suchu.
Ale nejsem…
Myslím na porno, sex, nahé ženy. Cítím neklid, tíseň jako by se mé tělo stlačovalo, a hučení, jakoby má hlava či mysl odlétala do daleké galaxie kde bude konečně moct spočinout. jsem nervózní, noha se klepe. Odebral jsem se na stránky NePornu uklidnit se nějakým článekm s dobrým koncem a narazil na ten @Mejdž ův. super říkám si. Přijde mi jako nejinteligentnější člověk kterého jsem tu poznal. Tím samozřejmě nechci ostatní urazit. Jde spíš o subjektivní sympatie. No a výsledek, je nejistý. Respektive já jsem ještě víc nejistý. Děsí mě, kolik toho ten kluk změnil oželel a opustil pro cestu ke kvalitnějšímu životu. Děsí mě to protože jsem sobec. Nechci přijít o nic z toho co mám. Budu muset? Půjde se vůbec někam posunout aniž bych obětoval třeba místo v práci? Nebo snad vztah? Musím opustit tu jedinou osobu, kterou miluji, abych se mohl uzdravit? K čemuž jsem se paradoxně rozhodl proto, abych ji neztratil? Děsí mě fakt, že beze změny zkrátka není změny…
Je mi z toho do pláče a dělá se mi na zvracení. Už jsem si začínal říkat že vše bude dobré. Jednou možná bude. Ale co to bude stát? Bude mi jednou dobře s rodinou kterou teď mám, nebo ji snad budu muset dát sbohem?
13:57
Vím, že moje cesta vůbec nemusí být stejná. Každý jsme jiný, jinak staří, máme jiné priority i závazky. Ale děsí mě, že je tu ta možnost. Vím, lidé se rozchazí a rozvádějí pořád. Ale já to tak nechci. Ne teď. Nechci klukovi roztrhnout rodinu vedví ani přes to, jak vyčerpávající to teď je. Chtěl jsem věřit, že to překonáme všichni spolu. Přesto jsem to chtěl už tolikrát vzdát. Ale nevím jestli kvůli závislosti nebo sobě. Nevím kde ona končí a já začínám. Chtěl bych svou závislost zcela oddělit od své osoby abych mohl vždy ukázat prstem a křičet “To je ona! To ona tu teď škodí, vyžeňtě ji…!”
Ale buďme realisti. Spíš mě jednoho dne sežere.
21:55
Koukám s přítelkyní na seriál Čarodějky. Zařekl jsem se, že dnes po ní nic loudit nebudu. No… topíky těch tří čarodějek. Kam se hrabe moc tří na moc tří dvojčat. Přidal bych k tomu ty partnerčiny a pořádně si giggity 
ach jo. Proč mě triggeruje i taková blbost.
22:12
A zase jsem se debil neudržel a žadonil alespoň o orální sex. Ten nebude a já jdu spát nervózní a nadržený. Že by chaser efekt ještě ze včera. Už je to zase silnější než já. Mám tak krásnou ženskou vedle sebe a nemůžu nic. Připadám si podvedený a bezmocný. A to je blbost. Normální večer bez sexu. Na tom by nemělo být nic výjimečného. To si se mnou jen má závislá mysl zase hraje. A uvědomit si to je fajn. Dobrou noc
2 Líbí se
Ahoj Finchi, těmhle pocitům velice dobře rozumím. Kdyby mi někdo tři roky zpátky řekl: Zbavíš se doma internetu, budeš místo chytrýho telefonu používat kostku, budeš dělat vedoucího AP a dobrovolničit pro NePornu abys v sobě cítil aspoň nějakou hodnotu, utratíš desetitisíce za terapie… Taky bych z toho byl vyděšenej.
Já neříkám že to všechno musíš udělat ty, jen tohle je poměrně efektivní cesta pro mě. Došel jsem k tomu postupně sám a proto mi to tak děsivý nepřijde.
Nežiju takhle protože chci abych trpěl, ale proto, že jsem sám seznal že je mi tak líp. V ten moment o nic nepřicházíš, získáváš.
To je na tom to zásadní. Je možný že tě tvoje cesta naopak zavede k tomu, že budeš chtít co nejvíc času trávit s dítětem a manželkou, protože ti budou dávat sílu odolávat a dovolí ti užívat si přítomnýho okamžiku. Zjistíš že je ti tak líp. A možná taky ne. Ale to já nevím a dost možná ani ty ne. A jinak než pokus omyl tohle člověk bohužel nezjistí. Vím že to pro tvojí povahu je asi děsivý, ale není to tak strašný, taky jsem byl takovej, ale schopnost přijímat věci jak jsou mi fakt pomohla.
3 Líbí se
@Mejdž
Heleď nedávno jsem se konečně začal učit užitečnou věc a to vyhazování zbytečných krámu co se týče takového toho “moje věci” a “moje návyky” tak jsem hrozný autista vyhodit cokoli byť rozbitého mě vnitřně úplně žralo. Ale začínám s tím být naprosto v pohodě. A myslím že s tím mobilem a internetem by to časem šlo. Člověk si asi zvykne.
Ale věci jako změnit práci, nedej bože se rozejít s matkou svého syna. Nebo představa že svolím zbourat dům ve kterém žiju od mimina 26 let, abychom postavili nový, ve kterém spolu budeme nakonec nedej bože stejně neštastní… Otevřel jsem oči a dochází mi že teprve teď čelím těm velkým, dospělím rozhodnutím. A že je nemůžu obejít.
Protože život není o té snadné cestě. Ta mě dostala sem. Propornil jsem 15 let a zůstával puberťákem.
Vím, že si můžu vybrat úplně jinou cestu než ty. Jen je otázka, kam povede…
2 Líbí se
Den 2
Navzdory večerním chytrým kecům jsem se moc nevyznamenal. Spát jsem šel brzy a partnerka mi pomohla překonat urges. Usnul jsem sice jak mimino ALE… vždy brzy po usnutí jsem se budil s erekcí nepříjemnou jak čert a s potřebou bezduchého zvířecího charakteru. Co hodinu jsem byl vzhůru a trpěl. V jednu chvíli jsem podlehl a už spící partnerku osahával. Povedlo se mi ten chtíč zahnat a zase usnout. Ale ne na dlouho. Nakonec jsem pořádně vytuhl až po 1h ráno… Jak by napsal Bhaal, moje hlava se mnou pěkně vyjebala.
Takže dnes je ze mě naprosto nepoužitelné zombie. Hurá.
20:08
Den hrůza. V kanclu urges vyhledávat krávoviny. Na place jsem byl úplně k ničemu. Až odpoledne po silně chilli guláši jsem se trochu rozhýbal ale nálada stejně děsná. Večer jsem se odreagoval u přípravy tortil pro nás s partnerkou 
nálada lepší ale jsem tak unavený že snad ani nemam chuť na slibované orální odreagování. Ale nedělám si iluze. Ta touha se západem slunce dost možná vystrčí růžky.
Ale co je gól. Včera mi došlo že už týden se mi daří nepřežírat se na noc. Už mám přes kilo dole. To je fajn pocit.
Osobně vidím určitou radikalitu ve změnách jako velmi užitečnou. Jen pak je potřeba zpětně nelitovat těch rozhodnutí, prostě rozhodnout se nejlépe jak v dané chvíli můžu a vzít za to plnou zodpovědnost. I když to zní “filosoficky”, tak mě to pomohlo vyházet spoustu starých věcí a schovávat jen ty co potřebuju.
Pak až se mi to promítlo do života a je to “osvobozující”, i když velmi náročné.
1 Líbí se
Den x
12:57
Představte si následující prolog čtený hlasem stand up komika Karla Hynka. Hned to má lepší feel 
Prožívám si jedno velké DejaVu.
Je tomu vlastně rok co jsem mezi vás přišel. Vracím se sem ve stejném ročním období, s partnerkou máme zase oslabený intimní život, zase mám něco se zápěstím opět po roce (fakt divný, jindy mě to netrápilo) a zase mi to přijde furt stejný možná se po tom roce nenávidím zas o malinko víc.
Sranda že? Jinak jo no. Je to prostě čím dál stejný.
Po včerejším slibovaném orálním sexu jsem konečně usnul jak mimino. Fakt jsem vytuhl do pár minut. Labůžo. Únavu cítím pořád ale ne takovou a rozhodně mám lepší náladu. Jestli se bojím chaser efektu? Mnohem víc se bojím nudy. Hlavně v práci. Svadí k vyhledávání kravin a vymýšlení bejkáren. Hlava od něčeho utíká. Jakmile je ticho a jsem sám, utíkám do sexuálních fantazií. Zřejmě je před čím. Obecně nerad trávím čas sám se sebou. Poslední dobou to řeším podcasty. Ale chtěl bych najet zpět na meditace a najít toho bubáka v hlavě před kterým se skrývám. Bohužel čas není tam kde bych si představoval.
Hodně mě teď naplňuje být tady a psát. Je to jedna z mála chvil kdy se zvládám soustředit.
Navíc příchod dvou nových ženských členek to tu trochu oživil. Nejen že teď vidím za oponu, kde je pohled na zavislost ženskýma očima, ale snaha popsat jim svoji stranu věci, pátrání v hlavě po situacích které by jim nastínili naši stranu barikády, mě nutí znovu se nad sebou zamýšlet a znovu si ty pocity trochu utřídit.
14:18
Nějak se mi dnes nechce domů
16:58
Jsem unavený. Tak nějak, existenčně. Už mě unavuje myslet pořád jen na to jedno, po čem bažím. Už mě unavuje myslet na to, abych na to nemyslel. Unavuje mě, že mě vlastně nic nebaví. Omšelé vybledlé byrvy všedního světa se mi hnusí. Topím se v průměrnosti obklopen vesměs hodnými lidmi na které mám ale strašný, příšerný vztek. Proč jsou sakra všichni tak milí když já sám se bytostně nenávidím. Když jsem se nad sebou tak zamyslel, opovrhuji vlastní existencí. Proč to nevidí? Už je mi na blití z toho predvařování, že jsem normální a fungující součast systému.
Nesnáším svět po kterém chodím. Prostě si přijdu, že do něj nepatřím.
Navíc od svého početí spějeme k tomu abychom zemřeli. K čemu to je? Proč by tedy mělo záležet jaký život jsme žili. Žijeme jen abchom zemřeli a za 100 let tu nebude nikdo, kdo by si nás pamatoval.
Vím, že jsem byl neplánované dítě. A přeze všechnu lásku co jsem dostával i přes perfektní dětství prostě vnitřně cítím, že jsem tu navíc.
Občas mám o sobě představu, že by měla hnít půda po které kráčím.
Možná to tak je. Možná doma hnije vzduch, který dýchám. Proto všechno to neštěstí. Čpělo ze mě tak dlouho, až začalo být nakažlivé.
Nemám se komu reálně hluboce svěřit a tak otravuji vzduch tady.
1 Líbí se