Znám spousta lidí co se vyhýbají všednosti - upřímně, vím že to mnohdy nejde.
Máš nějaké věci, za které jsi vděčný? Co ti den dělá tím pohodovým dnem?
Je super si to sepsat, klidně tenhle seznam čas od času si nad tím sednout a doplnit nebo rozšířit.
Je super slyšet, že ti pomáhá rozšířit obzor i čtení dalších deníků.
@Marcipán Jsem vděčný že vím, že všechno jednou skončí…
Klid a absence vypjatých situací mi stačí k pohodovému dni. A stačí doma. V práci může být celý den Mordor když se vrátím domů kde jsou na sebe vsichni milí. Tak tomu poslední dobou ale není. Všichni jsme podráždění, vzteklí a z domova se stává vězení kde jsme nuceni zůstávat s těmi, které teď nechceme ani vidět.
Upřímně jsem spíš myslel, jestli teď aktuálně vnímáš něco co je tvém životě důležité a pozitivní?
Jo, naděje, že všechno jednou skončí je fajn, jen to není nic moc konkrétního 
Den 4
Relaps
Den 0
Nejde mi zabezpečit záložní telefon 
blocker hero nespoluoracuje
Den 0 nebo 1 ?
už ani nevím, jak se to počítá:man_facepalming:
Včera se mi za pomoci podpory BH povedlo provést zabezpečení na druhém mobilu.
Bohužel to technické zaškobrtnutí a čekání na odpověď podpory mě stálo 4 relapsy během dne. Prostě jsem měl moc času, málo dozoru a jako vždy, zatraceně slabou vůli…
Nicméně pokrok to je. BH už mám celkem slušně vyladěné a nedostanu se téměř k ničemu.
Začal jsem i se zabezpečením společného notebooku ale to má stále ještě mouchy.
No a příčina? Částečně nuda frustrace z neúspěchu paradoxně při koníčku který mě má držet od porna dál.
Ale hlavně asi nejistá situace doma od které prostě utíkám. Ve vzduchu visí spousta otevřených otázek které jsme nestihli dořešit. Takže atmosféra je tu prazvláštní.
Do to mi začíná připadat, že vlastně nevím kdo jsem.
Tak tak pohromadě držící umělé konstrukty zevnějšku mé osobnosti a závislostní mlha se rozpadají za podpory absence životních cílů. A najednou tu bloumám prázdný od nikud nikam.
Podporu teď potřebuji vic než kdy dřív.
Bohužel partnerka od které v podporu vždy doufám najednou zdánlivě stojí v nepřátelském zákopu. Jakoby mě všechny ty nedostatky dohnaly až teď. Ale vsechny naráz.
Den 2
10:45
Teď, když už vím že mám vše zabezpečené, se cítím tak nejak klidnější. Tedy co se týče těch vtíravých myšlenek že doma je mobil na kterém můžu, že se těším až ho budu mít v ruce a tak.
Nemám touhu ani potřebu.
Ale jinak jsem dnes nervní jako prase. Blbě jsem se vyspal, večer jsem se po dlouhé době přežral takže je mi zle, a ráno jsem měl zase nehorázný nával vzteku. Chtělo se mi rozmlátit všechno kolem sebe… Nevím jestli je to technikou dýchání na kterou jsem si vzpomněl nebo prací za poslechu podcastu ale už je líp. Líp, ale podcastem jsem zase vyhnal sám sebe ze své hlavy. Při poslechu vypnu a nepřemýšlím o problémech. Je to jen další útěk. Ale v práci bych bez toho byl asi k ničemu. Pomáhá mi to soustředit se na práci a nebýt rozsekaná hromádka k ničemu.
15:11
Ač to možná nevypadá, odpoledne mám opět vzteklý a nepříjemný. Nějak mi dochází kolik restů jsem nechal na poslední chvílí, kolik věcí se hustí do jednoho týdne před odjezdem na dovču a mám z toho nervy v kýblu. Proč jsem takovej blb a nikdy nic neřeším dokud to fakt nehoří… ?!
Navíc mě zítra čeká společenská událost které jsem se chtěl vyhnout.
Pfff… v práci mě to tak žere, že vsechny posílám do pr☆ele. Vlastně skoro na potkání. Ani nevím jestli mě to tak štve tady, nebo jestli až tady se projeví zlost na sebe sama a jen kolem sebe kopu vzteky… Možná obojí.
Tak jako tak, učím se dýchat do čtverce
Podcasty jsou super na útěk myšlenek někam jinam, mně osobně pomáhají písničky, které mají nějaké „hluboké“ a satirické texty 
. Vlastně nevím ani proč asi kvůli tomu, že se rád směju životu „do obličeje“.
Jinak na dechová doporučuji https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vos.app&hl=cs . Nebo máš nějaký jiný zdroj dechových cvičení?
Pomáhá mi styl dýchání co jsem se naučil při začátcích meditace. Málokdy si na to vzpomenu ale když už ano, pomůže mi to vychladnout nebo usnout. Meditaci sice nedělám kvůli nedostatku času ale alespoň něco jsem si z toho vzal 
Znáš dýchání do trojúhelníku/čtverce ? To docela pomáhá mě a je to ultra jednoduchý a použitelný fakt kdekoliv
To si asi nezapamatuju 
Není to těžký. Hele, v jedný větě
Nádech, držení dechu a výdech po sobě a vždy po stejnou dobu.
Takže se pomalu nadechneš dokud nenapočítáš třeba do pěti, pak to do pěti držíš a pak to po dobu pěti vydechuješ. A takhle to můžeš opakovat kolikrát potřebuješ.
Já chápu, četl jsem si návod hned jak si napsal 
to byl vtip ve smyslu: “ahoj, jsem Dory a mám výpadky krátkoblbé paměti” 
Moc kroků a moc čísel.
Den xy
19:03
Včera jsem se po několika letech potloukal po areálu ČZU v Praze. Krom několika smíšených vzpomínek mě tam zasáhla silná emoce. Stud. Musel jsem se za sebe fakt stydět při letmém okukování tamních studentek a návštěvnic. Byl hic jako prase, sluníčko, znáte to… Jakože na p jsem několik dní ani nepomyslel, vyzývavé outfity jsou můj kryptonit. Představování si tlustých chlapů nepomohlo. Nevím zda se dá bojovat na tolika frontách najednou ale tohohle zlozvyku se fakt chci zbavit. Občas přijdu sám sobě slizký. Povedlo se vám někomu tohohle zbavit? Odezní ta touha civět s touhou po pornu. Nebo je to něco, co je reálně potřeba se separátně odnaučit. Vím že asi každý chlap se rád podívá. Ale…
Večerní “hádka” s partnerkou mi dala zabrat. Naše společné obzory jsou nějak nejasné.
Co se závislosti týče, od zablokování drahého mobilu jsem docela v pohodě a bez pokušení. Možná je to tím mumrajem doma ale moc se v tom vrtat nechci. Jsem rád, že nemám urges ani absťáky. Můžu se teď relativně v klidu věnovat důležitým věcem a to je dobře.
Dnes jsem si dokonce vydržel hrát se synem hodinu a půl vkuse bez odbíhání, nervózního čumění do mobilu nebo dokonce (za to se docela stydím) jednoho sluchátka s podcastem. Ani televize nehrála jako kulisa. Fajn pocit. To je ono. To chci… Tohle chci udržet.
Jen ty letní outfity mě
Tohle znám a taky to řeším. Každej se podívá, to asi není úplně možný neudělat. Ale civět s tím porno RTG na holky asi dobrý není a myslím si, že se to člověk prostě musí odnaučit, že samotná abstinence ti to neodstraní.
Den xy
Už nekolik dní na p ani pomyšlení. Přesto se toho stalo dost.
Před pár dny MO. Bylo to uprostřed noci. Bůh ví proč jsem vůbec nemohl spát. Ale že vůbec. To u mě není zvykem. Nebyla na to chuť ale ve 2 ráno už jsem byl zoufalý a napadlo mě, že když si to udělám, budu spát jak špalek. Bohužel, během samotné činnosti se dostsvil takový ten zvířecí pud a došlo na doteky. Partnerka vše prospala a doteky se mi povedlo udržet na nevinné úrovni.
O den později jsme měli rychlý sex před spaním což vedlo k chaseru a dalšímu MO. Tentokrát už byly pudy agresivnější a doteky drzejší. Nicméně to nepovažuji úplně za selhání. Bylo to v rámci jakési napsané dohody mezi námi pro ten večer.
Stalo se ale něčo… Pro mě něco dost nečekaného a nestalo se mi to snad nikdy. A musím říct, že jsem na sebe hrdý. Došlo na “vnější kontakt”. Ve zkratce, byl jsem vystaven pokušení a řekneme “lákán” třetí osobou. Do teď si nejsem jistý co se stalo. Jestli to ta osůbka myslí vážně, hraje si se mnou nebo jen trolí. Ale moje pocity z té konverzace byly reálné. Dřív by 100% vedli k nevhodnému chování. Nebezpečnému kontaktu, flirtu, psaní prasáren, posílání dickpicků…
Zvládl jsem se vyhnout flirtu, udržel svůj nadržený mozek na uzdě a konverzaci v gentlemanských mezích. Vybudoval jsem si nějaké zásady a stojím si za nimi. Prioritou je mi rodina a budování vztahu s ní.
Btw. Možná je ta osůbka jen zlomená, neví co chce a potřebuje trochu té lásky. Pokud tomu tak je, je mi ji líto a poslal bych objetí. Ale vím, že nechci být víc, než kámoš za bariérou monitoru.
Den XYZ… když to nepočítám je to fakt lepší.
Vyjeli jsme na chatu do hor tak tenhle týden čekám trochu relax a snad i zklidnění.
Ale…
Dnes ráno nepříjemné urges. Kluka si vzal hned po ránu na starosti strejda a já se ocitl s partnerkou sám na pokoji. Já už byl probuzený, jakože se vším všudy. Ale partnerka byla ještě KO tak usnula. Stál jsem nad její postelí a měl chuť konat. Láska neláska, spánek nespánek…
Jsou vyjímečné dny, kdy by ji to nevadilo. Ale ne dnes…
Tak jsem tam tak stál s tím stanem, a bojoval…
No dopadlo to… nakonec vlastně celkem dobře.
Bez doteků, sebral jsem se a odešel. Ale rozdýchával jsem to dlouho.
Zbytek dne už bylo celkem bez problému. Pár myšlenek bylo ale letmých a asi normálních bych řekl.
Hlavně doufám v klidný spánek. Večery a rána bývají nejhorší. Alkoholu se zatím aktivně vyhýbám. A to vlastně asi už v řádu let. Jak stárnu, ty kocoviny začínají být dost nesnesytelné. Prostě mi přijde, že za to alkoholové opojení mi nestojí. Zábava pak není tak odvazaná ale rád si udržuji čistou hlavu. Ale kdo ví, třeba na odreagování nějaký ten panák padne…
Den xyz
10:26
V noci rychlé uspavávací mo. Probuzení ve 3 ráno. Bylo my zle a nemohl jsem vůbec zabrat. Nevěděl jak si mám lehnout. Uspokojení nic moc a bylo to až nepříjemné. Ale usnul jsem…
Buď mám blbé svědomí nebo jsem si nechal vlézt do hlavy.
Zdá se, že jsem odehnal člověka, který mi mohl být přítelem. Zároveň se však pro mě začínal stávat nebezpečným. Mám z toho smíšené pocity. Jsem ve stavu kdy si nesmím dovolit dělat chyby. Ale nebyl jsem striktní až moc? Nebo jsem si bezmyšlenkovitě pustil cizího člověka až moc blízko?
Měl jsem mít klidný relax na dovolené. Místo toho si zas lámu hlavu s tím, kdo vlastně jsem a jestli jednám správně.
Kdo je potížista a kdo oběť?
Jsou ty role přenosné nebo pevně dané?
Nemělo to pro mě znamenat nic. Tak proč mi to pořád leží v hlavě?
Den 10
16:04
Deset dní je můj nejdelší streak za opravdu dost dlouhou dobu. Radost z toho mám, ale to, že dnes píšu konkrétní den má bohužel svůj důvod…
V noci Relaps.
A bohužel, nešlo o porno. Musím říct, že to mě poslední dobou fakt neláká. Láká mě však ta moje bohyně. Večer mi bez naléhání a z vlastní iniciativy dost ulevila -TRIGGER WARNING-
a vykouřila mi ho ve sprše. Byla trochu opilá a já fakt nadržený a vyvrcholení bylo famózní. Explozivní. -KONEC TRIGGERU-
Nevím jestli to vedlo k chaseru či co a nechápejte mě špatně, je fakt šikovná a líbilo se mi to, ale ten klasický, vášnivý, oboustranně výhodný sex mi prostě fakt chybí.
A tady už se dostávám ke svému velkému selhání…
Noc. Po příjemném hlazení na zádech jsem slastně usnul. Na malou chvíli. A pak se mi to stalo zas. Najednou z toho slastného spánku jsem byl vzhůru, s rukou na jejím pozadí, pekelnou erekcí a uvažováním zvířete. V tu chvíli už bylo pozdě se jakkoli bránit. Mysl jsem měl zastřenou polospánkem a tupým agresivním pudem hladového vlka.
Osahávání jejího spícího těla zašlo dál než bych chtěl a po pár minutách masturbace jsem vyvrcholil. A zase usnul. Tentokrát naštěstí na dobro.
Ještě před tím jsem měl ale chuť omlátit si hlavu o zeď. Tak moc mě to štve…
Celé ráno jsem byl na sebe fakt naštvaný. Celé dopoledne si to vyčítám.
Partnerce jsem to zrovna teď během psaní přiznal. Vzala to bez problému. Že prý se nic nestalo.
Jsem ji za to moc vděčný ale objektivně vím, že je to velký problém.
Bojovat s P se dá blbě ale dá. Bojovat s tímhle zatím pořád nevím jak.
Jakmile svému démonu někde zatlačím růžky, vystrčí je někde jinde…
Mám pocit že má závislost je jako ten úklid krámů doma. Vlastně tu hromadu bordelu jen stěhuju z místa na místo… Jenže hecnout to a najít si terapeuta abych tu hromadu bordelu konečně vyhodil někam na skládku, mi pořád přijde jako nadlidský úkol. Uvidím jak budu fungovat po příjezdu z dovolené…
Tak jo. Den 0
Den 1
Je to tu zas.
Nemůžu spát.
Svádím ten vnitřní boj snad celou noc…
Budím se co hodinu s neskutečnou touhou.
Dokonce jsem se setkal tváří v tvář se svým démonem ve velmi příznačném ironickém snu.
Snažil jsem se s ním vyjednávat. Neúspěšně.
A ta ironie? Démon neměl podobu belzebuba s parohy opředenými plameny ba ani vzteklého vlka s obřím stopořeným údem…
Můj vnitřní Démon byla tvary měnící harpie či siréna, oděna v podobě sexy štíhlé asiatky v modrém legínovém topu, s tváří nesmírné krásy, očima zmije a ústy se stovkou jehlových zubů ostrých jako břitva.
Peníze které jsem přivezl do potemělé městské uličky pod mostem jako výpalné, zdaleka nestačili. Spolu se svými kumpány mě popadla za končetiny a pod výhružkou roztrhání za živa chtěla víc. Začal jsem se rvát, vysmekl kumpánům a vykopl k její hlavě. Úder ji minul a zuby mě chtila za nehet na palci u nohy. Zní to komicky? Stovka jehlových zubů v teď už netvoří rozšklebené tlamě na té krásné tváři, a zmijí oči vyhružně hledící až do dna mé duše. V poslední zoufalé chvíli plné hrůzy jsem se pokusil vybojovat pěstmi z toho sevření. Její andělská tvář se po mých několika ranách nakrátko proměnila ve zdeformovaný koláč hmoty, jehož středem byla stále zaťatá tlama smějící se mi do ksichtu. Když po chvílí znovu nabyla svou podobu a já už strachy a zoufalstvím v tom snu ani neuzvedl ruce, otevřela tlamu a ukousla mi ruku až nad loktem.
V tu chvíli jsem se probudil s vyděšeným zasténáním.
A ruku kterou mi ve snu ukousla jsem leknutím stáhl z partnerčina pozadí… Jop… divný.
Usnul jsem a už naštěstí beze snů. Ale vyhrála. Při dalším probuzení byla ta touha zpět a snad ještě silnější.
Krom toho, noha za kterou mě držela, stále brní.
Když to teď po sobě čtu, mám pocit, že jsem se zbláznil…
Ten sen působí vlastně dost komicky. Ale husinu z něj mám ještě teď. Běžně se nebudím s výkřikem na rtech, to vážně ne.
Zajímavé, jak se mi podvědomí snaží něco říct. Nebo se se mnou vypořádat?
A sežrala mě nebo mé svedomí?
Čím víc mám otázek, tím víc mám otázek.
Ahoj Finchi,
sen možná ironický, ale silný. Dovedl jsi ho popsat fakt skvěle, zvládl jsem se vcítit, zapůsobil na mě. Většinu života jsem míval hodně děsivé sny, tak možná asi i proto. Z některých snů mi také zůstával silný dojem i do dalších dnů. Nemám k tomu víc, jen jsem to chtěl poznamenat, protože mi přijde dobré tě povzbudit, že se takové věci stávají i někomu dalšímu. Jak se ti daří? Co je nového?
Ještě mě napadá dodat, že znám nějaké terapeuty, kteří s tématikou snů pracují, kdybys o to měl někdy v budoucnu zájem.